ludek.n
komentáře u knih
Sláine: Královna čarodějek
Pat Mills
Britonie povstala proti uchvatitelům a pod praporem královny Boudicy dobývá jedno vítězství za druhým. Pak se ale z hlubin pekla vynoří démon Elfric, který ve jménu svých temných pánů bez jediného zaváhání utopí celou zemi v krvi. Královna čarodějek pokračuje přesně tam, kde Zabiják démonů skončil a je to stejně brutální a nelítostná jízda. Scénárista Pat Mills se sice pokusil propašovat do vyprávění další rovinu, která by dodala příběhu morální aspekt, ale jeho snaha pod vší to hrubozrnnou fasádou prostě neměla šanci na úspěch. Umírání je povýšeno na nový umělecký směr a je nám servírováno ve všemožných podobách a na sta způsobů. A protože jsme v komiksovém světě, dostáváme to vše živě a v barvách. Pompézních bojových scén je tu požehnaně (a ne že by se na ně špatně koukalo), ale stejně jsem měl při četbě neustále pocit, že to tady nefunguje tak, jak by mělo. Panely Dermota Powera mohou být sebevíc ohromující a uhrančivé, pokud ale za nimi není hloubka myšlenky, zůstávají jen barvou na papíru. Královna čarodějek je bohužel stejně jednostranná a povrchní jako její předchůdce Zabiják démonů.
Sláine: Zabiják démonů
Pat Mills
Zem královny Boudicy byla porobena a zotročena římskými nájezdníky. Když ale jejich legie pronikly a pošpinily posvátný ostrov Monu, byla to svatokrádež, která si žádá odplatu. A kdo jiný by mohl stanout po boku královny, když ne největší z hrdinů, utínač hlav, pán sekery, drtič mozků, válečník překonávající propasti času - Sláine. Pat Mills vypustil svého slavného bojovníka na nic netušící Cezariány bez jakýchkoli skrupulí a ohledů. A Sláine se činí, seč mu síly stačí. Problém Zabijáka démonů je v tom, že pod všemi těmi krvavými šarvátkami a nikdy nekončící brutalitou se ztrácí vlastní příběh. Namísto sledování dějové linie, se opájíte monstrózními panely Dermota Powera, které jsou bez debat velkolepé a ohromující, ale nic nevyprávějí. Je to jen přehlídka polonahých těl, boje, krve a smrti. Někomu to samozřejmě stačí, ale myslím si, že Pat Mills má na víc. Historický základ je fajn, ale jeho potenciál v tomhle provedení zůstal daleko za očekáváním. Uvidíme, zda se v druhé polovině příběhu někam posuneme.
Sláine: Poklady Británie
Pat Mills
Bojovník Sláine se se svou válečnou sekerou v ruce a věrným trpaslíkem Ukkem po boku vydávají napřed do roku 1140 n. l., aby zbavili svět vlády krvavého boha, a poté do Anglie, kde se po pádu krále Artuše pokusí shromáždit ztracené poklady Británie a s jejich pomocí vzkřísit upadající moc Camelotu. Scénárista Pat Mills dal svému legendárnímu hrdinovi do vínku kromě síly, neohroženosti a bezbřehé odvahy i slepou víru ve svou pohanskou bohyni, chladnokrevnost, hraničící až s lhostejností k životu, smrti a zabíjení, a konečně také berserkrovskou divokost. Příběhy v tomto albu si mezi sebe rozdělili tři kreslíři: Greg Staples a Clint Langley se postarali o Jméno meče, Dermot Power se pak zhostil výtvarné stránky titulních Pokladů Británie. Začátek je ponurý, těžkopádný a poněkud neohrabaný. Člověk má pocit, že se nikam neposunuje a extrémně temné barvy navíc úplně stírají detaily kreseb. Tuhnou svaly i úsměvy. S příchodem Clinta Langleyho příběh doslova rozkvete a získá na dynamice. Už to není jen bezduché mlácení do ranců masa a odtínání hlav, Pat Mills přidává nové dimenze a mystické úrovně. Strohou zádumčivost střídají monstrózní obludnosti a zápletka nabírá na intenzitě. Poklady Británie si pak volně pohrávají s artušovskou legendou, konfrontujíce hrdiny nejen mezi sebou, ale i s jejich vírou, posláním a v neposlední řadě i se zrádci a „božími“ posly. Lehká absurdnost a avantgardní přístup přidaly příběhu na atraktivnosti. Zařazení knihy mezi Mistrovská díla evropského komiksu je tedy oprávněné.
