MaláKnihomolka komentáře u knih

Na začátek bych ráda zmínila, že oceňuji počin autorky vzdát se honoráře ve prospěch útulků a dětského domova. Zároveň i autorce děkuji za poskytnutí eknihy k přečtení.

Přiznávám, že první polovina knihy mě tolik nechytla a říkala jsem si, kde je v tom ta dark romance. Ovšem druhá polovina knihy, to byl slušný zvrat a musím přiznat, že mi několikrát bylo i lehce nevolno.
Osobně jsem pak od začátku fandila hlavně Lorenzovi. Romana jsme moc nepoznali a Salvator na mě působil spíš tak, že by jí mohl dělat otce. Sophie byla fajn, měla pro mě originální zálibu v květinách, kterou zde autorka dokázala hezky využít a bavilo mě, na co všechno se dají rostliny kolikrát využít. Tolik informací už ani nevím, kdy jsem naposledy v knize dostala. Takže i v tomhle to mělo pro mě nějaký přínos. Líbilo se mi, jak se příběh postupně rozplétal, v jednu chvíli jsem možná měla i pusu trochu do o. :D Očekávejte také velké množství erotických scén, pokud je nemáte v knize rádi, tady jich je víc než dost. A pokud je rádi máte, potom věřím, že budete mít radost.

Popravdě se o něco víc těším na příběh Cortada, jelikož mi tam z nich přišel nejvíc zajímavý. Ačkoliv ta jeho (zlatá) kobra.. tam jsem se musela především smát. Sophiina kamarádka Olivie byla taktéž fajn, i přes její "handicap" s ní musela být opravdu sranda.

Ještě mám poznámku k názvům intimních partií a tak, kobra - oukej, klacek - prosím ne!

Každopádně jdeme na nějaké shrnutí.. zajímavé informace o rostlinách, ztracené dítě, mafie (místy i s nechutnými praktikami), romantika, erotika, akce, tajemství, prostředí Itálie.. pokud vás tohle láká, pak s chutí do toho!

3,5/5

2 10.07.2024

Cassandra Clare mě opět nezklamala a napsala další velmi čtivý příběh ze světa Shadowhunters. Ačkoliv musím přiznat, že jsem ze začátku měla trochu co dělat se zorientovat a v tomhle bych ráda vyzdvihla Půlnoční kroniky od dua autorek Laura Kneidl a Bianca Iosivoni. Ty to v tomhle mají více promyšlené a pokud nečtete knihy hned po sobě, tak na začátku máte vždy na pár stranách shrnuto, co už se všechno událo. Stručně, dobře, srozumitelně. Tam jsem četla s menšími prodlevami, ale tady jsem se k druhému dílu bohužel dokopala po nějakých 2 letech tuším a bohužel si to vybralo svoji daň, kdy jsem se ze začátku zase dostávala do děje, vzpomínala kdo s kým, kdy, jak proč. Clare má totiž hodně postav a já můžu asi jen poděkovat tomu, kdo vynalezl "The Shadowhunters Wiki". To je vždy má záchrana, když si potřebuju něco připomenout.

Zpět k příběhu. Občas se zápletka posilovala tím, že postavy spolu nekomunikovali, nechtěli si vzájemně říct co k sobě cítí a z toho už jsem ke konci trochu začínala šedivět. Jinak ale nebyla nouze o tajemství, zvraty nebo akci. Nějaké tušení jsem občas měla, přesto mě autorka kolikrát zvládla překvapit.
Doufám, že v posledním dílu dostanu odpovědi na otázky, které teď mám. Plus doufám, že si spolu dvě postavy brzo něco vyříkají, jinak budu šedivá celá, vážně.
Něco se zde opakuje z předchozích sérií, což mi tu zase tolik nevadí. Až na milostný trojúhelník, ten nemám ráda pomalu nikdy.
Jestli něco ale miluju tak to, jak jsou série propojené. Postavy se objevují průběžně, s nikým se nemusíme definitivně loučit.

04.07.2024

Já jsem vážně ráda, že i u nás se najdou tak šikovní autoři, kteří píšou knížky tak, že byste nepoznali rozdíl od těch zahraničních. A jednou z takových je právě i Míša.
Trochu se stydím, že jsem se k Formulistovi dostala až teď. Ale zase jsem si to naprosto užila, stejně jako Zoe. Pokud jste už příběh Zoe četli, budete mít radost, jelikož zmínku najdete i ve Formulistovi, možná i víc než zmínku, ale to nechám na vás, ať si zjistíte.

Líbilo se mi, že se Míša nebála a pustila se do opravdu originálního příběhu, něčeho, co jsem četla opravdu poprvé. Ano, bylo to předvídatelné, jak se děj bude vyvíjet, ovšem ne vždy musí být všechno překvapení, ne? O formulích jsem četla poprvé, sice by tam toho mohlo být víc, ale zase musím říct, že bylo vidět, že autorka o tom něco ví. V dalším dílu si toho prý užijeme víc, takže se těším. Normálně mě to láká na ně začít taky koukat. Objeví se i další témata, která nechci prozrazovat, ale klobouček dolů, za tak uvěřitelné zakomponování do děje. Nejdřív mi Anthony přišel docela jako morous, ale když pochopíte proč je někdy takový, tak se mu asi úplně nedivíte. Vanessa mě bavila, byla to správná knihomolka, klamala tělem a byla s ní zábava. Chemii jsem jim věřila, plus ty přezdívky "Formulista a Elfka".

