Margherita_N komentáře u knih

Kdo by nemiloval Hraběte! Krásně básně včetně Variace na renesanční téma.

10 15.09.2019

U některých samotářů mi byl náhled na život vyloženě sympatický (hlavně hned první rozhovor), někteří byli ale mimo jakoukoliv realitu :-) Je to skvělý počin, knihu mám podepsanou od autora z akce, kdy ji představoval na střeše Lucerny a dost poutavě o ní mluvil. Člověk se u toho tak zasní, navíc když Šumavu jako rodák trochu zná, a představuje si na místě těch samotářů sám sebe. V lecčems jsem jim záviděla, spoustu věcí spojených s takovým způsobem života bych ale zažívat nechtěla. Díky za takový výlet k lidem, kteří žijí svobodněji než většina z nás.

10 02.01.2019

Tak tohle byla první fakt, ale jako fakt napínavá kniha z celý série. Začalo to už předchozím Spasitelem, kdy jsem zbystřila, že je to najednou propracovanější příběh. Ale Sněhulák je ještě mnohem lepší. Konečně mě Harry Hole vtáhl a hltala jsem ho i proto, že jsem měla podezření, že konečně u jedné knihy vím, kdo je vrah. A taky že jo. Takže můžu potvrdit, co říkají ostatní, že Nesbo má v celé sérii určitej mustr, podle kterýho staví příběhy, ale každopádně tenhle je konečně záživnej. Natolik, že jsem si objednala papírovou knihu. Prvních pět dílů byly béčkový detektivky, který jsem četla příležitostně jako e-knihy i proto, že jsem chtěla trochu, ehm, skrývat, že to čtu. Se Spasitelem ale přišel pro mě až neuvěřitelnej zlom a Sněhuláka jsem měla přečtenýho za dva dny. Ano, příběhy hlavních postav už jsou celkem přitažený za vlasy, ale je to nějak líp napsaný. A je tam míň alkoholových eskapád a vůbec, Harry trochu zestárl a zmoudřel, a tak se chová sympatičtěji.

10 15.08.2018

(SPOILER) Dolores Umbridgeová, nejnesnesitelnější postava v celém světě Harryho Pottera. Ona prostě tu knížku otrávila, jakkoli byla jinak dějově dobrá. Výtku bych měla ještě k letu na testrálech do Londýna, za prvé si myslím, že je nemožné letět na něčem, co nevidíte, v několikakilometrové výšce nad zemí, prostě by vám pud sebezáchovy nedovolil se na to posadit a dát pokyn ke vzletu, a za druhé by museli letět asi tak rychlostí 400 kilometrů v hodině a to nejde přežít. A ještě k té věštbě, nepochopila jsem, proč o ní mluví jako o zbrani, a proč si pro ni Voldemort prostě nepřišel sám, když mu to tam stejně vyklidili a nikdo by ho neviděl. Možná chtěl na ministerstvu teatrálně zabít Harryho, ale zase proč by tam v tom případě zamířil až potom, co Smrtijedi zase všechno pokazili, jako by to původně vůbec neměl v plánu. Po dočtení, přestože to nebylo moje první, mi prostě zůstávají zásadní otázky. K Harryho výbuchům vzteku, který čtenáři většinou přisuzujou jeho pubertálnímu věku a často kritizujou, chci dodat, že tam se prostě dějou nespravedlnosti a sama jsem cítila, že bych se kolikrát zachovala stejně jako on a nedokázala udržet jazyk za zuby. Nevím, jestli jsem sama znovu v pubertě, protože si pamatuju, že při prvním čtení jsem ho v duchu nabádala, ať je zticha a šoupe nohama, aby ho v tom kouzelném světě vůbec nechali, ale čím jsem starší, tím víc souzním s tím, že si nenechal nespravedlnosti líbit a ozýval se.

