Lukyn96
komentáře u knih

Některé osobnosti jsem vůbec neznal, kniha obsahuje řadu zajímavých informací a vydařených portrétů. Rozhodně jsem si rozšířil obzory!

Toto bylo moje první setkání s knihou od J.R.R. Tolkiena. A že jsem si Společenstvo prstenu přečetl i po zhlédnutí filmu, toho vůbec nelituji. Není málo čtenářů, kterým vadí, že autor využívá poměrně podrobných popisů postav, míst, atmosféry a různých detailů. Mně se to naopak líbilo, protože u sci-fi obzvlášť je podle mého názoru důležité pochopit autorův smyšlený svět a tím si udělat čtení zajímavější. Velmi obdivuji bohatou představivost pana Tolkiena, kterou pak čtenáři dále předává.


(SPOILER) Na Radka Johna se usmálo štěstí, že byl těsně před sametovou revolucí americkou organizací vybraný mezi 10 talentovaných novinářů z celého světa, kteří se zúčastnili cesty po 25 státech USA.
Autor se v knize věnuje právě tomuto pobytu v zemi za Atlantikem a přináší poznatky o tom, jak tehdy vnímal americkou společnost a životní podmínky Američanů. Kritika z Johnova pera je až zdrcující, když popisuje všechny možné nešvary USA (bezdomovectví, drogy, AIDS, velké sociální rozdíly, drahé zdravotnictví a školství, masová migrace, vyloučené lokality, gangy, špatné zacházení s původními obyvateli, společnost zaměřená na spotřebu a komerci, stoupající ceny nemovitostí).
V kontrastu k těmto sociálním poměrům jsou USA jako stát bohaté a svým obyvatelům zaručují velkou míru svobody. Tento rozpor dobře shrnují dva úryvky z knihy (oba se nacházejí na straně 189):
"Amerika je úžasná země, když je člověk mladý, zdravý, silný, dravý, těžce pracující a ještě se pokud možno narodil dobrým rodičům v dobré čtvrti."
"Tohle je tvrdá země. Vy Evropané máte jiný smysl pro komunitu. My jsme individualisté. Kdo dokáže být tvrdý, má v této společnosti větší šance než kde jinde na světě."
Jasně, USA mají k dokonalosti daleko, ale přesto si myslím, že to John podává moc černě, jelikož bych řekl, že výrazná většina Američanů vede celkem spokojený život. Ale samozřejmě rozumím tomu, že autor chtěl hlavně poukázat na stinné stránky Ameriky. A taky kdo by chtěl číst o miliónech lidí ze střední třídy, kteří po práci s dětmi napíšou domácí úkoly, pustí si telku a zajdou si do restaurace nebo na procházku?
Celkově vzato je to po Mementu další Johnova kvalitní kniha, kterou jsem si se zájmem přečetl.


Ve druhém dílu knihy nám Tomáš Etzler opět představuje práci zpravodaje v Číně. Etzler si bere více pracovních úvazků najednou, prochází manželskou krizí, má neshody s nadřízenými, v souvislosti se svojí prací čelí politickým tlakům... Není proto divu, že takový člověk není zrovna v zenu. Nejvíce se mi líbily kapitoly o geopolitických sporech v Jihočínském moři, o Hawaii východu a o čínském bojovníkovi za lidská práva, laureátovi Nobelovy ceny Liou Siao-po. Těším se, až zhlédnu Etzlerův film Nebe a přečtu si od něj další knihy, které právě připravuje.


Fajn rozhovor s novinářem, satirikem, podcasterem a influencerem Jindřichem Šídlem. Řeč byla také o jeho soukromí a volnočasových aktivitách. Šídlo v souvislosti se svojí profesní dráhou rekapituluje politický vývoj České republiky a vzpomíná na nejvýznamnější figury, které zdejší politiku poslední více než tři dekády ovlivňovaly. Doporučuji přečíst těm, kteří se chtějí dozvědět něco více o Šídlovi, médiích a věcech veřejných.


Reportáže slavného francouzského spisovatele, novináře a filozofa z doby, kdy revolucionáři pod vedením Fidela Castra svrhli nedemokratický režim Fulgencia Batisty, za jehož vlády značná část Kubánců žila v bídě a téměř polovina obyvatel byla negramotná. Není tedy divu, že někdo chtěl zavést nové pořádky. Bohužel se toho zhostila zrovna parta kolem bratrů Castrových, jež na ostrově zavedla komunismus a vlivem studené války se stala spojencem Sovětského svazu.
Sartre popisuje, která opatření Fidel Castro a spol. zavádí i to, jak vypadá jejich běžný den ve funkci. Ze Sartrova podání jsou cítit velké sympatie k Fidelu Castrovi i dalším představitelům tehdy vznikajícího levicového režimu.
Kniha je zajímavou výpovědí o době, kdy byly na Kubě nastoleny základy systému, jež zde přetrvává už 66 let. Jako bonus kniha obsahuje několik fotografií z Kuby z doby, kdy byly tyto Sartrovy reportáže napsány.


230 stran o fotbalu. Nebo přesněji řečeno, jak uvedl sám autor: "Tato kniha je spíše o vnímání fotbalu fanoušky než o fotbalu samotném". Hornby se zde vyznává ze své náklonnosti ke kopané a k Arsenalu obzvlášť, vše ostatní je v knize kulisa. Mně je svět kopaček a fandění (ovšem Liverpoolu!) taky blízký, ale samotnou knihu považuji za průměrné kvality.


Vše podstatné už asi okomentovali uživatelé pode mnou. Souostroví Gulag je komplexní a pro čtenáře velmi poučné dílo o hrůzném režimu Sovětského svazu. Nezapomínejme na zločiny komunistických vlád!


