Luca235 komentáře u knih
Nejsem úplný historický analfabet, ale přiznávám bez mučení, že o osudech pobaltských států za druhé světové války i po ní moc nevím. Tato kniha mi tím pádem rozšířila obzory a zároveň potvrdila to, co si myslí každý rozumný člověk - totiž že nacismus a komunismus si nemají vůbec co "vyčítat". Příběh hlavní hrdinky i všech ostatních na mě silně zapůsobil a stejně jako u zážitků těch, kteří přežili pobyt v koncentračních táborech, i zde člověk jen zírá, jaké zlo jsou lidé schopni napáchat a zároveň, co vše lidské tělo i duše dokáže přežít. V případě sovětských obětí je o to horší fakt, že zatímco zajatci z německých koncentračních táborů mohli svá traumata sdílet se světem již po válce, oni museli další dlouhé roky víceméně mlčet...
Kolikrát už jsem ho četla? Ani nevím. Ale naposledy to bylo nahlas a na střídačku s mým jedenáctiletým synem. Pro oba úžasný zážitek!
Velmi poutavě napsaná kniha s tématem holocaustu, která se hodně dotýká osudů české židovské komunity a samozřejmě nejen jí. Oceňuji, že jsem se mohla seznámit s postavami, kterým byli předlohou skuteční lidé (Hirsch,Kraus,Pestek,...), což podnítilo mou zvídavost, abych pátrala po jejich skutečných osudech. Hlavní hrdinka se mi líbila pro svou přímost, nadhled i schopnost přiznat si své slabosti a přesto si zachovat vnitřní sílu. Dle autora je i skutečná Dita taková a já o tom nepochybuji, protože když někdo přežije popsaná zvěrstva a nezešílí z toho, stane se z něj mimořádně silná osobnost. Obdivuji všechny, kteří přežili, dokázali pak prožít plnohodnotný život a ještě uměli podat svědectví o těchto hrůzách. Ne za účelem senzace a zisku slávy, ale proto, aby se lidstvo poučilo a nikdo už nemusel zažívat to, co oni.
Knihu jsem si půjčila v knihovně, aniž bych se dopředu podívala na zdejší komentáře. Můj názor se po přečtení přiklání k drtivé většině hodnotících. Je to skvěle napsaný příběh několika "obyčejných" lidí, kteří již před válkou řešili dosti složité životní situace (slepota, bída, dětství bez rodičů, ztráta bratra,...). Po vypuknutí války se hrdinové dostávají do takových mezních situací, o kterých se jim do té doby ani v nejhorších snech nezdálo. Prolínání osudů i časových rovin pro mě nebylo rušivé ani zmatečné. Délka, respektive krátkost, kapitol mě nutila číst, číst a číst. Někdo vyčítal rozvláčnost příběhu. Já to naopak beru jako jedno z největších plus, protože popisem každodenního života ve zhoršujících se podmínkách války si teprve člověk uvědomí, jak příšerně ovlivnil válečný konflikt nejen zainteresované, ale úplně všechny. Poslední kapitola z roku 2014 jasně naznačila, jak je pro nás tehdejší realita vzdálená a nepředstavitelná. Kéž by taková zůstala i nadále!
Připojuji se k vysokému hodnocení ostatních čtenářů. Poutavě napsaný příběh, který nemůže nechat nikoho chladným. Určitě nejpůsobivější je druhá část knihy, tedy vyprávění babičky Minky. Ani osud Sage však není bez zajímavosti. Trochu mě mrzelo, že jsem rozuzlení příběhu z větší části odhadla již dost stránek před koncem, ale - stále zůstalo mnoho nevyřčeno a i několik dní po dočtení mám o čem přemýšlet...
Je mnoho skvělých knih, které mají ale poněkud pomalejší rozjezd a často ještě po pár desítkách stránek přemýšlím, jestli se mi chce pokračovat. To ale není případ této knížky. Začetla jsem se hned od prvních řádků a skončila ještě ten samý den poslední tečkou :-). Někomu se může zdát, že je to takový klídeček po válečných tématech z dalších autorčiných knih, ale zdání klame. Hlavní hrdinka má i přes nepříznivé počáteční podmínky tu skvělou výhodu, že ji má mnoho lidí rádo a podporuje její životní plány. Ve skutečnosti je mezi námi mnoho těch, kteří takové štěstí nemají, a rozhodně nejde jen o děti kriminálníků a prostitutek. Vymanit se z prostředí, kde je hlavním cílem nový mobil na splátky, cigarety a chlast, vyžaduje minimálně stejnou vůli, jako měla Jo, alespoň jednoho člověka na Vaší straně a taky kupu štěstí. Nejen učitelé mohou vyprávět...
