Maraiser komentáře u knih
Hotovo, dočteno. Jak hodnotit konec? Máme zde mnoho názorů, že to mělo skončit jinak, že to nakonec bylo slabý. Ale celá série se odvíjela v duchu, že když se má něco pokazit, tak se to pokazí, že když se už blížíme světlu na konci tunelu, tak ten tunel ucpe velký balvan. Takže, to že je ten oonce možná trochu sldší mi vůbc nevadí. Mně se líbí.
Hodnocení odpad bych knize neudělil. Jasně, víme, co se pak dělo, kolik milionů lidí se stalo obětí té šílené myšlenky, kterou Adolf Hitler prezentuje, ale hodnotím knihu jako knihu.
Četla se mi těžce, nebylo to úplně jednoduché, ale dočetl jsem ji.
Jaká drobnost mne tak zaujala - Hitler fakt neměl rád Čechy.
Fantazii se evidentně meze nekladou. Ďáblův akr je neuvěřitelé místo, žádné světlo na konci tunelu. Jen bída, hnus. Když už se chvilkama zdá, že teď už se to zlepší, tak to jde do ještě větších .... než by člověka napadlo.
Musel jsem se do toho pročíst. Zpočátku to bylo pro mne drobet zmatečné. Ale jak se Josefina vydala na cestu, tak už to jelo. A Oleander - zajímavá bytůstka.
Jako román napsáno naprosto poutavě. Dialogy jsou samozřejmě vymyšlené, odvozené, ale co mne zajímá, zda se opravdu v 11. století tak hrmadně napichovalo na kůl, jak autor poměrně často uvádí.
Z Bible mám načteny jen první tři Knihy Mojžíšovy. Novým zákonem jsem nepolíben, takže nějakými předsudky netrpím. Nevím, kdy se co událo, nevím, zda Kleofáš apod. jsou reálné postavy, ani kdy Ježíš opravdu přišel na to, že je s ním cosi jinak. Kniha se mi prostě líbila jako příběh.
Inferno je zde srovnávané s romány předešlými. Tak to já mám tu výhodu, že pro mne je to první kniha od Browna, co čtu. A mně se to líbilo. A líbil se mi i konec.
Hele, přiznejte se, že stejně často fandíte tomu zlosynovi, aby mu to vyšlo? Já tedy občas jo a teď jsem mu docela fandil. Takže nakonec jsem ocenil, že to skončilo, jak to skončilo. Ne úplně tak, kam příběh směřoval, ale přesto jaksi......
Vlastně jediný důvod, proč jsem se do této knihy pustil, bylo zjistit, co Waltariho ovlivnilo natolik, že se v tolika jeho knihách objevují vypočítavé mrchy, zákeřné ženy, jimž hlavní hrdina příběhu tak snadno a v podstatě i rád podléhá.
A nedozvěděl jsem se to. Vysvětlení, které bylo podáno, mne nějak nepřesvědčilo.
Ale pokud odběhnu od výše uvedeného, tak díky za tento "životopis". Dějiny Finska první poloviny 20.století opravdu nebyly procházka růžovou zahradou.
Z dětství si pamatuji tento příběh jako skoro hororovou story. Při přečtení zjišťuji, že to zase až tak děsivé není. No jo, ale byl jsem dítě, že jo. Konec jsem si nepamatoval vůbec a ten mne hodně překvapil. Ric pic a hotovo. Až moc jednoduše.
Co k tomu napsat? Kniha je určitě vhodnější pro někoho, komu víra a duchovno není cizí. Ten si z knihy určitě odnese více nežli já, který to četl prostě jako příběh. Ale není to zlý, je to zajímavý.
Jsem k životopisům podobného druhu poněkud skeptický. Až příliš často se ukázalo, že to nebyly skutečně prožité příběhy skutečných autorů či bylo vyprávění výrazně upraveno - Motýlek, Útěk z tábora 14.
Tento děsivý příběh je však bohužel fakt reálný. Je popsán srozumitelně.
První část mi, oproti jiným knihám od Romana Bureše, přišla taková slabší. Bylo to spíše fantasy nežli myšlenka o tom "co by, kdyby". Zato druhá část už bylo jiný kafe. Ta se mi líbila moc.
Hlavní hrdina byl ve svých myšlenkách tak roztěkaný, že jsem chvilkama byl i já. Říkal jsem si taky, co to furt (v myšlenkách) plácá, ale pak mi došlo, že i já tak přemýšlím - tak já udělám tohleto; no jo, ale když to udělám, co když se stane toto; tak já to možná neudělám; ale já to přeci chci udělat.
Upřímně, na konci mé oči zaslzely. Opravdu mne to chytlo. A pěkně se to četlo.
Ale z toho seznamu bych si asi nic nepřečetl.
Ze začátku jsem si říkal, to je super humorná knížka. Postupně mne humor přecházel. Ne sice až k nějakým dramatům, ale prostě v určitých chvílích už se člověk nesmál, jen si říkal: "Do prčic, tohle se ale klidně stát může".
Jen Monica Bellucci mne na závěr drobet zmátla .
Na můj vkus až přespříliš prodchnuto duchovnem. Ale jinak hodně zajímavé. K pramenům Ohře se asi vydám na výlet.
Jen bych jako rodilý Sokolovák polemizoval s názorem "páchnoucí chemická továrna" :-)
Po knize jsem tak nějak sáhl v knihovně a ještě před otevřením jsem si říkal - snad jsem nepůjčil nějaký ten ženský román!
Ne, nepůjčil. Bylo to čtivé, bylo to zajímavé.
Jen mám velké pochybnosti, že nejbližší guvernantka Alžbety byla opravdu tak poctivá, oduševnělá, bojující za spravedlnost, bojující proti intrikám atd.. Myslím, že s tímto postojem by v té době daleko nedošla.
Název je velmimatoucí.
Vůbec nejde o popis světa bez nás. Autor se zabývá důsledky chování člověka v souvislosti s nadměrným používáním plastů, nadměrnou konzumní spotřebou, jadernými elektrárnami apod. a pak k tomu hodí své myšlenky, podpořené ale vědeckými argumenty, co by se stalo, kdyby lidé náhle zmizeli. Jak dlouho by zůstaly plasty v půdě, jak rychle by příroda pohlatila městské aglomerace atd.
Jde tedy spíše o studii chování člověka.
I z toho důvodu tedy za mne 3,5.