Marcik7 komentáře u knih
Na můj vkus příliš mnoho rozeklaných skal, drsného počasí, rašeliny a bouřek, až jsem z toho měla depku, ale zakončení excelentní!
Nevím, jak to dělá, ale i když je to už x-tá kniha Smrtící něco, stále mě to baví a překvapuje. Takže opět za pět.
Jsem na tom stejně jako Agatha - ač již v důchodovém věku, tato čtveřice je mou oblíbenou a jsem také první, kdo si nové číslo nebo knihu přečte. Doufám, že mou oblibu zdědí některé z vnoučat.
Trochu slabší kousek, ale Čtyřlístek mám moc ráda.
Sice trochu obsáhlejší, ale četlo se to dobře. Na Aljašce žít bych asi nechtěla, ale jako kulisa příběhu byla velmi zajímavá. Nebylo by na škodu trochu podrobněji se rozepsat o charakterech postav, onoho vraha jsem si vlastně ani nevšimla, ničím nezaujal.
Právě jsem dočetla. Můj dojem z této knihy je velmi velmi silný...
Oldřich z Chlumu je tentokrát poněkud upozaděn, Ota s Divišem odvedli kus pátrací práce. Tento případ je nejspíš typickým obrazem té doby, vysoká šlechta byla prakticky beztrestná.
Příběh veterinářky Evy je taková lehká detektivka s romantickou zápletkou. Rozhodně stojí za přečtení, je to takzvaně jednohubka :).
Teda sladké to bylo hodně, ale i humorné a nechyběl happy-end, takže za mne dobré (a navíc bodík do ČV za afrického autora).
Spíše slabší kousek díky spoustě popisu, ale příběh, zápletka i rozluštění za mě velmi dobré. Líbil se mi výraz "domovan", lepší než náš "z děcáku".
Nelze říct, že by čtenář tajil dech z napětí neustále, ale byly tam i takové okamžiky. A dozvědět se něco o výrobě vína byla jen třešnička na dortu pro ctitele vína jako jsem já.
Trošku slabší kousek, minulé díly jsem musela občas odkládat a vydýchat se. Zajímavá zápletka, nejsem žádný znalec vynálezů a zajímalo by mě, jak moc uvěřitelné byly ty v téhle knížce. Jinak - nelze nemilovat Magdalénu a jejího otce bych ráda poznala osobně...
Ilustrace pana Čecha jsem si zamilovala jednou provždy, moc se mi líbily vynálezy čehokoli - prostě nádhera. A text jako bonus!
Pan profesor Koutecký byl rozhodně osobností v mnoha směrech. V této knize vzpomíná na své dětství, výchovu, studia a své začátky v lékařské praxi. Stal se zakladatelem dětské onkologie - jeho první kancelář bývala skladem uhlí...S velkou láskou vzpomínal na svou druhou ženu Jitku, svou femme fatale. Byl velkým milovníkem a znalcem umění, a to jak hudebního, tak výtvarného a mnoho umělců patřilo k jeho blízkým přátelům. Byl to člověk vysokých morálních kvalit, což zní jako klišé, ale v jeho případě neváhám ho použít.
Dojemný příběh ženy, která je úspěšná v zaměstnání, má krásnou šťastnou rodinu a ve 40 letech se dozví strašnou diagnózu...Jen mi malinko vadilo časté přecházení do různých období a různých osob, je lepší číst knihu co nejsouvisleji.
Opět skvělý příběh - a Ota jako rytíř tentokrát zaslouží pochvalu :)
Ani nevím, jak se tato obálkou velmi nenápadná kniha dostala na seznam mých Chci si přečíst, ale rozhodně nelituji. Zajímavé postavy a příběhy, doporučuji k přečtení.
Joy Fieldingová to opravdu umí, návrat ztracené (respektive unesené) dcery s překvapujícím rozuzlením se jí opět povedl.