9 08.09.2024

(SPOILER) Přečetla jsem si znovu Ohnivý pohár, ani tentokrát jsem tam ale nenašla odpověď na otázku, jak přežíval Moody celý rok v té bedně. To mu tam mladej Skrk házel drobky a pidi lahvičky s vodou? :) A to Bradavice nemají při všech svých bezpečnostních opatřeních rušičky mnoholičného lektvaru? Jasně, vím, že nemají, když už s ním ve druháku blbla Hermiona, ale je to teda díra v bezpečnostním systému. A taky Priori incantantem mi není jasný, vylezla z něj Červíčkova ruka, ale pak už jenom mrtví? A co to Crucio, který Voldemort dělal chvíli předtím? A jak Viktor Krum trénuje s bulharským nároďákem, když celej rok studuje někde na Špicberkách? A to ho v tom nároďáku nechají, když v Bradavicích celej rok seděl v knihovně a vůbec netrénoval? Samé otázky :) Ale dobrý, jak se v tomhle díle děje spousta různých věcí (ještě Rita Holoubková a SPOŽÚS!), je to najednou úplně jiná kniha než tři předchozí a mě tenhle přelom baví.

9 23.08.2024

(SPOILER) Přečetla jsem si znovu Vězně z Azkabanu a i po letech mě furt udivuje, jak Snape překousnul to, jak s ním jeho už tak neoblíbení studenti v závěru knihy v Chroptící chýši zacházeli. Odzbrojili ho, omráčili, potloukli, a on řekne ministrovi kouzel, že na tom nenesou žádnou vinu, protože na ně určitě Black použil matoucí kouzlo? Chápu, že Blacka v tu chvíli vyhodnotil jako nepřítele číslo jedna, ale bránit po tom všem tyhle tři, když jejich pomatení kouzlem sám nevěřil, mi připadá jako dost nečekaná reakce. A pak taky - to Harrymu jen tak vrátil Pobertův plánek i neviditelný plášť a nikde nenahlásil, že takový věci má? Jako já vím, že Brumbálovi, kterej ví všechno, by to bylo zbytečný hlásit, ale jak je jeho dobrým zvykem, mohl to říct ostatním učitelům nebo takový informace utrousit u večeře ve velké síni. Nejsem žádnej Snapeův fanoušek, ale tady toho spolknul hodně. Jinak Vězeň z Azkabanu je moje skoro nejoblíbenější kniha, po ní už atmosféra těžce zhoustne a příběh Harryho Pottera se s povstáním lorda Voldemorta dostává do druhé, temné fáze.

(SPOILER) Mrtví nejsou tím, kým se zdají být. Proč, to se dozvíme ve druhé části, která čtenáře seznamuje s „Údolím strachu“, kam budoucí skoronebožtík Douglas ještě jako detektiv přijel zúčtovat se zločinnými brakýři neboli svobodnými zednáři. Vetřel se do jejich lóže a stoupal čím dál výš, až se mu povedlo ty nejhorší zločince z nich vlákat do pasti, ve správnou chvíli odhalit svou totožnost a nechat je zatknout. Jenže dostali většinou jen několikaleté tresty vězení, a když z něj vyšli, začal pro Douglase boj o život. Připomínalo mi to procesy s mafií, za časů Sherlocka Holmese ale detektiv, který odhalil jména, nedostal po svém hrdinském činu policejní ochranu a život v utajení. A tak se o něj musel postarat sám, a to i neobvyklými způsoby.