Výprava za ptákem času
Serge Le Tendre
Dcera kouzelnice Mary Pelissa, stárnoucí hrdina Bragon a mladičký Neznámý se vydávají na dobrodružnou výpravu, aby zachránili svět Akbaru, který ohrožuje prokletý Bůh Ramor. Čtyřdílná fantasy sága z pera Serge Le Tendreho je fascinující a grandiózní epický příběh, který dokáže s každou otočenou stránkou něčím překvapit. Je až neuvěřitelné, kolik se v něm ukrývá podnětů, rad a mouder, kolik zvratů a neprošlapaných cestiček je v něm předloženo dychtivému čtenáři, kolik napínavých sekvencí a humorně zábavných scének se tady nabízí s nonšalancí a lehkostí, jakoby za jejich vymýšlením nebyly hodiny a hodiny usilovné práce. Člověk se může nechat unášet na křídlech Le Tendreho fantazie, stejně jako může donekonečna zkoumat nádherný svět Akbaru, vytvořený Régisem Loiselem. Není náhodou, že tento francouzský výtvarník je považován za jednoho z největších umělců frankofonní scény. To, co předvedl ve Výpravě za ptákem času je prostě mistrovské dílo, které tu bude na věky věků a nikdy nezestárne. Můžete ho číst a prohlížet kolikrát chcete, a pořád vás bude bavit. Pokaždé v něm totiž nejdete něco nového, čarovného a okouzlujícího.
Šninklova veliká moc
Jean van Hamme
Poté, co šninkl J´on jako zázrakem přežil bitvu tří armád Nesmrtelných, zjevil se mu ve chvíli největšího zoufalství Pán a tvůrce světů, obdařil ho velikou mocí a pověřil ho poselstvím pro národy Daaru. A tím začalo největší J´onovo trápení, protože neměl ani nejmenší tušení, cože to ta veliká moc vlastně je a jak se používá. Scénárista Jean van Hamme si v tomto vyprávění přivlastnil hned několik biblických námětů ze Starého a Nového zákona, zasadil je do podivuhodného světa Daaru, opletl tolkienovskou mytologií, k ní přidal špetku citlivé komiky a nevtíravé erotiky, a na světě byl příběh příběhů o spasiteli národa Šninklů. Příběh jemný i drsný, líbezný i hrůzný, jiskřivý i temný, veselý i smutný… takový, v němž se odrážejí všechny druhy emocí, které člověka provázejí životem. Polský výtvarník Grzegorz Rosiński ho pak zhmotnil svým uměním v podobě broušeného diamantu. Každá stránka knihy, každý panel je puntičkářsky originální, grandiózní a krásný. Jsou komiksy, které se vám líbí nebo nelíbí, které vás nadchnou, zklamou nebo vás nechají lhostejnými, které po prvním čtení odložíte nebo ty, které můžete číst znovu a znovu… a pak jsou komiksy, na které nikdy nezapomenete. Šninklova veliká moc patří, alespoň podle mého, k těm posledně jmenovaným.
