Luciluc komentáře u knih

Druhý díl Arkádie se mi líbil více než díl první, a to se mi u trilogií moc často nestává. Děj byl dynamičtější, pořád se něco dělo, odkryla se spousta tajemství. Vzpouru jsem četla asi deset měsíců po Procitnutí, takže jsem občas musela trochu zapátrat v paměti po dřívějších událostech a souvislostech. Rosa mi přišla ještě o něco sympatičtější než v předchozím díle. Alessandro měl podle mě tentokrát o trochu méně prostoru, ale naopak jsem byla ráda, že se v příběhu častěji objevovala Iole. Jsem zvědavá, zda se v dalším díle ještě setkáme s Valerií, protože její linka nebyla zas tak úplně uzavřena. Stejně tak jsem zvědavá na roli Contessi di Santis. Celkově zůstalo hodně záležitostí otevřených, takže se už těším na třetí díl.

2 28.10.2018

Kniha mě zklamala. Četla jsem ji nadvakrát, po přečtení prvních asi šedesáti stran jsem ji na několik měsíců odložila a pak dočetla během pár dní, protože „už jsem to chtěla mít za sebou“. Příběh mě nedokázal vtáhnout, několikrát jsem se přistihla, jak při čtení myslím na něco jiného a děj nevnímám. Myšlenka mi nepřišla špatná, nápad s dopisy adresovanými osobám, které už nejsou mezi živými, mi přišel zajímavý, ale jinak byl děj rozvleklý a nudný. Nejsem cílová skupina, možná kdybych knihu četla jako mladší, měla bych na ni jiný názor. Ale teď mi to přišlo všechno nějaké divné, nedokázalo to ve mně, ani přes smutné téma, vyvolat žádnou emoci. Ani nevím, jestli mi byla Laurel sympatická nebo ne, May spíš ne, jediný, koho jsem si docela oblíbila, byl Sky. To, jak Laurel obdivovala May mi přišlo zvláštní, chápu, že to byla její sestra, ale ta posedlost, aby se jí co nejvíc podobala…Divný byl i přístup rodičů, to si opravdu mysleli, že když byla Laurel přímo u toho, když May zemřela, že se z toho dostane sama bez pomoci nějakého odborníka, že se prostě „oklepe“ a všechno bude zase v pořádku? Zvlášť v jejím věku, když dospívá. Jak už jsem psala, přišlo mi to celé nějaké divné. Ke knize už se rozhodně vracet nebudu.

3 18.10.2018

Dala jsem si malé čtenářské předsevzetí – přečíst si znovu celou sérii mého oblíbeného Harryho Pottera. Připomenout si ten fascinující kouzelnický svět, který mě doprovázel celým mým dětstvím, plný kouzel, famfrpálu a přátelství Harryho, Rona a Hermiony. Mám sice trochu strach, abych si „nezničila pěkné vzpomínky“, a i když musím říct, že po letech vnímám první díl úplně jinak než tehdy, stejně se mi pořád líbí, byť jsem ho teď vnímala spíš jako takovou pohádku pro děti. Někdy je ale zkrátka fajn vrátit se do dětství :)

Líbil se mi námět knihy - zda je možné změnit minulost. Příběh sám o sobě je poměrně „obyčejný“, sledujeme určité události v životě Eda a Zoe v průběhu několika let. Na druhou stranu je napsán velmi čtivě, takže stránky ubíhají rychle a ke konci jsem byla i docela nedočkavá, zda se opravdu podaří Zoe něco změnit, nebo co se z příběhu vlastně vyklube. Nemůžu říci, že by se mi konec knihy vyloženě líbil nebo nelíbil, byl pro mě spíše takový hořkosladký. Jako „odpočinková“ kniha dobré.

