Luccinda komentáře u knih
Hitlerův nevěstinec mě zaujal názvem i anotací, ale nakonec to byla bohužel jedna z nejslabších knih s tematikou druhé světové války, co jsem četla. Paradoxně mě asi více bavila dějová linka ze současnosti, než ta z období holokaustu.
Ačkoliv byl příběh dvou sester rozdělených válkou bezpochyby smutný a dramatický, nějak jsem se do něho nezvládla začíst / zaposlouchat, možná to bylo i tím, že jsem se v ději hrozně těžko orientovala. Přesto jsem ráda, že jsem místo klasické knihy zvolila audioknihu, protože jinak by mě asi nic nenutilo Hitlerův nevěstinec dočíst.
Začnu tím, že se naprosto skvěle četla. Kvůli české obálce, která se za mě vůbec nepovedla, jsem sáhla raději po anglickém vydání, a ačkoliv v angličtině obvykle čtu pomaleji, tady to vůbec nebylo znát. A od poloviny už jsem knížku nedokázala dat z ruky, protože jsem potřebovala zjistit, jak tenhle příběh skončí.
Hlavní hrdinové, teenageři Sal a Noor, to jako děti pákistánských uprchlíků žijících v Americe nemají vůbec snadné. Jejich příběh byl smutný a dojemný, ale také napínavý a plný dramatických momentů. Autorka do knihy vložila spoustu těžkých témat, od rasismu a ztrátu blízkých přes alkoholismus a závislost na drogách až po domácí násilí a zneužívání. Moc se mi líbila i role víry a náboženství v příběhu.
Nemám zkrátka co vytknout, tohle bylo perfektní a moc vám knížku doporučuju!
Prokletí je sbírkou temných fantasy příběhů, některé mají blízko k pohádkám, některé jsou vyloženě hororové. Jak už to u povídek bývá, některé mě bavily více, jiné méně. A přiznám se, že tady se bohužel objevilo i pár těch, které jsem nedočetla, protože mi přišlo, že jsou absolutně o ničem. Jako celek ale kniha funguje skvěle a myslím, že si v ní každý čtenář fantasy najde to svoje.
Já jsem s knížkou strávila pěkných pár zimních večerů. Za mě tam těch povídek možná mohlo být trošku méně, ale to je moje jediná výtka. Taková fajn oddechovka.
Ač by se podle obálky mohlo jednat o fantasy, Temnota je ve skutečnosti velmi propracovaným historickým románem postaveným na skutečných historických postavách a událostech. Hlavní hrdiny - Ladu a jejího mladšího bratra Rada - sledujeme od dětství prakticky až do dospělosti a za tu dobu si oba sourozenci projdou velkým vývojem. To se mi na knize líbilo asi nejvíce.
Autorka skvěle popsala také kulturu a myšlenky islámu. V tomto ohledu mě knížka neskutečně překvapila, nečekala jsem, že bude zasazena do tak zajímavého prostředí, a že ho autorka tak dobře vykreslí. Klobouk dolů i za super originální milostný trojúhelník, ten mě opravdu bavil.
Od knih tohoto žánru většinou nemívám moc velká očekávání, díky tomu se mi stává, že mě čas od času některá překvapí. To ovšem není případ Twisted Love. Tohle bylo opravdu tak jednoduché, nereálné a toxické, jak jsem čekala. Takže jsem vlastně spokojená.
Rozhodně nemůžu říct, že bych se při čtení nudila. Autorka píše čtivě, děj pěkně odsýpal, takže se ani nebojím těch dalších dílů, které mají kolem 500-600 stran. A prý jsou dokonce ještě lepší než ten první. Těším se!
Důležitá kniha, která určitě mnoha lidem pomůže lépe se orientovat v oblasti výživy a nepodlehnout aktuálním trendům, které nejsou nijak podložené a často mohou spíše uškodit. Ale může toho také hodně předat i lidem, jako jsem třeba já, tedy těm, co se o výživu nijak zvlášť nezajímají a prostě jedí to, co mají rádi, a co jim dělá dobře.
A autor mě vlastně jen utvrdil v tom, že nemá smysl se ohledně jídla příliš stresovat. Jíst od všeho trochu, nepodléhat reklamě a lákavým etiketám, vyhýbat se ultrazpracovaným potravinám ve větším množství. To je to hlavní, co jsem si z téhle knihy odnesla.
Tahle doplňková knížka ke Krutému princi mě uchvátila snad ještě víc než celá série. Povídky z vílího světa jsou totiž doplněné o nádherné ilustrace Roviny Cai, které dělají knížku jednou z vůbec nejkrásnějších, jaké se mi kdy dostaly do rukou.
