ludek7426 komentáře u knih

Konečně zpátky v Zóně. Tentokrát v úplné, necenzurované verzi. Vždy mi moje vydání z roku 1985 připadalo osekané, krátké, nedořečené. Ale vše co mi chybělo v knize jsem tehdy našel v geniálním Tarkovského filmu.
Teď se obě linie příběhu spojily.
Mlha, koleje,rezavé důlní vozíky, podivný křik v dálce a čekající Zóna. A Stalker, průvodce mezi dvěma světy. Vezme vás do těch míst kde se každý může podívat sám na sebe, a do sebe. Potkáte tam to, co si sami v sobě přinesete.
Tahle kniha je stejná jako Zóna. Někdo v ní vidí jen nezajímavý, podivný, krátký příběh. A někomu zase přečtení změnilo celý svět.

Mám hodně rád atmosféru této knihy, atmosféru devatenáctého století. Celý příběh je takový, neuspěchaný, poklidně vyprávěný, a vy máte čas si vychutnat pomalu narůstající znepokojení, strach a hrůzu. Tady se na vás nesnese smršť informací a akčního vyprávění jako v naší době. Tady se píší deníky, posílají telegramy, cestuje se týdny lodí a vlakem. A když na to vše přistoupíte a alespoň na chvíli vystoupíte ze zběsile pádícího času naší doby, kniha se vám odmění. Scény z hradu v Transylvánii, z lodi, i z ústavu pro choromyslné se vám dostanou pod kůži.
A samozřejmě, ještě i dnes, když se touláte po opuštěných rumunských horách, můžete si trochu atmosféry, klidu i jiného plynutí času té doby zažít. Ještě tam pár takových míst je.
Naprostá klasika,ke které se vždy rád budu vracet.

29 21.02.2021

Nejhorší je hrůza z obyčejných věcí..... Velice silná kniha, úplně mně to dostalo. A samozřejmě nemá žádný smysl pátrat po tom, zda je to vše pravda. Tento příběh je tak silný právě díky tajemství. Sneste všechny důkazy že se to nestalo, vše racionálně vysvětlete... ale proč vlastně? Takhle je to skvělý a mrazivý příběh. Při scénách bloudění v lese a vlastně při celém závěru jsem měl pořád v mysli povídku Roberta Holdstocka Les kostí....
"Zdá se, že nejsem úplně doma.
Jsem z toho zmatený.
Možné že Wynne-Jones bude znát odpověď.
Musím se znovu vrátit do Svatyně.
Všechno vypadá, jak má, ale není to v pořádku.
Nejsem tak úplně doma."

Smekám před autorem, že tohle téma zpracoval tak úžasně a po svém. A jsem moc rád že jsem na Slovensku našel autora, ke kterému se určitě budu často vracet.
Jen se bojím, že až budu příště spát pod širákem v Rychlebských horách nebo Jeseníkách, budou mne myšlenky na Tríbeč neodbytně vrtat v hlavě....

25 31.05.2020

"Všichni neustále ztrácíme něco důležitého... důležité šance a možnosti, city které se nedají ničím nahradit".
Kniha od mého oblíbeného autora čekala dlouho na přečtení, až přijde její čas. Určitě to tak mělo být, jsou příběhy které oceníte když vám vstoupí do života právě v tu pravou dobu.
Příběh o zapomínání, vině, odpuštění, i o tom že někde uvnitř máme místo kde si neseme vzpomínky na to co bylo.
Pro mne osobně jedna z těch knih se kterými jsem se určitě měl potkat, a také potkal.