9 25.04.2024

(SPOILER) Zatímco v prvním díle se detektiv Lincoln Rhyme chtěl zabít a případ řešil s krabičkou smrtícího koktejlu položenou vedle sebe, ve druhém díle tomuhle paraplegikovi schopnému hýbat jedním prstem a trochu hlavou vlila novou krev do žil (a to do všech) mladá krásná spolupracovnice, a tak třetí díl začíná na klinice v Jižní Karolíně, kde se Lincoln chce stůj co stůj nechat riskantně operovat, aby se třeba pak mohl hýbat trochu víc. No ty kráso, co tohle zase bylo za jízdu. Americkej jih plnej vesnického myšlení a korupce, která sahá všude. Nebezpečnej divnej teenager, kterej unesl dvě holky do lesa a bažin. Amélie pročesávající terén s partou místních policajtů, kteří jdou všichni vzájemně proti sobě, a do konce nevíte, kdo je do mafiánské chobotnice zapletenej, kdo koho zabil v minulosti, kdo má koho na mušce teď a jestli to všechno odnese Amélie Sachsová, která se tam přimotala úplně náhodou kvůli Rhymově operaci na místní klinice, se kterou ani nesouhlasí. A když se zdá, že všechno je rozhodnuto, a Rhyme leží na nemocničním lůžku s kanylou v žíle a pomalu usíná, skloní se k němu sestra a na posledních několika stranách se rozehrává další kolo, protože chobotnice má chapadla všude, prostě všude. Pět hvězdiček, jako že je kriminálkám nikdy nedávám, ale tady jo. Nejlepší krimisérie, jakou jsem četla, hned po Cormoranu Strikovi.

9 23.10.2023

(SPOILER) Erikovi je čtrnáct a je démonolog praktikující svoje rituály v dětském pokojíčku. Ne že by byl úplně neúspěšnej, jen místo démona vyvolá Mrakoplaše, kterej byl od Magického prazdroje zaseknutej někde v podzemí. Ač si Mrakoplaš zase myslel, že nic neumí, král démonů mu ty démonský schopnosti dá. A tak Erik, Mrakoplaš a nezbytné Zavazadlo utíkají až do minulosti, kde se odehraje parodie na dobytí Troje včetně Heleny/Eleonory, protože Erik vyvolával démona mimo jiné proto, aby se setkal s nejkrásnější ženou světa. A taky aby žil věčně, takže následuje setkání se Stvořitelem v momentě, kdy vzniká vesmír a Zeměplocha. A nakonec se trojice vydá do pekla, kde se mučí nudou a terapií. Stále nejsem úplně fanynka Zeměplochy, ale díly s Mrakoplašem mě baví.

9 06.08.2023

Poirot vchází na scénu těsně po výstřelu, kdy pistole ještě ani nevychladla, stejně jako tělo. John Christow řekne poslední slovo před smrtí a tím zamotá všem hlavu - šlo totiž o jméno, takže se nabízí, že John obvinil svého vraha. To by ale nebyl Poirot, kdyby skočil na to, co vypadá jednoznačně. Celá ta scéna u rybníka, do které tak nečekaně přišel, se mu nezdá, šedé buňky mozkové slavného detektiva, zvyklé řešit vražedné rébusy, trochu uráží, že nad postřeleným dosud dokonce stojí člověk se zbraní. Tak ze kterého konce se v tom začít vrtat? Opět tu máme anglický venkov, bohatou rodinu, potenciální dědice. Skvělá detektivka.

9 12.07.2023

Souhlasím s ostatními, že cech vrahů na začátku byl vtipnej, ale když Těpic složil závěrečnou zkoušku a vrátil se do rodného království, začala jsem se ztrácet. V pyramidě se sice zpomalil tok času, já jsem ale stejně měla pocit, že v tom příběhu letí jako splašenej. Bavilo mě rozvádění myšlenky, že velbloudi jsou geniální matematici, ale proč tam třeba někdo zplacatěl a nosili ho v podpaží, mi naprosto uniklo. Doufám, že další díl nebude tak nabitej absurdníma událostma :)