Komu z nás se to nestalo! Dozvěděli jsme se nějakou informaci, která nás nenechala chladnými a z nějakého důvodu ji předali dál. Naštěstí většinou asi ne s takovými následky. Někdo píše, že rozuzlení je těžko uvěřitelné. Úplně s tím nesouhlasím. V životě lidském se občas dějí věci, které ani sebelepší scenárista nevymyslí. Každopádně ke knize jako takové...Četla se lehce, dá se říci jedním dechem. A není důvod ji nedoporučit.
Nevím,proč mě tato kniha tak oslovila už jen svým názvem,když mám raději psy než kočky. Ale nelituji ani chvilky,kterou jsem s ní strávila! Docela pěkný příběh,sem tam nějaký vtípek,ale hlavně spousta krásných myšlenek. Kdyby se jimi člověk dokázal každý den řídit,byl by život rozhodně jednodušší. No,zkusím to. A manželovi nechám zarámovat toto: "Když se člověk zlobí,první,kdo tím trpí,je on sám...." :-)
Třetí kniha od této autorky a potřetí 5 hvězd. Styl vyprávění, i když pokaždé trochu jiný, se mi prostě líbí. Příběh mě zcela pohltil. Je to opět období 2. světové války, avšak z poněkud jiné perspektivy. Utrpení Židů je nám dobře známo, ale kolik dalších lidí z různých částí Evropy,různé národnosti, věku i společenského postavení prožívalo své osobní tragédie, to už se tolik neřeší a lidem dnešní doby jaksi uniká. Stejně tak jako mnohá, méně známá, fakta, která v knize najdeme - tragédie lodi W. Gustloff, zločiny Rusů-osvoboditelů, osudy států v Pobaltí... Autorce patří velký dík za tuto osvětu, kterou dokáže zasadit do skvěle vystavěných příběhů.
Kniha byla rozhodně zajímavá, hlavní hrdinka mě však svým přístupem "prudila" už od začátku války. Ale takových pasivně přihlížejících je bohužel všude a v každé době většina. Oceňuji, že jsem se dozvěděla mnoho nového, jednu hvězdu ale ubírám za zbytečné natažení děje až do současnosti. Nestalo se mi poprvé, kdy autor za každou cenu musí zmínit historii Československa za celé dvacáté století, a vždy je to spíše ke škodě věci.
Prvních 100 stránek mi vůbec neutíkalo a kdyby to nebyla knížka od J. Harrisové,možná bych ji i odložila. Ale pak se to zlomilo a příběh mě pohltil. Možná v tom sehrálo roli i setkání se starými známými z Čokolády. Konec jsem si představovala trochu jinak, ale s tím se dokážu smířit :-) Doporučuji všem, kdo si chtějí vychutnat pohodovou atmosféru bez uspěchanosti dnešní doby.
I když některé situace byly nezáviděníhodné,velice ráda jsem se vžila do Helenčina středoškolského života plného snění,tápání,ideálů a kamarádské soudržnosti. Ach jo,kde jsou ty časy!
Před deseti, patnácti lety bych si řekla, že ten příběh je pěkně přitažený za vlasy a možná bych knížku ani nedočetla. Ale s věkem člověk zjišťuje, že lidské osudy jsou nevyzpytatelné a občas se vztahy mění rychleji, než se nadějeme. Oceňuji vánoční atmosféru, styl vyprávění i to, že kniha nekončí všeobjímajícím happyendem. Samozřejmě se dá vytknout, že je tam jen jedna jediná záporná postava a ostatní jsou jak lilie, popřípadě polepšené lilie, ale na druhou stranu - kdy jsem nějakou literární postavu chtěla profackovat? Takový záporák se jen tak nevidí!
Na knihu jsem se těšila, pak jsem si přečetla zdejší hodnocení a svá očekávání mírně upravila. A můj názor? Střídání časů a míst mě nijak nerušilo, to jsem zažila již v jiných knihách. Ale stejně to jaksi nebylo ono. Proč? Snažila jsem se najít důvod a nakonec mně to došlo. Vyprávění bylo takové povšechné, odtažité, nedokázalo čtenáře pohltit. Přestože tam byly popisovány neskutečné hrůzy, autorka to podávala tak, že to ve mně nedokázalo vyvolat žádné velké emoce. Ne, nejsem z ledu. Ale v některých knihách, i když popisovali jen to, jak šli vězni na apel, pomalu jsem cítila tu hrůzu, zimu, paniku...Tady byly zmíněny mnohem drastičtější věci a skoro nic. Možná to byl záměr. Vždyť i Stanislava prý poté podala zprávu o svém působení v táboře bez emocí, obviňování, jen věcně popsala fakta. Závěr byl o něco lepší, proto nakonec čtyři hvězdy. Ale třeba Osvětimská knihovnice, to je prostě úplně jiná káva!
