Margie94
komentáře u knih

Před chvílí dočteno se slzami v očích. Tohle je prostě tak krásný a dojemný příběh, kde se melancholie střídá s humorem a současnost s minulostí. Některé pasáže jsem si přečetla víckrát, protože zde čtenář nalezne pár životních mouder, které mají nějaké poselství a poučení. Za mě parádní kniha a už se nemůžu dočkat, až si přečtu nějaké další knihy od autora :)


Nemám slov... před chvílí dočteno a zatím na to nemůžu přestat myslet. Cítím smutek, strach, úzkost a bezmocnost a přemýšlím nad osudy hlavních hrdinů. Jak si byli tak blízko a přitom tak daleko. Na jejich bezútěšné dětství, které je poznamenalo na roky dopředu a na to, jak jejich neschopnost spolu komunikovat jim vypalovala díru do srdcí. Bezkonkurenčně je tohle jedna z nejlepších knih, které jsem kdy přečetla.


Vtipné, milé a úsměvné čtení, které se místy střídalo s vážnými tématy každodenního života v období normalizace. Helenka je humoristka každým coulem a její eskapády a trable mě opravdu bavily :) Nemůžu jinak hodnotit, než 5* :)


Uff...tohle bylo něco. Po Anežce, která se mi velmi líbila (ačkoliv její téma je stejně tak ponuré jako v tomto případě) jsem šáhla po Houbařce, takže se pro mě jedná o druhé setkání s autorkou. A opět to bylo brilantní, dokonce lepší jak Anežka. Z vyprávění na vás sahala ponurost, deprese, sem tam světlejší chvilky ze života hlavní protagonistky Sisi. Intimní sonda do vyprávění o její rodině a o tom co ji poznamenalo do konce života. Při čtení mi jí bylo neskutečně líto a bylo mi do breku. Jazykově je kniha napsaná neskutečně čtivě, přímo čtenáře vtahuje do celého komplikovaného příběhu a napíná ho, co se bude dít na dalších stranách. Za mě naprostá spokojenost i přes smutné téma knihy. 5*


Nádherné, ale tak strašně smutné... citově vás to úplně ovládne a emočně vyšťaví. Tohle by si měl povinně přečíst každý...


Knížka mého dětství, kterou jsem přečetla několikrát. Neznám krásnější českou knihu pro děti :)


Pro mě jedna z nejlepších knih vůbec. Nic pro neotrlé povahy a lidi se slabým žaludkem. Příběhově velmi silné vyprávění o strašných zvěrstvech 2. světové a nešťastným koncem pro člověka, který se svou vlastní "nevinou" (můžeme říct, že byl duševně nemocný) stal jedním z největších zrůd v historii 2. světové. Zážitek navíc ještě stupňuje vyprávění, které je v ich-formě (takže vidíme do mysli hlavní postavy).
Nejvíce na mě však zapůsobil soudní proces s hlavní postavou, kde se měl doznávat ze svých činů... "Během procesu vykřikl prokurátor: "Zabil jste tři a půl milionu lidí!" Požádal jsem ho o slovo a opravil ho: "Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl milionu." V sále se okamžitě ozval hluk a prokurátor křičel, že bych se měl stydět za svůj cynismus. Ale já jsem neudělal nic jiného, než že jsem upřesnil nesprávné číslo."


Bohužel, po třech velmi dobrých dílech (kdy první byl absolutně nejlepší) mě čtvrté pokračování docela zklamalo. Nové postavy mě vůbec nezaujaly, scény byly hrozně vyumělkované až přitažené za vlasy (neříkám, že v předchozích dílech takové nejsou taky), vůbec mi to nesedlo, chybělo mi víc akce na Kostce a to, co se dělo někde na chatě a v Praze mě vůbec nezajímalo. Celkově jsem našla o mnoho míň momentů, kdy jsem se uchechtla nebo se smála jak sluníčko na hnoji, proto tedy hodnotím pouze 3*


Tak tohle byla opravdu velice zajímavá četba! :) Skvělý námět, ještě lepší zpracování, neodpustím si ale výtku - vůbec by podle mě nevadilo, kdyby autorka tak 100 stran ubrala. Podle mě už to šlo do hloubky až moc a já se asi v půlce začala ztrácet v postavách a částečně i v ději. Ale to neubírá na faktu, že se jedná o opravdu výjimečnou knihu jak svým zpracováním, tak svým silným příběhem :)