Moře nářků
Soesbee Ree
Cobiah Marineer byl u toho, když z hlubin moře povstalo ztracené království Orr s jeho nemrtvými obyvateli. Zkáza, která se silou tsunami vylila do světa lidí, byla strašlivá a devastující. Cobiah dokázal přežít, vybudovat si postavení, najít lásku… nikdy ale nezapomněl. Po letech úsilí je připraven rozdrtit válečné loďstvo Orru. Ree Soesbee napsala další příběh ze série Guild Wars a stejně jako v případě svého předchůdce Roberta Kinga se na nic neohlíží ani se nesnaží navázat na jakoukoli z již existujících linií, nebo rozvíjet příběh některého z hrdinů. Začínáme v Lion´s Ark, odkud se společně s mladičkým Cobiahem Marineerem vydáváme na moře. To pak hraje po zbytek knihy úlohu základního elementu, z něhož pochází vše důležité od naděje po pohromu. Autorka si dává záležet, aby příliš nezabředla do zdlouhavých popisů, nebo se příliš točila na místě. Zápletka je prostá a jednoduchá, přesto dostatečně chytlavá a dimenzovaná na emoce i napětí. Dramatických momentů je povícero a jsou dobře zapracovány do struktury románu. Na rozdíl od svých předchůdců má Ree Soesbee jasno v tom, kam směřuje, proto se od ní dočkáme i plnohodnotného závěru.
Ostří osudu
J. Robert King
Světy Tyrie sužují z tisíciletého spánku probuzení draci a jejich nestvůrní pomocníci. Skupina hrdinů, kteří si vybojovali ostruhy v gladiátorské aréně, se rozhodla (dobrovolně či z donucení) se s touto hrozbou jednou provždy vypořádat. Kingovo Ostří osudu je zcela samostatný příběhem v rámci Guild Wars univerza, neexistuje jakákoli návaznost na předchozí Duchy Ascalonu (dokonce chybí i jakákoli zmínka o mírovém ujednání mezi lidmi a charry, kteréžto téma tvořilo základní osu knihy). Boj mezi oběma rasami proto pokračuje s neztenčenou intenzitou, jen si ho v této knize zase až tolik nevšímáme, protože si vystačíme se souboji gladiátorů a akcemi proti dračím netvorům. Opět se jedná o jednorázové dobrodružství, které se nezabývá pozadím ani okolnostmi jednotlivých jevů a činů. S přibývajícími stránkami se navíc hodně zjednodušuje a zkracuje (nechci říct, že podvádí), jako by toho sám autor už měl dost a chtěl se věnovat jiným a zajímavějším věcem. Potvrzuje to ostatně i rozevláté finále, které (ne)udělalo za celým vyprávěním tečku.
Duchové Ascalonu
Jeff Grubb
Zloděj a dobrodruh, charrská bojovnice, sylvarská nekromantka, asurský mág, děsivý norn a lidská legionářka se vydávají na zrádnou a nebezpečnou cestu do města duchů Ascalonu, aby odtud přinesli mocný artefakt, jenž pomůže zastavit válku. Román z prostředí herního světa Guild Wars se nesnaží udělat díru do světa velkolepým epickým příběhem se spoustou hrdinů, nýbrž sází spíše ne jednoduché, přímočaré fantasy dobrodružství šestičlenné skupiny, složené z příslušníků nejrůznějších ras a ovládajících nejrůznější schopnosti. Síla, rozum a magie jako tři základní prostředky k přežití. Autoři Matt Forbeck a Jeff Grubb nic nevysvětlují, nepopisují svět, v němž se ocitáme a vlastně ani hrdiny s nimiž máme co do činění. Hází nás přímo rovnýma nohama mezi vlky (v tomto případě tedy vlastně mezi charry), plav a čti, jak umíš. Neznaje prostředí hry, byli pro mě Duchové Ascalonu výletem bez chuti, smyslu a charakteru, byli čtením, které mi nerozproudilo krev, ani mě ničím neobohatilo. Troufám si říct, že mi zmizeli z hlavy hned, jak jsem otočil poslední stránku.
