Madluska komentáře u knih

Koncentrovaná deprese. Pocit hnusu. Neschopnost vyjít ven. Neschopnost ustoupit. Neschopnost promluvit. A všeobjímající samota. Trochu mi vadil Mattia - na autistu/člověka s Aspergerem mi připadal vcelku citlivý a empatický (měl bych si sednout k ní a říct jí...), stejně tak autorova tendence naložit postavám "plný kotel", ať se v tom pěkně vymáchají, ale asi to mělo svůj smysl. Závěrečnou úlevu ale raději nečekejte. Oceňuji skvělý doslov Alice (!) Flemrové, který příběh doplnil o důležité souvislosti.

17.01.2020

V rámci žánru oddechové literatury pro ženy díky vtipu možná lehký nadprůměr, proto za 3, ale kdybych to měla hodnotit nestranně, půjdu mnohem níž. Člověk u čtení totiž musí vypnout zhruba polovinu mozku, jinak si to prostě tolik neužije. Pozor, následující řádky mohou obsahovat SPOILERY.
Co mě neskutečně štvalo: Hlavní hrdinka byla přesvědčená, že splnění seznamu jí přivede bývalého zpět do náruče - jak na tohle přišla? Navíc ani na začátku nebylo úplně jasné, proč by ho chtěla zpátky (už od začátku se to hemží poznámkami o tom, jak se Joseph choval snobsky, žil stereotypně, byl suchar a neměl vkus. co se spodního prádla týče). Seznam působil jako taková umělá rekvizita, aby bylo vůbec o čem psát. Celá linka z pracovního života byla nadbytečná a její rozuzlení k pláči (to jako opradu nikoho nenapadlo dřív podívat se do historie úprav?) stejně tak jako klišoidní románek šéfa a mladičké kolegyně ve věku jeho dcery. Nevěrohodná přeměna kamarádky - kousavé feministky v zaláskovanou slečnu v taplácích s příťou po boku, úplně zbytečná vsuvka s Tamarou atd.
Na druhou stranu ale musím uznat, že občas jsem se u knížky smála a trochu škodolibě sledovala pokusy Abi o zdolání seznamu ve vymezeném čase. A přála jsem jí konec, i když za mě mohl přijít o cca 200 stran dřív a ničemu by to nevadilo.

17.01.2020

Na Schmitta trochu zklamání. Četlo se to hezky, skoro samo, párkrát jsem měla chuť dojít si pro tužku a nějaké to čínské moudro si poznamenat (navzdory současné politice), ale přece jen mám tentokrát nějaké výhrady. I přes kratičký rozsah mi knížka občas připadala zbytečně rozvláčná, možná mohlo být těch dětí míň. Ale konec zase klasicky přináší jemnějším povahám dávku zadostiučinění, nebo možná i dojetí.
P.S. Když u nás návštěva viděla obálku, ptala se, jestli plánujeme stejný počet. :-)

17.01.2020

Náhodný výběr v knihovně, když jsem bloumala a hledala něco lehčího na volné dny, a následné velké zklamání. Čekala jsem román o jedné lásce, dostala jsem sbírku nejrůznějších klišé, doplněnou sem tam vydařeným hudebním podkresem (přičemž ale řada interpretů byla neznámá i mně, jak se asi budou tvářit čtenáři řekněme za deset let?!). Asi to mělo být vtipné,psané lehce a s nadsázkou, mně to přišlo trapně jednostranné a vlastně i depresivní, protože vztah autor redukoval na fyzickou přitažlivost, která podle něj nevyhnutelně vyprchá a přijde šeď všedních dní, kterou nikdo z jeho kamarádů není s to unést a přežít... Mám nedobytný dojem, že kniha postupně začala štvát i vydavatele, protože s přibývajícími stránkami přibývalo i množství chyb a překlepů - asi už to nechtěl číst ani korektor, tak to prostě vydali tak nějak nazdařbůh. Nu, občas jsem se pobavila, občas jsem povytáhla obočí, většinu času jsem si ale připadala jako u knížky Proč muži lžou a ženy pláčou a těšila se, až to dočtu s čistým svědomím, že by mi bez téhle knihy vlastně nic neuteklo.

