MarieAnnaSarah komentáře u knih

Nádherný příběh plný citů psaný z pohledu malé holčičky objevující nový svět. Svět rodičovské lásky, svět bez chudoby. I na těch pár stránkách, který má, dokázala autorka říci vše, co mělo být řečeno. Myslím, že na tuto knihu dlouho nezapomenu.
Bez váhání dávám plný počet a vřele doporučuji :)

3 02.03.2014

Po přečtení prvního dílu jsem hned sáhla po druhém. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že styl knihy je velmi odlišný. Ale to mě neodradilo, naopak ještě více mě to ke knize přitáhlo :)

Život Mikaela Blomkvista se po obrovské slávě jeho díla o Wennerströmovi konečně vrací do starých kolejí. Časopis Milénium dobře prosperuje a navíc se mu naskytne možnost vydat další knihu. Knihu o prostituci, která bude neméně skandálním počinem, jako kniha předchozí. Náhle je však autor knihy i se svou partnerkou zavražděn. Na vražedné zbrani jsou nalezeny otisky Lisbeth Salanderové. Policejní a mediální hon na psychotickou vražedkyni začíná. Avšak Mikael Blomkvist neochvějně věří v Lisbethinu nevinu a je tedy opět na něm, aby našel pravdu.

Jak už jsem předestřela v úvodu, tato kniha se od předchozího dílu v ledasčem liší. Pan Larsson upustil od květnatého stylu vypravování a více se tentokrát soustředil na detektivní zápletku. Což však pro mne rozhodně nebyla chyba. Předestírá nám jeden čin (tři vraždy) z pohledu několika osob s různorodými názory. Tedy i pátrání je vedeno na několika frontách. Musím přiznat, že za toto má u mne plus největší. Takový styl detektivní knihy mám velmi ráda.
MOŽNÝ SPOILER Bohužel v tomto díle jsem nalezla pár momentů, se kterými jsem jako čtenář nebyla zcela spokojena.
Trochu mě zaskočila potřeba autora vložit do knihy nadsamce, který díky vrozené vadě nepociťuje žádnou bolest. U této části jsem pochopila, proč je s Larssonem srovnáván Jo Nesbø, však i on velmi rád používá různě zvláštní či výjimečné postavy.
Druhým sporným momentem pro mne byly poslední strany. Hlavní postava s kulkou v mozku se dokáže vyhrabat z hrobu a ještě dlouho téměř bez problémů fungovat. Achich. Velmi mi to připomnělo jinou závěrečnou scénu, kdy policista zasažený několika kulkami přímo do hrudi zvládne ještě téměř vstát a podat svou zbraň kolegovi. (A na konci se samozřejmě uzdraví.) Takovéto za vlasy přitažené části opravdu v knihách nemusím.
Třetím bodem pro mě byla osoba policisty Hanse Fasteho. Číst věty pocházející z jeho úst mě naprosto vytáčelo a stále jsem zůstávala v úžasu, že mu to prochází. Co nějaká profesionalita, vážné pokárání od nadřízeného a ne jen úsečný pohled či okřiknutí? Asi jsem naivní. Ale upřímně jsem litovala, že mu Sonja těch ran nevpálila mnohem více.
Čtvrtý bod nebyl mínusem, spíše mě velmi pobavil. Fakt, že policie, řešící trojnásobnou vraždu s nebezpečným pachatelem běhajícím po Stockholmu, se v poklidu v pátek rozloučí a jde si užívat volný víkend s tím, že pokračovat budou v pondělí, nešel přejít bez pousmání. A když už jsme u té policie. Velmi mě překvapilo, že nikoho z policistů nenapadlo vyslechnout Holgera Palmgrena, který byl Lisbethiným poručníkem mnoho let a znal ji ze všech nejlépe. Nu což. KONEC SPOILERŮ
To však nemění nic na tom, že se mi kniha velmi líbila, a že hned po dopsání komentáře se vrhnu nedočkavě na třetí díl :)

Rozhodovala jsem se, zdali ji ohodnotit čtyřmi či pěti hvězdičkami, jelikož to bylo něco mezi. Ale přiklonila jsem se nakonec ke čtyřem, protože pokud nedokážu takovéto maličkosti odpustit mému oblíbenému Joovi Nesbømu, pak musím být stejně "tvrdá" i na ostatní spisovatele. Kéž by bylo možno dát alespoň čtyři a půl, pak bych byla spokojená :)

3 29.01.2014

Potřebovala jsem knížku na odlehčení jiné četby a tak jsem se rozhodla pokračovat v knihách Larse Keplera. Tentokrát tedy byla na řadě Paganiniho smlouva.

