MacBara komentáře u knih

Právě dočteno, oči ještě opuchlé. Příběh o tom, že věci a lidi mohou být úplně jiné, než vypadají na první pohled. Že jen málo z nás se dokáže dostat pod první dojem. Že žijeme se svými tajemstvími a osudy a i když známe kousek tajemství dalších lidí, ještě to neznamená, že si to spojíme dohromady nebo s tím něco budeme schopni udělat. Často jsme na to málo “blázniví” a stejně často je to i otázka volby, co upřednostnit a co obětovat. Díky autorově fantazii a babiččině pohádkovému světu se z objevování podstaty postav stalo veselé, dojemné i napínavé dobrodružství namísto mravoučného pojednání. Fredrik Backman zkrátka není žádný panák.

13 18.02.2020

Velmi příjemné a lidské vyprávění. Ačkoli hlavním hrdinou je kočka. Trochu nostalgie po starých tradicích. Trochu závan potřeby vztahů v dnešním věcném a výkonovém světě. Trochu jako vyprávění s přítelem u kávy. Nebo v tomto případě asi spíš u čaje :-)

9 13.02.2020

Zas jedna knha z těch, které se zdráhám číst, když "to čtou všichni". Ale když už si našla ke mně cestu přes Ježíška, tak jsem se k ní dostala. Bylo to strhující, smutné a děsivé, zase jsem šťastná, že nežiju v té době. A myslela jsem hodně na Viktora Frankla a přemýšlela, co všechno může být tou silou, která člověka udrží naživu. Třeba i vědomí, že má aspoň malou naději ovládnout způsob, jak zemře. Silné, na Hanu budu dlouho myslet.

9 21.02.2018

Jako pohled do mentality a života ortodoxní komunity je tato kniha velmi zajímavá. Popis rozporu tradic a hodnot, konfliktu milujících se členů rodiny, kteří následují každý svou volbu je velmi živý a místy až drásající. Nicméně to, co bylo pro mne až dechberoucí, je niterné a detailní vylíčení různých podob tvůrčí touhy, spalujícího poslání, nevyhnutelnost cesty osobností "obdařených" konkrétním talentem a vůlí jej realizovat. Přes všechny překážky, přes všechny pochybnosti, přes poznání bolesti. Úžasné.

8 28.04.2018

Dobře se četlo, více otázek zůstalo nezodpovězených než těch vyjasněných, ale není ono to v životě právě tak?

7 21.11.2017

Do Anny In v hrobech světla jsem se nedokázala začíst, ale možná to bylo ve špatnou dobu. Tohle dílo mne od první stránky chytlo a nepustilo. Film jsem ještě neviděla, ale podívám se s chutí i po knížce. Paní Dušejková je tak akorát "správně šílená" do chvíle, než jí to prostě pohltí a nedá se jinak. A je vzácně konzistentní.

6 15.10.2018

Příběh Violetty Dušičkové mě naprosto pohltil. Když hledám slova, jak aspoň trochu stručně popsat pocit z jejího čtení, napadá mě, že je o všech podobách lásky a smutku, o těžkých rozhodnutích i o okamžicích, kdy nám není umožněno rozhodnout, o osudech. O životě. A to asi stačí.

5 24.08.2021

Chvilku trvalo, než jsem se na staříka adaptovala,, o kousek déle, než když mu bylo teprve sto let. Ale nakonec jsme se spolu úžasně pobavili :)

4 04.09.2019

V Berlíně jsem nebyla, U-Bahn neznám. Mám ale podobné zážitky a je to u mne asi generační souznění. Jaroslava Rudiše taky neznám, ale po dočtení to bylo, jako kdybychom se potkali někde u piva a pokecali o tom, jak to tenkrát bylo. Dobrý :-)

4 22.05.2019

Takové mile upřímné povídání s fajn holkou, co se nebojí být trochu praštěná a chce se upřímně divit světu, jak jen to jde. Moc hezké ty postřehy z dětského světa. Celkové potěšeni to bylo.

3 31.03.2021

“Do posledního dechu bude dělat ústupky, donášet, lichotit, zrazovat,přistupovat na všechny ohavné, nesplnitelné požadavky, se kterými přijdou příště. V životě nechtěla nic jiného než volně dýchat. A nedočkali se ničeho jiného než zotročení. Protože nebyla jako Robbins. Protože neměla odvahu odmítnout -což byla cena, kterou se platilo za skutečnou svobodu.”
Tahle věta má v sobě esenci osudů mnoha lidí. Patrioti jsou mementem stejně jako niternou psychologickou sondou. Čtení to není lehké, nutí stále k přemýšlení, občas mě obrátilo naruby a vyždímalo. Zajímavé bylo i to, číst to právě letos v listopadu...

