Margherita_N komentáře u knih

Moc se mi líbilo, jak je to napsaný, ta paní má velkej talent nejen na tanec. Ale jinak tu knihu prostě nechápu, pro mě to byl příběh jako z jinýho světa. Jak mohla tenhle styl života ona a její spolužačky přežít? Baletní tréninky samy o sobě jsou přece strašná námaha pro tělo i hlavu. K tomu ta zodpovědnost, když je člověk sám v Praze a rodiče ho na dálku podporujou a živí. Tíha toho, že je na prestižní škole. Nedokážu si představit, jak mohly být při tomhle všem ty holky pořád v lihu nebo sjetý, kouřit, hulit. Že ten život nějak nesedí k baletním konzervatoristkám, je další věc, asi ta míň podstatná. Na druhou stranu když člověk žije v takovým stresu, jaký jim vytvářeli vyučující, je asi přirozený, že bude náchylnější k rychlým únikům z vlastního života, kterej podle všech dospělých okolo nemá nadějný vyhlídky. Je to celý smutný a název knihy působí děsně ironicky.

8 25.11.2023

Čekala jsem vybroušené vyprávění o čemkoliv, ale určitě ne obhajování nevěry a podobnou tematiku. Celej Dekameron je totiž o tom - buď s argumentem, že kdo si neužívá života naplno, je prostě hloupej (třeba když nevyužije času, kdy je jeho manžel/ka mimo domov, s někým jiným), nebo často taky tak, že to dělají všichni včetně představitelů církve. Nejmíň polovina příběhů je o poklescích jeptišek a kněží. Nejvíc to asi odnesl ten zahradník, kterej musel obsluhovat všechny jeptišky v klášteře, až už se mu samotnýmu nechtělo. Je to velmi italská kniha. Ale ne, tematizuje i jiné lidské touhy, pohnutky a vlastnosti - najdou se tam krátké poučné příběhy o závisti, lakotě, ale také šlechetnosti, čisté lásce a sebeobětování. Ten šlechtic, kterej neměl čím pohostit paní, a tak zabil svého milovaného sokola, a pak se ukázalo, že ona si sokola právě přišla vyžádat živého pro svého nemocného syna, mě málem rozplakal.

8 16.09.2023

(SPOILER) Erikovi je čtrnáct a je démonolog praktikující svoje rituály v dětském pokojíčku. Ne že by byl úplně neúspěšnej, jen místo démona vyvolá Mrakoplaše, kterej byl od Magického prazdroje zaseknutej někde v podzemí. Ač si Mrakoplaš zase myslel, že nic neumí, král démonů mu ty démonský schopnosti dá. A tak Erik, Mrakoplaš a nezbytné Zavazadlo utíkají až do minulosti, kde se odehraje parodie na dobytí Troje včetně Heleny/Eleonory, protože Erik vyvolával démona mimo jiné proto, aby se setkal s nejkrásnější ženou světa. A taky aby žil věčně, takže následuje setkání se Stvořitelem v momentě, kdy vzniká vesmír a Zeměplocha. A nakonec se trojice vydá do pekla, kde se mučí nudou a terapií. Stále nejsem úplně fanynka Zeměplochy, ale díly s Mrakoplašem mě baví.

8 06.08.2023

Kdybych měla vybrat nejsilnější knihu z Carterovy série, byla by to tahle. Poprvé autor napsal pokračování jedné ze svých knih a vybral si k tomu charakter nejsilnější - naprosto šíleného vraha Luciena Foltera, kterému už jeho někdejší spolubydlící Robert Hunter jednou přerušil jeho životní (nebo smrtelný) výzkum. Tenkrát to Robert navzdory nereálné obtížnosti úkolu sfouknul za dva týdny, zatímco byl García na dovolené (a sám tam měl být po náročném vyšetřování taky, ale Robert Hunter nepotřebuje nikdy dovolenou, takže letenky na Havaj klidně nechá propadnout) a svému parťákovi se touhle mezihrou ani nepochlubil. García se tedy zapojil až do druhého kola s Lucienem, a rovnou se svým zčistajasna nabytým sebevědomím doprovázeným sarkastickým vtipkováním. Dobrý.