21 21.02.2021

Naprosto úžasná kniha, jedna z nejlepších o cestování v čase. Hluboce na mně zapůsobila kdysi dávno, když u nás vyšla, a nic ze svého kouzla časem neztratila. Spíše naopak.
Když se mocní tohoto světa rozhodnou pootočit kolem dějin do jiného směru, nemůže to dopadnou dobře. Tady je krásně popsaná drtivá tíha času a věků ležící na nešťastných hrdinech této knihy. Jejich životy i celá realita jsou rozbity a vykolejeny do spousty paralelních dějin.
Osobně si myslím že se autor moc dobře vyhnul zbytečnému rozvádění a popisování světa v minulosti. Takhle dovedl příběh a naše hrdiny až k závěru.
A závěr - smutný, smířený a přece s náznakem naděje, je nejlepším možným zakončením této skvělé knihy.

20 18.08.2021

Kdo dobře zná "své" Strugacké a má je načtené, bude hned od začátku vědět že je doma. Doma ve zvláštním světě Experimentu. Svět a město v něm jsou podivné a cizí, ale lidé které tady potkáte, vám budou důvěrně známí. Od obyčejných domovníků a popelářů, přes vyšetřovatele a policisty až po poradce a diktátory. Mimochodem město muselo pro autory vždy představovat velký symbol. Při pasážích putování expedice opuštěným předměstím jsem se najednou ocitnul v jiné knize od Strugackých. Brouk v mraveništi a planeta Pandora. Kdo četl určitě ví o čem mluvím. Velmi působivé, až mrazivé.
A jako je tomu u Strugackých zvykem, budete mít během čtení spoustu otázek. Ale odpovědi na ně nedostanete. Až na konci putování tímto kruhem pekla narazíte sami na sebe, zjistíte že odpovědi si každý nese v sobě, celou dobu.

18 07.08.2021

Pro mne naprosté zjevení a vítáný čerstvý vítr do plachet Science Fiction. Vynikající SF román čínského autora využívá pro nás málo známé a neotřelé reálie čínské Kulturní revoluce. Ty pasáže příběhu odehrávající se v Číně na základně Rudé Pobřeží byly naprosto dechberoucí. Celá dějová linie příběhu těží z autorových obdivuhodných vědeckých znalostí a zpětných pohledů do historie.
Děsivý svět Tří těles, virtuální realita počítačové hry, osudy lidí lapených ve víru revoluce, invaze cizí rasy, ta kniha toho ukrývá hodně . Akci i spoustu věcí na přemýšlení.
První díl trilogie má u mne za maximální počet a vím že ke knize se budu často vracet. Dobrá práce.

18 05.01.2021

".... cítil se zbytečný v této krajině absolutní smrti, kde mohly vítězně přetrvat pouze neživé formy, aby vykonávaly tajemnou činnost, kterou neměly spatřit žádné živé oči. "
Další ultimátní dílo mistra Lema. Klasické sci fi ze staré školy, filozofické úvahy,téma kontaktu, všudypřítomný pocit strachu v zádech, nelidské a cizí entity, které se naprosto míjí se snahou lidí o pochopení nebo alespoň pomstu. Budete se mstít živelné katastrofě?
Geniální a nadčasové, mrazivá hrůza z lhostejného vesmíru dlouho před vetřelčí sérií. Bravo.

18 15.12.2020

Je zajímavé, že se dá říci tak málo slovy tak hodně. Rozsahem nevelká balada ze středověku, ale v těch krásnou češtinou psaných větách to vše je. Studené moře a strohý křižácký hrad, poušť a písek daleko na jihu, vlci v lesích i údolí se včelami, kde je ztracený domov. Nakonec Ondřej domov znovu najde, i když jen na krátkou dobu, a Armin zase dojde až na konec cesty, protože nemůže jinak. Krásné a moc smutné.

18 05.07.2020

Skvěle zpracované téma kontaktu s jinou civilizací. Představujeme si, že se setkáme s nějakou verzí sebe sama. Ale co když to bude všechno úplně jinak? V románu se nekoná žádná velká akce, vše je to o myšlenkách, a také o zvláštní tíživé, místy hororové atmosféře. Někomu se Lemův styl vyprávění bude líbit, někdo bude zklamaný. Já jsem nadšený. Rozhodně doporučuji po přečtení knihy shlédnout pozorně Tarkovského filmové zpracování.