3 11.07.2018

Vizuálně druhý díl opět nezklamal, červená ořízka zaujme, stejně tak jako obálka, a nechyběly ani mé oblíbené hvězdičky na koncích vět :) Prohnilé město jsem si užívala ještě více než Šest vran. Připadalo mi, že v tomto díle dostalo větší prostor budování vztahů a odkrývání minulosti jednotlivých postav, než akce a dobrodružství, ale ani o Kazovy intriky a promyšlené plány, které do sebe zapadly jako ozubená kolečka, nebyla nouze.
V hodnocení Šesti vran jsem psala, že jsem si oblíbila dvojici Nina-Mathiass, takže kdo knihu již přečetl, pochopí mé naštvání, zklamání a smutek. (Vzal její tvář do dlaní. „Ne“, řekl a políbil ji. „Mathiassi!“ „Udělal jsem to špatně?“ „Ne, udělal jsi to skvěle. Jenže vždycky jsem to já, kdo tě políbí první.“ „Měli bysme to změnit“, str. 391)
Líbilo se mi budování vztahu Jesper-Wylan, hlavně Jesperovy hlášky jsem si oblíbila (Wylan pokrčil rameny. „Možná. Jsou ale jedy, na které protijed neexistuje.“ Jesper si odfrkl. „A proto mu říkáme Wylan van Optimista.“, str.47)
Oceňuji, že se v příběhu objevili nové postavy: Colm Fahey, Marja Hendriksová, Sturmhond, Zoja Nazjalenská, Žeňa Safinová.
Těžko se mi tenhle svět opouští! Tahle partička mi vážně přirostla k srdci, a pokud někdy bude možnost dozvědět se, jak to s nimi bylo dál, rozhodně si ji nenechám ujít!
„Jak si mohla myslet, že se svět nezměnil? Byla blázen. Svět se skládá ze zázraků, nečekaných zemětřesení, bouří, jež se zničehonic objeví a změní tvar kontinentů. Ten kluk vedle ní. Ta budoucnost před ní. Všechno je možné.“, str. 418.

3 04.07.2018

Jsou to skoro dva roky od přečtení druhého dílu, takže jsem musela z počátku trochu vzpomínat. Obálka je krásná, stejně jako u předchozích dílů, možná nejhezčí ze všech. Ale co se týče obsahu, byla jsem zklamaná. Nevím, jestli jsem během těch dvou let „z příběhu vyrostla“, nebyla dostatečně naladěna na tento typ knihy, nebo to zkrátka opravdu nebylo ono. Čtivé to bylo, ale přišlo mi, že se celých 300 stran skoro nic nedělo, bavilo mě posledních cca 70 stran, ale stejně jsem od závěru knihy a celé trilogie čekala mnohem víc, větší zápletku, překvapení, zvrat v ději, bylo to takové suché. Jediné trochu překvapující bylo to, kdo byl Secrecy. Třetí hvězdičku dávám za obálku.

3 25.05.2018

Na Dvůr křídel a zmaru jsem se těšila tak moc, že jsem si knihu koupila, nechtělo se mi čekat, než si ji budu moct vypůjčit v knihovně. Čekalo na mě 700 stran toho úžasného světa, který jsem si zamilovala. Nejdříve mě štvalo, že jsem na knihu neměla tolik času, kolik bych chtěla, ale na druhou stranu jsem si mohla příběh užívat delší dobu. Je to takový rozkol, chcete číst každou volnou chvíli, ale s tím, jak se blížíte ke konci, nechcete, aby to skončilo. Všechno mi bude chybět. Obzvlášť Rhys, Cassian a Azriel. Jsem ráda, že se v příběhu objevily nové postavy, Helion, Kallias a Viviane, Thesan, Beron a Eris, Drakon a Myriam, Graysen, Vassa, a že o něco více prostoru v příběhu dostal Lucien, Nesta, Elain, Jurian. Konečně jsem se dozvěděla, jak to má Mor s Azem. Některé vztahové linky zůstaly nedořešené, snad jako příslib dalších dílů. Překvapilo mě, jak se zachoval Tamlin, škoda, že mu autorka nevěnovala alespoň jednu kapitolu, abychom to celé viděli i z jeho pohledu. Milovníci bitev si zde přijdou na své, o ty nouze nebyla. Co se týká závěrečné bitvy, bylo to nabité akcí, ale místy už trochu přehnané a sluníčkové. Čekala jsem nějakou tu oběť i na straně dobra.
Třetí díl hodnotím kladně, ale druhý díl u mě nepřekonal, proto dávám o jednu hvězdičku méně než Dvoru mlhy a hněvu, který pro mě byl nejlepším dílem z této (zatím) trilogie.
P.S. Byla jsem potěšena, že se i zde objevila věta, kterou jsem si oblíbila ve druhém díle: Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní.

4 01.05.2018

Zajímavý příběh o náhodě, osudu, lásce, hledání společné cesty, neúspěších, trpělivosti a obětech, protkaný tématem nevěry. Z postav jsem si nejvíce oblíbila Jennifer a Anthonyho. A i když kniha byla nejslabším článkem z trojice, kterou jsem od Jojo Moyesové dosud četla (Než jsem tě poznala, Jeden plus jedna, Poslední dopis od tvé lásky), doporučuji ji k přečtení. Podrobnější hodnocení postav a děje zde v recenzích.

