lucimark komentáře u knih

Úplně na začátku jsem si trochu hůř zvykala na svérázný humor jednoho z vypravěčů, přišel mi hodně strojený. Ale po cca dvaceti stránkách jsem si zvykla a docela jsem si ho i užívala. Dvojice detektivů oheň a voda, mě bavila. Zápletka mi přišla chvílemi překombinovaná a kombinace nedotažené, některé linie jakoby se bez vysvětlení vytratily do neznáma. Ale vlastně mi to nakonec ani nevadilo - kniha i tak splnila svůj účel - příjemný oddychový zážitek. Až vyjde další díl, určitě si ho budu chtít přečist. Sečteno, podtrženo - slušná česká detektivka. Po Kopřivově Rychlopalbě a Renčínově Vězněné, které jsem v posledním roce přečetla, už nelze mluvit o překvapení. Prostě je to tak, začínají se u nás psát zdařilé detektivky/thrillery, které stojí za přečtení i v záplavě zahraniční konkurence.

4 13.07.2016

Tuhle krátkou knihu jsem ihned po dočtení zkrátka musela pročíst/prolistovat ještě jednou od začátku až do konce a vracet se ke klíčovým místům znovu a znovu. Konec je otevřený, ale tak zajímavým způsobem, že to člověka nutí se vracet a hledat a doufat, že snad někde najde nápovědu. Po dlouhé době kniha, u které jsem měla nutkání vypisovat si citáty, protože některé pasáže jsou prostě perfektní.

4 16.03.2015

Kratičké, zato intenzivní dílko. Je o zpackané snaze napravit už tak dost zpackaný život útěkem do divočiny. Autor na čtenáře v knize nachystal jeden naprosto nečekaný zvrat, který asi zaskočí každého a část čtenářů možná úplně odradí od toho, aby pokračovali dál... Po dlouhé době jsem zase potkala tak mimořádně nemožnou hlavní postavu, že to až bolelo. Přesto Ostrov Sukkwan hodnotím velmi vysoko, řadím si ho mezi své top a doporučuji všem, co mají rádi drsnější čtení.

3 19.05.2015

Lidstvo postupně slepne, jde zjevně o nakažlivou epidemii, takže nakažení se jeden po druhém se ocitají zavření v karanténě, kde se o ně nikdo moc nestará a jsou necháni na pospas sami sobě a svým slepým spouluvězňům. Jeden z klíčových románů nositele Nobelovy ceny. Dá se to číst jako post-apo, je to ovšem alegorie o soucitu a solidaritě. Dojem poněkud kazí závěr, který vyznívá jako komunistická agitka (bodejť by ne, vzhledem k politickým postojům autora), ale jinak mohu jen doporučit.

3 15.12.2014

Vězněná od Pavla Renčína je opravdu dobrý thriller a přirovnání ke Kingovi, které se objevuje v anotacích a na obálce k Vězněné, a které obvykle u knih považuju jen za přefouknutou a nevhodnou reklamu, mi tentokrát celkem sedí. Po Kopřivově Rychlopalbě je to v posledním půlroce druhý kus od mladého českého autora (Kopřiva i Renčín oba narozeni v sedmdesátých letech), který mi dává naději, že v lehkém žánru, myslím tím v detektivkách a thrillerech, dokáže česká literatura držet krok se světem.

2 10.04.2016

Po cca 100 stránkách: Dostala se mi do ruky náhodou. A protože autorčina tvorba pro děti se mi mimořádně líbí a navíc recenze na tuhle detektivku také nejsou nejhorší, tak jsem ji i otevřela. A začetla se. A jsem ráda. Jde o svébytný detektivní román, televizní seriál to nepřipomíná a jsem ráda. Do děje jsem se nechala vtáhnout snadno a hned. Chvílemi mi to stylem i námětem připomíná některé severské detektivky, které jsem četla.

Po dočtení: Potvrzuji svá předchozí slova. Kniha je dobrá a stojí za přečtení. To rozuzlení je trochu překombinované, ale neurazilo. Celkově mohu doporučit.

