los komentáře u knih
pěkné vyprávění, ideální čtení pro předškoláky před spaním
druhý díl Cardalovy Diktatury korektnosti mne velmi zklamal, protože z třiceti dialogů tématu odpovídá jen pět prvních, ve zbývajících pětadvaceti se Cardal věnuje výkladu antických filozofů a obhajobě boží existence, respektive svého katolictví; kniha působí jako dodatek k dřívějším Cardalovým pracím o antice a křesťanství
líbí se mi, že Cardal vyjadřuje své názory bez obalu, přestože se s ním ve většině případů neshoduji, ale mrzí mne, že se sám dopouští několika argumentačních faulů, ač tytéž u jiných kritizuje
přes stáří sborníku a z toho vycházející zastaralost informací, zejména v oblasti přírodních věd, doporučuju k prostudování - je vidět, že v devadesátých letech se ještě sestavovaly sborníky poctivě, ve snaze seskupit studie pojednávající vytyčené téma z nejrůznějších perspektiv se zřetelem k aktuálnímu stavu poznání, nikoli za účelem vykázat činnost institucí a nahnat body
doporučuju každému, kdo má rád tvorbu manželů Škvoreckých a kdo se zajímá o exilovou literaturu: Autofestšrift prozradí mnohé detaily ze zákulisí 68'Publishers (především o reakcích čtenářů a abonentů) a z osobní minulosti J. Š. i Z. S., ale hlavně inspirace a reálné předlohy románů Zbabělci, Mirákl či Honzlová
knížku by měl číst čtenář aspoň trochu poučený reáliemi a dobovým kontextem, a taky znalý výše zmíněných literárních děl, jinak mu unikne většina souvislostí
četl jsem v době prvního vydání českého překladu, téma mne velmi zaujalo (vždyť si tu knihu pamatuju po 25 letech!) , ale populární způsob podání mi nesedl
traktát argumentačně vystavený na metafoře kola (centrum - periferie) s názornou strukturou Porfyriova stromu; myšlenkově zastaralé už v době vzniku (Komenský byl zastánce geocentrismu, humorální teorie atd.)
mé první a pravděpodobně poslední setkání s Obermannovou, po knize jsem sáhl na doporučení, že jde o autobiografické vzpomínky na publikování samizdatem v 70. letech, takže jsem čekal více o samizdatu - ale jádro příběhu odpovídá názvu: bohužel nejsem cílový čtenář tohoto typu literatury, mně vyprávění přišlo dost dětinské, idealizované a zápletky nereálné, i když tuším, že román si věrné čtenáře (respektive čtenářky) najde
tentokrát mne ZIP trochu zklamala: obsah je výrazně zaměřen na angloamerické prostředí a způsob zpracování hesel dost kolísá, od úplných banalit a zmatečných, náhodně poskládaných informací po přísně odborný popis; taky překlad trochu ujíždí a většina obrázků je zcela zbytečná, jeden je vložen dvakrát; je mi líto, ale wikipedie je rychlejší a obsažnější
milé vyprávění pro předškoláky před spaním, které v sobě nese i malé poučení o světě (to je dneska v dětské literatuře vzácnost), vůbec jsem si nevšiml, že autorem je Svěrák!
spíš sběratelské vydání, pro čtenáře románu trochu zbytečné, ilustrace mě nijak neokouzlily
nemohu nevzpomenout Čapkovy fejetony a humorné črty o divadle, podobně zaznamenává i Scheinpflugová vtipné postřehy ze zákulisí, texty vznikaly v době první republiky, takže pro zasmání to často chce znát historický kontext, ale kapitolky o nevhodném přeřeknutí, o anonymních dopisech či novinové kritice premiéry jsou myslím univerzální
skladba tohoto kultovního dětského časopisu po roce 2002 mě kulantně řečeno zaskočila
název románu vypovídá o kompozici: vyprávění je založeno na principu dichotomie, rozporu vzájemných opozic (město - venkov, pokora - pýcha, chudoba - bohatství), v podstatě modelový román ztracených iluzí, realistické líčení s mnoha romantickými prvky, zejména hlavní postava Amadea nese ještě dost z nepochopených rozervaných géniů; za český překlad jistě vděčíme zasazení části příběhu do Prahy; připomíná mi Mrštíkův román Santa Lucia
tento způsob psaní o historii, kde převládají emoce nad fakty, prostě nemám rád
v době vzniku originální stylem a velmi přitažlivé obsahem, s odstupem bude autorka téma a motivy už jen variovat
opravdu objevná a odborně dobře připravená monografie o poválečném vývoji československé grafiky a ilustrace, výborný a fundovaný výklad s uměleckohistorickým zaměřením a výstižným výběrem ukázek
doporučuju prostudovat i webové stránky projektu, které téma dále výrazně rozšiřují: padesatky.info
konec masopustu, konec srandy, alegorie znárodňování v padesátých let na české vsi, těžící ze symboliky masek
viděl jsem to někdy na začátku devadesátých let, taková dvouaktová depka z vyprázdněnosti mezilidských vztahů; "němý" anděl a poeovský krkavec na soše mají ambice uměleckého přesahu, ale mě to nebavilo ani čteno po třiceti letech
velmi dobře uspořádaný výbor z celoživotní Carverovy povídkové tvorby, některé překlady by si ovšem zasloužily modernizaci (třeba obchod se sexem - sexshop); nejsem povídkovej a nebaví mě Carverovo téma "obyčejný americký život nižší střední třídy s partnerskými problémy a rodinnými konflikty bez pointy a přesahu", ale autor má fakt talent na originální názvy
velké zklamání, autorův styl je esejistický; chce ohromit, ne argumentovat; snesl mnoho důležitých i pozoruhodných faktů, ale neumí je analyzovat a hierarchizovat (porovnává nesouměřitelné, jednotlivé s obecným, převrací kauzalitu atd.); myslím, že temné není v technologii, ale v člověku, který s ní zachází a hlavně jak (všechno se dá zneužít, ale to přece není důvod, proč to zakázat, nepoužívat nebo nerozvíjet)