Madam.art komentáře u knih
Kniha mě přivedla k několika zajímavým myšlenkám, trochu mi přiblížila náboženství západní vs. východní.... jinak děj je jako obvykle poněkud plytký a obtížně uvěřitelný. Za nosnými idejemi výrazně pokulhává výstavba příběhu. Závěr tristní až pitomý.
Kniha má pro mě nevýrazný přebal, ale svým tématem a zpracováním kapitol je neobyčejná. Klaustrofobní a většinou podivuhodné příběhy vzdálených ostrovů autorka zpracovala "impresionisticky". Zůstal pocit, dojem, přání, záhada, chuť dozvědět se ještě víc. Samí Robinsoni. Geniální nápad.
Tahle knížka si na nic nehraje a to je na ní to nejlepší. Jednoduchý příběh, čtyři kamarádi, nápaditá zápletka a břitký chlapský humor. Smála jsem se od srdce, a proto patří k mým oblíbeným. Zejména u Hartla platí - méně je více.
Přečteno během asi tří dnů. Zajímalo mě, co autor svým hrdinům vymyslel za osudy. Příběh je nicméně překombinovaný, jazyk prostý, vývoj překotný, psychologie postav nepropracovaná. Hartl sází zejména na pestrost zážitků, Jáchym i Veronika jsou stráášně IN a taky trochu "midásové". Vše jim jde nějak moc od ruky, na co sáhnou, v tom jsou výjimeční... až na ty vztahy, žejo. No, jsem ráda, že mám knížku za sebou a že to nějak dopadlo. Celkový dojem - jakoby mi ve vlaku pouštěli film zrychleně a beze zvuku.
Vcelku ničím neobjevné, ale mimořádně chytlavé. Rozuzlení jsem vytušila, ale stejně jsem knížku musela během jedné noci dočíst.
Úchvatný záznam jednoho nevšedního života. Oceňuji nesentimentální vzpomínání a ostré a přesné postřehy. Pro člověka, který se zaobírá literaturou, je Můj život esenciální četbou.
Vynikající překlad J. Kořána! Zemitost, syrovost, niternost, hrubost, křehkost...
Nedočteno. Stereotypní momenty mě ubily. Pod povrch jsem se nedostala. Považuji tuhle knihu v tvorbě P.S. za úlet.
Už nevím, kdo mi knihu doporučil. Co mě inspirovalo, abych si ji šla půjčit do knihovny. Propadla jsem stylu Fredrika Backmana od první stránky. Stručnost je sestra talentu (Čechov). Tenhle autor umí dát těm nejstručnějším větám chuť smíchu i slz dohromady. Ove je super.
Obávala jsem se fotbalového prostředí, které moc nemusím. Ovšem a jako obvykle - Backmanův styl mě strhl. Nechci, aby to znělo banálně, ale je to asi nejkrásnější kniha, kterou jsem v posledních letech četla. Přiznávám řadu kapesníků.
PS: Po týdnu jsem knihu přečetla podruhé a s důrazem na každou scénu a celek. Stále deset hvězd:)
V dospívání jsem byla nadšená, užívala jsem si popisů bouřlivého života a chtěla něco podobného taky zažít. Nyní si myslím, že bych knížku ani nedočetla. Mám ji zařazenou v množině knih, které se musí číst v určitém věku a pak už ne. Ale stejně není radno přede mnou Na cestě kritizovat!