Lubošovo
komentáře u knih
Američtí bohové
Neil Gaiman
Moje třetí čtenářské setkání s Gaimanem a pravděpodobně asi poslední. U Hvězdného prachu a Nikdykde jsem měl pocit, že filmová či komiksová verze autorovým knihám sluší víc než jejich rozsáhlé knižní předlohy. U Amerických bohů seriálovou verzi asi ani nepotřebuju. Kniha je opravdu hodně rozsáhlá, ale většinu textu tvoří popisy a odbočky, které s hlavní dějovou linií nemají mnoho společného. Hodně mi to připomínalo styl Stephena Kinga. Na tomhle díle určitě za pochvalu stojí barvitost jazyka, propojení různých kultur a scény v podsvětí, jinak mě to bohužel moc neoslovilo a musel jsem se do dalšího čtení hodně nutit.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Tuhle hru jsem četl několikrát a pokaždé jsem v ní našel trochu něco jiného. Podle mě jedna z Čapkových nejlepších.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Pokud vám uhranul fenomén Osvětimi, tenhle skutečný příběh rozhodně nevynechejte!
Wim Hof – Ledový muž
Wim Hof
Možná mi něco uniklo, ale mě tahle kniha přišla jako "brožurka" nabádající čtenáře k tomu, aby si koupil autorův výcvik pod vedením někoho z jeho "oddaných". Krom návodu, jak se otužovat, a dechových cvičení jsem v textu našel hlavně spoustu samochvály. Tak nevím, čím si Wim Hof získal tolik příznivců?!
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Tahle knížka mi stylem hodně připomínala Šikmý kostel. Můžu doporučit.
To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
Velmi povedené. Obvykle by mi vadily zasněné pasáže, které tvoří jakési "předěly" v textu, sem se to ale naprosto hodilo. Autorka převyprávěla malířčin život a dokázala zůstat objektivní, i když u spousty událostí musela hodně improvizovat. Klobouk dolů.
Svědectví
Margaret Atwood
Bál jsem se pokračování Příběhu služebnice, aby to nebyla jen nastavovaná kaše, jak to u prequelů a sequelů bývá. Margater Atwoodová ale dokázala, že je skvělá vyprávěčka a po pár kapitolách, které potřebujete pro zorientování v ději, jsem byl lapen a nemohl jsem přestat číst. Opravdu vřele doporučuji.
Hovno hoří
Petr Šabach
Je skoro k nevíře, že takhle útlá knížka se stala předlohou hned dvou skvělých českých filmů. Tleskám.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Ač jsem velkým fanouškem audioknih, tohle je jedno z mála děl, kterým audioverze uškodila. Načtení slavnými herci ubralo na autentičnosti a bez fotografií text ztrácí kouzlo. Po prolistování knihy v knihkupectví mě opravdu zamrzelo, že jsem knihu nečetl, ale poslouchal.
Christiane F.: Můj druhý život
Christiane F. (p)
Mám pocit, že tohle pokračování bylo opravdu napsáno jen za účelem vyždímání peněz, které se z příběhu Christiane ještě vyždímat daly. Literární úroveň je mizerná a zajímavých informací se čtenář dozví opravdu pomálu.
Údolí
Bernard Minier
Připadá mi, že tahle série ztratila svoje kouzlo. První tři knihy byly skvělé, ale pak se to nějak zvrtlo. Údolí dostalo tři hvězdičky s odřenýma ušima. Jako by se Minier snažil napodobovat Keplera a nutil se přitvrdit v násilných scénách a šokovat neuvěřitelným rozuzlením. Další díly už asi zkoušet nebudu.
Cestou špendlíků nebo jehel
Zuzana Říhová
Literárně skvost, obsahově děs. Chvílemi se mi zvedal žaludek.
Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku
Patrik Ouředník
Od téhle publikace jsem toho moc nečekal. Popravdě jsem myslel, že to bude "učebnicové" převyprávění zásadních událostí evropských dějin. Nicméně pan Ouředník se k tomu postavil úplně jinak. Z historie 20. století "vyzobal" ty nejpoutavějších události a poskládal je do (většinou) tématických celků. Celkově z toho vyšel řetězec zajímavostí, který vás pobaví i poučí. Jednu hvězdičku ubírám za to, že mi malinko vadilo skákání v čase. Není to chyba, ale bylo by to o fous lepší, kdyby to autor nedělal tak často.
Hlava XXII
Joseph Heller
Nevím proč, ale myslel jsem si, že Hlava 22 má být vtipná kniha. Je pravda, že občas se tam náznak humoru objevil, ale opravdu jen zřídka a hodně na hraně. Upřímně řečeno, jsem čekal něco jako knižní verzi seriálu MASH, tudíž jsem celkem dost zklamaný. Některé scény jsou celkem drsné a spousta slov dnes už hodně "politicky nekorektních". Nejvíc asi knihu vystihuje přídavné jméno absurdní. Možná se humor a poutavost vytratily s plynoucím časem. Přece jen už je románu přes 60 let.
Pravomil aneb Ohlušující promlčení
Petr Stančík
Petra Stančíka mám rád zejména kvůli barvitosti jazyku. Tu napěchoval i do tohoto díla mapujícího naše dějiny v minulém století z pohledu zapáleného vlastence. Tentokrát se ale do textu nehodil humor, který je pro mě u Stančíka hned na druhém místě za slovní zásobou. Pravomil je vyčerpávající dílo a dozvíte se z něho spousty důležitých faktů i zajímavých informací. Bohužel o této době už bylo napsáno tolik knih, že ani autorův sympatický hrdina z ní nedokázal vyždímat nic vyloženě inovativního. Obávám se, že tahle Stančíkova novinka patří mezi jeho slabší počiny. Tak snad příště.
Sedm zákonů: Jak civilizace vznikají, dosahují vrcholu a upadají
Miroslav Bárta
Moje první setkání s autorem a po přečtení mám dost smíšené pocity. Kniha je doslova "natřískaná" zajímavými informacemi, ale autor tak moc skáče v čase i v geografii, že jsem po chvíli ztrácel nit a měl jsem dojem, že pan Bárta se nechal unést a zapisuje řady volných asociací. Možná jsou knihy tohoto autora určeny výhradně pro akademické pracovníky a "prostý čtenář" v té zdánlivé džungli souvislostí velmi snadno zabloudí. Vzhledem k tomu, že autor v úvodu napsal, že tuto knihu se pokusil pojmout více srozumitelně pro laiky, asi nemá smysl, abych zkoušel jeho další tituly. Klobouk dolů před těmi, kdo chápou všechny konotace a vazby.
Komiksová Kytice
Karel Jaromír Erben
Skvěle vyladěné spojení dokonalých veršů s originálními kresbami. 100 %