Sláine: Válečníkův úsvit
Pat Mills
Toto album obsahuje několik prvních dobrodružství legendárního bojovníka, barbara, žoldáka, zloděje a osobního strážce Sláina Mac Rotha z kmene Sessairů, které nám přiblíží a vtluče do palice jeho oddaný trpasličí průvodce Ukko. Podobu oběma hrdinům vtiskla výtvarnice Angie Kincaidová, která však svůj post hned vzápětí přenechala Massimovi Belardinellimu a Mike McMahonovi. Ti se pak spolu navzájem střídají ve ztvárňování vizí scénáristy Pata Millse. A zatímco u Belardinelliho převládá ostrá a jasná kresba, McMahonův styl je rozevlátý, neučesaný, místy až pitoreskní. Oba se pak dosytosti vyřádili v bojových scénách, kterých je Válečníkův úsvit plný. Skoro by se dalo říct, že bitva stíhá bitvu. Sláine se ještě neoklepe z jedné a už je oběma nohama v další. A tolik, kolik je tady zápasení a zabíjení, tolik je tady i nejrůznějších potvor, monster, nestvůr, holých lebek a ošklivých ksichtů. Mrtvými se to tady jen hemží a ne všichni, kteří už to mají za sebou, zůstanou klidně ležet a trouchnivět. Ukkovo vyprávění o návratu Sláina Mac Rotha domů je drsné, brutální, často i ohavné a zlé, ale něco vás nutí číst pořád dál, dokud nejste na poslední straně.
Krvavý kámen
Karl Edward Wagner
Když Kane oživuje moc gigantického krystalu ve zříceninách Arellarti, netuší, že zároveň s jeho probuzením se stane i jeho otrokem. Prozření pro něho bude bolestivé a ponižující. Pokud se ale nepostaví pravdě, bude svět, jak ho zná, zničen. Karl Edward Wagner dělá další mohutný zářez do pažby heroic fantasy a daří se mu to o chloupek lépe, než v případě prvního Kaneova dobrodružství v Thovnosijském císařství. Krvavý kámen je totiž, co se příběhu týče, sevřenější, strukturovanější a údernější. Z pohledu zvnějšku je možná také o něco temnější a obludnější, což v kontrastu k přemýšlivější zápletce, vytváří pnutí, ne nepodobné natlakovanému hrnci. Sám Kane je dost komplikovaná postava - na jedné straně hora svalů, ohánějící se mečem, nesmrtelný válečník, na straně druhé přemýšlivá, inteligentní bytost, hledající vedle divokých dobrodružství i poznání - aby vzbudila pozornost a zájem. A pokud mu autor ušije příběh na tělo, je radost se s ním vydat třeba až na kraj světa... anebo ještě dál.
Předivo tmy
Karl Edward Wagner
Na věky prokletý Kane přijímá nabídku zmrzačené vládkyně ostrovního království Efrel, aby se ujal velení jejích námořních sil ve válce proti Thovnosijského císařství. Žena, toužící po pomstě, však může být nebezpečná stejně tak nepřátelům jako svým spojencům, zvláště pokud ovládá černou magii. Předivo tmy je klasická heroic fantasy, plná čar, svalů, krvavých bojů, uťatých údů, zrady a pomsty. Karl Edward Wagner si s ničím hlavu moc neláme, nevysvětluje, neprofiluje prostředí ani charaktery účinkujících, nýbrž jen krátce nastíní situaci a než se nadějeme, už se řítíme na bojiště vstříc první řeži na život a na smrt. Kompars je postradatelný a snadno nahraditelný, takže se může zdát, že nejoblíbenější kratochvílí hrdinů je brodit se po kolena v krvi. A to i přes to, že většina bojů se odehrává na moři. Tam, kde nestačí meč a síla, nastoupí magie a obludná stvoření z hlubin. Finále je samozřejmě předvídatelné dlouho dopředu, jak tomu bývá u pravé oddechové četby, která od svých čtenářů nevyžaduje přílišné zapojení intelektu. V tomto duchu není Předivo tmy propadák, ale ani příspěvek do síně slávy