I po příběhové stránce ale mají povídky co nabídnout. Zaměřují se hlavně na život prince Cardana před, během, ale i po událostech Krutého prince. Čtenáři tak mají možnost jeho postavu poznat ještě lépe než doposud. Za mě to bylo opravdu příjemné zakončení série.
Já mám tyhle povídkové sbírky od Yoli moc ráda a Za pět minut zvoní za mě patří spolu s knížkou Všechny barvy duhy k těm nejpovedenějším. Dvanáct povídek českých autorů spojuje školní prostředí a troufám si říct, že asi každý z nás v knížce najde příběh, se kterým se dokáže ztotožnit. To je na téhle sbírce asi to nejlepší.
Mezi povídky, které mě oslovily nejvíce a hodnotila jsem je plným počtem hvězd, patří Samozřejmě byl čtvrtek, Událost a Smím prosit?
První díl fantasy trilogie inspirované příběhy Tisíce a jedné noci mě nadchl hlavně svou nezaměnitelnou atmosférou. Orientální kultura, prostředí pouště, prastaré magické předměty a nadpřirozené bytosti jako džinové a ghúlové, to všechno dělá ze Zloděje hvězdného prachu velmi originální čtení, které si užijí všichni milovníci fantasy.
Přiznám se, že jsem měla velký problém prokousat se první polovinou knihy, která mi přišla nezáživná, postavy si mě nezískaly a zkrátka jsem se nemohla začíst. Ve druhé půlce se to ale naštěstí zlomilo a nakonec jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Závěr byl velmi akční a nechybělo ani pár nečekaných zvratů, které perfektně připravily půdu pro druhý díl.
Celkově jsem ale z knížky stále taková rozpolcená a nevím, jak jí vlastně hodnotit. Některé věci byly skvělé, ve výsledku jsem si čtení užila, ale zároveň je to jedna z těch knih, které pustím z hlavy hnedka po dočtení a za pár týdnů už si na ní ani nevzpomenu. Dávám 4*, ale ve skutečnosti by to bylo tak na 3,5*.
Knížka přímo navazuje na Námi to končí, nedá se číst samostatně. Upřímně, tohohle jsem se opravdu bála. Námi to končí patří k mým nejoblíbenějším knížkám od autorky a vážně jsem neměla pocit, že by potřebovala nějaké pokračování. A ano, ze začátku se mi zdálo, že Námi to začíná bylo napsané hrozně na sílu, jenom aby se autorka zavděčila fanouškům. Jenže Colleen Hoover píše prostě úžasně a já bych od ní opravdu četla snad i nákupní seznam. Takže brzy jsem pustila z hlavy, že to na něco navazuje, a jen jsem si užívala příběh Lily a Atlase.
Že to bylo čtivý, to vám asi ani nemusím říkat. To už je u knih Colleen Hoover tak nějak samozřejmost. Ale ani příběh vlastně nebyl špatný. Nebylo v něm tolik těžkých témat, určitě nečekejte druhé Námi to končí. Ale pokud k tomu budete od začátku přistupovat s tím, že je to spíš oddechovější četba, tak si myslím, že zklamání nebudete. Já jsem rozhodně nebyla.
Max Verstappen mě před pár lety přivedl ke sledování F1 a také díky němu jsem si tenhle sport naprosto zamilovala. Je teda asi jasné, že mi tahle kniha doma nemohla chybět, přestože on sám se na ní nijak nepodílel a najdete tu tak v podstatě jen souhrn již známých informací a přepis rozhovorů nebo vyjádření z dřívějška.
Přesto si myslím, že jako přehled Maxovy dosavadní kariéry funguje kniha skvěle. Nizozemský novinář André Hoogeboom se při psaní setkal hned s několika zajímavými lidmi, kteří s Maxem v průběhu jeho dětství a dospívání spolupracovali, takže těch informací a zajímavostí ze závodního světa je tu opravdu spoustu. Po obsahové stránce tak nemám knížce co vytknout.
Ale ten překlad. To byla katastrofa. Asi jsem ještě nikdy nečetla hůře přeloženou knížku. V textu jsem na mnoha místech narazila na slovenská slova, takže předpokládám, že to překládali ze slovenštiny. Ale bylo to ještě horší, než kdyby to překládal Google překladač. Divný slovosled ve větách, výrazy, které se v češtině běžně nepoužívají (spojení "když měl Max 17 let" mě bude strašit ještě dlouho), často jsem musela hledat význam vět, protože to z toho textu ani nebylo jasné. Zkrátka, příště radši sáhnu po anglické verzi, protože tohle bylo velký špatný.
