LukasZdan komentáře u knih

Je to klasika od Remarqua, které není co vytýkat. Autenticky zachycené hrůzy velké války.

17 15.04.2023

Velice mě bavil svět, do kterého Wyndham svůj příběh zasadil, do jehož půdy zasadil trifidy, kde vyrostli. Vyskytlo se ale pár postav, které mi nepřirostly k srdci.

10 13.08.2023

Bizarní povídky od Tokarczukové mě osobně velmi nadchly. Škoda jen první třístránkové povídky, kterou jsem přečetl a knihu odložil. Kdybych jen věděl, že jsem udělal chybu. Tokarczukové povídky mají v sobě nádech magického realismu, některé povídky mi tak připomněly sbírku Sobí hora od Karin Tidbeckové nebo román Amatka rovněž od Tidbeckové. Bizarní to ale opravdu je, na to se musíte připravit, ale je to velmi dobře podané, takže i přesto, že bizarnostem neholdujete, nemusíte se toho bát.

5 06.05.2023

Jak to může dopadnout, když se setkají tři zcela odlišné civilizace? To zjistíte v Jejich moři.
Začátek mě až nudil, nemohl jsem se do toho vžít a trvalo mi, než jsem se zorientoval ve všech liniích příběhu. Přibližně po polovině knihy jsem se ale nedokázal odtrhnout, nešlo to.
(Toto české vydání má pár vad, ale nebylo jich tolik, aby to rušilo.)

4 04.11.2024

Cizinec je existencionální jízdou. Mersault má problém, a sice že žije. Neví, jak to pochytit, co si počít, postrádá city a smysl pro lidskost. A to je tím, s čím jsem celou knihou bojoval. Jaké bylo její poslání? Ukázat, že někdy je zbytečné s něčím bojovat? Mersaultova existence představena Albertem Camusem mě nemohla tolik zasáhnout, ačkoliv její přesah nelze pominout. Ale proč? Protože sám si prožívám existencionální trable a Cizinec mi nový pohled na život nepřinesl? Nejspíš.

4 19.04.2024

Film je skvostný, ale ke kvalitám této knihy se nedokáže ani přiblížit.

4 28.06.2023

Následující odstavec komentáře není vztažen na celou knihu, pouze na úvodní a stěžejní povídku Nemám ústa a musím křičet. Druhý odstavec shrnuje dojem z celé knihy.

Povídka Nemám ústa a musím křičet je, i podle slov autora Harlana Ellisona, jednou z nejvýznačnějších pro žánr sci-fi. Ale mně ani tak dechberoucí či nadčasová nepřipadala (hodnotím pouze motiv, ne povídku samotnou). Důvod je zřejmý. Povídka o 5100 slovech vyšla v roce 1967, od té doby se sci-fi motivy změnily a námět pro Nemám ústa a musím křičet, kde umělá inteligence zotročila/vyčistila lidstvo, stal poněkud obvyklý, nenadchne čtenáře 21. století. Rozumím, v 60. letech to musel být neojedinělý nápad, proto tato povídka Ellisona tak vymrštila. Nedostal jsem se ale k tomu hlavnímu. Anglofonní čtenáři hodnotí tuto povídku kladně, pokud ale pohlédneme na hodnocení českých (popř. slovenských) čtenářů, můžeme při nejlepším mluvit o průměru. To zapříčiňuje jeden hlavní faktor: český překlad vyšel až v roce 2020 (pokud jsem správně rešeršoval). Český čtenář tedy nemohl tento příběh prožít dříve, v době, kdy technologie nebyly tak vyspělé. To, co se zdálo jako sci-fi, nám už buď jako sci-fi nepřipadá, nebo to už ohraný námět. Příběh byl pro českého čtenáře vypuštěn v čase, kdy se mu naskýtá tolik vědeckofantastických námětů, že Ellison už nijak neohromí a není možné, aby byl jím oceněn. Já sám se chci zdržet hodnocení, chci jen podat můj pohled na nízká hodnocení ze strany českého čtenářstva na toto kultovní dílo. Může však být mylné. Jedná se pouze o můj názor, můj pohled.

Celá kniha Nemám ústa a musím křičet jako celek ale moc nezaujala. Harlan Ellison je velice osobitý autor, to dakuzuje zejmána v předmluvách ke každé povídce. V předmluvách se často vychvaluje a dělá se sebe velkého autora, kterým bezesporu je, ale pro dnešní dobu (ale i pro české čtenáře) to působí ošemetně. Větší požitek z povídek bych měl, kdybych vynechal autorovy předmluvy. Povídky ani moc nenadchly, i když se Ellison chvástal tím, jak jsou oceňované. Přesto některé stály za to.

4 22.04.2023

Z příběhu jsem toho tolik nepochytil, to ale není třeba. Důležitá podstata této novely je svět, který Llewellyn stvořila. Když jsem si jej při čtení představoval, vyvolávali se mi hrůzné obrazy Beksińského nebo biomechanická Gigerova díla. A to mi stačilo, abych si ten surový, děsuplný svět velice oblíbil.

3 23.09.2024

Byl to můj první gamebook vůbec. Jako první gamebook se to podle mě hodí: není to tak složité, dlouhé akorát, krásné ilustrace. Některé věci ale nebyly dostatečně vysvětleny (nebylo zmíněno, že Země snů je na konci knihy, přišel jsem na to až později). V jednom momentě se mi i stalo, že jsem se zacyklil mezi dvěma oddíly, nevím ale, jestli to nebyla moje chyba. Přesto se mi to jako fanouškovi H. P. Lovecrafta a survival hororů líbilo.