Penelope, která je známou mírovou aktivistkou, si vyjede se svým přítelem Björnem na lodi. Na poslední chvíli se k nim přidává i její mladší sestra Viola. Když si dosyta užijí krásnou plavbu, zakotví v zátoce, kde se Penelope s Björnem rozhodnou na chvíli užít soukromí opuštěného ostrova a Viola si jde odpočinout do kajuty. Po příchodu zpět Penelope však nalezne Violu mrtvou. Výlet se náhle pro Penelopu a Björna mění ve zběsilý úprk před tajemným pronásledovatelem, který s vražděním zdaleka neskončil. Mezitím je ve Stockholmu nalezen ředitel Inspekce pro vývoz strategického zboží oběšený ve svém bytě. Opět je na komisaři Joonu Linnovi, aby oba případy vyřešil.

Po zklamání z Hypnotizéra jsem k dalšímu dílu přistupovala opatrně. Ale od první chvíle mě příběh chytl, nemohla jsem se odtrhnout a postupně se dopátrávala všech okolností zločinů. Bylo to pro mne příjemné překvapení. Navíc mě potěšila vedlejší vyprávění o Paganinim či Penelopino o Dárfúru, přesně takové vsuvky mám v knihách ráda. Libovala jsem si ve svižném tempu, tentokrát téměř bez zaškobrtnutí. Tedy až na jednu nelogičnost, kterou jsem uvedla v diskuzi, což je stále ale oproti Hypnotizérovi velký pokrok.
Zpět k ději, jak jsem psala, byla jsem nadšena. První půlku knihy jsem zhltla během pár hodin čtení, které jsem vyměnila za spánek. Pak jsem se dostala k časti se soutěží...No, to co jsem po přečtení této kapitoly řekla, nebylo zrovna slušné. Dokážu překousnout všemožně překombinované zápletky, ale tohle už bylo dost přes čáru. Ách jo. Přišlo mi, jako by si spisovatel předchozích stránek na chvilku odskočil a v mezidobí to za něj vzal někdo jiný a to s prominutím ujetý. Soutěž, vrtulník? To myslíte proboha vážně?
Po přetrpění této části však pokračoval příběh v normálním tempu jako dříve a já se nechala pomalu uchlácholit, že to bylo jen šlápnutí vedle. Avšak přišlo dopadení, o kterém mohu říct maximálně to, že bylo úsměvné. A závěrečný několikanásobný happyend to dorazil.

Jak mělo duo Lars Kepler zpočátku nakročeno přesvědčit mě konečně o své kvalitě, tak ke konci mě spíše přesvědčovali o opaku. Škoda. Tentokrát opět jen 3* a přemýšlím, zda-li to mám vzdát či jim dát ještě další šanci. Ale dám, do třetice všeho dobrého a zlého to s nimi ještě zkusím :)

3 13.01.2014

Číst knihu Ještě jeden den s panem Julem je dechberoucí zážitek, který se ve čtenáři ještě na dlouho zakoření. I přes její krátký rozsah je v ní řečeno vše, co je potřebné a proto jistě dokáže směle konkurovat velkým románů.

Alice se probudí jako každé ráno, jde do kuchyně za vůní kávy, kterou její muž jako každý den uvařil, ale něco je jinak. Pan Jul nesedí na svém místě u stolu, ale v křesle v obývacím pokoji pozoruje sníh. A je mrtvý... Alice však není na jeho odchod připravena, je mnoho toho, co mu neřekla, k čemu se mu chce přiznat, nač chce zavzpomínat. Nechce mít v bytě zaměstnance pohřebního ústavu se zdvořilým smutkem, nechce oznámit synovi, že přišel o otce, nechce prášky na spaní a zapomenout. Ještě ne. Chce se nejprve v poklidu rozloučit a připravit se na život bez pana Jula. A tak se rozhodne, že jeho tělo
ponechá tak jak je a prožije s ním ještě jeden den.

Dojemný příběh, prostý klišé, který přes svou tragičnost nutí čtenáře se často i zasmát, podtržený postavou autistického chlapce Davida je prostě nádherný. Dávám všech 5*

3 27.12.2013

Gastronomie je mou láskou, hobby i obživou a pan Vaněk patří k českým kuchařům, kterých si vážím a bezmezně je uznávám, takže touto knihou se Ježíšek trefil do černého :)

Kniha obsahuje známé i zapomenuté recepty našich babiček podané jednoduchou formou, u složitějších receptů doplněnou fotografiemi s postupem. Vše podtrženo fotkami s dokonalou úpravou přímo na talíři, která dokazuje, že nejen zahraniční speciality mohou být oku lahodící. Jedním slovem krása. Jsem naprosto spokojena a doporučuji knihu všem i začínajícím kuchařům.

K tomuto dílku jsem jsem dostala úplnou náhodou. Avšak pro oživení jednoho nudného večera na horách posloužilo skvěle, když jsem ho předčítala na místo pohádky spolubydlícím.

