madem komentáře u knih

Krásné a pomalé plynutí vzpomínek autorky na její pobyt v Africe. Docela přesný dohad na její vývoj v budoucnu. A to nemohla tušit, že přijde samostatnost afrických států.
Bohužel v druhé polovině končí vyprávění a objevuje se jen mozaika, která místy do sebe nezapadá.

1 04.03.2020

Pro mě jedna ze slabších kousků autorky. Nevěřím, že by se to mohlo takto stát. Že by si někdo nevšiml, že ...

04.03.2020

Josef Fouché byl rozporuplná postava. Chtěla jsem zkusit dozvědět se víc, ale po přečtení knihy ho jako historickou osobnost mám ráda mnohem méně. Zweig na něm nenechal nit suchou a moc kladného taky nenašel. A ještě to chvílemi bylo táááák dlouhé.

04.03.2020

Některé povídky byly výborné: Hlavně si nedělat radost, Když vás někdo shodí, Pádlo versus Vysočany. Některé byly naopak slabé. Někdo si svoje najde, jiný ne. Knížka je tím tak trošku nevyvážená.

04.03.2020

Pán Bůh se nudí a tak si jde na zemi hledat práci. Spolu s personálním ředitelem tak prochází, co Pán Bůh vlastně umí. Projdou veškerý zázrak stvoření, ale z jiného úhlu.
Částečně je kniha hodně k zamyšlení, jsou zde počty kolik lidí zemřelo při zemětřesení, utopení s úmyslem, zasaženo bleskem, ... A pak jsou i vtipy: Pán Bůh chtěl vytvořit i lepšího člověka. Zkoušel litinu, zkoušel železo, ale měl problém.
"Rezavěl. Lidi v suchém podnebí rez netrápila, ale v přímořských oblastech to bylo neřešitelné. Ve vlhku na nich naskakovaly rezavé skvrny a navíc měli zrzavé vlasy.
Bylo to moc ošklivé?
To ani ne, ale každému se to nelíbilo. Radši jsem výrobu přerušil.
A co bude s Angličany?
Nechám sérii doběhnout."

27.02.2020

Bylo mi líto hrdinů Sienkiewiczovi trilogie. Takový skvělí, stateční a čestní a tak zle většina dopadla. A Polsko nezachránily.
V této knize jsem měla pocit, že se vše opakuje. Jozef Poniatowski je tak čestný, že raději volí smrt a prohru, než aby se zachoval zbaběle a zradil prohrávajícího Napoleona. Polsko však nezachrání.

27.02.2020

Za povídky z protektorátu a koncentračních táborů bych dala 5 hvězdiček. Ale dvě torza z poválečných dob táhnou knihu dolů.

21.02.2020

Byla jsem hodně zklamaná. To není kniha o kávě!
Je pouze o tom, jak z pěny od kávy utvoříte obrázek. Nejdříve jednoduché obrazce podle šablon, poté sami pár obrázků: srdíčko, tulipán. A nakonec z pěny tvarujete postavy do výšky (nad kafe, z hrnečku ven) a barvíte polevou a sirupy (spící pandu, horu Fudži, ...).
A o kávě nic moc.

17.02.2020

Moc jsem nepobrala, proč byla kniha napsaná. Když někdo říká, že měl hezké dětství, tak proč hází špínu na rodiče, to nepochopím. A tak nějak podobně.

1 17.02.2020

Více než knížka mě oslovila odvaha autorky vydat se pěšky zakázanou cestou. Kdysi jsem viděla dokument o tibetských dětech, utíkajících se své země pryč, ale o tom, že tuto cestu dobrovolně absolvovaly dvě Češky, jsem netušila.

17.02.2020

Knihu jsem měla problém dočíst. Na začátku to bylo nadějné: děvčátku umřou rodiče a ono jde ke známým. Potýká se s chudobou a odcizením od ostatních dětí ve městě. Ale pak se kniha táááááááák vleče a nic se neděje. Ano dostane se na vysokou, najde manžela, začne psát, ale je to tak zdlouhavé.

06.02.2020

Ač nejsem lékař, několik let jsem pracovala ve zdravotnictví a neznám knihu, která by lépe připravila na to, co čeká nováčky.
Ano je drsná, ale takové zdravotnictví je.

5 29.01.2020

Nechápu, proč byla tato kniha napsána. Kniha nemá žádný děj, nic se v ní neodehraje. Oba hrdinové se jen přesunují z místa na místo a nic neřeší. Také se oba změnili. Hlavní hrdinka, která na konci prvního dílu nabyla jistoty a rozhodnosti, je znova bázlivá, ani manželovi nedokáže nic říci, jen se užírá minulostí. Max byl rozhodný a živý, nyní je to pouhý stín. Na konci prvního dílu měl vše vyřešeno a nyní po deseti letech se opět utápí ve smutku.
Kdo má rád první díl, nedoporučuji číst tento, zklame.

1 29.01.2020

Miluji Dona Tillmana. Vše má promyšlené, přesný harmonogram každého dne, jídelníček na každý den v týdnu, každou následující minutu ví, co bude dělat.
Pak se rozhodně pořídit rodinu, má strukturovaný dotazník, ale žádná neodpoví 100% shodně.
Náhodou se do jeho života přiřítí Rosie. Nic neplatí, Don neví, co dělat. Jeho střet s realitou velmi pobaví.

4 29.01.2020

Přijde mi, že poslední dobou jde do Santiaga kde kdo. Dokonce i moje sousedka, co normálně neujde 10km, tam došla. Přesto mě žádný poutník neoslovil, jako tato kniha. Píšou jí manželé a každý vypráví cestu z pohledu svého hrdiny. Střídá se tak Martin a Zoe a každý začal cestu z jiného důvodu, každý jinak bojuje s náročností cesty.
Pokud se i já rozhodnu vyrazit do Santiaga, znova si ji přečtu. Věřím, že by mě dobře připravila na to, co čekat.

2 29.01.2020

V Projektu manželka jsme poznali Dona Tillmana, systematického vědce, který měl celý život, každý den přesně naplánován. Nyní bydlí s Rosií v Americe. Rosie otěhotní a Don šílí. Čekala bych, že bude dál postupovat podle plánu. On si ho i stanoví, ale upouští od něj a přestává být Donem. Tudíž přestává být zábava, spíše mu vše vychází díky štěstí a kniha tak ztrácí své kouzlo.

2 29.01.2020

Na začátku knihy jsem byla potěšena. Přišlo mi, že autorka něco nastudovala o druhé světové válce, vzdělávání zdravotních sester. Vše vypadalo nadějně.
Pak přišel přesun na bojiště v Normandii. Najednou už nešlo o válku a boj,ale o to, kdo první si urve ženicha.
Kniha sklouzla do červené knihovničky a zpět nahoru se již nedostala.

2 29.01.2020

Ač je kniha starší, tak jsem se u ní hodně nasmála. Některé věci stále platí a při soužití se zdravotníkem obzvláště.

1 05.11.2019

Dost dlouho jsem nemohla uvěřit, že čtu Glukhovského. Bylo to úplně jiné než Metro. Pak jsem se začetla a ... skvělé. Oceňuji nápad, dozvídat se minulost přes smartphone. Postupně a pomalu se vracet a zjišťovat, co a proč je dost dost dobré.
Škoda pomalého začátku.

1 17.09.2019

Chvílemi jsem se hodně nasmála. Při vybírání správných ponožek, při úklidu okolo domu, při rozpisu dětských aktivit na celý týden, ...
Pak si jen říkám, zda je to všude takové.

2 17.09.2019