Díky seriálu Once Upon a Time, na který jsem nedávno začala koukat, teď jedu na vlně pohádek, takže příběh inspirovaný světem Země Nezemě s Petrem Panem, Wendy a kapitánem Hookem jako hlavními hrdiny mě prostě nemohl minout. Ale pozor, tenhle příběh rozhodně není žádná pohádka. Čeká vás velká dávka erotiky a spousta dost explicitních násilných scén, takže pokud tomuhle neholdujete, dejte radši od knížky ruce pryč.
Mě to ale bavilo. Bylo to teda na míle daleko od toho, co běžně čtu, ale díky tomu propojení s klasickým příběhem jsem si tuhle knížku fakt užila. Odkazy na Petra Pana byly naprosto skvělé a čtivý to bylo jak blázen! Jen ten příběh mě moc nezaujal, určitě by se dal vymyslet líp. Ale co si budem, podobné knížky čteme hlavně kvůli romantické lince, takže jsem ochotná to autorce odpustit.
Tak tohle bylo jedno velké překvapení! Nebýt toho, že jsme Lucku Macháčkovou měli možnost vidět na blogerském dýchánku, nejspíš bych po její knížce nesáhla. Lucka nás ale skvěle navnadila, takže jsem se na stand-up v knižní podobě začala těšit. A jo, tohle bylo (skoro) stejně skvělý, jako vidět Lucku naživo.
Takhle jsem se u knížky ještě nenasmála. Ačkoliv se mě svatba a cokoliv s ní spojené zatím netýká, i tak jsem si všechny historky neskutečně užila. Hodně jsem si knihu dávkovala, aby mi vydržela co nejdéle, a pokaždé mě dokázala rozesmát a zlepšit mi náladu. Takže za mě super! A už jsem se musela pustit i do předchozí autorčiny knihy Historky z Tinderu, které zatím vypadají taky skvěle.
Průvodce kubánské dívky čajem a budoucností, už ten název ve mně vyvolal dojem milého a laskavého čtení a přesně takový tento příběh opravdu byl. Něco jako young adult verze Romantických útěků od Julie Caplin - při čtení na vás dýchne atmosféra deštivého Londýna a z každé stránky ucítíte vůni horkého čaje a čerstvého kubánského pečiva. Takhle knížka má prostě všechno - lásku, jídlo, hvězdy... A já jsem si jí naprosto zamilovala.
V příběhu se řeší i pár vážnějších témat, jako je ztráta blízkého člověka, komplikovaný rozchod, rodinné vztahy a spousta dalších. Ale jsou tu v takové míře, že kniha stále působí jako miloučká oddechovka. Kéž by takových vycházelo víc!
Nemůžu si pomoct, ale začínám mít pocit, že už jsem na tyhle přeslazené YA contemporary moc stará. Přitom ten příběh byl tak moc fajn. Knížka má nádhernou letní atmosféru, úplně mě to přeneslo zpátky do doby, kdy jsem si jako malá užívala prázdniny hlavně venku s kamarády. Během čtení jsem neustále měla chuť na pizzu, a taky chuť sednout na kolo a jít se jen tak projet po okolí. To všechno bylo skvělé. Vlastně mám s knížkou jen jeden jediný problém, a to jsou hlavní postavy.
Já jsem Pauliemu a Floydovi tu jejich lásku prostě nevěřila. Ačkoliv to měli být puberťáci, na mě svým chováním a myšlením působili tak na deset, maximálně dvanáct let. A s tím mi nějaká romantika prostě nejde dohromady. No představte si, že by se Ron zamiloval do Hermiony už v prvním díle, a celý Kámen mudrců by skončil jejich líbačkou. Divný, co? A přesně takovýhle pocit jsem měla z knížky Letní bouřky.
Už když jsem před rokem začala číst tuhle knížku poprvé, tušila jsem, že to asi nebude nic pro mě. Nedařilo se mi do příběhu začíst a vůbec mi nesedl styl psaní, takže jsem knihu po pár desítkách stran odložila a dlouho jsem neměla chuť se k ní vracet. Teď po roce jsem ale narazila na audioknihu, kterou namluvila Vanda Hybnerová, tak jsem si řekla, že mi tohle zpracování třeba sedne více. A sedlo, alespoň jsem knížku po tom roce konečně dočetla, přesto bohužel nemůžu říct, že bych si poslech nějak zvlášť užila.
Myšlenky a témata, která se v knize objevují, jsou skvělé. Z textu bylo cítit, jak moc jsou příběhy jednotlivých žen pro autorku důležité a mnohdy i osobní. Jenže na můj vkus tam těch příběhů bylo až příliš. Hodně jsem se ztrácela v postavách, jejichž osudy se v průběhu knihy prolínaly, a některé příběhy mě vyloženě neoslovily. Navíc mi opravdu, ale opravdu nesedl styl, jakým autorka píše. V audio verzi to bylo trošku stravitelnější a alespoň jsem zvládla knihu doposlouchat, jinak bych ji asi nedočetla. I tak ve mně ale převažuje pocit zklamání.