9 01.12.2022

(SPOILER) Konečně jsem se dostala k rodinné kronice Bornů a Nedobylů, kterou mi sem tam někdo doporučoval už pěkných pár let. Líbí se mi, jak příběh dvou rodin rámují skutečné historické události a příběh růstu a rozmachu Prahy. První díl začíná u vojáka Nedobyla, který si postěžuje v dopise rodičům na výhody svého nadřízeného a málem za to zaplatí životem, nakonec se dostane domů "pouze" s horečkou. S převzetím rodinné formanské živnosti to kvůli stavbě dráhy z Prahy do Plzně nevyjde, a tak se Martin Nedobyl začne opatrně vyptávat otce, kolik že to má našetřeno, a pak už ho vyloženě manipulovat, aby mu peníze svěřil, že za ně nakoupí pozemky za branami Prahy, a až ty padnou, úžasně na tom vydělá. Ve chvíli, kdy mu otec fakt svěřil své celoživotní úspory, mi bylo starého pána hrozně líto, jakej to musel bejt stres, navíc když se ukazuje, že ani Martin si svojí spekulací není tak úplně jistej. Do Prahy přichází ve stejné době jako Nedobyl taky prokurista Born a zanedlouho se setkají ve vlastenecké společnosti. Nedobyl si vezme za ženu vdovu Valentinu Tollarovou a Born její nevlastní dceru Lízu. Born si nakonec otevře slovanský krámek na rohu Příkopů u Prašné brány, protože Perlová ulice se mu zdá v už tak nevýrazné malé Praze až moc zapadlá (nechápu, že to je nedávná realita - 60. léta 19. století). Nedobyl si mezitím otevírá 1. české zasílatelství na Senovážném náměstí a stává se z něj boháč. Born doma pořádá pravidelné salony, jeho manželka se nudí, syna Míšu strká chůvě a ta ho učí místo češtiny mluvit německy. Blíží se válka s Pruskem a dochází k bitvě u Hradce Králové. Lidé ve strachu utíkají z Prahy na Plzeň, kde se Líza spouští s básníkem Oskarem, který se už předtím motal u nich doma na salonu. Z Rakouska se stává Rakousko-Uhersko, což Slovanům zrovna nepřeje. Češi se bouří, Born veřejně řeční. U Náprstka se schází Americký klub žen a mluví o emancipaci, Náprstek dámám představuje elektrický šicí stroj a Born se ho rozhodne prodávat u sebe v obchodě. Borna nakonec zatknou za jeho národnostní aktivity, Líze to moc nevadí a její zálibou je teď vyvolávání duchů. Když se Born vrátí domů, najde deníček svojí manželky, kde se vypsala ze svého románku s Oskarem. Ten ji samozřejmě opustil, takže Líza běží pro pomoc za maminkou, na kterou si do té doby nijak často nevzpomněla. Jedou vlakem zpátky do Prahy, jenže ten má nehodu a obě umírají.

Neff umí úžasně vyprávět, hodnotím nejvyšším počtem hvězd a těším se na další díl.

9 12.10.2021

Pěkná detektivka! Teda malinko přitažený za vlasy s těma zednářema a tak, ale tyhlety tajný společenství a konspirace můžou být právě dobrým kořením knížky, když to není blbě napsaný. Jizerky jsou pro mě zatím neprobádaný, ale už několik let zprostředkovávaný mým dobrým kamarádem skrze jeho vlastní tvorbu a vyprávění. Sama jsem tam byla doslova párkrát, ale jak se mi do života pořád vrací, tak k nim mám určitej vztah. Tahle knížka je taky pěkně načtená, doporučuju.

9 02.05.2021

Ne, mně tyhlety sériový kriminálky, který se vyrojily v posledních letech, už prostě nemají co dát, pokud to není Nesbo, kterej je čím dál lepší. Na DNA mě navnadilo, že jde o islandskou kriminálku od místní autorky, takže jsem čekala, že se o té zemi něco dozvím, o místních lidech, o jejich povaze, zvycích, o tom, jak tam funguje policie v porovnání s jinými státy. Nedozvěděla jsem se nic, kdyby tam lidé neměli islandská jména, mohlo se to klidně odehrávat na okresním ředitelství v Brně. Románek Freyji a Huldara jsem nepochopila, to bylo na úrovni českého rodinného seriálu - mám se začervenat nad tím, že se dozvím, že spolu kdysi strávili noc, a teď se v celé knize chovají prkenně a téměř spolu nemluví? "Ocenit" se dá originální pojetí vražd, ale připadá mi příšerný to vyzdvihovat, už pár let si říkám, že je nechutný se v tomhle předhánět kvůli prodejnosti knihy. Zaujala mě ta zápletka, která vyplavala najednou na konci - motiv k vraždě. To bylo vlastně dobrý. Celkově na mě ale DNA působila podobně jako série s Robertem Hunterem - autorka se vyžívala v nechutném vraždění a kromě toho (nebo spíš včetně toho) bylo v románu skoro všechno špatně, pardon. Ono to bylo i tak nějak nezajímavě přeložený...