8 28.03.2018

Pěkná knížka, která mě mile překvapila. Více zde v recenzi.

6 06.03.2018

Na druhý díl jsem se těšila, ale po přečtení musím přiznat, že jsem docela zklamaná. Děj mi přišel rozvleklý, skoro nic se tam nedělo, a když už se něco dělo, přišlo mi to chaotické a často jsem se v tom ztrácela. Stewartová mi ze začátku dost lezla na nervy a Holly v „nové roli“ mi nějak neseděla. Byla jsem ráda, že o trochu víc prostoru dostala Emily, Eileen a Courtney, ty jsem si oblíbila už v předchozím díle. A Lily Kendricková byla taky fajn. Nejlepší byla poslední kapitola, která vlastně vysvětlila název celé knihy a navnadila čtenáře na díl třetí, který v češtině ale zatím bohužel nevyšel. Ale až vyjde, ráda si ho přečtu.

2 20.02.2018

Začalo to pěknou tmavou obálkou, zajímavým názvem a poutavou anotací a skončilo to po 380 stranách názorem, že tohle rozhodně stálo za přečtení! Všech šest hlavních postav mi přirostlo k srdci. Kaz Rietveld Brekker, Krkavec s vraní holí, podvodník, zloděj a geniální hráč, Inej Ghafa, Mora, špionka ukrytá ve stínech, Jesper Fahey, střelec se sklony k hazardu a milovník adrenalinu, Wylan van Eck „zlatý synek“ s talentem na práci s výbušninami, Nina Zeniková, griša, mocná a krásná smrtička a Matthias Helvar, Fjerdan, drüskell, který pronásleduje griši, nelítostný, ale s dobrým srdcem. A ačkoliv to jsou vlastně antihrdinové, fandíte jim do poslední stránky. A já osobně ještě fandila hlavně dvojici Nina-Matthias. Ne, že bych si při čtení nějak často uvědomovala, kolik je hlavním hrdinům let, ale když už, byli pro mě o pár let starší, než jaký věk jim autorka přisoudila. Líbilo se mi rozdělení kapitol - že každá byla psána z pohledu někoho jiného. Postupně se tak odhalovala minulost jednotlivých postav a důvody proč a jak se ocitli v Kerchu, Ketterdamu, v Barrelu, a jak se jejich životní osudy prolnuly dohromady, a nutno říct, že některé životní osudy byly opravdu smutné. Kniha je velmi čtivá, jen v ní bylo poměrně dost překlepů a jiných chyb, které oku korektorky unikly. Při cestě do Ledového paláce, a nejen při ní, není nouze o překvapení a zvraty. Mapky Ledového paláce a rozložení území (Fjerda, Ravka, Šu Han, Kerch, Nová Země) jsou milým bonusem a „průvodcem“ při čtení o dobrodružství, jehož cílem je prolomení nejstřeženější pevnosti. Oblíbila jsem si tenhle nový svět a těším se na druhý díl!
P.S. malé „hvězdičky“ - tečky - na koncích vět jsou originální
„Srdce je jako šíp. Potřebuje cíl, v němž může spočinout.“ :)

12 05.02.2018

Je mi 312 měsíců (kap. Než se nadějete...) a děti ještě nemám. Kniha mi ale byla doporučena – podává prý pohled i na odvrácenou stranu mateřství (o které se skoro vůbec nemluví) a navíc ještě humornou formou. A tak jsem se pustila do čtení, abych věděla, co mě čeká..:)
Začátek mi přišel trochu slabší, ale pak se to rozjelo a já se nad některými kapitolami musela smát. Načež hned vzápětí následovaly myšlenky typu „tohle se opravdu děje?“. Nejsem z těch, které by si mateřství představovaly jako procházku růžovou zahradou se spoustou volného času, ale musím přiznat, že mě některé věci trochu „vyděsily“.
Jak už tu bylo zmíněno, překlad je zdařilý, ocenila jsem, že byly použity české ekvivalenty britských pojmů.
Krásná a zároveň smutná byla kapitola „Pro tebe, mami“, skoro mě až rozbrečela. Vtipné mi přišlo, jak autorka nazývá děti malými lidmi a celkově její slovní obraty a styl vyprávění mě bavil.
„Co se počtu dětí týče, je to zkrátka logika Mášenky a tří medvědů: Jedno dítě je málo (a bude mu smutno). Tři jsou moc.“
„Jeden čas se Henry pořád dokola ptal, jestli se můžeme vrátit do toho „oranžového obchodu“, a já jsem za nic na světě nedokázala přijít na to, který obchod má na mysli. „Ten oranžový obchod s domečky na hraní,“ vysvětlil. Těmi „domečky na hraní“ myslel přístřešky na nářadí. Celou dobu mluvil o Hornbachu. …Zaparkujeme, projdeme se, zastavíme se u elektrických krbů (rodinná tradice), a když se vrátíme domů, někdy uplyne i hodina a půl, během níž nikdo nebrečel.“
Nemáma je oddychové čtení, které vás pobaví, a pokud jste rodič tak nejspíš i „utěší, že v tom nejste sami“. Mě zatím jen krátila cesty vlakem do práce, ale třeba se k ní v blízké budoucnosti vrátím a budu v ní hledat útěchu :)

