Madelisi
komentáře u knih
Smrt šumavského poustevníka
Vlastimil Vondruška
Pěkná čtivá klasická detektivka. Moc se mi líbila velká skupina pátračů, když se každý z nich vydal prozkoumávat svou část.
Chybělo mi detailní vysvětlení všech otevřených otázek. Co dělal poustevník ty první dva roky, jak se šenkýři dostaly do rukou ony pergameny. Že se Oldřich spokojí s tím, že pravdu už se asi nedozvíme, je tak trochu zklamání.
Jinak všechny nové postavy se mi moc líbily. Matocha byl moc skvělý.
Nový život
Katharina Fuchs
Pokračování Dvou hrstí života. Jak předchozí knížka rychle skončila, tak zde jsme měli zopakování předchozích událostí. Dozvěděli jsme se mnohem podrobněji, co vše předcházelo svatbě Felixe a Gisely. Moc se mi líbilo, že se ti odehrává v Německu padesátých let.
Příběh postav je velmi čtivé. Já jsem zde ocenila historické reálie. Autorka nám ukázala prostředí studia práv, tvorbu módy, pašování na Východ, ale hlavně rozdíl mezi životem na Západě a Východě. Zaujalo mě, že lidé po odchodu z východního Německa dostali v SRN odškodnění za vyvlastněný majetek. Nebo že žena potřebovala souhlas manžela pracovat nebo jenom cestovat. Tyto reálie se v románech moc často zatím nevyskytují.
Závěrem chci říct pouze to, že tato kniha dát čtenáři dvě věci. Velmi zajímavý příběh a seznámení se s poválečnými reáliemi.
Kdyby to věděla
Blake Pierce
Zaprvé - nevím, proč to má nálepku psychologický thriller. Jednalo se o jednoduchou detektivku.
Pozitivně hodnotím, že vše plynulo velmi rychle.
Vadilo mi používání o místo e v přivlastňovacích zájmenech - např. v Buddovo kanceláři místo Buddově.
Na druhou stranu bylo jistým způsobem osvěžující mít tu nepřechýlená ženská příjmení.
Závěrem - fajn oddychovka.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Znám z Instagramu. Proto jsem se rozhodla přečíst tuto knihu, člověk se dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Ať už o studiu medicíny, tak o denní praxi na záchrance a urgentním příjmu. Přemýšlela jsem, jak může doktor Dvořák dělat tolik věcí, kde na ně bere čas.
Tato kniha má jednu nevýhodu. Jak se v rozhovoru cituje jedna paní, co čekala v čekárně a řekla, že toto by se v Modrém kódu nestalo, tak mám obavy, aby nový výrok nezněl, že Dvořák by udělal ještě to a to.
Nebezpečná hra
Camilla Läckberg
Camillu Läckberg jsem zde poznala v jiném světle. Toto není čistě detektivka, nicméně příběh má kriminální pozadí. Jedná se o sondu do života jisté vrstvy švédské společnosti. Ukazuje se, že vše, co se třpytí, není zlato. Postavy, které si mysli, že jsou lepší než druzí, tak jsou největší lidský odpad.
Stylově je knížka velmi svižná, čte se sama.
Síla přírody
Jane Harper
Dva příběhy v jednom. V běžné detektivce dedukujeme spolu s vyšetřovateli, co se stalo. Zde, když se nám příběh postupně rozvíjí před očima, jsme toho ušetřeni.
Přestože je to nejnápaditěji napsaný příběh, co jsem kdy četla, tak tahle absence vlastního vyšetřování může zamrzet.
Moc oceňuji rozpracování jednotlivých postav, na pár řádcích jsme dostali jejich kompletní charakteristiku. Zalíbila se mi moc Beth.
A ještě oceňuji jednu slepou uličku při vyšetřování.
Neklidná krev
Robert Galbraith (p)
První díl, který jsem přečetla. Doteď jsem pouze viděla seriálovou adaptaci. Toto je tak mnohovrstevný příběh, že si nedokáži představit, jak ho zfilmují.
Vše nádherném rychle plynulo. Příběh každé postavy mě zajímal. Vraha jsem neuhodla.
Vražda v Schönbrunnu
Beate Maxian
Schönbrunn miluji, zápletka originální. Líbí se mi osobní život Sarah a jejího vydavatele Davida.
Myslím si, že bych její sloupky sama četla.
Prosím, Rakušáci, zadaptuje to, moc hezky by se na příběh v televizi dívalo.
Morový testament
Vlastimil Vondruška
Opět jsme se dostali do doby, kdy byl Oldřich ženatý teprve krátce. Po posledních dvou dílech si tedy člověk musel zvykat na to, že hrdinové teprve naše vzpomínky na jejich budoucí dobrodružství získají.