9 11.03.2021

(SPOILER) Po rozpacích, které mi připravily Dny opuštění a Temná dcera, je tohle zase dobré! Mně u Eleny sedí, když je vypravěčkou hodně mladá dívka. Bylo to tak i s Geniální přítelkyní, kdy první dva díly řadím výš než dva následující. Z neapolských dospívajících slečen totiž vyrostou emočně nestálé, až hysterické ženské. Ani tenhle typ v Prolhaném životě dospělých nechyběl – tady byla teta Vittoria. S rodiči ale měla tentokrát vypravěčka překvapivě dobrý vztah, ani je moc neobviňovala z vlastního neštěstí. Uvědomovala si, že otec udělal něco hodně špatného, ale že její zhoršení ve škole a špatné nálady vycházejí hlavně z ní. Nekonalo se ani impulzivní rozbití vztahu, cizího nebo vlastního, ač k tomu bylo fakt jen půl kroku - šestnáctiletá holka se ale nakonec rozhodla být morální. To mě u Eleny Ferrante hodně překvapilo, její hrdinky tohle sebeovládání bez výjimky neměly ani ve čtyřiceti. Uvědomit si, že zatímco chlap, kterej se mi hodně líbí a obdivuju ho, má přímočaré očekávání, ale já od něj nakonec chci hlavně intelektuální souznění, uznání a blízkost... No, to je docela překvápko a naděje, že Ferrante umí psát i jiné příběhy.

9 28.11.2020

Není mi jasné, proč zrovna v tomhle díle Poirot mluvil tak komicky neumětelsky anglicky, což působilo poměrně rušivě, jinak se ale nedá nic vytknout. Vypravěčkou je zdravotní sestra, která se s odstupem snaží události popsat na papíře, a děj se odehrává v Iráku v domě, kde přebývá archeologická výprava - tady Agatha patrně čerpala inspiraci ze svého života. Sestra toho ale nestihne mnoho napracovat, jakmile ji najmou, její paní je nalezena zavražděná. Sestra je nebojácná, až odvážná, vypráví klidně, a Poirot (který se zase náhodou vyskytl poblíž) ji proto bere za spojence. Opět se dočkáme druhé vraždy, Poirot ale vše rozlouskne během pár dnů a odjíždí v dál Orient-Expressem, aby se nachomýtl k další známé vraždě (která ale vyšla knižně o několik dílů dříve). Mě prostředí Blízkého východu bavilo, je poznat, že Agatha Christie měla cestování ráda. Její postavy jezdí po celém světě, ať už za prací, odpočinkem, nebo i zločinem. Škoda že jsme se ve Vraždě v Mezopotámii nedostali blíž arabské kultuře, prostor, ve kterém se odehrává, je pevně ohraničen domem archeologů. Jako další případ v řadě bude ale navazovat Smrt na Nilu, těším se na čtení.