18 31.05.2020

Nečekaný a náhodný objev, tahle skvělá kniha. Velkolepý a dechberoucí příběh. Příběh o posedlosti a hledání. O vině, nenávisti i křivdě. O tom, že minulost nejde změnit ani napravit. Americká občanská válka, mlhou zahalený Londýn, Jižní Afrika. Tady všude se splétají osudy hrdinů románu, až do smutného a smířeného konce.
Čtení jsem si ohromně užíval, a bylo mi líto že se tahle skoro sedmisetstránková kniha blíží ke konci.

17 06.03.2021

I druhý díl této série je vysoce zábavné čtení. V podstatě jednoduchý příběh skládá poklonu zlaté éře sci fi a žánru space opera zvláště. Taková vesmírná kovbojka ve které samozřejmě nesmí chybět honičky s piráty, velkolepé bitvy, mikrogravitaci střídá přetížení při akceleraci, to vše od Venuše přes Zemi až po Ganymedes.... Oproti prvnímu dílu přibylo více politiky,která nahradila linii drsného detektiva Millera, noir detektivku vystřídala military sci fi. Děj zůstává samozřejmě stále otevřený a můžu se těšit na další díl. Žádné hranice žánru tahle série neposunuje , ale zatím se bavím skvěle. Objektivně bych to viděl tak na 3,5 hvězdičky, takže nechávám za 4.

16 23.02.2023

Asi nejvíce čtivý díl celé série Nadace. Nemá takový kultovní status jako první tři pokračování , ale konečně tady máme ucelený děj a ne jednotlivé epizody. A reálné, živé postavy. Navíc příběh který se čte jedna radost. Prostě klasický Asimov, který nám přinesl trochu staromilský vesmír ze staré školy. Hrdinové pokuřují dýmku, nosí barevné šerpy jako módní výstřelek, ve vesmíru ručkují po laně. Na druhé straně tu máme manipulátory s psychickými superschopnostmi, skupinové vědomí velikosti planety, pátrání po staré Zemi a moc dobrý příběh. Dobrý příběh? Ne, výborný.

16 21.10.2020

Velmi příjemné překvapení, tady není co řešit a kniha putuje do poličky mých nejoblíbenějších sci fi. Navíc cestování časem, moje oblíbené téma. Knížka je neskutečně čtivá, a přestože autorka píše poněkud rozvláčným stylem, tady to prostě funguje na jedničku. Moc se mi líbila dějová linka ze (skoro) současnosti, navíc téma pandemie je samozřejmě velmi aktuální . Celkem vizionářský počin. Měla autorka v roce 1992 vidění?
No a samozřejmě středověká linie příběhu, ta vyvolává mrazení v zádech. A nádherně popsané charaktery postav, které si musíte okamžitě zamilovat, všichni ti lidé ze středověku i ti současní, vlastně úplně stejní.
Už dlouho se mi nestalo abych tak rychle otáčel stránky, jen abych se dozvěděl jak příběh dopadne.
Hluboce lidský a smutný příběh o lidech, kteří dokáží být dobří a obětovat se pro jiné, ať už žijí v jakékoliv době. Vlastně velmi povzbuzující čtení.
"Každý musí setrvat u svého zvonu", jak by řekl pan Dunworthy.

15 10.11.2020

Po výborné Trhlině jsem byl zvědavý na další knihu pana Kariky. A opravdu jsem dostal co jsem chtěl. Strach. Pomalu a plíživě budovaná atmosféra a po prvních nesmělých náznacích strach opravdu přišel. Ještě teď cítím v zátylku něčí upřený pohled, a v noci budu s hrůzou kontrolovat, jestli se dveře do vedlejší místnosti neotvírají. A jít potmě do sklepa, to ani náhodou. Scéna s prádelnou je naprosto geniální a mrazivá, jako celý tento příběh. A konec, celou dobu jsem s obavami čekal, jak autor vyřeší konec. Dopadlo to na výbornou a já si přidávám Strach ke svým oblíbeným knihám.