A když jsem konečně pochopila ty nápisy na začátku kapitol.. geniální. Jen mi to graficky přišlo trochu zvláštní, nevadilo by mi, kdyby to na té stránce bylo udělané lehce jinak. Těším se však příští rok na další knihu z tohoto prostředí. Musím se k ní dostat dřív.

4,7/5

4 16.06.2024

Noční přísaha je šestým a závěrečným dílem ze série s názvem Půlnoční kroniky. Já jsem ráda, že si ji teď můžu odškrnout jako kompletně přečtenou.
Píšu to vždy, většina z vás už o tom pravděpodobně ví, ale stejně to zmíním znovu, protože to na téhle hexalogii neskutečně oceňuji. Autorky s každým dalším dílem na začátku uvedou shrnutí toho, co se stalo v předchozích částech. Pro nás, kteří nenapravitelně musíme číst hned jak vyjde nový díl, případně pro ty, kteří se rozhodnou čtení pokládat jinými knihami, je to velmi užitečný pomocník. Stejně jako seznam postav na konci + popis kdo je (+ co je zač) Grim hunter, Blood hunter atd.

Z většiny sledujeme příběh z pohledu Harper, lovkyně, jež přišla o rodiče rukou čarodějnického mistra a Julese, grim huntera, jehož král upírů Isaac přetvořil v umělého upíra. Jejich romantická linka mě bavila, ačkoliv jsem měla místy chuť vylít Harper na hlavu kbelík ledové vody na probrání. Ano, částečně jsem její obavy proč s ním být nemůže chápala, ale po čase už jsem jen doufala, že ji ta její mantra brzy přejde. Ke konci potom děj sledujete pohledy i dalších postav z předchozích dílů, které se zde taky dost objevují. Já jsem to ocenila a bavilo mě, že jsme si je ještě mohli chvíli užít.
Laura se toho zde nebála a já měla několikrát na krajíčku. Nebudu říkat kdo, to vám nevyspoileruji, ale jako nechat umřít tolik postav, které jsem měla docela ráda.. to bolelo! Jak by se řeklo podle momentálního trendu z tiktoku - Not cool, Laura. Ačkoliv to chápu, bez toho by to bylo až moc růžové, nepravěpodobné, ovšem stejně mě to mrzelo.

Nebyla zde nouze o zvraty, akci, lásku, přátelství, ale ani o upíry, čaroděje a další příšerky. Řekla bych, že tohle byl povedený závěr, bavilo mě to víc než předchozí díl. Pokud máte rádi lovce stínů od Cassandry Clare, potom by vás mohlo bavit i tohle, ačkoliv je to taková víc romanťárna a myslím, že v knihách Clare je víc akce.

1 11.06.2024

Dnes tu pro vás mám závěrečný díl trilogie Bohemian Royals.

Hned na úvod bych řekla, že tohle byla tedy jízda. Čekala jsem odhalení několika tajemství, intriky apod., ale to co se tady událo? Wow, vážně mě čtení posledního dílu bavilo.
Mám ke konci sice své určité výhrady, ale ty nezahrnuji do hodnocení, protože to bylo hlavně mé přání, které mi autorka nesplnila. Týká se to dvou postav, které tu nechci jmenovat, jelikož bych vám vyzradila část příběhu. Nevadí, já to chápu, dávalo to smysl. Ale v hlavě si to přerovnám k obrazu svému. Jdeme dál. Za mě velké plus patří humoru, který autorka do své knihy vsadila, protože mě to k mladým Bohemian Royals sedělo, bavila jsem se různými hláškami, ale také jmény postav. Připomínám, že na konci je opět seznam. Bude se vám nadále hodit, jelikož je jich dost.
Líbilo se mi, jak každá postava byla svá. Potýkali se s určitými problémy, život neměli jako v bavlnce, vyvíjeli se.. Albert udělal asi největší pokrok, Felix několikrát překvapil, ačkoliv si člověk myslel jak už ho zná, Leontýna taky udělala velký pokrok. Dokonce jsem i lehce změnila názor na Viktorii, avšak nějaké výhrady k ní pořád stejně mám. Plus maminky našich BR? Ty dvě se také rozjely, co si budeme.
Felix pak sice nepatřil úplně mezi mé favority, ačkoliv jsem ho měla ráda, ale líbilo se mi, jak se nakonec zachoval. Já si oblíbila Leontýnu a Konstance a nevadilo by mi ani, kdyby o trochu víc prostoru dostal i Maxmilián. Baví mě však sledovat, jak postavy na čtenáře působí, protože každý jsme si v knize našli někoho, kdo nám sednul, komu jsme fandili.

Pokud si chcete přečíst o tom, jaké by bylo, kdyby v Čechách vládla královská rodina, o intikách, tajemství, láskách i zradách a o mnoho dalšího, potom se určitě nebojte po této trilogii sáhnout.