Pavučina snů
Stephen King
„Pořád na prd, den za dnem“ je jedna z hlášek chlapeckého spolku, který i po letech stále společně jezdí na lovecké výpravy do Jeffersonova traktu v Maine. Nebýt návštěvníků z cizího světa, mohl to být jen další výlet do divočiny. Takhle se z toho stal boj o záchranu lidské rasy. Vždy, když Stephen King vybočí z tenat klasického horroru a vydá se na výpravu do hájemství science-fiction, je výsledek nepředpověditelný a očekávání jsou proto o to větší. Pavučina snů je román o mimozemské invazi, mimosmyslovém vnímání a vojenské psychologii, zahalený oparem teroru, krve a strachu. Jak je u Kinga dobrým zvykem, setkáme se s hlubokým rozpracováním charakterů postav a vpravdě opulentním budováním atmosféry. Promyšlený je každý sebemenší detail, byť by se mělo jednat o značku bot hlavního záporáka nebo barvu zubního kartáčku největšího hrdiny. Přitom člověk nemá ani na chvíli pocit, že ho King tahá za fusekli nebo že zbytečně krouží kolem zápletky. A poučení? Nejdůležitější je vědět, „kdo nám zazpívá ukolébavku a pomůže nám usnout, když nám bude smutno nebo budeme mít strach.“
Děsivé přízraky
Laurent Botti
„Jednoho dne se stanou hrozné věci; a od toho dne už nikdy nic nebude jako dřív.“ Laurent Botti nás ve svém románu vezme na návštěvu do prokletého francouzského městečka Laville-Saint-Jour, o němž si mnozí myslí, že je samotnou bránou do pekel. Podle toho, jaké podivnosti se tu dějí, to nakonec nebude až tak daleko od pravdy. Na obálce se píše, že nadšeni budou především příznivci Stephena Kinga, a v tomto případě je k tomu opravdu našlápnuto. Pomalé a do široka roztažené vyprávění s množstvím postav, které sledujeme doslova na každém kroku a při každém hnutí mysli, postupně, plíživě a nenápadně budovaná atmosféra strachu a hrůzy, která s přibývajícími stránkami nabývá na intenzitě, bohatá prokomponovanost děje a spletitost osudů jednotlivých aktérů, řítících se k děsuplné a oslepující závěrečné katarzi, to vše připomíná mistra hororů více než pádně. Přes všechen Bottiho francouzský šarm se jedná o pořádně temný příběh, který však nedá nikomu nic zadarmo.
Zpráva o třetí planetě
Arthur Charles Clarke
Zpráva o třetí planetě velikána sci-fi Arthura C. Clarka obsahuje jednadvacet povídek, včetně takových pecek jako jsou Hugem oceněná "Hvězda", vesmírná honička s názvem "Střílejte veverky", nebo veleslavné jupiterovské "Setkání s medúzou", které získalo jak cenu Hugo tak Nebula Award. Já osobně bych k těm skvostům přidal ještě měsíční odyseu "Maelström II" a hororově hravou "... a ozve se Frankenstein". Vědecky erudovanému Clarkovi slouží vesmír jako jeviště, na němž rozehrává své dramatické příběhy s noblesou, lehkostí a precizností, jež by mu mohli závidět všichni, kdo se v žánru sci-fi pohybují. Když si pak odskočí na rodnou Zemi (Devět miliard božích jmen, Kterak se Hercules Keating v orchidej proměnil, Božský pokrm, Kruté nebe), znamená to jenom to, že se od exotických scenérií Měsíce, Venuše, Jupiteru nebo hlubokého vesmíru plného hvězd přesune do méně fantaskního prostředí, aniž by přitom ztratil cokoli ze svého zaujetí a soustředění na dokonale vyfabulovaný problém. Přestože jsou povídky v této sbírce už notně vousaté (vždyť například již zmiňované „Střílejte veverky“ jsou z roku 1949), nic neztratily na své působivosti a stejně jako v době svého vydání dovedou i dnes ohromit a překvapit.