I když to možná ještě nevíte, autorku Jessie Cave určitě všichni dobře znáte. Ztvárnila totiž postavu Levandule Brownové v šestém dílu Harryho Pottera a Soumrak je její románová prvotina. Přirozeně jsem byla zvědavá, jak se herečka zhostila role spisovatelky, takže jsem se do knížky pustila a byla jsem až překvapená, jak skvělé to bylo.
Soumrak začíná jako humorný příběh dvou sester, které už nemohly být rozdílnější, přesto je spojuje silné pouto. Z klasické letní oddechovky se ale brzy vyklube příběh mnohem hlubší a bolestnější Příběh o tom, jak se vyrovnat se ztrátou člověka, bez kterého si svůj život ani nedokážete představit.
Knížka byla opravdu nádherně napsaná. Z každé věty bylo cítit, že se autorka s podobnou ztrátou sama setkala, její vyprávění bylo plné emocí. Přesto na mě román nepůsobil depresivním dojmem, právě naopak. Ačkoliv byl příběh smutný a dojemný, byla v něm cítit naděje a uzdravení. Hlavně ale působil neskutečně reálně, jako něco, co může prožívat každý z nás. V mnoha ohledech mi Soumrak připomínal knihy Sally Rooney, ale stylisticky byl mnohem přístupnější. Za mě by si knížka určitě zasloužila více pozornosti, moc se mi líbila.
Ať už se rozhodnete po knize sáhnout během horkých letních dní, nebo s ní budete trávit dlouhé zimní večery zachumlaní pod teplou dekou, tak jako tak si ke čtení připravte spoustu dobrého jídla a pití. A pak už se nechte pohltit vůní kávy, čerstvě našlehaného mléka a skořicových šneků, která vás bude provázet na každé stránce.
Knížka vás zavede do města Thune, kde o kávě nikdo nikdy neslyšel, přesto si tu orkyně Viv rozhodne otevřít kavárnu a představit tento lahodný gnómský nápoj zdejším obyvatelům. Žádný složitější příběh nečekejte, tohle je čistě odpočinková záležitost, kterou si zamilujete hlavně díky sympatickým postavám a pocitu útulnosti a štěstí, které ve vás knížka vyvolá. Krásné to bylo a já už se moc těším na další díl, který by se měl odehrávat v knihkupectví.
Tenhle komiks se mi dostal do rukou úplnou náhodou a jsem moc ráda, že jsem po něm sáhla. Pro člověka, který se v arabské historii a kultuře úplně neorientuje, je tahle kniha úplný poklad. Příběh je vyprávěný z pohledu malého Rijáda, který všechno kolem sebe vnímá stále ještě naivníma dětskýma očima. Přesto mě autor dokázal okamžitě vtáhnout do děje.
V knížce byla perfektně vykreslená atmosféra Blízkého východu na přelomu 70. a 80. let, stejně jako arabská kultura, tradice a nálada ve společnosti. Zároveň to nebylo nijak složité čtení. Forma komiksu mi sedla a dokázala tohle vcelku vážné téma dobře odlehčit, díky čemuž by tahle série mohla být skvělá i pro mladší čtenáře. Za mě tedy velké doporučení, já se určitě pustím i do zbylých dílů téhle série.
Knížka na první pohled zaujme nádhernou květovanou ořízkou, díky které byste ani nepoznali, jak smutné čtení se vám zrovna dostalo do ruky. Ahoj, tady Sam je příběh o ztrátě a loučení. Hlavní hrdinka Julie se dlouho nemůže smířit se smrtí svého přítele Sama. Pak ale zavolá na Samův starý telefon, jen aby naposledy slyšela jeho hlas. Jenže Sam telefon zvedne a Julie tak dostane druhou šanci na rozloučení.
Ahoj, tady Sam byla knížka plná krásných myšlenek, donutila mě přemýšlet nad životem i smrtí a z tohoto pohledu byla opravdu jedinečná. Přesto bych u podobných témat čekala, že to bude ještě smutnější a dojemnější čtení, trošku mi tam chyběly emoce. Ale vzhledem k tomu, že je to knížka spíše pro mladší skupinu young adult, to vlastně chápu a naopak mi přijde fajn, že to nebyla zas taková depka. Díky tomu je knížka mnohem přístupnější a když od ní nebudete mít úplně přehananá očekávání, určitě se vám bude líbit. Navíc, tuhle ořízku prostě chcete mít ve své knihovně, naživo je ještě hezčí!