4,5/5

3 06.06.2024

Tohle bylo zase jedno velmi milé první setkání s českou autorkou. Řekla bych, že se opravdu není čeho bát, jelikož tohle se úplně v klidu vyrovnalo zahraničním autorům romantasy, které jinak ráda čtu. Navíc kromě nádherné obálky má kniha i stejně skvělou mapu, která vám pomůže orientovat se, kde se právě v příběhu nacházíte. Já se k ní vracela několikrát, bavilo mě koukat, kde se nachází živé postavy i chodci. Ti se rozhodli dělat problémy a vidí je jen někteří, kterým se říká temnonoši.

Musím říct, že mě nadchla inspirace lednicko-valtickým areálem, mám teď chuť zajet si tam na výlet. Jen doufám, že chodci budou zrovna někde jinde nebo nebudou chtít projít oponou. Kniha jako taková je psána opravdu čtivě, kdybych neměla zrovna dost jiných věcí okolo, přečetla bych ji pravděpodobně dřív stejně jako většina čtenářů z našeho společného čtení. Jasně, najdete tu nějaké to klišé, které jste už někde četli, ale já většinou nemám potřebu zrovna do tohohle rýpat. Postavy mi sedli, dokonce jsem si hodně oblíbila i ty vedlejší. Škoda, že nedostali více prostoru, vůbec bych se za to nezlobila. Broderick byl sice ze začátku taková uzamčená truhla. Byl tajemný, výbušný, takový studený psí čumák no. Každopádně jeho neteř Abby, kterou měla Lexi především hlídat, s tou by si chtěla pokecat asi většina knihomolů. Hlavně ale před ní nežertujte o Dvorech a smrti některých postav! Lexi mi bylo líto, prošla si v životě dost nehezkými věcmi, ale i tak si šla dál za svým.
Osobně mě překvapilo, jak se autorka vrhla i do sexuálních scén, já čekala spíš nějakou šolíchačku akorát, ovšem vůbec si nestěžuju, že ano.
Jinak, prý je to oddechovka.. asi ano, až na konec, kdy jsem málem měla infarkt, stejně jako Lexi hnedle několikrát díky Broderickovi.

Ačkoliv to nějaké menší mušky mělo, například jsem taky nedostala odpověď na všechny otázky, tak čtení Woodhillu jsem si užila a určitě si od Eleanor Corvin ráda přečtu něco dalšího.

2 19.05.2024

„You cant always wait for someone else to do the right thing when you can do it yourself.

Čtete i slow burn romantiku nebo potřebujete, aby první pusa proběhla dřív jak po 300 stranách? Ano, Mariana Zapata je přebornice v tom, nechat čtenáře vážně dlouho čekat, než se k tomu konečně dostane. Ale musím říct, že to čekání stálo za to.

Zní vám jméno Diana Casillasová povědomě? Je to totiž nejlepší kamarádka Vanessy z knihy Srdcem proti zdi. Ale nebojte, mihne se tu nejen Van, ale i třeba Sal s Kultim, jelikož Sal je její sestřenice. Ano, je to dost propojené.

Kulti nejspíš nadále zůstane moje srdcovka, ovšem Stačí si počkat mu dost šlape na paty. Tohle byla asi nejvíc emoční jízda, kterou jsem v knihách od Zapaty zažila. Devětadvacetiletá Diana vychovává již nějakou dobu své dva synovce Louieho (5) a Joshe (11). Když se všichni tři přestěhují do nového domu v klidné čtvrti, rozhodně nečekají, že se hned po chvíli na ulici strhne rvačka. Diana vyrazí muži na pomoc, jenže ten jí místo poděkování nevrle pošle pryč. Ona se však nedá, dovede ho domů a tam potká svého souseda, který je jeho bratr. A nejen, že je to její nový soused, ale i trenér týmu baseballu, ve kterém Josh hraje. Ze začátku byl Dallas taky takový grumpy man, ale věřte mi, že postupně si vás získá stejně jako mě. To, jak se choval k Di i klukům.. opravdu chlap se srdcem na pravém místě. „I need you more than you need me, and thats okay. Vážně, tu chemii by neviděl snad jen slepý.
Nechybělo ani nějaké to drama.

Moc se mi líbil i humor, který sem sedl. Špičkování kluků s jejich tetou, dětská logika, mě to opravdu bavilo. Ty dva mrňouse snad nejde nemilovat.
Konec byl pak docela dávka cukru, ale jo, dalo se to a bylo to pěkné zakončení celého příběhu.
Stačí si počkat je jedna z top knih od Mariany, takže jestli ji ještě nemáte na seznamu, určitě se vyplatí ji tam připsat!

Za poskytnutí eknihy k recenzi děkuju Humbook blogerům na instagramu. #spoluprace.

6 10.05.2024

„Life hack: if you dont want someone asking you questions, say the word tampon, and the conversation ends.

Stávám se závislá na knihách Elle Kennedy, které píše o hokejistech. Dalo by se to vyjádřit i songem od Britney Spears: Gimme Gimme More..
Obálky sice svádějí k tomu, že jde jen o obrovské, svalnaté sexouše bez mozku, ale opak je pravdou. Oni mají i mozky, které používají a v životě si taky zažívají ledacos. To se mi na tom právě líbí. Jako třešničku na dortu bych pak zmínila humor, který autorka umí v příbězích skvěle použít. Věřte mi, pobavíte se, stejně jako já.