3 15.09.2024

Určitě to není jednoduché čtení, příběh jednoduchý je, ale zvolená čeština je velmi složitá. Zároveň to ale mělo spád, připomnělo mi Hrabala; nic složitého, něco se prostě děje.

3 03.09.2024

Chuck Palahniuk ukázal, že to umí – umí ohromit, umí zmást, umí zvednout žaludek plný guláše s houskovým knedlíkem. Ale je samozřejmé, že ne všechny povídky byly skvostné. Některé se mi vryly pod kůži (mj. Střeva, Exodus, Vyvářka), jiné se vytratily z mysli hned po přečtení. Avšak povídky by jako celek byly na plný počet hvězd, ale jak jste již v anotaci jistě postřehli, nejedná se o klasický soubor povídek. Kniha Strašidla je román (z) povídek, mimo povídek je zde i jeden hlavní příběh. A ten mi to kazil. Jako samotný příběh je to také skvělé, ale mně to tam vyčnívalo, bylo to tam zbytečně navíc. Kdyby samotný příběh vznikl jako samotná povídka nebo novela, byl bych nadšen, ale v tomto formátu jsem si jej neužil. Byl jsem z toho až zmaten. A zase jiné povídky by samostatně nedávaly smysl.
Celkově jsem ale ze Strašidel nadšen. Směle se pusťte do čtení (pokud vám teda nevadí číst mdloby přivádějící texty).

3 17.03.2024

Jedná se sice o válečnou příručku, ale nelze na to tak pohlížet. Čtenář v tom musí hledat filozofické myšlenky, které lze uplatnit i v životě.

3 04.06.2023

Příběh je velmi napínavý, Jack Finney dobře navodil atmosféru. Někdy mi ale připadalo, že se postavy zachovaly zbrkle, třeba bych se ale zachoval podobně, nemůžu jim do toho kecat. Pokud budete Invazi zlodějů těl číst, schválně si všimněte, že autor často zmiňuje doteky rukou (to není žádné pro ani proti samozřejmě).

3 30.04.2023

Můj dojem je přesný opak oproti komentáři od Neil.Montenegro. Stačí vše negovat a najdete můj dojem. Souhlasím ale, že je to četba pro toho, kdo chce vypnout a zahnat chmury. Kdyby hlavní hrdinka byla sympatická a dialogy byly lépe zpracované a styl vyprávění spisovný, četlo by se mi to lépe. Asi jsem doufal v jiný žánr hororu. Ale určitě si tento počin od Michala Březiny své fanoušky najde.

3 11.04.2023

Období mlh jsem si pořídil jako novinku od Carcosy, netušil jsem vůbec, co čekat. Bál jsem se ale, jaké to bude. A musím říct, že jsem až nadmíru spokojen a velmi překvapen, jak kvalitní počin Období mlh je. Trochu jsem čekal různá béčková klišé, nesmyslná jednání apod., ale to jsem nenašel a vyústění příběhu bylo překvapující, tedy dobře odvedené.

2 25.01.2025

Nebe ve mně vyvolalo několik pocitů, několik myšlenek, všechno. Nezdá se to, ale tento román od Mieko Kawakami má neskutečný přesah, ten do mě vplouval během celého čtení, krásně to vše shrnul a objasnil doslov na konci knihy.

2 14.12.2024

Velice mě tato kniha od Ondřeje Trhoně zaujala. Nenapadlo mě, jako (v dnešní době už jen příležitostného) hráče, že mohu na videohry takto pohlížet, takto je vnímat. Zpracování a poselství většiny témat ve mně cosi zanechalo.

Ještě jeden level je ale velmi povedená kritika (jestli to mohu kritikou nazvat) herního průmyslu. Velice by mě zajímal názor po přečtení někým, kdo videohry nehraje: jak by se chytal daných témat, jak by vše analyzoval, jak by na něho témata zapůsobila. A hlavní otázka: přečetl by si to ne-hráč? Sáhl by po této knize? Já pevně věřím, že se někdo takový najde.

Zároveň doufám, že Trhoň vydá i další publikace podobného rázu. Zajímal by mě autorův pohled i na další herní témata a jak by s nimi dokázal naložit, co by v nich objevil, kupříkladu herní světy od Bethesdy (Fallout, The Elder Scrolls aj.) nebo virtuální realita.

2 07.10.2024

Připadá mi, že knížka neví, čím chce být. Nejdřív se to tvářilo jako „detektivka“, kde Kei hledá svého manžela, pak mi to připadalo jako generační román a skončilo to jako mysteriózní kniha. Ale jinak to bylo dost příjemné čtení.

2 05.09.2024

Rob Hart určitě vystavil zajímavý svět, anotace mě ale navnadila na lehce apokalyptičtější Zemi, proto jsem byl trochu zklamán, že se (skoro) celý děj odehrává v Oblaku. Přesto Hartův svět, kde vše ovládá jedna firma, zachránil hodnocení, které by bylo o jednu hvězdu nižší kvůli některým postavám a poněkud šťastným náhodám.

2 11.09.2023

Mladá nevěsta přináší něco, co jsem ještě nečetl. Absurdní, lehce surrealistický, příběh o Rodině mě lapil a držel, dokud jsem se o každém členovi Rodiny nedozvěděl vše. Během čtení jsem se ale někdy ztrácel, Baricco v Mladé nevěstě užil neobvyklé prvky - uvozovky pro přímou řeč v knize neexistují, často se mění vypravěč (jednou knihou provází Mladá nevěsta, v druhé větě zase autor), a do děje se včleňuje i autor, který knihu o Mladé nevěstě psal (nejde ale o Bariccca, ale o vypravěče příběhu). Chytlavý příběh je protkán i lechtivými částmi, které příběh lehce nadnáší.

2 31.05.2023