Hodnocení 3 a 1/2 skoro 4

2 19.05.2015

První komentář - když jsem začínala číst - Zatím mě to baví ale pořád čekám, co se z toho vyvine. Co bude hlavní konflikt / vnější nebo vnitřní boj / hrdiny nebo celého příběhu...? Zatím netuším a doufám, že se nějaký objeví. Jinak celkem mě baví archaický jazyk, kterým je to celé napsané - má to atmosféru.

Druhý komentář - po dočtení - Žádný konflikt se nevyvinul. Koneckonců jde pouze o jeden den v životě "opričníka". Asi bych hodnotila třemi hvězdičkami, nebýt toho, co se právě teď děje v Rusku a jak dobře mi tahle kniha připomínala, že se sice odehrává po roce 2020, ale je kritikou Ruska dnešního. Jako obraz dnešního Ruska je to vážně skvělé.

2 09.03.2015

Tak trochu (vlastně spíš -dost hodně-) morbidní počtení na jeden zátah. Chytí a nepustí. Chvíli se musíte smát od ucha k uchu, místy vám ale úsměv zthune. Dala jsem si to dvakrát za sebou - jednou se synem (13) a podruhé s dcerou (12). Oba se bavili a já také. To druhé přečtení, když prvotní šok trochu odezněl, bylo rozhodně lepší. Je fakt, že u některých veršů mi teda zatrnulo - humor je to totiž srznaskrz černý a občas dost přes čáru. A chvílemi jsem se nechytala vůbec. Jenže stačí otočit stránku a narazíte na něco tak trefného a humorného, že ta slabší místa rázem Burtonovi odpustíte. Za mě 4* a doporučení - těch 20 minut, které vás tahle útlá knížečka bude stát, rozhodně stojí za to.

Asi jsem byla moc zmlsaná předchozí novelou "Vědomí konce". Ta mě naprosto dostala. Takže jsem od "Stolku s citróny" očekávala podobný zážitek. A ten se bohužel nekonal. Povídky jsou fajn, určitě stojí za přečtení, ale pro mně v nich chyběl ten "aha" moment. Chvíle, kdy mi dojde něco, co jsem dosud neviděla. Navíc na můj vkus byly všechny povídky hrozně "mužské". Jasně, autor je chlap, tak bude těžko psát o tom, jak stárnou ženy. Ale takhle to nemyslím, jde mi asi spíš o roli těch žen, které se v povídkách vyskytují, jsou postavené - až na pár čestných výjimek (Apetýt) - do poněkud vedlejší koleje. Nevím, jestli to tak opravdu bylo, ale mně z toho zůstal právě takový dojem a to mi na tom nakonec asi vadilo nejvíc.

1 09.11.2015

Rychlovka na pár hodin a mně se teda líbila. Kdo někdy zažil ve svém okolí manipulativní osobu, bude překvapen, jak výstižná tahle novelka je. Asi mně chytla za srdce také proto, že jeden člen mé rodiny se právě ocitl v blízkosti podobně manipulativní osoby. Podobně jako v knize, i v mém reálném příkladě jde o situaci ze školního prostředí, proto to asi vnímám tak silně. Tahle kniha prostě sedí a tak trochu věřím, že tomu mému blízkému člověku pomohla trochu otevřít oči. Manipulativní mrchy totiž bohužel nikdy nevymřou. A jednu tady dostanete pěkně naservírovanou na talíři, od prvního setkání, až po vyhrocený závěr tak, abyste se příště nespletli, až někoho takového potkáte.

