Marfulka007
komentáře u knih

Musím říct, že ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst a na to jak je tenká, jsem ji četla neobvykle dlouho. Hodně se mi do ní proplétal film (který jsem viděla několikrát a mám ho moc ráda), což mě rozptylovalo. Nakonec jsem se ale začetla a druhá polovina už mi odsýpala. A řekla bych, že mi kniha odkryla části děje, které jsem ve filmu nikdy nezaregistrovala kvůli soustředění se na kostýmy a celkový obraz.


Autorčin styl mi neuvěřitelně sedl. Přestože je těžké stoprocentně pochopit úplně každou myšlenky, kniha se mi četla neuvěřitelně krásně. Je plná lásky a upřímnosti, cest a dobrodružství a plná života.


Prvním knížka kterou jsem od Ladislava Zibury přečetla. Četla se mi krásně a lehce. Ke stopování mě úplně nepřesvědčila :-D ale tipy na cestování jsem v ní určitě našla.


Perfektní knížka, kterou by si měl přečíst úplně každý. Člověku to otevře (nebo možná spíš zavře) oči a taky trochu vyděsí (což nemusí být na škodu).


Malá knížka s velkou pravdou. Plná pozitivní energie, které je občas opravdu třeba.


K přečtení mě inspirovala přednáška pánů Lišky a Révaie. U čtení jsem se perfektně pobavila, taky poučila. K tomu knížka je vzhledově nádherná, má velmi zajímavý ráz a celkově je to příjemné počtení.


Pěkná obálka a příjemné čtení stejně jako první. Nicméně, a možná proto, že jsem oba díly četla těsně za sebou, mi přišla hodně se opakující. Za mě určitě vítězí Podivuhodný život osamělého pošťáka. Ale četla se stejně krásně a stejně jedním dechem.


Moc pěkné čtení. Veselé i smutné a napínavé až do konce. I když ten konec byl na mě přece jen zbytečně rychlý, trochu s pocitem klasického amerického "na poslední chvíli" klišé. Nicméně celý příběh mě bavil a bylo těžké na konci udržet oči suché.


Patrika Hartla jsem objevila úplnou náhodou a hned jsem zhltla jeho první dvě knížky. Ne jinak to bylo s Okamžiky štěstí letos po Vánocích. Dokonale čtivá kniha od které je těžké se odtrhnout. Veselá i tragická zároveň a přesto pro mě stále pohodová četba na zpříjemnění večera. Zajímavý nápad, že je napsaná ze dvou úhlů pohledů, a přitom to knize vůbec neuškodilo a neměla jsem pocit, že by se děj opakoval. Nejdříve jsem přečetla Veroniku, ale je fakt, že Jáchym mi byl nakonec mnohem sympatičtější.


(SPOILER) Tak jo... Nejsem úplně cílovka, s tím jsem do toho šla, ale knížka měla na sítích takové promo, že jsem nemohla odolat. Na prvních stránkách jsem si říkala, že jsem to asi fakt neodhadla a jsem asi starší, než si myslím. Ale brzy jsem si zvykla a pak už se to četlo samo. Premýšlela jsem, jestli jsme byli na gymplu taky takoví a myslím, že nakonec jo (jen bez těch chytrých telefonů no). Jak už psali jiní, u posledních stránek jsem málem nedýchala. A to i přesto, že konec mi přišel přeci jen trochu moc... "americký". Jenže já prostě miluju (SPOILER) happy-endy, a tak všechny přehnanosti knize odpouštím.


Zajímavé čtení. Knížku jsem koupila po přednášce o Kroulíka a bylo to příjemné doplnění... Opravdu zajímavý rozhovor.


Přiznám se, že mě kniha až tak nenadchla. Možná zase ta zbytečně vysoká očekávání, možná mi něco unikalo, přiznávám. Poslouchala jsem jako audio a číst to, nevím, jestli bych to zvládla dokončit. Chvílema mi to prostě přišlo extrémně nezáživné a zdlouhavé. Paul mi navíc v průběhu příběhu lezl víc a víc na nervy... Pořád si v hlavě přehrávám ty smíšené pocity z knihy a přemýšlím, jestli se mi nakonec spíš líbila nebo spíš ne. A tak jsem se rozhodla, že dám přeci jen šanci dalšímu dílu...


