lushi komentáře u knih
Ústředním motivem je příběh o lásce, který je podán skoro až pohádkově, vypráví ho otec hlavní postavy a ten má skutečně neobyčejný pohled na svět. Celým příběhem prostupuje láska k životu a konec člověka naťukne k přemýšlení o smrti.
Kniha mě ale nijak zvlášť neoslovila, ani nezasáhla. Je opravdu krásně napsaná, milá, ale celkově ve mě nezanechala silný dojem.
Vše mi naprosto sedělo - téma, styl vyprávění, místní a časové umístění, různorodost postav. Kniha mě dojala, poučila a donutila i k introspekci. Opravdu skvělé dílo, ke kterému jsem si dlouho hledala cestu. Nyní už se autorovi určitě nebudu "vyhýbat".
Námět a fiozofie hlavních hrdinů se mi líbila, ale celkově kniha byla velké zklamání. Čekala jsem více humorný příběh, bohužel mě přivítalo nudné plácání se z jedné dějové linky do druhé a 200 stran se pocitově protáhlo na 500. Kniha se mi nelíbila ani po grafické stránce, stránkování vypadá jako čísla kapitol, značení "kapitol" otazníky a čísly mi až do konce nedalo smysl.
Největší lákadlo pro mě byl vypravěč - nákupní košík, což nakonec mohl být i člověk nebo jiný spotřebič. Očekávala jsem, že svět bude popisován z přirozeného prostředí košíku. Ale vůbec, supermarkety hrají v knize minimální roli.
Občas mi stručný popis státu a jeho historie nestačil a vlastně jsem moc nechápala, o co v tom státu šlo / jde. Celkově jde ale o nádhernou knihu, která je precizně zpracovaná a uvede vás do tématu neexistujících států.
Anotace shrnuje v podstatě dvě třetiny knihy, kdybych si jí všimla před četbou samotné knihy, byla bych docela zklamaná.
Nic moc čtení, které mě nenadchlo, ale ani nenudilo. Pošlu ji dále a třeba někoho zaujme více.
Obrovské překvapení. Nádherná, citlivá a srozumitelná kniha o alzheimerovi, která zároveň ale není ani trochu skličující nebo děsivá. Vhodná pro všechny věkové kategorie.
Mé druhé setkání s edicí Prokletí reportéři bylo bohužel zklamání. Tato kniha mi místy přišla nedůvěryhodná, senzacechtivá a útržkovitá.
Reportáž by samozřejmě měla být poutavá a místy strhující, to kniha splňuje, ale občas do ní autorka propašovala své názory na obezitu / vzhled obyvatel města Harrison / vzdělání apod. To mi vadilo, protože tímto narušila objektivitu vyprávění. Tak jsem okamžitě ztratila důvěru v další "fakta". Mám dojem, že si tímto způsobem chtěla získat sympatie u čtenáře, věřím, že s jejími jízlivými poznámkami se ztotožní mnoho Evropanů (já také). Přesto u mě sympatie právě tímto způsobem ztratila.
Druhý velký problém jsem měla s celkovou strukturou knihy. Je v ní tak nějak trochu od všeho. Historie, vývoj konkrétního klanu, v němž dělala rozhovory, vývoj jiných klanů a podobných sdružení, soudní případy a všechno tak různě na přeskáčku. Jde o velmi rozsáhlé téma, které by si zasloužilo větší rozsah. Nebo jít na druhou stranu jenom do hloubky a věnovat se současnosti konkrétního klanu.
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale po dočtení se cítím ochuzená. O čas i informace. Mám zhruba představu o současnosti jednoho KKK a o vývoji celého hnutí, ale celkově vlastně nic, o čem bych mohla vyprávět někomu jinému.
Nebudu lhát, série Prokletí reportéři mě zaujala vizuálem a později mě nalomil marketing na sociálních sítích. Reportážní knihy vůbec nečtu, vlastně ani články ne. Nakladatelství Absynt je mi ale sympatické natolik, že bych si teď chtěla přečíst skoro všechny tituly.
První volba padla na Miedzianku, protože námět mi oživil vzpomínky na návštěvu slovenské vesnice Koš, která se částečně propadla také v důsledku důlní činnosti. A kniha se mi ohromně líbila, ze začátku jsem se místně i časově ztrácela, ale nakonec jsem se chytila a příběh docela obyčejné vesnice mě pohltil.