3 18.01.2018

Mám ráda knihy s tématikou cestování v čase a Bouře mě zaujala anotací. Musím ale přiznat, že jsem od ní moc nečekala, o to víc jsem pak byla mile překvapena. Jackson Meyer i Holly Flynnová mi byli hodně sympatičtí, dobře se k sobě hodili, jejich vztah byl hezký. Celkově mi přišlo, že autorka umí dobře vyjádřit pocity postav k druhým, ať už šlo o vztah Jackson-Holly, Jackson - Courtney i Jackson-táta. Hodně dojemná byla 29. kapitola, kde se Jackson loučí s Courtney v nemocnici, bylo to smutné a krásné zároveň, až mi skoro slza ukápla :). Rozjezd byl možná trochu pomalejší, ale pak kniha dostala spád a já s napětím očekávala, co se stane dál. Přiznávám, občas jsem byla trochu zmatená ze všech těch základen a různých linií, poloskoků a úplných skoků, která strana je vlastně "ta hodná" a která naopak "ta zlá". Bouři bych zhodnotila jako povedený, tak trochu rozjezdový, díl. Určitě si přečtu i díl druhý, protože konec prvního mě překvapil, čekala jsem, že to dopadne jinak. Autorka uvádí, že má jít o trilogii, ale zatím vyšly v češtině snad jen první dva díly, doufám, že se někdy dočkáme překladu i posledního dílu.
A na závěr jeden citát, který mě v knize upoutal: "Amor vincit omnia."

4 13.01.2018

Fantasy zasazená do mafiánského prostředí Sicílie se mi líbila, připadá mi to jako vcelku originální námět a autorovi se podařilo dobře zkombinovat reálný a imaginární svět. Vyhovovaly mi kratší kapitoly a líbilo se mi, že každá měla své pojmenovaní, které navnadilo k dalšímu čtení. Kniha se četla velmi dobře, děj ubíhal poměrně svižně a ocenila jsem, že byl obohacen i o reálie (Quinta da Regaleira v Sintře v Portugalsku je krásná stavba). Hlavní postavy Rosa Alcantara a Alessandro Carnevare, mi byly sympatické. Určitě si přečtu celou trilogii, jsem zvědavá, jak se to bude celé dál vyvíjet i jakou roli bude mít v příběhu Fundling. Za mě je Arkádie milé překvapení :)

1 29.12.2017

Dlouho jsem váhala, zda si knihu přečíst, moc se mi do ní, ani nevím proč, nechtělo. Nicméně, řekla jsem si, že jsem od Moriarty už dvě knihy četla a obě se mi líbily, tak určitě neudělám chybu, když si přečtu i Tři přání. Měla jsem poslechnout svůj instinkt..:) Bohužel jsem se vůbec nedokázala do hlavních hrdinek vcítit a tudíž jsem s nimi neprožívala jejich dramata. Ani jedna ze sester mi nebyla sympatická, a vlastně ani žádná z postav vedlejších. Cat mi byla chvílemi až nepříjemná, vždy dokonalá Lyn působila "uměle" a Gemma, přemýšlela jsem, jestli je opravdu tak mimo nebo to jen předstírá. Vztah mámy Max k trojčatům mi přišel zvláštní, dost chladný. Nemůžu knize upřít, že se rychle a dobře četla, ale v podstatě se v příběhu "nic moc" nestalo a to byla škoda. Za mě tentokrát Moriarty zklamala.