3 23.11.2019

Spor mne knihy Chaima Potoka znamenají být vtažená do osudu hlavní postavy od prvních stránek. Tato nebyla výjimkou. Celý život můžeme hledat, pokud jej nechceme promarnit, a to, co a jak a kde nalézáme, může být velmi překvapivé, často ne na první pohled zřejmé...ale pořád to má smysl.

3 20.04.2019

Možná trochu překvapivě i na potřetí se četlo dobře, snadno a s napětím až do konce. Odkazy na události v minulosti Strika mi trochu připomněly styl Lee Childa. A asi by se našlo víc paralel s postavou Jacka Reachera :-)

3 06.03.2019

Nevím proč, ale po první třetině knihy mne napadlo - každá povídka jako facka - stručná, jednoznačná, někdy zabolí, jindy jen zaštípe....občas člověk kouká, odkud přiletěla. Velmi úsporný styl, překvapil a rozhodně nenudil.

3 24.09.2018

Překvapila. Zjistila jsem, že jsem celá léta vlastně nevěděla, o čem tahle Londonova knížka je. Ačkoli mám od něj přečteno vícero, k Tulákovi jsem se chystala roky s narposto jinou představou, než co nastalo. Spirituální přesah možná napoprvé člověk ani nedocení. A výtky k pohledu na muže, ženy jejich role - vypráví muž a popisuje svůj pohled. To, co jsem četla bylo o obdivu k ženě, o přiznání toho, že i kdyby v té době už existoval pojem "genderově korektní" stejně ani tehdy ani dnes nemůžeme nikdo z nás tvrdit, že detailně chápeme, jak ostatní prožívají, myslí, cítí...

3 02.01.2018

Připomnělo kdysi čtené historky ze Spojených tiskáren ale obohacené o větší detail postav. Čte se to snadno, ale nezůstává jen na povrchu. Leccos zůstává jen naznačeno, leccos je takové tušení stínu a souvislosti ve světě korporátu. Kapitoly Černí rackové a Krtko a hrudka tak věrně popisovaly realitu(jen ve velmi mírné nadsázce), že to byl až tísnivý pocit. Vůbec celá část Anaximandros je taková velká katarze nejen knihy.

2 19.04.2020

Za mne taková trochu delší úvodní kapitola k dalšímu dílu. Ne špatná, jen se to trochu dlouho rozjíždělo, najednou bylo po všem a spousta otevřených otázek.

2 17.11.2018

Tato kniha - rozhovor se mi nabídla náhodou a nemusela jsem váhat dlouho, protože Laca a jeho hudbu mám ráda hodně dlouho :-) Vše zásadní už tu je - je to jízda, četlo se to samo a ne vždycky máme stejné názory. Je strhující jako beatnici a vlastně se ani nedá k ničemu přirovnat. Je tam kapku stylizace, ale jen v zájmu zachování integrity a opravdovosti. Laco je tak "doopravdy" a "skutečně", že se vlastně z druhé strany blíží zenu - tady a teď :-) A všechny knihy o osobním rozvoji to nahradí - musíš vědět, co chceš, a pak na tom makat, abys byl fakt dobrej, to neokecáš - a když tomu dáš, co je třeba, tak to taky bude. Poslední kapitola by klidně mohla končit mottem Alana Karlssona - Je, tak jak je, a bude, tak jak bude. A vlastně Laco by byl fantastický stoletý stařík :-) P.S. Velké díky Tomášovi Poláčkovi za to, jak to zapsal.

2 27.03.2018

Tak čtyři a půl, no :-) Za spád příběhu 5, ale stádo průhledných jednorožců už bylo trochu mimo můj záběr. Tak dlouho člověk čeká na objasnění jejich přítomnosti a existence v příběhu a pak, když jim hlavní postavy padnou do .. kopyt :-), tak se vlastně o nich nic moc nedozví. Ale dobré počtení, to ano.

2 09.01.2018

Tak nějak splnila očekávání. Takový terapeutický deník s úvahami, kde se cení otevřenost s upřímnost k sobě samému. Autorovi prostě jeden drží palce, aby vydržel.

2 02.01.2018