Drobná poetická jednohubka. Potěšila a něco zanechala.


Já se tedy přidám k těm, kterým se kniha líbila. Udržovala mě v napětí celou dobu, nemohla jsem se odtrhnout a hltala každou stránku, abych se dozvěděla, co bude dál. Líbilo se mi, jak se postavy a můj názor na ně proměňovaly během příběhu. Na začátku jsem měla jasný názor, kdo je dobrý a kdo špatný, ale to se pak hodně měnilo. Tak jako v životě, nikdo prostě není jen černý nebo bílý... Pravda je, že některé složité situace se vyřešily jako lusknutím prstu a hrdinové je nechali za sebou jakoby nic a často i ke spokojenosti (nebo možná odevzdanosti) všech. Nebránilo mi to ale v tom užívat si knihu dál... Konec je na můj vkus hodně otevřený. Ale budiž. Každopádně to znamená, že kdyby mělo někdy vyjít pokračování, určitě po něm sáhnu. Děkuji za zážitek!


Krásné pohádkově-fantaskní čtení. Určitě spíš pro děti, ale i tak jsem ráda, že jsem se k sérii vrátila a doposlouchala do konce (kdysi jsem četla snad první tři díly). Jen poslední díl bylo už trochu moc, ten mě nebavil... Oceňuji také audio, je to nádherně namluvené p. Táborským. Díky tomu mám z knih ještě o to lepší zážitek.


"Sny jsou předěl. Úlety bez hranic, co rámujou limitovanou denní všednost."
Krásné čtení. Úzká knížka plná podivna, kterou zhltnete, a pak ji budete dlouho vstřebávat. U mě je to (tentokrát více, než obvykle) o tom pocitu, než o tom, co by se dalo vyjádřit slovy. Děkuji!


Pohodové oddychové počtení. Líbí se mi vhled do oborů (matfyz i učitelství), kterou jsou mi tak vzdálené jak jen to snad jde. A fascinuje mě s jakou láskou autorka právě o učitelství píše. Díky :-)


Fantasy je můj oblíbený žánr, takže když jsem poprvé narazila na tuhle designovou krásku, bylo jasné, že si ji musím přečíst. A rozhodně nezklamala. Ať už svým samotným vzezřením a nebo obsahem, byla jsem nadšená. Autorčina představa Smrti, Života a celkově fungování světa se mi moc líbila, a vlastně představa takovéto Smrti je za mě celkem uklidňující. Jediné "trauma" mám z toho kvanta nezodpovězených otázek a tolik otevřeného konce :-D Nezbývá, než těšit se na další díly. Děkuji za pěkné čtení.


Kdybych si přečetla recenze dřív, než jsem knihu koupila, asi by se ke mě nikdy nedostala. Takhle jsem ale aspoň neměla velká očekávání a to pomohlo... Je to vlastně vcelku milý příběh o vztazích v jedné rodině a o tom, že se musí stát něco závažného, aby spolu začali komunikovat a našli si k sobě cestu. Konec je lehce předvídatelný a možná moc zidealizovaný, ale to už k některým knihám patří. Bohužel ani psů, ani Vánoc v knize zrovna moc není. Přesto se ale četla dobře a jako příjemná oddechovka, proč vlastně ne...

O knížce jsem se dozvěděla celkem náhodou a dala se do čtení, aniž bych studovala, co za knihu to vlastně bude, což byla možná základní chyba. Ivetu jsem v dětství a dospívání milovala, a zůstala u jejich písní navzdory všemu, co se kolem ní později dělo. Po dočtení téhle knihy ale cítím velký smutek. Je to zpověď nemocného člověka. Lidská psychika je křehká a o to křehčí, když je neustále pod drobnohledem médií a bulváru. A vydat takovýhle rozhovor, navíc nakonec ke všemu neautorizovaný, to mi opravdu nepřijde v pořádku. Ty dvě hvězdičky dávám pro Ivetu.
