LuiSummer_ komentáře u knih
Knihu jsem si vzala sebou na dovolenou. Nechtěla jsem nic náročného, ideálně nějakou roztomilou feel-good romantiku a byla to naprostá trefa do černého. Ano, už od začátku tušíte jakým směrem se bude příběh pravděpodobně ubírat, ale mě to vůbec nevadilo, i tak jsem si příběh užívala. Líz i Wess mě bavili neskutečně a doufám, že se i u nás dočkáme pokračování či dalších knížek od této autorky.
Taková klasická milá a roztomilá romantika ze školního prostředí, liší se asi akorát tím sportovním prostředím, což mě zas tolik neoslovilo, takže nejspíš pokračovat nebudu, stačilo mi to jako milá jednohubka.
Rozhodně doporučuji, člověk se pak divá na svět úplně jinýma očima. Ať už čtu jakoukoliv z knih Niny, či jsem na přednášce, život v KLDR mě prostě neskutečně fascinuje. Což zní asi trochu zvláštně, ale mě prostě hlava nebere, jak se tohle může skutečně v 21. století odehrávat...
Tahle manga mě fakt neskutečně baví! Škoda že ty díly nejsou delší...a další svazek až v prosinci? To bude dlooouhé čekání :(
Už teď se nemůžu dočkat!
Kdybych tuhle knihu četla v patnácti s Tori bych se naprosto ztotožnila, možná proto mi občas čtení Toriných myšlenek a pocitů bylo dost nepříjemné, protože jsem měla pocit, jako bych se vrátila v čase a musela si tím vším procházet znovu. Občas jsem si sem tam dát od knihy pauzu, abych mohla zase pokračovat, ale i přesto se mi líbila. A ano, tahle kniha se rozhodně většině lidem líbit nebude, protože Tori Springová je pro většinu lidí charakter s kterým nedokáži sympatizovat, na druhou stranu se rozhodně najde pár jedinců, kteří se v ní najdou a možná jim to pomůže si uvědomit, že to takhle nemusí být napořád, protože přesně tuhle myšlenku pro mě tenhle příběh měl. Knížku jsem měla půjčenou v místní knihovně a když jsem ji dočetla, z přebalu vypadly malé papírky. Byly to vzkazy o tom, že je v pořádku se trápit, že si tím procházeli taky...byly tam asi 4 od různých čtenářů a já nevím, udělalo mi to radost. Takže ano, tahle kniha je na poměry YA dost negativní a temná, ale za mě nese důležitou myšlenku, která se podle mě přes na pohled obyčejný příběh dostane jen k těm, kteří ji opravdu potřebují slyšet.
Miluju mangu Džundži Ita a miluju kočky, takže si asi dovedete představit, jak moc jsem se na tuhle mangu těšila.
Hrozně se mi líbily příběhy, které jsou prostě ze života a pokud máte doma kočku, rozhodně se v nich najdete. Kresba, která byla místy děsivá, ale zároveň vtipná tomu dodávala šmrnc. Rozhodně doporučuju všem kočkomilům.
První část knihy byla naprosto skvělá, fakt jsem si to užívala a stánky mi ubíhaly pod rukama. Co si budeme, název Divoká říše fakt odpovídá, občas mi to sice připadalo trochu na sílu, ale chápu že k prostředí v jakém se příběh odehrává to prostě patří. Jakmile se ale na scéně objevil Warviwick paradoxně mě začal příběh spíš nudit. Já nevím jestli je semnou něco špatně, ale nepřipadal mi ani trochu zajímavý, sexy, prostě nic z toho co měl být. Jejich romantická linka s Brex mě nechávala docela chladnou a pořád jsem tak nějak tajně doufala, že se stane spíš něco mezi ní a strážcem Zanderem. Což teda no, achjo. Ale i tak jsem zvědavá na pokračování, tak trochu tajně doufám, že dostaneme nějakou lepší romantickou linku.
Tuhle knihu jsem si vzala sebou na pláž. Chtěla jsem na dovolené číst něco milého a oddechového - to jsem ale nečekala jak moc mě děj knihy pohltí. Eliza mi jako hlavní hrdinka byla neskutečně sympatická, možná právě i díky své podobné povaze s tou mou - z nás by rozhodně byly kámošky! Všechny ty pocity, obavy, dokonce i přátelství na dálku..dost jsem se v Elize našla a možná právě i díky tomu mě na pohled obyčejný milostný příběh tolik bavil.
Kdybych tuhle knihu četla tak rok - půl roku zpátky, nejspíš by se mě dotkla ještě více. Měla jsem pocit, jakoby autorka vystihla naprosto všechny mé pocity, co jsem tehdy prožívala...což mě na jednu stranu lehce vyděsilo, protože jsem tomu nikdy nechtěla přikládat velkou váhu. Prostě jsi až moc citlivá, říkala jsem si...a je to zvláštní, protože jsem si i díky příběhu Debbie uvědomila, že je to svým způsobem za mnou - jasně vždycky budou horší dny, ale z toho nejhoršího jsem venku. A jsem za to neskutečně vděčná.