8 04.03.2023

Letošní výročí 150 let od narození tohohle výjimečného slovinského architekta, který proměnil tvář Pražského hradu a mimo jiné nám taky zanechal na Vinohradech úžasný kostel ve středomořském stylu, jsem nemohla nechat jen tak minout. Velmi se mi při třídění informací hodila tahle brožurka, ze které se jednoduše dozvíte všechno podstatné - co konkrétně Plečnik na Hradě postavil, co je na tom zajímavého, jak to vypadá (spousta fotek) a jak se k tomu dostanete (ve spleti hradních zahrad a nádvoří jsou to užitečné informace). Doporučuju.

8 22.01.2022

Četla jsem ji na koleji před státnicema celý večery. Byla zamýšlená jako středoškolská, ale na běžnýho středoškoláka je to přece jen trochu moc informací. Oceňuju přehlednou strukturu i dobový dagerotypie a fotky, dodnes ji mám v knihovně a věřím, že pro osvěžení nějaký kapitoly český literatury ještě využiju.

8 01.10.2021

Tíživá Elena... Víc než v jiných knihách jde Ferrante na dřeň hlavní hrdinky, která zmítaná nevyrovnanou psychikou koná nesmyslné věci a motá se mezi muži a komplikovaným vztahem k matce. V něm občas převáží fyzický nebo psychický odpor, občas vytryskne trocha lásky. Expresi tentokrát Ferrante podpořila i tekoucími nejrůznějšími tělesnými šťávami... Hlavní hrdinka Delia je pětačtyřicetiletá žena pátrající po minulosti mrtvé matky, jenže sotva přijede do Neapole a otevře dveře matčina bytu, zamotá se do vlastních smyšlenek o příběhu matky a jejího milence, pak se tam ještě objeví jeho syn, s nímž zažila Delia nějaké to dětské traumátko, ale možná si to taky vymyslela, občas jsem nedokázala úplně odlišit "realitu" a hrdinčino horečnaté fantazírování. Pak tam taky proběhne podivná honička, kterou odstartuje Deliina návštěva obchodu se spodním prádlem, kam chce kdovíproč vrátit kalhotky, který našla u matky na podlaze. (Varování: spodní prádlo a menstruace jsou významnými hráči tohohle románu.) Je to ale opět mistrovsky napsané, spisovatelsky se tomu fakt nedá vytknout nic. A i když je Delia malinko bláznivá, je tak opravdová, že umí sáhnout až na dno duše.

8 27.09.2021

(SPOILER) Tolik mě to nevtáhlo jako Pýcha a předsudek a chyběl mi tam vtip. Marianna je velká citlivka, vlastně mi trochu nepříjemně připomínala mě. Elinor je rozumná a umí se ovládat - i když je stejně zklamaná v lásce jako její sestra, tak zatímco Marianna se hroutí v horečkách, Elinor se ani nepochlubí, aby neobtěžovala ostatní, kteří mají svých starostí dost. Svého nakonec dosáhne Elinor, Marianna se jakž takž uklidní a přijme, co jí osud nabídl, a vlastně je šťastná. Hezky napsaný, ale chyběla mi aspoň u některé z postav trochu živost - Rozum a cit je pro mě na jedný straně chlad na druhý zbytečný drama.

8 18.08.2021

(SPOILER) Mám takovej pocit, že je to skvělý, ale nedokážu to obhájit, protože sci-fi nerozumím. Abych pochopila, co všechno vlastně lidstvu hrozí, protože si začalo s těmi z planety Össe, musela bych si Jantarové oči přečíst tak třikrát. Tuším, že spory nitrožilních hub a různé drogy budou jejich hlavní zbraní proti jednotlivcům, dál tu máme lidské oběti jejich bohu... Tragický hrdina, ale přesto cynik, kterému to pálí, Lucas Hildebrand tohle všechno vidí jako první a hledá, jak by se společnost mohla ze závislosti na Össe vymanit. Brzy se dozvídáme, že za to zaplatí vysokou cenu, což úspěšně skrývá před svou sestrou, méně úspěšně před svou dívkou, poněkud hysterickou Pinkertýnkou, která ho po dvaceti letech konečně sbalila. Na konci prvního dílu myceliární ságy Lucas nejspíš objevuje jakési tajemné skupenství... A teď si jdu přečíst komentáře, třeba mi to někdo vysvětlí líp.