Experiment člověk
* antologie
Reprezentativní přehlídka světové sci-fi Experiment člověk předkládá díla jedenácti autorů, kteří se v mnoha případech zapsali do povědomí široké čtenářské obce. Dá se říci, že je v podstatě nic nespojuje, snad jen láska k fantastice, což koneckonců platí i pro ukázky z této knihy. Vývěr témat je široký, ať už jsou to záhady vesmíru (Leze, leze po železe), otázky klonování (Homo divisus), Artušovské legendy (Mlha na Glyder-fachu), biochemické experimenty (Experiment žena), průzkum vzdálených světů (Pokus o útěk), detektivní případy soukromého vyšetřovatele Timothy Truckla (Copak nohy se kradou?), záchrana marťanské civilizace (Růže pro kazatele), boj za svobodu (Svět je les, les je svět) nebo paraevoluce supervědomí (Vzpoura genů). Povídkám neuškodilo ani méně či více jak půlstoletí od jejich vydání. Za největší skvosty téhle sbírky považuji „Svět je les, les je svět“ Ursuly K. Le Guinové a Kornbluthův Černý kufřík.
Slyším tě všude
Connie Willis
Když Briddey Flanniganová podstupovala EED zákrok netušila, že místo empatického souznění se svým milovaným přítelem Trentem, získá telepatické napojení na myšlenky všech lidí ve svém okolí. A jak jí to otočí život naruby, jaká hrůza ji čeká při pohledu dovnitř lidských myslí, to nepředpokládala ani v těch nejdivočejších snech. Američanka Connie Willisová si pro svá dílka velmi často vybírá velice originální témata, která navíc zpracuje hodně netradičním způsobem. V románu Slyším tě všude je ústředním motivem telepatie, kterou však rozcupovala a znovu složila takovým způsobem, že ji z toho vypadla neskutečně bláznivá situační komedie, před níž by jistě smekli v obdivu i velmistři tohoto žánru. Je to svěží, hravé a veselé vyprávění, ale nebyla by to Connie, aby do toho podprahově nevložila i nějaké to závažné poselství a hlubokomyslné varování. I přes svou délku a hromadu důmyslných kliček, si příběh uchovává tah, náboj a vzrušující atmosféru. Připočteme-li onen již zmíněný komediální nadhled, (mimochodem velmi vytříbený a citlivě dávkovaný) máme před sebou knihu, která si zaslouží pozornost.
Dolores Claibornová
Stephen King
Dolores Claibornová-St. Georgeová vypráví příběh svého života a manželství. Matka tří dětí a manželka Joea St. Georgeho, posluhovačka v domácnosti bohaté Very Donovanové a žena, který celý svůj život dřela a dřela. Jeden obrovský, syrový a nic nezamlčující monolog. Něco takového může napsat snad jen Stephen King, protože u každého jiného autora by stála za zvážení hospitalizace na psychiatrii. King, i když bude psát o tom, jak jdou čtyři malá káčátka přes cestu k rybníku, bude to tak opravdové a děsivé, že bude v ohrožení vaše spodní prádlo. S Dolores Claibornovou je to podobné. Obyčejná žena se rozhodne pro čin, který vybočí z rámce jejího stereotypního, všedního a nudného života a po letech o něm vydá svědectví i se všemi následky, s nimiž se musela vypořádat tehdy a s nimiž se musí potýkat nyní. Jednolitý tok textu bez kapitol připomíná rozvodněnou řeku, která bez milosti smete všechno, co jí stojí v cestě. Je to zpověď smutku, ale i naděje, která se díky mistrovskému stylu čte jedním dechem.