Moje dojmy
- rychtáře mohl dělat kdokoliv, mám pocit, že Oldřich a spol. potkali známé z nějakého předchozího příběhu, bohužel si již nepamatuji detaily
- Ota téměř nesmilnil, přestože mu bylo něco málo před 20. Rozhodně jsme v něm viděla trochu vybouřeného čtyřicátníka z předchozích dílů
- Diviš nic nepopletl
- Oldřich je bez svých pomocníků nikdo, pokud srovnám Otovy výsledky souvisejícího a nezávislého vyšetřování v Praze, tak Oldřich silně zaostává
Děj je jako obvykle hodně překombinovaný, ale tady to vše do sebe zapadlo krásně jako puzzle. Až jsem si říkala, jaká je to náhoda, že oba vyšetřují související případy.
Hlavní nápad s morovým testamentem je neotřelý, líbilo se mi, jak se z různých stran prokázala jeho (ne)platnost.
Souhlasím s hanzmb, také by se mi líbilo vidět hrdiny u Moravského pole. A jak by se opírali-neopírali o to, že zastupují královskou spravedlnost, když malý Václav seděl v Braniborsku.
Příběh staré šperkovnice
Marie Macková
Mohu opakovat svá slova z hodnocení prvního dílu. Chci se vypravit do Králíků, ale těch, ve kterých žili komisař Plischek, Johann Bandalowsky, Rosa Bauerová, Václav Mourek a další.
Tentokrát vše začalo hodně tajemně, šperky nesoucí smrt jako by vypadly z jiného žánru. Jazykově bylo pouze jedno řečení s vykřičníkem, takže spokojenost.
Jedinou výtku mám k osobě četnického velitele. Pohybujeme se zřejmě jenom pár měsíců po prvním díle, chybělo mi tudíž vysvětlení, proč předchozí velitel odešel.
Jinak jsem navýsost spokojená, těším se na další výlet do 19. století. U detektivního příběhu koukám, jak vše zapadlo na své místo a jaké se našli souvislosti pro finanční stráž.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Další román, z kterého má člověk pocit, že čte dějiny. U každé postavy známe její rodinné zázemí z několika generací i to, co ji později potká. To vše díky pár větám. Nabízí se srovnání s Mornštajnovou, která je nejvýraznější představitelka tohoto žánru.
Důmyslně popsaný nástup antisemitismu, jak s ním postavy souhlasily i nesouhlasily zároveň.
Osobně bych chtěla vědět podrobnosti, proč se Erich Fuchs cítil vykořeněný. Na hlavní postavu máme celkem málo informací, v porovnání s ostatními. Nelíbil se mi konec, kdy se vnučka rozhodla skončit s pátráním po minulosti, přestože v ruce držela dopis od osoby nesoucí příjmení, která zasáhla do osudu obou učitelem na vesnici.
Přes useklý konec oceňuji netradiční pohled na Němce a téměř absenci válečných zvěrstev.
Pohlednice bez podpisu
Imogen Clark
(SPOILER) Záhada minulosti, která vyplyne na povrch v současnosti a musí se vyřešit? Sem s tím.
Cara je až moc rozumná, sama se divím, že má vůči otci stále velký pocit loajality. Ten si ji nezasloužil z toho, jak se k ní choval. Bratr Michael jí zase ani náhodou netrpí.
Líbí se mi její práce návrhářky. Od její cesty do San Francisca vše, co doposud pomale plynulo, získalo spád.
Annie je chuďera. Snaží se utéct od dominantního a násilnického otce a uteče k dominantnímu a násilnickému manželovi. Chápu, že na setkání s dětmi čekala až do smrti manžela. Měla strach, co by mohl ještě dalšího udělat.
Říkala jsem si, že alzheimer je pro něj pěkná odplata.
Dvě pozitivní věci - pečovatelka. Na ni měla Cara skutečně štěstí. Sama jsem jako ona myslela, že by se mohlo jednat o Annie v přestrojení. To by k příběhu sedělo.
Simeon. Bavilo mě, že ho prý matka pojmenovala s překlepem a když to zjistila, nedalo se nic dělat. Ale na druhou stranu, já jsem nepoznala, že je jméno špatně, Simeon se jmenoval bulharský car. Asi se matrikář orientoval podle tohoto spíše než podle francouzské detektivky.
Otázka - na začátku je scéna, jak nějaká žena po vystoupení z autobusu hledá dům Cary a Joea. Kdo to byl? Jestli na to autorka odpověděla, tak mi její odpověď unikla.
Časy se mění
Anne Jacobs
Pěkná trilogie, i když oproti Panskému domu je fakt, že mi trvalo pokaždé delší dobu se začíst.