05.01.2020

Průvodce těhotenstvím je celkem komplexní kniha, která maminkám zodpovídá řadu otázek přehledně a srozumitelně. Trochu matoucí pro mě bylo zařazení do týdnů a měsíců těhotenství, ale to je dáno převládajícím modelem, který kniha úplně nerespektuje (pracuje s odpočtem ode dne početí). Jinak vlastně fajn a stále poměrně aktuální.

05.12.2019

Manuál je nesmírně zajímavý počin, protože nenabízí univerzální rady, ale osobní zkušenosti různých maminek v různých situacích. Bohužel ale knihu nemohu hodnotit líp, protože je dost nezvládnutá po redakční stránce - objevuje se zde takové množství pravopisných chyb a překlepů, případně i stylistických nedostatků, že jsem mnohdy nezvládla vnímat obsah textu a jen kroutila hlavou nad tím, co před sebou vidím. Když ale pominu toto, vlastně jsem byla spokojená...

05.12.2019

Na úvod: Davida Vávru mám docela ráda jako herce ve Sklepě, ale jako autor ilustrací mě dost zklamal, skoro bych se nebála napsat, že mi zážitek z knihy pokazil.
K samotnému textu - Dana Emingerová píše čtivě, svižně, lehkou rukou, nebojí se nechat čtenáře nakouknout za dveře vlastního bytu a vypadá to, že bere život s nadhledem a satirickými komentáři glosuje, cokoliv život přinese. Vlastně by mi to mělo vyhovovat, bavilo mě to, ale nemůžu říct, že jsem byla nadšená. Nápady na povídky a fejetony skvělé (při čtení jsem zjistila, že řadu z nich jsem četla už na internetu - Špenát a chlupaté nohy mi utkvěly v paměti nejvíc), ovšem to zpracování mi prostě tak docela nesedlo, zřejmě kvůli pointování nebo až přílišné stylizaci, proto jdu s hodnocením níž, ačkoliv jako oddychové letní čtení třeba pro ztrhané matky to jistě poslouží nadmíru dobře.

26.09.2019

Ta Paprika v regálu vypadala celkem fajn a lákavě, ale nějak se zkazila a nedalo se to "přežvejkat"
... Zhruba tak by se dalo shrnout mé "nadšení". Uznávám, nejsem fanda do japonské kultury, takže asi nepatřím do cílové skupiny, ale bohužel ani přes snahu autorky doslovu jsem nezměnila přesvědčení, že jsem před chvílí dočetla jednu velkou patlaninu autora, který se možná považuje za geniálnějšího a mužnějšího, než ve skutečnosti je (a možná taky ne, nikdy se spolu nesetkáme, tak to nezjistím).
Uznávám - měla jsem radost, že se v textu objevuje psychologično i vědecká hantýrka (sem tam odkaz na Junga a Freuda) a že hrdinkou je samostatná mladá žena s dobře našlápnutou vědeckou kariérou.
Tam to ovšem taky celé zhaslo (pozor spoilery!) - pak už to šlo jen z kopce - postavy se věnovaly buď spánku, sexu nebo případně záchraně Japonska (potažmo celého světa) - ideálně v nějaké kombinaci všeho, přičemž to celé jaksi postrádalo logiku. Tu nahrazovala Papričina/Acučina krása (jak asi její kariéra bude vypadat, až bude stará a seschlá?), sexuální apetit všech a vždy (a na kohokoli), náhodné zachránce situací (meditující obsluha z baru? jako fakt? takže se vykašlete na psychoterapeuty, nejlíp vám pomůže vyhazovač v klubu, protože je mentálně zdatnější), případně sny, protože tam logika neplatí. Přidejte do toho trochu mystiky, náboženství (nebo aspoň jeho parodie) a sektářství, homosexuality, mocenských pletich a pak spoustu kravin (jako japonské panenky, smrtícího Buddhu, gryfy, démony a takové blbiny), pozabíjejte hodně nevinných lidí, trochu to celé vztahově zamotejte a nechejte to vybublat nějakou banalitou - třeba že hlavní záporák zemře tak nějak sám od sebe a nezávislou vědkyni čeká kariéra spokojené manželky.
Uff... Chtěla jsem něco nenáročného, ale tohle jsem nečekala... Nápad byl fajn, na tom si trvám, jen bych vypustila asi 9/10 knihy, včetně toho toužení po hlavní hrdince a jejího podléhání "mužné kráse" pánů o pár dekád starších...
P.S. Možná by to bylo aspoň na 2 hvězdy, ale otřesné české zpracování vedlo k hvězdě jediné - pominu to, že někdo, kdo se věnuje psanému slovu, neví, jaký je rozdíl mezi "jakoby" a "jako by", a urputně trvá na špatném zápisu (kolikrát mi to drásalo oči?! Asi 150x?!), bohužel vydavatel/korektor/redaktor (nevím, kdo si může připsat zásluhy) si nevěděl rady s řadou dalších pravopisných jevů a evidentně ani s psaním jmen postav - několikrát se objevil překlep i tam (ano, třeba Seidžiró se občas stal Seidižórem). Už nikdy více!