15 20.06.2020

Začínám číst a pomalu se dostávám do proudu klidného a rozmáchlého vyprávění. Najednou už nevnímám že čtu, ale vidím to všechno před sebou. Goyu, jeho osudové ženy, krále, královny, i poslední mezkaře. Vidím Španělsko, kde jsem nikdy nebyl, a cítím dobu ve které Goya žil.
Prožil své nebe i peklo tady na zemi, a pan spisovatel Lion Feuchtwanger nám nepopsal strohé historické fakta, ale oživil Goyu tak jak ho viděl on sám.
"Věděl například, že život, ať ho bude proklínat ještě sebečastěji, stojí za námahu. Přese všechno."

15 13.06.2020

Nejvíce temná a pesimistická kniha ze světa XXII.století bratrů Strugackých.Je to taková zvláštní odbočka v celé sérii,nenajdeme zde žádné z oblíbených témat předchozích i následujících knih.Začátek je ještě povědomý,výzkum a osidlování cizí planety,využívané k experimentům .A najednou zde máme bezvýchodnou situaci,bez řešení a bez naděje.Bezohledné vědecké pokusy se vymknou z kontroly a lidé jsou postaveni před síly které nejsou s to zvládnout.Děj se sice odehrává na planetě Duha,ale je jasné kam autoři míří.Strachy a nebezpečí tehdejší doby- atomová válka,bezohledné drancování zdrojů,experimenty probíhají bez ohledů na důsledky ,chaos ve všem,od zásobování až po vedení,navzájem soupeřící frakce vědců.
Ve finále uniknou jen děti,možná že to měla být symbolika nového začátku,jak pro lidstvo,tak pro autory,jejichž tvorba se postupně přesouvala někam jinam.

14 23.12.2020

Zatímco o dobývání a osídlování Ameriky toho bylo napsáno už spousta, Sibiř zůstávala alespoň pro mně velkou neznámou. To vše změnila tato skvělá, podrobná, velmi čtivě napsaná kniha. Přeloženo a vydáno u nás v roce 1941, o autorovi jsem nikde nenašel žádné informace. Je to škoda, protože jeho dílo je velkolepá freska dobývání Sibiře, nezatížená ani v nejmenší politikou, náboženstvím, nebo světovým názorem. Od počátků pronikání na Sibiř ve středověku vyměřuje všem stejně, obchodníkům, kupcům, magnátům(rodina Stroganovů), kozákům, dobrodruhům, sedlákům, zločincům, vyhnancům, vězňům, námořníkům i vědcům. Od prvního pronikání za Ural, kolonizování Kamčatky, obsazení Aljašky na Americkém kontinentu až po vytvoření hranic na řekách Amur a Ussuri. To vše korunováno založením města Vladivostoku a spojením Sibiře s Pacifikem. Z temného sklepení bez východu se stala brána do okolního světa.
To vše popsáno na příbězích lidí, kteří v těch končinách světa psali dějiny. Fascinující čtení.

14 12.12.2020

Příběh o paměti, odpuštění i o tom, že někde v hloubi srdce si někde neseme černou skvrnu nenávisti, viny a křivdy. A že čas nikdy všechno nevyléčí. Příběh vyprávěný v kulisách mystické Británie někdy v po Artušovské době se mi svou melancholií a smutkem zrovna trefil do nálady. Zkuste se čtením nespěchat, nic neočekávat, třeba se vám ta kniha odmění stejně jako mně.

14 23.08.2020

Pod povrchem anarchie a cynismu těch veršů je velké srdce a smutná duše. Verše ke kterým se budu často vracet.

"svůj život rychle utratit
nic nezískat, nic neztratit."

14 20.08.2020