los komentáře u knih
tradiční motiv lidství proti zvířeckosti (bestialitě), je tu hodnotově relativní, např. ve finální scéně je reakce hrdinky typicky "zvířecí" (i to nejslabší zvíře, zahnané do kouta, se pokusí predátora kousnout)
sci-fi motivem tajemných paprsků se ve své době inspirovalo mnoho spisovatelů; odpovídalo to vědeckým objevům a hypotézám, diskutovaným napříč společností v celém světě
s rozpaky přiznávám, že jsem povídky Fischerové prostě nepochopil; nebudu pokrytecky tleskat intelektuálství, úchvatným obrazům a neobvyklým souvislostem; když na to přijde, filozofický kontext a skryté významy lze hledat třeba i v návodu na použití hustilky
samotné myšlenkové experimenty jsou zajímavé, některé známé, jiné méně; autoři ke každému připojují návodný klíč, postup řešení a odvoditelnou tezi, což je opravdu šikovné a čtenářsky vstřícné
velkou kritiku mám ale ke kompozici svazku: nerozumím řazení experimentů podle abecedního seřazení jmen jejich autorů, které je navíc na mnoha místech chybné (fakt redaktor neumí seřadit jména abecedně?); zcela chybí časové určení vzniku daného textu, který při vší univerzalitě vždy vychází ze soudobého kontextu, koresponduje s tehdejším pojetím světa (např. etická či umělecká kritéria se mění každou generaci, i rychleji; stav vědeckého poznání určuje způsob řešení daného problému)
jak se mi líbil Mendelův trpaslík a Pražské jaro, tak Skleněný pokoj mě otrávil přemírou nevěrohodných "náhodných" setkání a bolestínské rozcitlivělosti
no, kdyby nebylo těch pár korejských reálií, klidně by mohla být autorkou Češka, alespoň takhle slyším kňourat spoustu ženských okolo; v něčem máte jistě pravdu (např. platový nepoměr je skutečně ostuda), ale jindy jde spíš o úhel pohledu a optimistický, nebo naopak pesimistický přístup k hodnocení vlastního života
Mikael je úplně jiný než Sinuhet, baví mne to napětí jeho charakteru mezi prostým, naivním dobráčkem a prospěchářskou sviní
konečně pořádný výběr z Hálka, nejvíc mě zaujala poslední část s fejetony, škoda že jich není víc
interdisciplinární přístup ke krajinným topoi lesa, řeky, hory a Arkádie v kulturách velkých evropských národů a v Americe od nejstarších dob po 20. století, poutavý výklad a skutečně široký záběr, mnoho nových reálií a informací, doporučuju každému (nejen) k humanitním vědám orientovanému čtenáři
to by se nemělo zapomenout, že ještě ve 30. letech ženské máchaly ve Vltavě prádlo, nebo ledování a pískaření na náplavkách...
prvních cca 10 kapitol mi přišlo realističtějších, psaných jakoby na podkladě skutečných vojenských historek, naopak závěrečné vyznívají už hodně nadsazeně, až přehnaně
velkou nevýhodou těchto publikací je jejich rychlé zastarávání, většina informací a statistických dat už bohužel není aktuální, už v době překladu věda výrazně pokročila (např. text byk psán před objevem Higgsova bosonu, v současnosti se objevily moderní metody nejen v neurovědě, nové materiály a technologie atd.), nedozvěděl jsem se sice nové informace, ale známá fakta mi autor představil optikou biomatematiky, a navíc zábavnou, i naprostému laikovi přístupnou, srozumitelnou formou, takže mne čtení bavilo
pokusil jsem si dosazovat reálné předobrazy za vystupující postavy, ale ani tak mne vyprávění nezaujalo, škoda že autor téma nerozpracoval do románu (komplexně, šířeji, s myšlenkovým přesahem atd.), takto je redukováno do zkratkovité, až absurdní grotesky
když jsem žádal kolegyni, aby mi doporučila něco ze současné švédské literatury, myslel jsem trochu jiný žánr... tohle je pohádka pro holčičky, dobro je odměněno, zlo potrestáno, řešení problémů a krizí probíhá tak, jak je to v idealizovaném světě správné
zkouška z fonetiky a fonologie u profesorky Palkové na pražské filozofické fakultě UK bývala největším strašákem každého bohemisty v prváku, i já měl tak naděláno, že jsem celou bichli uměl téměř zpaměti
Arabesky mám snad ještě radši než Povídky malostranské
připojuji se k hodnocení Davera (viz níže): autorka opravdu umíchala velmi nepovedený boršč, a to prý byla kniha oceněna jako cestopis roku? (slyšel jsem rozhovor s autorkou v rádiu, a proto jsem byl zvědav, ale jsem velmi zklamán)
kniha je kompilátem z kontextu vytrhaných a chronologicky neseřazených úryvků z deníku českého legionáře (chybí jakékoli odborné ediční a textologické uchopení materiálu), doplněné jednak "historickým" výkladem převzatým z různých odborných pramenů (nezdrojováno) a jednak pouze ilustračními fotografiemi vztahujícími se k legionářům a pak osobními snímky (bez popisků), to vše proložené lyrizovanými dojmy, nekompetentními úsudky a odsudky (zejména současného Ruska) a patetickými, přemoudřelými úvahami autorky o životě, světě, politice...
výmluvný je i způsob sebeprezentace, stačí porovnat biografickou noticku na záložce knihy s informacemi na webu fakulty, k níž se autorka hlásí - krásný doklad správně zvoleného úhlu pohledu - a poloprázdná láhev se hned jeví jako poloplná