01.06.2019

Vincent šel trochu mimo mě - možná jsem na něj jen neměla náladu, možná jsem o van Goghově životě věděla žalostně málo, a proto mi unikal kontext. V každém případě mě tento komiks nijak zvlášť nenadchl ani po stránce výtvarné (takové "oprásky z hodalnska" ;-)), ani textové. Oceňuji proto zejména snahu přiblížit umělcův život zábavnější formou, která ale u mě zůstala někde na půli cesty.

04.03.2019

Ačkoliv původně jsem chtěla psát něco o suchopárnosti a profesorském stylu autora (nebo doktora Portsteina?) - zejména po části o demenci a mozkových příhodách - nakonec musím uznat, že jsem se "hecla", abych knížku dočetla, a jsem za to ráda. Ano, sice mi párkrát blesklo hlavou, že si M. Orel nějak nemůže vybrat, jestli chce vést výklad, nebo psát příběhy, ale nakonec ten formát leckde zafungoval víc než dobře (zvlášť silně jsem toto vnímala v poslední kapitole o mozkových nádorech). Dozvěděla jsem se mnohé, líbily se mi i drobné vsuvky současnějšího charakteru (tím spíš mě moc nebavily návraty až kamsi k Freudovi) a pomohly mi i nákresy a schémata. Zájemcům o laickou psychologii by se kniha jistě dala doporučit (už jen pro šíři předkládaných oblastí), knihomolům lačnícím po beletrii ale spíše s rozpaky a přimhouřenýma očima.

15.01.2019

Pro mě osobně trochu zklamání - čekala jsem neobyčejný soubor povídek o obyčejných polských ženách a místo toho jsem dostala prostě "jen" soubor povídek o obyčejných (?) polských ženách a jejich (ne)normálních osudech. Některé části mě potěšily nebo překvapily (Lístek, Důkaz lásky, Zavazadla paní K.), některé spíš už trochu otravovaly (Žena, která špehovala sama sebe, Libůstka, Seriál pro dvě propisky), což tedy u knihy s rozsahem necelých 200 malých stran zarazí. Ovšem přiznám se: Szczygielův (to je nenapsatelné jméno - snad v něm nemám chybu...) styl mi příliš nesedl (jeho vsuvky o tom, jak ho jeho praxe neovináře naučila se ptát a neptat) a ocenila bych spíš příběhy samotné, bez nakukování autora.