9 04.08.2020

Hodně vražd a hodně vrahů, opět taky hodně zabrušování do minulosti, až se mi to dohromady s těmi všemi jmény malinko motalo. Nicméně Hercule Poirot je tady brilantní, tak akorát přes míru pyšnej sám na sebe a ani na chvíli se nemýlí. Jsem zvědavá na seriálové zpracování ďábelského zjevu pana Shaitany, sama už jsem si v mysli vytvořila jeho obraz podle výstižnýho popisu. Image měl dokonalou, s přemýšlením to už bylo horší, když se nechal navzdory svému chvástání a předvádění "sbírky vrahů" rychle a jednoduše připravit o život... Mimochodem, pokud se chcete dozvědět něco o hraní bridže, tohle je správná kniha.

9 03.07.2020

Potřebovala jsem si o víkendu vyčistit hlavu nějakou blbostí. S tímhle titulem se mi to splnilo až moc - čekala jsem románek, a ono to bylo jen porno v podstatě bez děje. Přelouskala jsem to za dvě krátký podvečerní posezení, dalo by se to klidně na jeden zátah, ale knížka je poněkud monotónní, ač nemůžu spisovateli a překladateli upřít snahu o barvité líčení. Nevěřím, že to napsal Oscar, vždyť je to jen pořádnej brak. Skvěle ale vyvolá představu světa, kde se může všechno (v rámci zmíněné oblasti) - žádná morální omezení neplatí, na koho hlavní postava ukáže, ten je žhavej jít rovnou na věc a přivést pár kámošů a kámošek, i když často do osudného setkání s lady Beatrice netušil, jak si může život užívat. Mně asi tenhle literární žánr na nějakou dobu stačil, ale jsem ráda, že mi připomenul, že oddechová četba je potřeba.

9 31.05.2020

OK, právě jsem omylem smazala komentář, se kterým jsem se tu odpoledne vyšívala. Ve stručnosti jsou moje dojmy z Popravčího lepší než z Dvojitého kříže (zaznamenala jsem v celé knize snad jen třikrát „jejda“, to je zlepšení o tisíc procent, tentokrát ale bylo mimořádně frekventované „do pr...“). Malinko mě znepokojuje autor sám - vyflákne se na popis vyšetřovatelů, představí je jen velmi stručně a povrchně (García působí naprosto zbytečně), ale jakmile se dostaneme k popisu extrémně brutálních vražd a dohadům o osobnosti vraha, tak to je jízda. Tady by to chtělo trochu vyvážit a předstírat aspoň mírné zaujetí životem detektiva Roberta Huntera (a jeho parťáka asi poslat zpátky do Brazílie). Tři hvězdičky jsou nicméně tentokrát oprávněné, Dvojitý kříž jsem jimi dost nadhodnotila. P. S.: Zajímalo by mě, proč mají všechny ženské postavy v knize krátké vlasy.

9 30.04.2020

(SPOILER) SPOILERY. U mě se teda kruh tak úplně neuzavřel, protože pro mě bylo chvílemi v příběhu příliš náznaků a zmatků. Takže jsem to s tím hadem, kterej si kouše vlastní ocas, v tomhle případě úplně nepochopila, proč do toho zapadala katastrofa v Rivii na konci? Další vývoj ale celkem chápu, dostali se díky koníkovi a Ciri do jinýho světa, dopadli dost dobře, ne? Konečně jsem díky tomuhle dílu tak nějak pobrala konjunkci sfér. A vůbec se mi ta roztříštěnost líbila, vyprávění z pohledu různých postav, vysoká úroveň se opět střídala s tlacháním... Pořád nevím, jestli být fascinovaná autorovou odvahou, chválit ho za to, nebo nesnášet. Jak může tak sugestivně a příšerně (v tom "nejlepším" slova smyslu) popisovat válku, utrpení obyčejných lidí během ní a po ní, vyhnání obyvatel z jejich domovů proto, že patří k poraženým... A pak se přenést do jakési lóže, kde několik kvočen tlachá a podle svého mínění se tím starají o příští uspořádání světa. Je to výsměch ženským dýchánkům? O. k., ale to stačilo v jednom díle. Celkově mě ale Paní jezera bavila snad nejvíc ze všech románových Zaklínačů, nebo soupeřila se třetím dílem.

9 16.03.2020