Co se týká Skóre, jde o již třetí díl ze série Off-Campus. Nejlepší kamarádka Welsky - Allie Hayesová si prochází několikátým rozchodem se svým přítelem a neví, co bude dělat dál. Má slibnou kariéru herečky, ale je zvyklá mít po svém boku přítele. Jednorázovky rozhodně nejsou nic pro ni. Jenže co když se jí do cesty připlete Dean Di-Laurentis? Holkař, který sex miluje, dostane jakoukoliv chce a momentálně je Allie tou, kterou on chce. Podlehne mu? Dokáže se Dean věnovat pouze jedné dívce?

Ačkoliv mě ti dva spolu vážně bavili, měli skvělou chemii, tak mi nepřirostli k srdci až tolik jako dva předchozí páry (Garrett s Hannou a Logan s Grace). Každopádně by mě zajímalo, jak dopadla scénka s Deanem, vanou a Winstonem? To se pak už zapomnělo?
Když pak pominu humornou stránku knihy, tak si mě Dean přeci jen získal tím, jaký byl s dětmi. Která z nás by se u toho nerozplývala?

Nejvíc mě však dostala autorka ke konci. Vy už si říkáte jak je to sluníčkový, až podezřele a pak bum! Bomba vybuchla! Já měla na krajíčku, protože to jsem vážně nečekala a ačkoliv chápu, proč se to stalo, tak mi to bylo neskutečně líto.
Víc to tu asi nebudu okecávat, přeci jenom je to třetí díl, tak ať nevykecám všechno. Ale vy jste to už všichni četli, ne? Pokud jste ostuda jako já (na mou obranu, dokud nebyl dotisk, tak bylo těžké se k sérii dostat) a ještě jste nečetli, potom doporučuju napravit. Mně knížka sedla akorát do nálady, kdy můj mozek odmítá u čtení přemýšlet.

4/5

3 29.04.2024

Jaké to je v nebi? Existuje vůbec? Čekají tam na nás naši blízcí?

Bára je zdravotní sestřička na gynekologii, čeká ji svatba s přítelem Filipem, kterého opravdu miluje. Jenže do hry vstoupí smrt, kdy se Bára probudí v nebi a rozehraje tak zajímavý sled událostí.

Začátek, který se odehrával v nebi, byl pěkný, takové zahřátí u srdíčka. Setkání s blízkými lidmi, ale i poznání úplně nových tváří, žádný konkrétní čas, možnost dělat to, co se vám zlíbí.. to zní hezky, ne? Taky že bylo. Ovšem když se na scéně objevil například jednorožec, tak to na mě působilo už lehce přes čáru. Jenže co my víme, třeba tam vážně jsou, že jo!

Mě však hodně bavila linka, kdy se naše hlavní postava Bára vrátila na zem, s určitým posláním, na nějž musela přijít. Moc jsem jí fandila, ať už ve věcech lásky, tak i přátelství. Například jedna zmiňovaná babizna, kdo četl pochopí, kdo ne, doufám že si knihu přečte a také potom pochopí.
Postav tu bylo docela dost, ale nijak jsem se v nich neztrácela.
Líbilo se mi, že to autorka podala tak lidsky, ze života normálního člověka, že to bylo víc uvěřitelné. Humor mi taky sednul do noty, navíc vyvažoval tu smutnou stránku knihy, která k tomu jednoduše patřila. Zároveň se připravte, že vaše emoce zažijí jízdu na horské dráze. O tom přeci jen tato kniha taky je.

Co se týká konce, ten jsem vlastně čekala, seděl k tomu, ale stejně si kousek mojí dušičky přál tam přeci jen malinko něco pozměnit.
Navíc má kniha tak akorát stran, není moc dlouhá, ale zároveň si myslím, že předala to, co měla.

3 19.04.2024

Na tuhle knihu mě nalákala především moje milá kamarádka, která tyto autorky opravdu chválí a já začínám chápat proč. Tohle bylo takové milé čtení například ven k vodě, když už se nám blíží to léto. Určitě se budu muset podívat po dalších jejich knihách, třeba Neexistence prý opravdu stojí za to. Ale zpět k Letním bouřkám.

Ačkoliv už bohužel nejsem student, tak mě děj rychle vrátil do doby, kdy jsem se i já těšila na dva měsíce hezkého počasí, volna a žádného učení, stejně jako kluci z příběhu. Floyd s Pauliem se poznali už jako malí kluci. Od té doby jsou nerozlučná dvojka, kde je jeden, tam je i druhý a navíc nejspíš kují nějaké pikle. To mě na nich bavilo, chovali se na svůj puberťácký věk, neustále vtipkovali, dělali žertíky, ale hlavně jezdili na kolech. Kola, pes Škorpion/Noob, hry, jídlo.. to je takový hlavní výčet toho, co kluky spojovalo, není to však vše. Líbilo se mi, jak byl každý z nich svůj. Jeden nesnášel sladké, druhý by se ho klidně přejedl. Já jsem v tomhle s Pauliem. Mimochodem, kdo si ředíte džus vodou? Já ho ráda čím sladší, tím lepší.