Zde se nemůžu zbavit dojmu, že anotace nesedí, jestli se Franziska bála vzpomínek na válku tak půl kapitoly, tak je to moc.
Spíše se mi tu líbilo zahrnutí Sonjina příběhu, dokreslovalo to vývoj NDR a její popřevratový stav, který se nám tu v celé trilogii předkládá.
V tomto díle jsem si nejvíce oblíbila Ulliho a příběh ze středověkého kláštera. Pokaždé, když se zmínili Slované, tak jsem si připadala, jako by se mluvilo o Vikinzích. Takoví nájezdníci to byli.
Já, rytíř
František Niedl
Toto mi přišlo o něco slabší než předchozí Pach krve, což asi není překvapivé při mnohadílné sérii. Nicméně stále mi bylo jasné, proč se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje.
Chci víc Beneše, zajímá mě jeho život, nyní už se mu konečně pořádně rozjel business s koňmi a chci ho vidět jako otce. Třeba se s Rožmberkem dočká v některém dalším díle. Jejich společná scéna v jednom krumlovském šenku byla dokonalá, víc takových.
Wolfram byl opět pouze všemocný a všehoznalý válečník.
Za oponou války
Jakub Szántó
Učebnice současného světa. Faktické informace se střídají s osobními zážitky válečného reportéra. Dělat bych ho nemohla, je v kontaktu s místními bezpečnostními složkami, které jimi přestanou být po změně strany u moci.
Líbilo se mi, jak armády nechávají novináře nakupovat pod pokličku.
Na nějaké události jsem si vzpomněla ze zpravodajství.
Šelma
Andrew Mayne
Ta obálka je nádherná. Pěkná na omak a hezky se vyjímá v knihovně. Příběh je rovněž napínavý, hlavní hrdina má netradiční povolání s jehož pomocí hledá sériového vraha. Důmyslně používá svoje vědecké techniky a to je podle mě největší kámen úrazu tohoto příběhu.
Techniky do děje zapadají, ale na druhou stranu není zřejmé, do jaké míry jsou realistické. Byla tato kniha napínavá detektivka, nebo spíše novodobá pohádka bratří Grimmů?
Nicméně čtení jsem si užila, kapitoly měly dokonalou délku, že se člověk vždy něco dozvěděl, byl zvědavý, co se dál stane, ale zároveň nebyly ukončeny uprostřed děje, takže by bylo nutné okamžitě číst další kapitolu, aby se ukojila zvědavost. Jako by jejich délka byla podle nějakého vzorce.
Aristokratka na koni
Evžen Boček
Baví mě to, ani nevím proč. Zápisky pokračují tam, kde aristokratka ve varu skončila, opět není žádný ucelený děj, pouze směsice mikropříběhů které se (když je vhodná konstelace) během několika dní vyřeší.
Jediná nevýhoda - čte se moc rychle :-)
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Kvůli dostupnosti v knihovně jsem musela začít druhým dílem. Slovníček na konci knihy hodně pomáhá, vůbec nevadí předchozí neznalost.
Je mi záhadou, jak to, že kniha v podstatě bez děje, se tak dobře čte.
Panský dům a jeho dědictví
Anne Jacobs
Za mě nejlepší díl trilogie. Po prvním dílu, kdy jsem netušila, proč chce být Paul s Marií, po druhém jazykově odbytém díle, byl třetí díl neskutečná jízda.
Milovala jsem pasáže z pohledu nejmladší generace, byla bych ráda za nějaký díl o 15 - 20 let později. Na jaké straně by Melzerovi byli? I když tak trochu chápu, že se do toho německé autorce možná nechtělo.
Bylo zde sympatické rozloučení se všemi postavami, návrat komorníka Roberta z prvního dílu, velmi samostatná Elisabeth, Klaus už taky nebyl tak nesnesitelný. Jenom konec Marie Jordanové mi přišel zbytečně drastický a stará paní domu Alicia po ovdovění zřejmě přišla o rozum, protože jinak se její veletoče s Dobernkou nedají vysvětlit.
Trilogii by slušelo zfilmování.
Ve službách mocných
František Niedl
Čte se pěkně, s tím souhlasím. Jenom jaksi nemám ráda Wolframa. Připadá mi moc dokonalý.
Opět se mi stalo to, že by mě zajímaly osudy postav, které jsou v podstatě odbyté - Wolframova sestra Hilgret, jeho bratr, ale třeba i pohled Hanse Křiváka.
Opět se zde jezdí z místa na místo kvůli válčení, ale zřejmě jsem si již zvykla. Přišlo mi, že vše krásně zapadalo do příběhu a doby. Člověk se úplně ponořil do prostředí a středověku.