Neobyčejně obyčejná knížka, která vypráví melancholický příběh mladé studentky Veroniky. Autorka si s neuvěřitelnou precizností pohrává se slovy a text se tak nádherně čte. Po stránce jazykové je to naprosto skvostné dílo. Nedivím se, že tento debut vynesl autorce Cenu Jiřího Ortena a moc se těším, až si od ní přečtu něco dalšího :)
Snad jediné, co bych knížce vytkla (ovšem je to jen z mého osobního pohledu) je náboženské, přesněji křesťanské pozadí příběhu, které já osobně moc nevyhledávám, ale zde to s klidným svědomím promíjím. Dále jsem se pak trochu ztrácela v čase - zda autorka právě popisuje minulost nebo přítomnost.


Děsivá a mrazivá četba, při které místy ani nedýcháte...jedna z mých nejoblíbenějších českých knih.


(SPOILER) Jako milovnice psů mi během příběhu párkrát vyhrkly slzy do očí...toho Gumpova utrpení bylo na mě prostě příliš...a když už se měl dobře u svého nového páníčka, tak příběh najednou skončil :/ pár stránek navíc a asi bych dala 5*


neskutečně živá divadelní hra se svižným tempem :) přiznám se, že než jsem se rozhodla knihu přečíst, o Vítězslavě Kaprálové jsem nevěděla vůbec nic... neuvěřitelný hudební talent, kterému osud nepřál a jeho život ukončil velmi brzy...
Po Žítkovských bohyních jsem byla po dočtení Vitky velmi mile překvapena a toto dílo posunuju v žebříčku před bohyně :) už se nemůžu dočkat, až přijde v mém "to read" na řadu Gerta :)


Designově nádherná kuchařka plná švédských receptů doplněná zajímavostmi ze života Švédů :) Pro mě jako nadšenkyni severských států must read :) Těší mě, že recepty neobsahují speciální ingredience, které by byly těžce sehnatelné a tak snad jednoho dne vyzkouším nejeden recept. Po přečtení již mám ideálního kandidáta - milované švédské kanelbullar, které jsem již měla čest ochutnat a byly vynikající :)


Krásné, smutné, dojemné...natolik, že po dočtení jsem pár minut jen zírala na stěnu se slzami v očích...


Jo, opět to bylo moc fajn - stejně jako druhý díl. Osazenstvo Kostky prostě neubírá na absurditě a každodenních strastech šlechtického života. Jen ta spousta peněz furt chybí :D


Tohle bylo prostě nádherně roztomilý :) Příběh o strašidýlku, co se všeho bojí. Knihu doplňují opravdu krásné ilustrace a příběh dobře odsýpá a graduje. Jako pohádka pro děti od 6 do 8 let ideální :)


Moje druhá kniha od paní Soukupové po pro mne příliš nepřesvědčivé knize "Pod sněhem"... a překvapení se nekonalo. :/ Styl psaní mně absolutně nesedí - to množství čárek, které oddělují každou jednotlivou myšlenku tak, že věta nakonec má přes tři řádky, to mé čtenářské srdce prostě ubíjí. Kolikrát jsem se nachytala, jak čtu některé dlouhé věty pořád dokola a říkám si, proboha, co to je za slovosled. Za mě prostě definitivní ne a paní Soukupové už asi šanci nedám. Dvě hvězdičky uděluji za sympatické (a bohužel vnitřně velmi nešťastné) postavy Jitky a Adélky.
#nedocteno


tak tohle bylo opravdu zvláštní a neobyčejné čtení... ještě teď mě při vyslovení "betonová zahrada" přejede maličko mráz po zádech...


Tak já nevím...z této knížky mám velice rozporuplné pocity. Rozhodně se podle mě nejedná o knížku pro děti, jak je nám často podsouváno. Dokonce bych řekla, že je to pro čtenáře minimálně 12+ (hlavně díky filozofickému pojetí knihy). Mladý princ mě v příběhu jednou překvapil a dojmul a podruhé jsem si říkala, jaký je to s prominutím fagan. Buď jsem měla knížku číst dřív a nebo později (asi až mentálně vyzraju :D). Něco mi ta knížka dala, ale nemohu si pomoci a musím říct, že jsem se u čtení převážně nudila a navštěvování planetek mi přišlo skoro na jedno brdo...nemohu jinak než hodnotit jen 3* s tím, že možná dám princovi druhou šanci někdy v budoucnu.