Jako bonus mají ti dva již zmíněného psa, který s nimi tráví každou možnou chvíli a to bylo super (říkám jakožto pejskař). Že nebyla jen zmínka, ale prolínal se společné s kluky celým příběhem.

Co se týká romantické linky, ta byla taková vážně milá, nevinná, poznávací. Samozřejmě kdyby spolu víc a popravdě kluci komunikovali, bylo by to snazší, ale ty jejich naschvály, poznávání sebe samých, to si mě získalo. I jejich rodiče byli skvělí, jak se k nim chovali. Konečně zase příběh, u kterého se člověk mohl jen uculovat jako měsíček na hnoji.

Moc děkuju za poslání knížky autorkám. Snad zase brzy u dalšího vašeho příběhu!

4 11.04.2024

Moderní romanťárna na styl Romea a Julie? To je právě Westwell, akorát jako bonus tu máme ještě takovou detektivní/thrillerovou zápletku. Jejich starší sourozenci zemřeli, protože se milovali. Oni jsou předurčeni k tomu, aby se navzájem nenáviděli. Ale co když je to nemožné?

Jejich příjmení je rovnou jízdenka k tomu, aby se nenáviděli. Westonovi a Coldwellovi už dlouho stojí proti sobě. Vše ovšem ještě zhorší smrt Valerie a Adama, potomků těchto rodin, kteří se do sebe bezhlavě zamilovali. Jessiahova rodina z toho viní právě jen Valerii a proto se do New Yorku vrací Helena, aby očistila sestřino jméno. Jenže pak potká Jessiaha a věci se zkomplikují ještě víc. Můžou se ti dva sblížit nebo je to předem zmařené?

Ze začátku jsem se trochu bála, jestli se do příběhu zvládnu začíst, ale po prvním setkání hlavních postav už to šlo jako po másle. Ti dva mě spolu neskutečně bavili. Vtípky, chemie, emoce, to vše tu mezi nimi bylo. Navíc se střídají jejich pohledy, takže to je za mě další plus.
Líbilo se mi, že tomu autorka přidala něco originálního v podobě Helenina pátrání po tom, co se tehdy její sestře a Adamovi stalo. Bavilo mě, jak postupně přicházela na střípky informací.
Nevím proč, ale myslela jsem, že je to standalone, takže mě na konci čekalo docela velké překvapení, když jsem zjistila, že budou ještě další dva díly. Nebudu lhát, mám chuť si pomalu rvát vlasy. Mám těch rozečtených sérii už víc než dost.
Ráda bych taky zmínila krásnou obálku a ořízku, to je další důvod, proč mít tuhle knihu v knihovničce.

Shrneme si to, pokud hledáte něco pro romantické duše, ve stylu Romea a Julie, nevadí vám slowburn, potom po této knize určitě sáhněte.

1 04.04.2024

Připravte si kapesníčky, emoční jízda na 400 stranách začíná.. Tři měsíce, tak dlouho se Adam neozval. Stejně tak dlouho je zlomené i srdce Rosie, která se snaží vést dál normální život, fungovat ve své milované práci a ustát jeho odchod. To vše, protože si přeje, aby byl Adam v pořádku. Ten se teď však vrací na scénu a nebude to jen tak. S ním se vrací i všechny city.

Upřímně ani nevím, kdy naposledy mi bylo knižních postav tak moc líto. V dnešní době je tak lehké někomu ublížit, napsat zlý komentář trvá chvilku. Stejně tak ten nátlak, když se stanete známými a lidé najednou mají pocit, že vás znají (ačkoliv jen přes sociální sítě, televizi, z koncertu..) a že mají právo vás soudit, nenávidět, pomlouvat. Nejen kyberšikanou se zabývá Mona Kasten v této duologii, ale je to stěžejní téma příběhu. Autorka se nebojí vážných témat, tudíž se tu řeší i závislost nebo rodinné problémy (ty v lehčí míře). Stejně tak nám ukázala, že taktéž paparazzi jsou kolikrát nechutní tím, jak se ženou za senzací. Na úkor tomu, že i celebrity jsou jen lidé, také jim jejich jednání může ublížit.

Začátek se na mě trochu táhnul, čekala jsem hlavně na to, až se Rosie znovu setká s Adamem. To byl asi jediný mínus, který jsem v Křehkém srdci našla.
Jinak se mi líbilo vykreslení vztahu hlavní dvojice. Jak si k sobě hledali cestu, podporovali se, byli tu jeden pro druhého. Já jim tu chemii stoprocentně věřila. Je to takový bolavý příběh pro romantičky, který nakonec pohladí po duši.

Tajně doufám, že autorka napíše další knihu o nějakém dalším členovi Scarlet Luck. Myslím, že půdu si na to docela připravila.

3 28.03.2024

Dnes si pro změnu odskočíme k něčemu peprnějšímu, ale zůstaneme pořád v našich vodách. Jelikož i české autorky umí napsat skvělé erotické knihy, jež vás dostanou do varu. Myslím, že není třeba dlouhého rozboru, jelikož pana Božského už jste u mě pravděpodobně zaregistrovali, pokud mě sledujete už nějakou dobu. Je to již druhá kniha, která autorce vyšla a já si ji užila stejně jako Ano, pane řediteli, ačkoliv každá je jiná. Nejde o sérii, pokud by to někoho mátlo, nýbrž standalone, můžete číst klidně jen jednu nebo druhou.