Roztomilá oddechovka, která mi zpříjemnila letní dny. Postavy v knize jsem si rychle oblíbila, až mě i zamrzelo, že většina z nich nedostala víc prostoru, příběhu by to vůbec neuškodilo. Nejvíce jsem se mi líbila So-ri.
Zezačátku jsem měla pocit, že je kniha místy občas až zbytečně zdlouhavá, navzdory tomu byl ale příběh velmi čtivý a stránky mi ubíhaly pod rukama ani jsem nevěděla jak. Námět je opravdu zajímavý, celkově svět Nestvůr a jejich způsob cestování časem mě velmi zaujal. Co mě ale už tolik nezaujalo byly naši hlavní hrdinové, myslela jsem si, že to bude něco na styl Drakie nestvůra x lovec, ale opravdu jsem Joan nevěřila to pobláznění do Nicka, nevím jestli to bylo tím, že jsme se o něm v knize zase až tak moc nedozvěděli...ale úplně jsem tu jejich romantickou linku neprožívala. Stejně tak s Aronem, jako jo, asi to bylo zajímavější než s Nickem, ale z nějakého důvodu mě i tato linka nechávala chladnou. A ten konec? Ten mě teda dost zklamal, čekala jsem něco trochu jiného po tom všem.
Moc hezky zpracovaná kniha s užitečnými tipy + roztomilé kresby. Rozhodně doporučuji všem kočkomilům.
Tahle série mě baví čím dál víc, je to taková vtipná oddechovka.
Tohle byla jízda a naprosto to miluju! Magie, láska, humor, napětí... co víc si přát? Ze začátku mě dost znepokojovalo, že knihu napsaly dvě autorky a pohledy princezen se střídají po kapitolách, ale nakonec mi to vůbec nevadilo, všechno do sebe krásně zapadalo, neskutečný obdiv autorkám, opravdu. Příběh jsem si zkrátka užívala od začátku do konce. Ani nevím, která z princezen mě vlastně bavila více, zamilovala jsem si je obě, možná i díky tomu, jak byla každá úplně jiná. Už se moc těším na pokračování.
Musím přiznat, že jsem byla trochu zklamaná. Čekala jsem od toho prostě trochu víc.
Nečekala jsem, že zrovna z téhle mangy budu nějak extra nadšená, samotnou mě to překvapilo. Bylo to milé, vtipné a bavilo mě to. Už se těším na pokračování.
Na knihu jsem poprvé narazila na Tiktoku, u nás tehdy ještě nevyšla. Nebudu lhát, první co mě zaujalo byla naprosto nádherná obálka. A ty třešňové květy na stranách? To je prostě nádhera. Ale k příběhu. Miluju YA heavy contemporary, takže tohle pro mě byla jasná volba. Asi v polovině knihy jsem ale začínala mít pocit, že se v tom celém Julie trochu plácá a říkala jsem si, jestli se její postava vůbec dokáže do konce knihy nějakým způsobem od Sama odpoutat a posunout se dál. Už jen kvůli podporujícím kamarádům, které kvůli tomu dost zanedbávala. Julie se ale odmítá Sama vzdát, myslím, že to je možná jeden z důvodů proč tato kniha nesedne úplně každému. Mě to ale tolik nevadilo. Nejspíš bych nebyla jiná. Julie mi jako hlavní hrdinka byla sympatická a malé útržky vzpomínek kdy se Samem ještě tvořili pár jsem si moc užívala. Musí být neskutečně těžké ztratit milovanou osobu a následně se přes to přenést a nakonec ji nechat jít. Každý z nás to zpracovává jinak, pro někoho je to prostě těžší. Nakonec se tomu ale nedá vyhnout, ať už si to chceme připustit či ne. A přesně o tomhle příběh Sama a Julie je.
Mám tu serii moc ráda, je to takové milé a smutné zároveň s důležitou myšlenkou. Ve filmu jsem Išidu dost vnímala jako záporáka, ale mangy můj pohled na něj úplně změnily, zdá se mi, že jeho chovaní a důvod proč se tak choval je tam o dost lépe vyobrazený...Těším se co přinese pokračovaní.
Knihu jsem si koupila po tom co jsem zkoukla dost nepodařenou filmovou adaptaci na Netflixu. Nevím jestli jsem jediná, ale z filmu jsem vůbec nepochopila, proč Theodor udělal to co udělal a jelikož mi to stále vrtalo hlavou šáhla jsem po knize. A jsem strašně ráda, že jsem to udělala...Bylo to přesně takové, jaké jsem si přála aby to bylo. (až na ten konec) protože Theodor a Violett by si ten šťastný konec fakt zasloužili.
Baví mě to, jediná nevýhoda je, že to má člověk přečtené během chvilky. Proto je možná lepší číst jako celek, jelikož konce jsou vždy velmi otevřené a čekání na další díl akorát přeruší napětí.