Maraiser komentáře u knih
Souhlasím s mnohými negativními názory čtenářů "pode mnou". Ano, je to chvílemi roztahané, v odborných terminologigích jsem se ztrácel. Ale!
Ta myšlenka mne prostě bere natolik, že těch pět hvězdiček dávám.
Ačkoli mohlo ještě někde něco "spadnout" :-)
Na jeden zátah jsem tu knihu nepřečetl, zase tak do kolen mne nedostala. Ale byla skvělá. Prý se na základě této knihy bude natáčet film. No nevím, podle mne bude film hodně postrádat. Snad jen kdyby hlavní roli dostal Ryan Reynolds, tak by to snad šlo.
Trochu jsem se této knihy obával. Ne kvůli tomu, že jde o Heydricha, ale protože nedávám moc životopisy. Obával jsem se naprosto zbytečně.
Výborně napsáno, je to čtivý od začátku do konce.
Fascinující je přerod z v podstatě normálního německého kluka do Heydricha, jak jej všichni známe.
Příběhy z Krušných hor, něco velmi poučné a inspirující. Některé mi přišly tak trochu navíc, do Krušných hor mi úplně nezapadly.
Trvalo mi chvíli, než jsem se začetl. Bylo to dobrý, ale nějak jako by tomu něco chybělo. Nakonec mne to ale bavilo velice. Jasně, je to pohádka, je to fantasy, takže si trochu hrajeme. Ale s tím přece u fantasy a u Pratchetta počítáme, ne?
Tak na tuto knížečku jsem narazil náhodou a byl jsem velmi mile překvapen. Nejedná se ve skutečnosti o klasické příběhy večerníčků. Jde o navazující povídky z prázdnin, které Hurvajs prožívá s taťuldou, bábinkou, Máničkou a Žerykem v hotelu v přírodě. Moc pěkné!!
Mám načteno již poměrně dost knih o Severní Korey. Tato patřila mezi jednodušší ke čtení, a to i z pohledu, že šlo o pohled v podstatě dítěte. Na druhou stranu se mi velmi líbil závěr, tj. sice velmi krátký, ale reálný popis života Severokorejců v Jižní Korey, jejich problémy, pocity.
Já nějak nevím. Děj odehrávající se v "realitě" mne bavil podstatně více nežli ta druhá "duchařská" část. To bylo takové nějaké - moc.
Závěr - bum prásk a bylo.
Reálně 70 %.
Nedočteno. Nehodnotím. Z prvních 86 stránek mne zaujala jen první kapitola. Pak nic.
Vzpomínka na dětství, kdy jsem tuhle knížku objevil u dědy v knihovně. Není třeba brát v knize všechno vážně, jako například tygry probíhající po Africe. Ale člověk si odpočine.
Prostě dobrodružný román z první poloviny 18. století.
Čtu všechno. Takže, ačkoli mi věci okolo náboženství výrazně unikají, tuto knížečku jsem si přečetl. Četlo se to dobře, ale že by mne to nějak oslovilo, tak to ne. Pokud bylo autorovým úmyslem přiblížit život Ježíše a samotného Ježíše člověku jako já, tak se mu to nepovedlo.
Zpočátku mi dělalo trochu problém přijmout, že to není životopis kardinála od-do, ale že každá kapitola má své vlastní od-do. Takže se vlastně prolínají. Tím mi mi v hlavě vznikl i drobet zmatek ve jménech. V jedné kapitole někdo zemřel, v další ale zase žil. Ačkoli nakonec to mělo smysl.
Richelieu žádný beránek nebyl. Já v něm našel více negativního nežli pozitivního. Doba to však byla nelehká.
Od knížky jsem nic nečekal, narazil jsem na ni náhodou. A taky se mi líbilo foto na obálce.
Bavilo mne to. Jak je napsáno o komentář níže, jde spíše o cikánský pohled na svět posledních tří desetiletí minulého století.
Ale hlavně Cikán je Cikán. Není to žádný Rom. I já chodil do třídy s Cikánama a ne s Romama.
Trilogie dočtena. První díl byl takový rozjížděcí, druhý díl naprosto skvělý a třetí? Zbytečně natahovaný, skoro bych řekl, že už takový navíc. Jasně, bylo potřeba se dozvědět, jak to bylo s Reynovou matkou, ačkoli, že bych měl pocit, že jsme se k něčemu dobrali, tak to tedy nemám. Zápletka okolo mi přišla už přitažená za vlasy.
A závěr jsem tedy očekával jiný. To ale asi každý z nás.
Jak to hodnotit? Bylo to zvláštní, vše bylo nečekané. Vlastně ani nevím, o co tam nakonec šlo. Nebylo to úplně uchopitelné. Ale líbilo.
Standardně komiksy nečtu. Toto mi padlo do ruky náhodou. A jo, bavilo.
Zajímavý příběh, který nám samozřejmě nemohl dát odpovědi na všechny otázky. Mnoho událostí nám zůstane asi stále skryto. Je jasné, že ze svědectví Lídy Baarové se moc vycházet nedá.
Chvilkami však na mne kniha působila drobet zmatečně
Tak toto bylo zase něco jiného. A bylo to dobrý.
Myšlenka reinkarnace a vzájemné potkáváni se osob v různých časových liniích a v různých vztazích mi není úplně cizí, takže mne to bavilo.
Řekl bych, že pokud to má člověk opravdu seriozně hodnotit, tak by, aspoň v některých případech, měl znát souvislosti. Já je úplně neznal, takže něco mne bavilo, něco nebavilo.