Tentokrát není vůbec nouze o dojemné okamžiky a slzy. Pan Božský je taková emoční jízda nahoru a dolů. V jednu chvíli jste opravdu měli na krajíčku, jenže v druhé byste zase někomu natáhli. Ti, kteří četli, ví pravděpodobně komu. Líbilo se mi, že kromě erotiky, najdete v příběhu i vážná témata. Ačkoliv erotických scén se taky dočkáte, toho se nebojte, dostanete slušnou porci dortu. Ovšem je tu taky zakomponováno přátelství, jež ne vždy musí být sluníčkové, ztráta blízké osoby, špatné (až toxické) vztahy v rodině

Já osobně mám v knihách moc ráda humor, navíc tady mi ten autorčin opravdu sedl a jako třeba taková baterka? Vy víte o čem je řeč.. u toho jsem se opravdu smála nahlas. Lucka umí ve svých knihách využít situace a vsadit do nich vhodné vtipné hlášky.
Chemie mezi Samem a Evou je tu od začátku znatelná, jenže Eva je po ztrátě blízkého člověka psychicky zničená, takže jsem ráda, že jsme mohli sledovat, jak se s tím vyrovnává a zároveň jak roste její vztah se Samem.

Ráda bych na závěr poděkovala Lucce za možnost být poprvé betou, moci si přečíst příběh dřív a vyjádřit se k němu. Byla to velká zkušenost, děkuju!

3 26.03.2024

Normálně se nejčastěji pohybuji okolo romantiky a erotiky, ale občas stojí za to udělat lehkou změnu a já moc děkuju mojí úžasné kamarádce, že mi Mateřídoušku poslala. Nepřestává mě udivovat, jak šikovné tu v Česku máme autory.

Tohle byla má první zkušenost s autorkou a zároveň i první "návštěva" Lomné. Ačkoliv Akvamarín se zde prý odehrává také.
Bylo zajímavé sledovat historii obce, ačkoliv jsem ji do té doby vůbec neznala. Takové věci mě docela baví, jelikož v místě, kde žiju já, máme například několik zaniklých obcí. A také mě zajímalo jak tu žili lidé dřív. Teď však zpět k Mateřídoušce.

Co si budeme, Anička (a tak trochu v jednu dobu i Mirek) mi kus příběhu lezla na nervy, ale o to lépe byl na konci znát její vývoj, takže už jen za to plus. Osobně mě víc zasáhla linka z minulosti s Věrou, kterou jsem si opravdu užívala. Navíc jsem se díky ní dozvěděla spoustu nových informací, jež by se ke mně pravděpodobně jinak nedostaly. A musím uznat, že mě to bavilo. Nevěděla jsem, že to dřív bylo někde mezi Poláky a Čechy takové. Jak těžké tehdy bylo děti učit v českých školách a natož ještě učitelkou - ženou!
Ke konci už jsem neměla daleko k slzám. Bála jsem se, jak příběh Věry a její rodiny dopadne. Dobře či špatně? Jelikož v té době končila i 2 sv. v., mohlo to dopadnout opravdu jakkoliv. Já vám víc neřeknu, abyste si to mohli zjistit sami.

Na závěr patří díky i autorce, protože nám touhle cestou zprostředkovává historii tak, že vás to bude bavit, budete chtít vědět víc. Je to mnohem lepší než nějaký suchý výklad ve škole. Jsem ráda, že v dnešní době už se tu máme úplně jinak.

Určitě se podívám po Slunečnici a Akvamarínu, ale pokud autorka napíše další knihu, ať už z Lomné či odjinud, tak si ráda přečtu i tu.

5 22.03.2024

„Ztratí-li drak svého jezdce, je to tragédie.
Přijde-li jezdec o svého draka, nepřežije.

Myslím, že Čtvrté křídlo vám úplně představovat nemusím, jelikož tahle kniha minula málokoho a to teprve bude oficiálně vycházet 28.3. Já bych však ráda poděkovala @knihkupectvi_luxor za reading copy.
Prosím, neočekávejte od toho Hru o trůny apod., je to romantasy. Jsou tu draci, které jsem si zamilovala a přála si být taky jezdcem, ale zároveň i dost silná romantická linka.

Měla jsem opravdu velká očekávání, jež se mi naplnila, možná ještě víc než jsem doufala. Já jednoduše takovéhle knihy můžu a krásně se mi trefila do vkusu. Ano, nějaké nelogičnosti se najdou, to klidně přiznám, ale celkově mě Čtvrté křídlo bavilo, takže jsem ochotná je autorce odpustit.
Od začátku do konce jsem se nenudila, pořád se něco dělo. Emoce, pocity, napětí jak tohle vše dopadne.. no a konec mě samozřejmě nalákal na další díl Iron Flame, který bych si nejradši přečetla v aj. Uvidím zda to zkusím.
Autorka se nebála jít rovnou na věc, zasadit do svého příběhu i násilí, aby ukázala, že to v akademii není procházka růžovou zahradou. Zároveň nechybí sexuální scény, humor, sarkasmus.. jednoduše jsem se často i pobavila. Konec příběhu byl postupně docela předvídatelný, ale i tak jsem měla na krajíčku (ačkoliv jsem si to i trochu vyspoilerovala fanarty).