8 28.07.2021

(SPOILER) První polovina knihy mě natolik vyčerpala, že odkládám do nedočtených… Faust se dostal do průšvihu, protože celý život seděl nad knihami a nakonec seznal, že z nich stejně není možné vyčíst všechno poznání. Veškerá radost mládí mu zatím utekla – a co on teď se sebou. Tak uzavře smlouvu s ďáblem a už se veze. Ďábel Fausta omladí a on hned svede holku, zařídí jí nemanželské dítě a ona, pokořená a zoufalá, dítě zabije a je odsouzena k popravě. Faustovu nabídku pomoci hrdě odmítá a ten ji nechá svému osudu a odchází. Druhý díl začínající Faustovým setkáním s lehkomyslným císařem jsem prozatím nechala být já, ale ač si na něm vylámali zuby i překladatelé a mnozí ho rovnou zatratili jako nekvalitní, věřím, že se k němu ještě odhodlám. Verše jsou to bezesporu nádherné a to, že na nich Goethe neúnavně pracoval celý život, je obdivuhodné a nepředstavitelné.

8 10.07.2021

Indie a Pákistán, to je pro mě vzdálená realita i co se týče současného dění, natož před sedmdesáti lety. Oceňuju Rushdieho vypravěčský styl, ty pasáže, kdy se vševědoucím Salímem prolítneme Indií napříč, jsem četla jedním dechem. Naopak v jiných částech knihy jsem měla značné čtenářské záseky, hlavně v druhé polovině, nebo možná poslední třetině, kdy se dostal do boje a já jsem nedokázala pořádně pochytit, na jaké že to straně stojí a co to znamená pro osud národa a proč je s ním tak moc spjaté Salímovo nadání. Děti půlnoci jako společenství vůbec byly podle mě málo vytěžené, ocenila bych více konkrétnějších příběhů, které jim jejich dary v životě zařídily. Salímův "bratr" Šiva byl teda děsnej kruťák, doufám, že mě ty jeho kolena nebudou strašit ve spaní.

Líbilo se mi několik perspektiv vyprávění. Všechny byly dobře napsaný a žádná nenudila. Nudil mě ale opět trochu Geralt... Je tam za zádumčivýho týpka v pozadí, kterej se občas probere a pobije pár nepřátel (teď už ani nezabíjí příšery, což má být zaklínačova životní náplň a způsob obživy). Ciri je vláčena hlubším a hlubším bahnem života, ale ona je ta pravá hrdinka, která všechno zvládne a nic ji fyzicky ani psychicky nezlomí. Čarodějnej ženskej spolek moc nechápu - sejdou se, kecají... Takovej think-tank o ničem, proč? Podle mě jsou pasáže o válce a různých souvisejících bojích mistrovský, jakmile se ale dostane na čaroděje či zaklínače (Geralt byl skutečným hrdinou dle mého naposledy v povídkových knihách a asi prvním dílu románu), kvalita knihy většinou upadá. Připadá mi, že autor někdy pořádně neví, co s tímhle typem postav...

8 04.02.2020

Zahanbeně přiznávám, že nedočteno. Dostala jsem se do druhé poloviny, ale nesmyslné zápletky s cílem oddálit příchod K. na zámek se vršily a nic moc jiného se čekat nedalo. Je fascinující, co všechno se K. za pár dnů stalo, jak to přijal a snažil se urputně bojovat s dalšími chapadly chobotnice - ještě vyřídím tohle a pak už se fakt přiblížím! - ač absurdita všeho nabývala na rozměrech. Třeba to ještě někdy dojedu, ale podle recenzí i znalostí ze školy je mi jasné, že konce se dobrat nelze :)

8 13.12.2019

Je to krásné, co k tomu napsat víc. Příběh o tom, jak tři muži milujou jednu ženu a ona chce toho, kterej ji nejvíc klame, se může zdát jako neobjevná klasika. Tohle je ale velmi dojemně napsáno, v krásných verších a v češtině se skvělým Vrchlického překladem. Chtěla bych takovýho Cyrana! I s tím nosem, kterej na něm naopak byl zajímavej, nechápu, proč z něj měl takovej mindrák.

8 11.11.2019

Rozesmutnilo mě to. Je to moc hezky napsaný, až je vám z toho úzko a začnete zpytovat svědomí – a to nemusíte mít na svědomí takovej průšvih jako tihle dva. Tohle je literatura!