Líbilo se mi, že autor si po celou dobu zachovával reportážní přístup a nikoho nehodnotil. Přestože místy zapojil fantazii a některé pasáže jsou velmi obrazné, kniha působí věrohodně a je takovou zkrácenou, čtivou kronikou jedné dědiny.
Unikátní námět s milým poselstvím, ale bohužel vyprávění mi nepřipadalo příliš poutavé a kniha mě docela nudila.
Kniha je příšerně zdlouhavá a nezáživná. I ty akční situace jsem nedokázala pořádně prožívat, celá kniha pro mě byla prostě průměrná. Oceňuji vykreslení postav a samotnou vizi úpadku společnosti.
Ale celou dobu jsem měla problém představit si, co přesně v tom městě selhalo, a co se vůbec dělo s okolím. Ze začátku byl zmíněný venkov, který byl vykreslený v podstatě jako současný venkov, ale město už zažívalo zánik. Nešlo mi do hlavy, jak mohly tyto dva rozdílné světy existovat společně. Jak je možné, že ve městě byla o tolik rozdílá mentalita.
Knihu jsem si pořídila v originále a je prostě nádherná, zbožňuji ji. Krátké medailonky o silných a inspirativních ženách ilustrované 60 ilustrátorkami, které mají vlastní styl a unikátní způsob zobrazení charakteru jednotlivých hrdinek.
Devítiletí kluci nejsou takto hloupí a natvrdlí. Fakt ne. A dřív taky nebyli.
Téma je super, zápletka a vyvrcholení taky, ale zásadní problém je v obou hlavních hrdinech - hlavně v Brunovi.
Ten kluk vyrůstal ve válce, ale nevěděl, že nějaká válka probíhá, žil v Berlíně a na večeři k nim chodil Hitler, a v životě neslyšel nic o Židech, za ostnatým plotem viděl strádající lidi v hnusném pruhovaném oblečení a nedošlo mu, že tam nebyli dobrovolně, a tak dále...
Dětská naivita by šla, ale tohle je prostě nesmysl.
Velmi pěkná a milá kniha, ale čekala jsem, že rasismu se bude věnovat víc. Pouze třetina knihy byla dějově zajímavá, zbytek bylo takové plácání okolo. Pěkně napsané, ale nijak zvlášť poutavé.
Tato kniha pro mě byla neuvěřitelným zážitkem, bylo mi líto, že je vlastně docela krátká a že jsem ji zhltla tak rychle - ale jinak to nešlo. Až do konce nemá čtenář jasnou představu, jak Gileád vznikl, kdo vlastně za ideologií stál a proč nastala změna politického i společenského režimu. Vše se odkrývá postupně tím, jak se rozvíjí příběh.
Samotná filozofie Gileádu mi i teď přijde trochu nejasná a potřebovala bych si přečíst ještě nějaké rozbory, nicméně knize nemůžu vůbec nic vytknout.
Roztomilost! Výstřední medvědi objímající obyvatele lesa, taky bych takové objetí chtěla :)
Vskutku neobyčejný příběh, ze kterého jsem ale byla trochu nešťastná. Je citlivý, zajímavý, místy dodává naději a vyzdvihuje neobčejnost, ale zklamal mě konec, který mi přišel na dětskou knihu docela cynický. Možná máme v knihách happy-endů příliš, ale tady by se mi více hodil uzavřený konec a proměna v srdcích Barnabyho rodičů.
Murakami píše skvělé a zajímavé romány (zkušenost mám spíše s těmi staršími), tyto krátké novely mě moc nebaví, oceňuji na nich vlastně jen ty ilustrace.
Hodně užitečná a poutavá kniha, která otevírá oči o tom nejběžnějším tématu - umírání. Kniha je opravdu krásně a lehce napsaná a informuje o mnoha alternativách, navrhuje řešení a tím je vlastně docela pozitivní. A hlavně vybízí k tomu, abychom se nestyděli o umírání mluvit.
Název knihy skvěle odpovídá samotné povaze knihy. Jde sice o odbornou / populárně-naučnou literaturu, ale dějiny vývoje umění jsou podané tak poutavě a čtivě, že jde opravdu o příběh. Je to jediná kniha o umění, kterou jsem četla, ale něco mi říká, že nad ostatními přehledovými knihami vyniká.
Souvislosti jednotlivých směrů i samotný vývoj jsou vysvětlené opravdu precizně, ve většině případů tak zřetelně, že jsem se nemusela ani vracet k předcházejícím kapitolám.
Sazba textu a obrazového materiálu je taky perfektní, ve většině případů je reprodukce díla na stejné dvojstraně jako doprovázející text.