Takovou knížku jsem potřebovala! Pořád čtu o vážných a tragických věcech, tak jsem si naordinovala něco oddychového. Moc sympatický hrdina, fajn zápletka, trochu předvídatelný, ale pozitivní závěr. Doporučuji nejen na dovolenou.
Ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy četla knihu s podobnou tématikou. Každopádně, po několika dílech z období 2. světové války byl pro mě příběh skvělým zpestřením. I když krví se zrovna také moc nešetřilo... Děj se rozvíjel pozvolna, ke konci jsem již četla jedním dechem. Jelikož autor uvádí, že mnohé vychází ze skutečnosti, člověku to nedá, aby alespoň na moment nezapřemýšlel "co by kdyby" :-)
Původně jsem chtěla knihu jen ohvězdičkovat, ale když jsem četla některé místní komentáře, nedalo mi to a chci se vyjádřit. To jako vážně někdo tak ujíždí na mučení v koncentracích,že mu to pak v knize chybí? Že je někdo zklamaný, když nedostane dostatečnou dávku krvavé lázně? Já si každopádně myslím, že to, co prožila paní Heda po návratu do Prahy a poté i po procesu s jejím manželem, pro ni možná bylo o dost horší a šílenější než samotný koncentrák. Tam měla proti sobě jasně definované nepřátele. Tady se nepřáteli stávali její známí, kolegové, nadřízení, sousedé. A že líčí hlavně svůj život? O tom snad ví nejvíce, ne? Naopak oceňuji,že se o svých nejmilejších nerozepisuje do detailu. Ne každý třeba stojí o publicitu.
Děj více prozrazovat nechci. Ale k přečtení knihu doporučuji stoprocentně.
Minimálně druhou polovinu knihy jsem si myslela, že dám dílu pět hvězd. Od čtení jsem se chvílemi nemohla ani odtrhnout. Ale ten konec! Ten mi dojem trochu pokazil. Můj manžel nemá rád příběhy bez happyendu, já zas ty, kde zůstává příliš mnoho otázek, a to je bohužel tento případ. Hlavní hrdince jsem v mnohém rozuměla, ale nejsympatičtější mi byl rozhodně malíř Lomek. Většinou necituji, ale tato jeho myšlenka mě skutečně zaujala: "Jen málokdy za naše útrapy může nějaký osud nebo vůbec někdo jinej. Sami si za ně můžeme." Asi lze těžko říci, že si třeba Židé mohli za své útrapy během 2. světové války, ale v běžném lidském životě si skutečně spoustu věcí zbytečně komplikujeme. Je dobré si to uvědomit.
Budžese jsem četla už před dlouhou dobou a byl to skvělý zážitek. Když jsem objevila pokračování v podobě Oněgina, jásala jsem a knížku si vychutnala. I třetí díl jsem přivítala s radostí, ale dostavilo se mírné zklamání. Přemýšlela jsem proč. Kvůli tématům rakoviny a rozvodu? Kvůli tomu, že Helenka už není ani dítě ani puberťačka? Nakonec mě to napadlo - zatímco v předchozích dvou knihách se střídaly zážitky popsané v krátkosti se situacemi vylíčenými dopodrobna, kdy se člověk přímo vžil do dané atmosféry, v případě Dardy to bylo vše takové letem světem. Autorka se snažila dotknout mnoha témat (politická situace, reklamy, bulvár, charita, starost o nemocné,...), a to zřejmě bylo ke škodě věci. I tak jsem ale knížku dočetla a není důvod ji nedoporučit třeba na delší cestování nebo při lehké viróze.
První setkání s touto autorkou a rozhodně ne poslední! Kniha mě moc bavila, líbil se mi styl vyprávění i pro někoho možná až moc podrobný popis života slonů. Závěrečný zvrat byl tak nečekaný, že mě to nejen donutilo knihu dočíst jedním dechem, ale následujících 24 hodin jsem měla co dělat, abych myslela na své povinnosti a ne na osudy hrdinů příběhu.