Osobně se nedivím, že tohle dílo má takový hype. Rebecca Yarros využila to, co čtenář chce a funguje a já na tom nevidím nic špatného, jelikož mi to takhle sedlo. Nechtěla jsem tu rozebírat postavy nebo draky, ať vám něco nevyspoileruju. Sama jsem se všem zmínkám o Čtvrtém křídlu, až do přečtení, vyhýbala. Každopádně chemie tu fungovala na jedničku.

4 20.03.2024

„Něco tě může bolet, a přesto můžeš být statečná.

Jen co jsem viděla na bookstormingu tuhle krásnou, zelenou obálku, bylo mi jasné, že knihu Už nikdy tvá si budu chtít přečíst. Německé autorky, jež vychází pod REDem tu romantiku umí psát opravdu skvěle, ale tady mě první díl bohužel lehce zklamal.
Nejsem fanda příliš mnoha popisů a tady autorka popisovala snad každou věc v okolí, vše pro mě až příliš rozpitvávala. Proto se přiznávám, že jsem se místy nudila a chtělo se mi některé odstavce přeskakovat.

Co se týče děje a autorčina nápadu, ten se mi naopak moc líbil! Renovace Mulberry Manaion studenty byla zábava. Nebáli se práce, když se něco pokazilo, snažili se to opravit, když vypadla elektrika, vzali to se smíchem. Zvládli si udělat hezkou atmosféru, užít si čas s přáteli. Co se potom týká postav, ve vile jich bylo celkem osm. Mě ovšem sedla víc postava, která bude hlavní v dalším dílu - May. Kvůli ní a Wesleymu si ten druhý díl pravděpodobně budu chtít přečíst. Ráda bych však ocenila, jak autorka každého ze studentů zvládla popsat tak, že byl každý jiný, svůj.
Avery s Edenem si oba procházeli těžkými životními situacemi. Víc blízký mi byl Eden, ačkoliv si od ostatních držel odstup, jeho myšlenky, pocity se mě dotýkaly více, než jak tomu bylo u Avery, na té mi něco lehce vadilo.

Shrneme si to, pokud máte rádi popisy, podle kterých si můžete vše představit a hledáte emocemi nabitý, plný myšlenek k zamyšlení, milý příběh o ztrátě, nalezení, zlomeném srdci, rodinných problémech, ale také lásce a přátelství, potom s chutí do Už nikdy tvá.

„Knihy jsou víc než jen slova, která autor nebo autorka zvolí. Tvoří je také to, co do nich vloží čtenář v podobě jeho myšlenek a pocitů.

06.03.2024

„V krvi jsem se narodil a na krev přísahám.
Živý přicházím a mrtvý odejdu.”

Co si budeme, mafiánské romance se často od reality dost liší, v tom si nebudeme mazat med kolem pusy. Každopádně pokud máte tenhle typ knih rádi, potom tu pro vás mám na jednu doporučení. Sladké pokušení se mi četlo velmi dobře, bavilo mě to. Na své si tu přijdou také fandové domluvených sňatků.

Sladké pokušení byla jednoduše taková mafiánská pohádka. Jsem ráda, že Cassio nebyl okamžitě měkký jak máslo, ale postupně se Giulii otevíral, učil se s ní žít. Navíc k ostatním zůstal pořád ten drsný, chladný mafián.
Giulia na to, jak byla mladá, zvládla se naučit postarat o dvě malé děti, psa a ještě jednoho chladného chlapa naučila žít. Bylo skvělé, že si nechtěla nechat mluvit do věcí, jako byly její vlasy nebo styl oblékání. Aneb slunečnice všude. Navíc byla laskavá, pro svoji rodinu by se i obětovala a mně se to na ní líbilo.

Kus knihy se potom Giulia snažila přijít na to, jak zemřela Cassiova předchozí manželka Gaia. Co když ji zabil on sám? Já měla nějaké tušení, ovšem to, co se nakonec odhalilo… Docela překvapení, nechutné překvapení. Myslím i se vším všudy, ten pohled do minulosti. Pochopíte po přečtení.
Kniha obsahuje i docela dost s*xuálních scének, které nebyly špatné, ale mně jednoduše vadilo slovo "závojíčky". Pardon, ale to mi okamžitě zkazilo atmosféru.

Moje jediné mínus, jež bych tu ráda vytknula, by bylo asi to, že jsem celou knihu čekala nějakou akční scénku, drama. To sice bylo, ale takové rychlé, vyřešené během pár stran a docela jednoduše.

Koukala jsem, že autorka má na kontě ještě hodně knih, tak snad se u nás dočkáme překladu dalších. Ráda si je přečtu.

4 01.03.2024

„I’m comfortable enough with my hetero status to say that if I did play for the other team? I wouldn’t just fuck Garrett Graham, I’d marry him.”

Ano, pozdě, ale přeci. Druhý díl série Off-Campus přečten a já teď přemýšlím, kdo se mi líbil víc. Asi mám pořád o malinko výš Garretta, ovšem Logan mu dost šlape na paty.
Líbilo se mi, že ačkoliv je druhý díl o jiném páru, i tak se tu dost setkáte s ostatními postavami.