8 05.08.2019

Mám strašně ráda knihu i film. Obojí je vtipný, trochu praštěný - Vejvara je pěkný pometlo, Kondelík je rázný, ale laskavý otec, milující matka umí rodinu pěkně srovnat. Nejvtipnější námluvy, o jakých jsem kdy četla - ten Vejvara si Pepičku za svoje útrapy, které si z velké části způsobil sám, fakt zasloužil. A Kondelík si ho pěkně proklepnul, takže teď musí být spokojen. :-)

8 19.11.2018

Před pár lety jsem četla Pan Kaplan má třídu rád, smála jsem se u toho jako blázen a bylo to skvělý. Tohle je taky super, ale asi jsem si taky měla vybrat knihu, a ne tu nahrávku s Miroslavem Donutilem - aspoň tak si vysvětluju, že tentokrát mě to tolik nebavilo, i když šlo v podstatě o to samé, stejné prostředí i postavy, popleta Kaplan pořád ve stejném kurzu angličtiny pro přistěhovalce, stejný humor založený na jeho nepochopení cizího jazyka a nesmírné horlivosti, kvůli které si pochybení nehodlá připustit. Homoristický knihy je těžký adaptovat do zvukové podoby.

7 25.05.2024

Před státnicemi jsem ji měla přečtenou tam i zpátky, podtrhanou všemi barvami, opoznámkovanou... Snad žádnou jinou knížku jsem neměla v hlavě takhle moc. Jen grafika nebyla nic moc, takže proto jsem si do ní musela doplnit všechny ty barvy, značky, čísla.

7 12.03.2024

Četla jsem pod názvem Čas přílivu. Ta Agatha fakt milovala cestování, zase se při odkrývání minulosti podezřelé dozvíme, že navzdory mladému věku se její identita rozplizla kdesi mezi střední Afrikou, kde se stihla vdát, a Amerikou, kde potká druhého manžela. A to je náš bohatej strýček, kterej zemře a tím všechna sranda s dědictvím začne. Na scéně se objevuje poslední vůle a taky možnost, že na rozdíl od starého Gordona možná ještě tak úplně nezemřel Rosaleenin první manžel. To nejvíc vytáčí bratra mladé vdovy, kterej si ji vodí jako loutku a odráží Gordonovy příbuzné, kteří si chtějí z jejího dědictví aspoň něco vypůjčit. Pak se to všechno šíleně zamotá, zemře ještě několik lidí, někdo se převleče za ženu a nechá se tak z dálky vidět, ale Poirota nezmate nic a všechny ty několikrát přetočené zápletky zločinu odhalí. Dávám pět hvězd <3

7 25.11.2023

Tahle série je fakt skvost, zejména pro ty, kteří se zajímají o historii Prahy v evropských souvislostech. Baví mě, jak postavy nejsou černobílé, jak na ně vypravěč nahlíží z pohledů různých lidí z rozmanitých vrstev. Nejvíc nohama na zemi je stará pradlena, u které se střídají jemnostslečny s milodary a ona si myslí, zase jde nějaká s krajkama, co já s tím, člověk aby si tu pomalu otevřel vetešnictví. A nahlas jemnostslečně poděkuje a vyprovodí ji s úsměvem, aby odjela a nezacláněla v chudém domku, protože nechoď Vašku, s pány na led, jak se o tom přesvědčil stařenin syn. A jemnostslečna má pocit, že udělala dobrý skutek, jedna si svými odloženými hadry a starými hračkami vyléčila svědomí a druhá si tam šla rovnou pro informace na pana Nedobyla, aniž by prokoukla, že stařena o něm nic špatného neřekne, protože u něj na zahradě může bydlet. Učeného nepraktického otce slečny Marie mi bylo líto, ale když on se té svojí filozofie a fajnového života prostě nevzdal ani v nejhorším a radši strčil dcery těm dvěma nelítostným chlapům, aby měl klid a peníze na svoje psaní. Ještě bych zmínila Bětuši - jak byla pyšná na to, že je první žena v Praze, která se nechala zaměstnat, což demonstruje svým účetním místem u Borna, načež jí její jediný nápadník za dlouhou dobu odpoví: „A co ty stovky dělnic?“ Ta kniha je tak mnohovrstevnatá a nabitá historií Evropy, které jsou tihle obyčejní lidé součástí, autor ale nestraní žádné společenské vrstvě, žádnému myšlenkovému směru, a navíc je ve svém vyprávění vtipný i jemně ironický.

7 24.09.2023