1 19.05.2015

Srdce temnoty - Conrad - byla jsem jím unesena před pár lety a chci se k ní znovu vrátit. Tehdy mě uchvátila především věrohodným popisem pocitů a strachů, které zřejmě musel prožívat Evropan 19. století, když se pustil do divoké a neznámé Afriky. Nenesl si s sebou bedekry ani mapy ani GPS jen své strachy z neznáma a báchorky, které zaslechl v tábořišti u ohně. Každý zvuk, každý šelest, každé hnutí okolního pralesa a chování neznámých lidí mělo svůj nepochopitelný význam... tohle zpracování atmosféry místa bylo mistrovské. A nabádá i ke zkoumání vlastního nitra, jak pochopit a uchopit to, co kolem sebe vidím. Jak se zachovat v mezní situaci, která se vymyká dosavadní zkušenosti. Příběh a zápletka jsou jen zlehka naznačené, Conrad pracuje hlavně s atmosférou a Kurz a jeho manipulativní vláda nad divošskou vesnicí jsou jen další kulisou k prožívání nekonečného dobrodružství v "srdci temnoty" a ve vlastním srdci.

1 03.01.2015

Váhala jsem mezi 3 a 4. Četlo se to tedy opravdu dobře, postavy dobře vykreslené, situace uvěřitelné, tady má autorka můj obdiv. Ale zápletka mi přišla tak nějak předvídatelná. Ne, že bych úplně od začátku věděla, co se bude dít, to ne. Ale ty "nečekané zvraty", kterých v knize přijde několik, přišly na můj vkus vždycky příliš pozdě. Jinak řečeno - ve chvíli, kdy přijdou už člověk tak nějak ví, že to tudy musí jít, protože jiné řešení není. To mě trochu mrzelo. Vztah a situace mezi těmi dvěma lidmi jsou tak těsné, že v příběhu není prostor pro více řešení, cesta vede pouze jedním směrem... A ten konec...když to k němu začalo směřovat, pořád jsem doufala, že se pletu, že to musí nakonec skončit jinak. Ale ono ne. On ten chlap opravdu... Tak za ten konec, proti kterému se bouřila každá buňka v mém těle, a který byl vysloveně bezradný, za ten dávám pouze tři.

1 27.12.2014

Nevěděla jsem, že Italové umí psát slušné detektivky ... a tahle slušná byla. Přesně řečeno, nejde ani tak o detektivku, jako o právnickou krimi, ale to nevadí. Příběh byl vcelku jednoduchý, ve srovnání s dnešními skandinávskými thrillery krotký jako ovečka, ale četlo se to fakt dobře a po delší době, kdy jsem měla čtenářskou krizi to byla první kniha, co jsem dokázala dočíst. Hlavní hrdina - právník po rozovodu - mi celkem přirostl k srdci, fandila jsem mu, aby se dostal z pracovní i osobní krize a držela jsem mu palce, aby dokázal, že africký prodavač suvenýrů je nevinný. Nezklamal mě... :-)

1 12.12.2014

Jsem ráda, že jsem se k tomuto dílu dostala. Hodnotím ho celkově kladně, ale je fakt, že to bylo na mě až moc tajemné a smutné. Já vím, ono je to o smíření se s tím zlým, co nás čeká a nemine, ale i takhle na papíře to bylo hodně těžké. Dávám 3 a půl a ne čtyři. A ne pro ten smutek, který to ve mně nechalo. Ale pro některé pasáže (hlavně v průběhu cesty na lodi), ve kterých jsem se ztratila a nebyla jsem schopná si je do příběhu nijak zařadit. Jinak milovníkům grafických prací a komiksů určitě můžu doporučit.

19.05.2015

Nedočteno. Není to špatné, ale to, co se mi na knize líbilo nejvíc - popis společenské atmosféry Rakouska po anšlusu a vývoj "synovsko - otcovského" vztahu mezi starším trafikantem a jeho učedníkem zabíralo jen menší část knihy. V podstatné části knihy se autor věnuje vedlejším liniím, které mě přišly ne úplně dobře naroubované... OK, několikerá setkání s Freudem byla sice příjemným obohacením příběhu, ale přišlo mi, že jej nikam dál neposouvají. A linie kolem první zamilovanosti mi v knize vysloveně vadila. Nějak se mi už nechtělo číst dál a knihu jsem prostě odložila nedočtenou.

26.04.2015