Textař, novinář, bookmaker, zakladatel sázkové kanceláře, svého času politický aktér v iniciativě MOST, vystudovaný kulturní antropolog a historik umění. Muž mnoha profesí a zájmů Michal Horáček patří mezi mé oblíbence, proto jsem si s radostí přečetl tuto knihu shrnující jeho pozoruhodný život. Horáčkův život je nevšední už od kolébky, když se narodil otci - přesvědčenému komunistovi a matce - antikomunistce. Právě již od dětství se projevovala Horáčkova ambicióznost, když se výborně naučil hrát tzv. čáru, ve které si proti vrstevníkům vysoutěžil své první peníze. Později se živil kurzovým sázením na koňské dostihy, přičemž své znalosti přetavil i do sepsání úspěšné knihy Království za koně. Tou dobou se naučil anglicky a už za komunismu publikoval články o dostizích v západních periodicích. Také navázal spolupráci s Petrem Hapkou a stal se známým textařem. Během událostí roku 1989 se Horáček podílel na odstranění minulého režimu a na nastolení demokracie. Své vzpomínky z této etapy Horáček zachytil do své knihy Jak pukaly ledy, která se stala bestsellerem. Již v podmínkách tržní ekonomiky Horáček se svými obchodními partnery založil úspěšnou sázkovou kancelář a stal se finančně nezávislým - o tomto životním období mě obzvlášť bavilo si číst. Na Horáčkovi mě oslovuje zejména to, že se dokázal prosadit v různých oborech lidské činnosti a stále neztrácí životní elán. Knihu doporučuji všem, kteří mají Michala Horáčka rádi a chtějí se o něm dozvědět více.


Dobře napsaná detektivka v hlavní roli se vždy galantně vystupujícím Herculem Poirotem v hlavní roli. Knihu jsem si přečetl jako klasiku, o níž už jsem něco slyšel, přestože detektivní žánr moc nemusím.


Asi každému je jasné, že na nějakých 170 stranách textu nelze komplexně zachytit život osobnosti Adenauerova významu. Takovou ambici sice kniha ani neměla, to ale nic nemění na tom, že dílo Miloslava Nováka bylo odkázáno jen klouzat po povrchu. O Adenauerovi jsem se něco nového dozvěděl, avšak v budoucnu mám v plánu přečíst si některý odpovídajícím způsobem zpracovaný životopis o jeho osobě.


Dílo ukazuje to horší, čeho je lidstvo schopno, autor při psaní nejspíš vycházel ze svých pracovních zkušeností a z problémů, které svět tenkrát sužovaly. Kniha plná symboliky a politiky. Kdo chce Pána much lépe pochopit, tomu doporučuji poslechnout si výborné shrnutí na youtube. https://www.youtube.com/watch?v=5jLHAZhCsjk


Pohled na soudobé Německo pod vedením kancléřky Merkelové. Její éru autor vykresluje střízlivě, uvádí jak silné stránky její osobnosti a politických kroků, tak i to, co se jí nepovedlo. To vše na pozadí nejen velkých světových událostí, ale i celkem nenápadného vnitropolitického dění, na které Merkelové vláda reagovala. Tato výborná kniha o dobré političce mně rozhodně rozšířila obzory.


Celkem čtivá kniha o sportovní kariéře i soukromém životě paní Čáslavské, vítaným zpestřením byly přiložené fotografie.


Kniha splňuje to, co jsem od ní čekal - rozšířila mně obzory o tehdejším Japonsku. Schválně píši tehdejším, protože od vydání knihy uteklo v Tichém oceánu mnoho vody a řada věcí se změnila, například se Japonsko z rozvojového státu stalo jedním z ekonomických gigantů. To zapříčinil právě kapitalismus, nad kterým se autoři tolik rozhořčují.


Cestovat se dá různými způsoby, organizovaně, na vlastní pěst, na mopedu, v modernější verzi třeba v trabantu. Vždy to ale chce odvahu a touhu po dobrodružství. Dnes, na rozdíl od pánů Jedličky a spol.,můžeme i exotická místa navštívit bez výjezdní doložky.


Germinal mně i po čase zůstal v paměti, patří mezi Zolovy nejlepší knihy. Popisuje snahu dělníků zajistit si lepší život, když se na podmínky zaměstnanců ještě téměř nehledělo. Líbila se mi například pasáž, kdy majitelé dolů byli obklopeni tím největším luxusem, zatímco rodina Mahueuových se tísnila o hladu v malém příbýtku. Výborné byly i četné naturalistické scény, ve kterých si to postavy rozdávaly někdy i na život a na smrt.

Příběhy byly úsměvné, ale že bych se z toho smál na celé kolo, to zase ne. Nejlepší mi přišla hned ta první kapitola s mísou koblih. Moje nejoblíbenější postavy jsou oddaný sluha Saturnin a elegantní slečna Barbora.


Hrával jsem výbornou českou PC hru Mafia 1. Proč nesáhnout po knize s podobnou tematikou, která je na Databázi jedna z nejoblíbenějších? Každý správný mafioso má umět obchodovat, a tak za pouhou padesátikorunu jsem Kmotra v antikvariátu ležet nenechal. Kniha perfektně ukazuje principy fungování famiglie i s nezbytnými loužemi krve a čtenář se dozví, co znamenají mafiánské pojmy jako "omerta", "consigliore", či "být zasažen bleskem". Děj je zábavný a plynulý až do Michaelova úmprku na Sicílii. Od té doby se kniha stává trochu nudnější, a proto jsem nedal všech 5 hvězdiček.


Já letos zamířím spíše do teplých krajin, ale pan Čapek udělal severským zemím tu nejlepší reklamu. Až podniknu cestu do Skandinávie, určitě sáhnu po této knize znovu a porovnám Čapkovy dojmy s těmi svými.