Laila
Josef Rubáš
Elitní právník Adam Baxa si přál dokonalou ženu a zdá se, že se mu jeho přání splnilo. Ani ve snu by ho však nenapadlo, že o ni bude muset svést boj na život a na smrt v podivné hře, od níž nezná pravidla. Josef Rubáš se pokusil napsat vzrušující thriller o lásce, smrti, úspěchu a dokonalosti. Dal dohromady lehounký sci-fi motiv s, adrenalinovým psychodramatem, okořenil to milostnou zápletkou a prostředím high society, a pak to celé zabalil do rubáše podivna. Na první pohled vysoce přitažlivé ingredience, které mají svůj nezpochybnitelný potenciál, na druhý pohled se však do dobře promazaného soukolí někudy dostal písek a drhne to víc, než by bylo zdrávo. Zásadním problémem je délka, která jde ruku v ruce se spoustou berliček, pomáhajících udržet spádovost děje. Některé pasáže jsou tak nevyhnutelně hluché a nepomáhá tomu ani snaha udělat příběh tajemnější než je tajemství samo. A pak ty nesrovnalosti jako např. když si Adam Baxa díky výmazu paměti nevzpomíná na svou zemřelou ženu, ale do dotazníku ji popíše do všech podrobností fyzických i psychických. Nebo proč všichni konzumují taková kvanta psychofarmak (na což jsme neustále upomínáni), když to v konečném důsledku nehraje žádnou roli? A motivy doktora Wanga hrát se svými figurkami hru smrti? Jestli je dokážete rozklíčovat, smekám před vámi. Román je na prozaickou prvotinu hodně ambiciózní, a pokud se autorovi podaří vychytat mouchy, mohlo by být příští setkání hodně zajímavé.
Mickey7
Edward Ashton
Mickey Barnes je člověk pro ty nejnebezpečnější, život ohrožující, úkoly. Jestliže při jejich plnění zemře, je reinkarnován v novém těle se starými vzpomínkami a připraven na další misi. Jenže teď, po sedmém zmrtvýchvstání, se situace tak trochu vymkla ze zavedeného řádu věcí. Edward Ashton napsal dobrodružnou kolonizační sci-fi s poměrně zajímavým nápadem „postradatelného člověka“, který však podle mého vytěžil jen z poloviny. Ve snaze po dramatičnosti totiž namísto toho, aby myšlenku rozvíjel a budoval, zabředl do Mickeyho duality a hra na peška, který chodí okolo, ho natolik uchvátila, že to začalo být místy až nudné. Utajování dvojčat v uzavřené komunitě bylo až dětsky úsměvné, ale těžce nevěrohodné (zvláště vezmeme-li do úvahy, že velitel stanice byl podezřívavý, paranoidní ras). Ono těch naivních momentů je v knize ostatně více než dost, a tak jsem hodně přemýšlel, zda je Edward Ashton takový neumětel, nebo si ze mě jen dělá srandu a není třeba ho brát vážně. Vlastně jsem se doteď nerozhodl, co z toho je správně...
Let do nebezpečí
Arthur Hailey
Rutinní let 714 Kanadské společnosti příležitostných letů z Winnipegu do Vancouveru se vinou špatného jídla proměnil v dramatický boj o život. Otravou jsou postiženi jak cestující, tak posádka a do pilotního křesla čtyřmotorového kolosu musí usednout bývalý válečný pilot, který však seděl v kokpitu bojové stíhačky naposledy před dvaceti lety. Odborník na letectví John Castle dodal specifikace a technické podrobnosti, bestsellerista Arthur Hailey přidal charaktery, dramatickou zápletku a vlastní příběh. Výsledkem je jeden z nejúžasnějších katastrofických thrillerů všech dob. Úderný, realistický, přesvědčivý, krystalicky čistý, úsporný v použitých výrazových prostředcích, přesto s neuvěřitelnou vypovídací schopností. Pánové se s ničím nepárali a zaměřili své úsilí na autentickou reportáž. Okamžitě jste na stejné vlně a přímo na palubě onoho nešťastného letu 714. Společně s Georgem Spencerem, doktorem Bairdem a letuškou Janet Bensonovou prožíváte všechny dramatické chvíle jejich nočního dobrodružství. Tohle je slabikář všech katastrofických příběhů, dokonalý a i po letech neuvěřitelně čtivý.