18.12.2018

Pro mě trochu zklamání, protože na můj vkus byla sbírka až moc roztříštěná (a to i přes členění na 3 oddíly) - možná bych si básně přečtla raději ve 3 různých sbírkách. Obzvlášť jsem se těšila na 3. část, která mi ale jako nepamětníkovi zůstala vzdálená a lehce nesrozumitelná. Na druhou stranu - pořád jsou to básně, ne přehledné dějiny 20. st., já vím. :-)

07.10.2018

Ještě nejsem vdaná 15 let. Naštěstí. Pro mladé manžele je to drama poněkud depresivní, rozhodně ale ne nudné, spíš možná v něčem poučné a varující. Autorovi se nedá upřít, že ví, jak si se čtenářem pohrát, jak ho donutit sympatizovat a zase odsuzovat, aby to nakonec celé rozmetal a zase otočil o 180 °. Ta výstavba mě fakt bavila a knížku jsem přečetla na jeden zátah, ne protože 104 stran, ale protože jsem chtěla vědět, kam se Líza a Gilles posunou. A proto dávám nakonec přece jen 4*, i když mě trochu nudilo to věčné balení kufrů a odcházení a "hrdinové" mi místy připadali moc neživotní a papíroví (nebudu prozrazovat víc pro ty, kdo nečetli/neviděli).
Zde nabízím několik úryvků k zamyšlení:
GILLES: Je to hrůza, když se člověk musí spolehnout na druhé, aby se dozvěděl, kdo je. (s. 30)
LÍZA: Řekla bych, žem i zvracíte na auto. - GILLES: Promiňte. - LÍZA: To nic. Jen si poslužte. Stejně má takovou vyblitou barvu. Chtěla jsem něco originálnějšího. (s. 64)
GILLES: Jaký vy jste vlastně typ ženy? - LÍZA: Váš? (s. 65)
GILLES: Protože se chovás jako divák a jako soudce. Pořád od lásky něco čekáš. - LÍZA: Jistě. - GILLES: Jenže ono je to obráceně. Ona něco čeká od tebe. Ty chceš, aby ti láska dokázala, že existuje. Chybný výklad! To ty musíš dokazovat, že existuje! - LÍZA: Jak? - GILLES: Tím, že dáš důvěru. (s. 95)
+ Ještě mě zaujala Gillesova teorie o jistotě/nejistotě ve vztazích. Kupodivu v ní tvrdí, že člověk, který chce mít jistotu, se vrhá do stále nových dobrodružství, protože mají jasné hranice (začátek - střed - rozchod), kdežto u dlouhodobého vztahu je člověk vržen do nejistoty, protože neví, co může očekávat. Taková změna náhledu je po všech těch článcích a diskuzích o rutině a nudě v dlouhodobých vztazích (onadnes apod. :-)) docela osvěžující. Ačkolik "Osudem lásky je úpadek." (s. 85)

30.08.2018

Tak jo - knihu jsem si půjčila, protože kdysi dávno jsem viděla kousíček působivého filmu, ale už jsem si nepamatovala detaily. Základní tezi příběhu jsem ovšem znala, takže jsem ke čtení přistupovala opatrně - bála jsem se moralizování i sladkobolných konců. A kniha mě mile překvapila (byť do jisté míry se moje očekávání naplnilo). Četlo se to svižně, autorce nelze upřít řemeslně dobře odvedenou práci. Až mi to občas evokovalo výtvor z kurzů psaní (např. stará paní kupuje jednu konkrétní limonádu, detaily přece dělají atmosféru, že). Výhrady mám tedy spíš než ke zpracování k samotnému ději a postavám. Pořád mi v hlavě běželo, že autorka jaksi zapomněla na lidi a na to, jak se chovají ve skutečném světě. A dost mi vadily vztahové propletence Arleny a Reubena (tohle klišé maličko nabouralo učitelovo dilema, zda si může začít románek se studentovou matkou, jenže ani to autorka příliš nevyužila). Vlastně ale nechci kritizovat něco, co má pozitivní poselství (byť pro mě podané trochu nestravitelně - Trevorova slavnost v Bílém domě za mě patřila k nejslabším místům) a co umí vystihnout atmosféru. Takže nakonec za 4*.

