Magdalena5 komentáře u knih
Patřím ke generaci, která se učila ve škole básničky zpaměti. Kytici jsem měla ráda již na základce a později jsem svým dětem recitovala některé balady (Mateřídoušku, Kolovrat, Vodníka aj.) Nějak jsem je naočkovala a později jsem zjistila, že se vzájemně straší Svatební košilí nebo Polednicí. Vydrželo jim to do dospělosti a společná deklamace patří k našemu rodinnému folkloru.
sáhla jsem do knihovny a našla svoji první encyklopedii z roku 1966, 3. vydání - moje první studnice vědomostí - salátové vydání, velmi používaná
Knihu jsem četla již před delší dobou, ale vždy, když si na ni vzpomenu, si říkám, kde jsme to před 40 lety žili a co nám v té marxleninské filozofii vtloukali do hlav a proč nám nedali přečíst nějakého "staršího" Gaardera?
Paní Tučková opět nezklamala. Povědomost o pochodu Němců na Pohořelice jsem měla hodně dlouho a Tučkové fabulace mi ji hodně přiblížila. Nic není černobílé ...
29.5. už jsem viděla i představení Hadivadla - opravdu síla
často používané přirovnání v naší rodině "Brouk Pytlík" při setkání s různými chytrolíny
Úplně kniha pro mě, četla jsem jí týden s otevřenými mapami cz i google a facebookem-Miluji Prahu a jednotlivá doporučení na místa jsem si prohlížela ze všech stran.
Čteno, slyšeno, viděno na prknech i přes obrazovku x-krát a stále živé. Hra o nelásce, zlobě a násilí stále aktuální a můžeme žít v jakékoliv době.
Opět krásný jazyk, dočteno, ale znovu číst nebudu, nemám na ty kruťárny žaludek. Po přečtení jsem se bála filmu, ale zbytečně, ten se mi líbil moc. Zvlášť to, že druhé části knihy jsou ve filmu věnovány 3 minuty.
Oscarový film jsem viděla mnohokrát a vždy se ráda na něj podívám. Ke čtení jsem se dostala po dlouhé době a byla jsem hodně překvapená dost rozdílným koncem. Obdivuji pana Menzela, jak dokázal převést dlouhá rozvitá souvětí v nádherné filmy.
Velmi dobře napsané, ale ta pachuť ze ztraceného života.
Tak takového Urbana můžu, bez hororové fantazie s krásnými popisy periferie Prahy a vytříbeným jazykem. Budu muset pohledat ještě něco takového.
Moje kafe, žádná třeskutá sranda, nádherná čeština, hořkosladké - prostě život.
Komiks, na kterém jsem vyrůstala. Komentář píšu k tomuto vydání, protože jej již hodně let vlastním. Není to však to moje dřevní. Tatínek mi na konci šedesátek kupoval všechna Pulsácká vydání Rychlých šípů i s přidanými komiksy jiných autorů. Dokonce mi svázal všechna 3 souborná vydání do jedné velké knihy, ale ta se již v průběhu dějin ztratila. Naše děti už rostly na tomto vydání. Doufám, že mravní zásady Rychlých šípů zůstanou v hodnotovém profilu i dalších generací.
Přečteno se zájmem, ne vždy mám dost trpělivosti při čekání. Měla bych tuto knihu pro zklidnění nosit sebou. Je dost návodná.
Pod sněhem se mi pletlo již nějaký rok před oči v regálu knihovny, konečně jsem je dala za dvě noci. Nějak jsem se nemohla odtrhnout. Je to moje třetí kniha Petry Soukupové, její styl ve mně vyvolá vždy moc smíšené emoce, moc dobře napsané, ale depka jako blázen.
Krásná kniha, kterou jsem si vychutnávala docela dlouho. Zajímavé pohledy na místa naší dávné historie i současnosti a hlavně příběhy úžasných lidí, žijících a tvořících vše pro druhé a větší čest a slávu Boží. Díky.
Po shlédnutí televizního přenosu nového nastudování Bystroušky z Janáčkova divadla jsem přečetla jedním dechem Těsnohlídka a byla jsem úplně fascinovaná scénickým nastudováním opery. Každá postavička a scénka z knížky byla věrně zobrazena na scéně. Už se chystám do Janclu. Jinak příběh i operu mám ráda dlouhá léta.
Úžasné vyprávění, dojemné, nerezignující, opravdový život