Grace byla sympatická, milá a nedala Loganovi něco jen tak. Za ten její seznam bych jí dala deset bodů z deseti, jelikož jsem se opravdu pobavila. A co se týká Logana, ten se nakonec taky předvedl, že je to kus chlapa, který umí předvést nejedno hezké, romantické gesto. Ačkoliv na začátku jeho posedlost jednou určitou dívkou byla na ránu pánvičkou. Jakmile se vše vysvětlilo, nešlo si ho už neoblíbit.

Zároveň bych tu ráda vyzdvihla vtipnou stránku knihy. Například když se na scéně sešli Garrett, Logan a Tucker, byl smích prakticky na sto procent jistý.
Kniha však opět obsahuje i vážné téma, jež za mě bylo hezky a uvěřitelně zpracované a zakomponované do děje.
Já jsem víc než spokojená. Hned jak zase budu mít čas, určitě se pustím do třetího dílu.

„Jesus Christ, will you quit dictating this conversation to Hannah?' I grumble. 'Bros before hos, dude.'
'Call my girlfriend a ho one more time and you won't have a bro.'”

4 27.02.2024

Přemýšlím, že to tu nebudu moc okecávat, jelikož je to přeci jenom pátý díl série. Snažím se nějak nespoilerovat, ale stejně nemůžu úplně slíbit, že mi něco neujede, přeci jenom si už nepamatuju co se kdy v kterém dílu stalo.
Pokud se ovšem bojíte, že když nebudete číst vše najednou, tak něco zapomenete, udělám vám radost. Autorky v každém dílu na začátku dávají shrnutí toho, co se již událo. Kéž by to tak praktikovali všichni, jejichž dílka mají x dílů. Hned by se mi nemusel pokaždé uškvařit mozek, jak se zoufale snaží vzpomenout.
Zároveň na konci knihy vždy najdete ještě "glosář & popis osob", abyste se mohli kdykoliv kouknout kdo je kdo nebo co je zač.

Teď už přímo k Odstínu smrti. Tohle mohla být vážně bomba kniha, ačkoliv musím odhlížet od té podobnosti s Lovci stínů od Cassandry Clare, kteří jsou moje srdcovka a na něž tenhle svět za mě prostě nemá.
Jenže u Osudu smrti mě mrzí, že mě bavil začátek knihy a konec. Jinak mi to přišlo, jako by se nic extra nedělo. Což je škoda, protože již zmíněné části byly bomba. Zvlášť ten konec, ten musím vyzdvihnout, že autorky umí nalákat na pokračování. To, co se tam stalo, ach jo, mě to normálně mrzelo.
Mám taky otázky, na které doufám, dostanu v šestém (posledním) dílu odpovědi.
Roxy se Shawem (ty dva jsem od začátku měla ráda), tu uzavřeli svoji kapitolu, po romantické stránce, závěru se prý ještě zúčastní. U nich jsem čekala na konci větší drámo, ale budiž. Nebylo to to, co jsem čekala, ale dejme tomu. Osobně se teď však o něco víc těším na Noční přísahu s Harper a Julesem. Jsem hodně zvědavá, jak se u nich příběh vyvine. Pokud víte, co se Julesovi stalo, pak mě asi chápete.
Jednoduše, pokud chcete boj, příšery, akci, napětí a třeba jste i fandy Shadowhunters, potom po této sérii koukněte.

3,5/5

23.02.2024

Třetí a zároveň zatím nejdelší díl romantické série Osobní strážce, kdy tu je vždy jedna z hlavních postav v roli bodyguarda. Asi by bylo dobré podotknout, že tento díl obsahuje na konci i kratší příběh jiného páru, který se zde objevuje.

Dějová linka hlavních postav této knihy, Kingsleyho a Eve je potom rozdělená na dvě části, které dělí rozdíl dvou let. Asi tu nebudu moc popisovat děj, jelikož už samotná anotace obsahuje událost, která by v ní nemusela být a čtenář by to pak nečekal. Za mě docela škoda.

Asi tady půjdu s proudem, ale první část knihy mě tedy bavila víc. Ta jejich škola potom, no, to byl spíš blázinec. Jak někdo takový mohl být ředitelem tak prestižní školy? Nechápu to. Zároveň se celou knihou opět proplétají postavy, jež znáte z předchozích knih a to mě bavilo. Potetovaný Ryan se ztřeštěnou Ivy, drsná Silver s milým Prescotem.. Co se týče Eve a Kingsleyho, ti si v průběhu knihy prošli uvěřitelným vývojem. Asi budu mít sice pořád nejradši pár z prvního dílu, ale tihle dva k sobě taky pasovali jako dílky puzzle.

Co se týká konce, obzvlášť jedné postavy, jejíž jméno tu nebudu zmiňovat, ať nespoileruju, doufám, že autorka nás překvapí dalším dílem. Protože takhle mi to přijde až moc otevřené, což já nemusím. Radši všechno hezky uzavřené, bez co by kdyby.
Celkově byla kniha takový lepší průměr. Mrzela mě hluchá místa, kdy jsem se u čtení nudila, nějak mě to netáhlo číst dál a kdyby byla Polib mě ještě jednou o něco kratší, vůbec bych se nezlobila.

1 20.02.2024