10 20.12.2017

Tak to bylo něco! :) Dvůr mlhy a hněvu na plné čáře převálcoval Dvůr trnů a růží. Bylo to nabité akcí, ani na chvíli jsem se nenudila, postavy se pořád vyvíjely, jejich pocity byly popsány věrohodně. Tamlin mě dost zklamal...a Rhys, byla jsem hodně překvapená, jaký ve skutečnosti je ("Pokud znají pravdu lidé, na kterých mi záleží, je mi jedno, jak se na mě dívají ostatní."). Azriel, Cassian, Mor a Amren si získali moje srdce od první chvíle. Illyrijští válečníci s křídly...a Velaris, tam by snad chtěl žít každý..:) Miluji tenhle svět, který Sarah Maas stvořila. Závěrečné stránky jsem přímo hltala, až se mi chvílemi tajil dech (a ne jen obrazně). Nejvíce se mi líbila třetí část knihy Dům mlhy, obzvlášť pak kapitola 54. Moc se těším na třetí díl, jen škoda, že si na něj budu muset nějakou dobu počkat. Prozatím se budu v myšlenkách vydávat na Noční dvůr a snít.

9 26.11.2017

Kde začít..asi tím, že se mi dostalo trochu jiného příběhu, než jsem původně čekala. Chtěla jsem si oddechnout od fantasy knížek a těšila se na dobrý thriller. Po dočtení jsem z toho trochu zklamaná.. Snad 80 % celého děje tvořily popisy prostředí a Nořiny vzdechy nad Andreasem (její, někdy až nelogické, chování k němu mi lezlo na nervy, navíc se v některých situacích chovala naivně a jako malá). Střídání dvou hlavních dějových linek (Nořin osobní život a vyšetřování případu) na mě působilo nekontinuálně - začetla jsem se do toho, jak Sandová pokračuje v rozklíčování případu a bum, zase se řeší, proč Andreas tohle a Andreas tamto..Co se týká stylu psaní, četlo se to dobře, v jistých místech to mělo spád (posledních cca 70 stran) ale znovu si tuto knihu určitě nepřečtu.
V medailonku autorky se píše, že se děj knihy opírá o skutečné události, hrozná představa, že se něco takového dělo ve skutečnosti...

7 10.11.2017

Ze začátku mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, připadalo mi, že se nic moc neděje. Bylo to pro mě hodně popisné... i když popis slavnosti v Terravinu byl hezký, a silně na mě zapůsobila i scéna, kdy se Lia loučí s Waltherem. Příběh mě více pohltil ve chvíli, kdy Lia opustila Terravin. Lia mi byla sympatická hned od prvních stránek, stejně tak Pauline, její věrná kamarádka, která myslí na všechno. Co se týká mužských hlavních postav, po dlouhé době mají mé sympatie rozdělené fifty fifty, jak Kaden, tak Rafe, oba mají něco do sebe :) Těším se na pokračování, snad bude oproti prvnímu dílu akční hned od začátku.

3 29.10.2017

No..páni, tak takový konec jsem opravdu nečekala! Tento příběh asi budu ještě nějakou dobu vstřebávat. Trochu mi při hodnocení došla slova.. :) Čtivé, promyšlené, překvapující. Rozhodně stojí za přečtení!

5 04.10.2017

Úžasné! :) Moje první kniha od Mortonové a rozhodně ne poslední. Obálka knihy mě zprvu odrazovala, ale jsem ráda, že jsem nesoudila podle obalu. Ani chvíli jsem se při čtení nenudila, děj vyprávěný z pohledu mnoha postav vám postupně odhaluje střípky minulosti a skládáte tak obrázek života Rose Mountrachetové, Elizy Makepeaceové, Nell a Cassandry. Nápad se zakomponováním pohádek se mi líbil, příběh to ozvláštňovalo. Ocenila jsem i mapku na začátku knihy. Zahradu skrytou za bludištěm bych ráda navštívila :) Stejně tak domek Na Útesu skrytý před světem. Z postav jsem si nejvíce oblíbila Elizu, za její odvahu, kuráž, fantazii, přátelství a lásku (k Rose a Sammymu). Nathaniel Walker a zahradník Davies byli sympaťáci, zato Linus a Adeline...škoda slov. Zapomenutá zahrada rozhodně stojí za přečtení! Na konci do sebe všechno zapadne, vše je čtenáři vysvětleno.Dostane se vám propracovaného příběhu, u kterého se vám bude tajit dech a zanechá ve vás stopu.

7 11.09.2017