27.04.2018

Řekla bych, že v téhle dětské knížečce ani tolik nejde o příběh (byť i ten je zajímavě vypointován a přináší poučení nejen malým), ale spíš o jednotlivé motivy a slovní hříčky (pochroumaná nelétající stepheno-hawkingsová sovička na balónkovém křesle, urychlený šnek odbíhající od tématu apod.) a ilustrace (trochu děsivý pohled na zvířátka skrz lahev vína - takovou psychedelii bych v dětské knížce nečekala). Knížka je zřejmě určena spíš k předčítání (vzhledem ke zvolenému stylizovanému písmu), nicméně obrázky jsou tak nápadité, že se děti (alespoň si to myslím) u poslechu nudit nebudou. Pobavilo, těším se na Chrujdu, jak točí film - zatím se zdá býti rozprodán...

04.11.2017

Tenhle počin jsem sledovala na doporučení už na webu, takže knížka byla jen příjemným doplněním již známého. Zaujalo mě výrazné (a funkční) barevné schéma i trefné glosy obou. Jen podotýkám, že člověk to musí číst s nadhledem - tvůrci totiž očividně to, co se odehrává mezi mužem a ženou, neberou jinak. A já jsem za to ráda, protože bez toho by život byl smutný, bez šťávy, chuti a vůně, prostě tak nějak bez jablka.
P.S. Tak nějak se mi to sešlo, že jsem četla v jednom období Pravidla moštárny a Bez jablka... Nemáte někdo tip na další jablečnou nálož?

24.11.2016

Kupodivu poměrně vtipná knížka pro neplavce a plavce začátečníky. Převzala jsem ji jako nepříliš povedený putovní dárek (takové malé rodinné prokletí :-)), ale když nadešel čas, odněkud jsem ji vylovila a docela upřímně jsem se zasmála. A tak se možná zase vydá na cestu, aby udělala radost ("radost"? :-)) někomu dalšímu, kdo vyplouvá na širé moře...
P.S. Roztomilé malé příšerky, které byly součástí balíčku, jsem zatím jen zvědavě otevřela, času dost... :-)

09.09.2016

Tak nevím - asi nikdy nepřijdu Kingovým knihám na chuť. Dlouhý pochod mě zklamal dost, tady bylo zklamání o něco menší, ale přece jen - pod tuhle už se aspoň podepsal, tak jsem čekala něco víc... Což o to, knížka je zajímavě napsaná - zejména ten skoro až postmoderní způsob využívání dalších dokumentů (knížek, novinových zápisů, výslechů atd.) měl něco do sebe, ale přece jen tímhle ozvláštňujícím prvkem asi sotva zakryjete šablonovitost (šikanovaná "superhrdinka", matka fanatička, nafrněná právnická dcerka) a i napětí vzalo zasvé, když hned od začátku (z nějakého důvodu?) vlastně víme, co se stane, jen nevíme jak. Myslela jsem, že přečíst si Carrie patří k základům, které by měl mít moderní člověk načtené. Dnes už vím, že bych mohla žít i bez ní. :-) P.S. King to trochu projel už tím, že jako chlap si troufl psát o menstruaci - co ten o tom ví?! :-D

10.06.2016

Delší dobu mi HNN ležela v hlavě, protože ji hltal každý (každá) v mém okolí. Dojemný romantický příběh plný smutku, který ale citově nevydírá - nějak tak by se daly shrnout reflexe ostatních. To by bylo, aby mě to nezaujalo taky! Jenže ouha - asi jsem čekala příliš, vyklubalo se z toho docela hezké káčátko (nebo housátko: goose - Gus? :-)), ovšem k labuti mu přece jen něco scházelo. Snad že mě závěr nepřekvapil, snad že některé scény byly až nechutně přeslazené (ano, zejména výlet po Amsterodamu), snad že jsem nevěřila, že by kdy nějaký Gus mohl existovat... Já vážně nevím, jen vím, že ve výsledku mi to připadalo jako slušná romance s příjemnými ozvláštňujícími prvky (čtenářská vášeň s Císařským neduhem), na kterou si ale za nějakých 10 let nikdo nevzpomene. Asi.

08.10.2014

Postmoderna, jak ji znáte. Kundera si zakládá na tom, že jeho díla nelze převést na filmové plátno a něco na tom asi bude...

14.05.2014