Věřím, že v době svého vydání bylo velmi kontroverzním, vždyť jen těch neslušných slovíček tam je přehršel. Ale nás především pobavilo. Myslím, že v dnešní otrlé době ho ani nedokážeme již jako tolik šokující vnímat, vždyť se na nás popisy coitu hrnou ze všech stran. Ale tohle dílko má oproti ostatním velké plus, je krátké, přímé a napsané výborným jazykovým stylem, který všem těm 50 odstínům chybí.

Takže přinejmenším za pobavení dávám tři hvězdičky :)

3 14.12.2013

Agatha opět nezklamala a téměř do poslední stránky jsem netušila, jak to vlastně je :)

Příběh o vraždě pana Renaulda je tentokrát opravdu trochu zamotanější, ale i přesto čtenář neztrácí přehled a může si užít knihu, jež má spád.
Hastings opět dělá malé přešlapy, Poirot předvádí práci svých malých šedých buněk a celá kniha je navíc okořeněna jeho soupeřením a špičkováním s francouzským detektivem Giraudem, které mne velmi bavilo.
Tentokrát hned po prozrazení vraha příběh končí, což pro mne naopak bylo plusem, jelikož se příběh obešel bez láskyplného happyendu, který vždy nezapře, že knihu psala žena.
Ačkoliv sladkost si stejně úplně neodpustila a pouze ji použila o chvilku dříve v "hrdinském" gestu kapitána Hastingse. Už to k ní prostě patří :)

3 20.10.2013

Na Kuličku jsem se již dlouho chystala, ale teprve nyní, donucena okolnostmi jsem se k ní konečně dostala a rozhodně nelituji.

Maupassant, dokázal již v jiných dílech, že dokáže dokonale vykreslit psychologii postav a ani v takto útlém dílku neměl potřebu od toho upouštět. Novela o čisté duši, kterou lidé opovrhují, protože se věnuje nečisté obživě, ve mě zanechala hlubokou stopu. Kulička je nádherné dílo vykreslující pravou tvář lidí té doby, bez skrupulí, bez soucitu. Poukazuje na známé pravidlo, že každý dobrý skutek, bude po zásluze potrestán, že pomáhat druhým, obětovat se pro jejich dobro, je naivní. Ale stejně jako Kulička, ani já nejsem ochotna takovýmto demagogiím věřit, věřím v dobro. A i proto mi spolu s ní na konci příběhu stékaly slzy po tváři.

2 07.03.2015

Silný příběh v útlé knize, nic více asi již není potřeba říci, jelikož vše bylo vyřčeno v komentářích předchozích. Po přečtení se ve mě usadil takový zvláštní pocit, což beru jako McEwanův záměr a rozhodně na tuto knihu hned tak nezapomenu. Jen k dokonalosti mi tam něco chybělo. Co, to bohužel netuším. Třeba to naleznu v jeho dalších knihách. Tudíž za 4* a doporučuji :)

2 22.05.2014

Na Adler-Olsena jsem poslouchala ódy již delší dobu a tak, když se mi konečně jeho kniha dostala do rukou, hned jsem po ní skočila.

Rok 2002, nadějná mladá politička Merete Lynggardová za nevysvětlitelných okolností zmizela z trajektu, na kterém cestovala se svým bratrem. Její tělo se nikdy nenašlo, ale případ byl uzavřen jako pravděpodobné utonutí.
Rok 2007, dánský kriminalista Carl Morck je přidělen do nově vzniklého oddělení, jenž má rozkrývat nevyřešené případy. Prvním případem oddělení Q se stává právě zmizení Merete.

Co se opravdu Adler-Olsenovi nedá upřít je výborný styl psaní. Škoda, že jen ten obsah pokulhával.
První, co mi hned od začátku knihy vadilo, byly postavy, nepřirozené, nepříjemné. Možná je to samotnými Dány a já Adler-Olsenovi křivdím. Ale krom "roztomilého" Asada jsem měla po celou dobu knihy pocit, že ty lidi nesnesu. Často líným a protivným Morckem počínaje a arogantním přednostou (stále mi moc nesedí tento překlad) léčebny konče. Nu což, i to by se dalo skousnout, kdyby děj za to stál, avšak mně se takovéto kompenzace nedostalo. Pachatel i motiv byl jasný již od necelé čtvrtiny knihy, takže místo napínavé detektivky s překvapivým odhalením mě čekalo zdlouhavé rozkrývání, kdy jsem měla kolikrát chuť na Morcka zařvat, aby už konečně začal používat hlavu a dal si dohromady očividné spojitosti.
Třetím mínusem pro mě byla brutalita, čímž se chci omluvit Joovi Nesbømu, že jsem mu vytýkala přílišnou snahu šokovat a zalíbit se u jeho prvních děl. Nejsem až taková cíťa, detektivní žánr mám ráda od raného mládí, takže jsem už přečetla a zhlédla všemožné vraždy, zohavení těl a jiné libůstky, ale při čtení řádků například o rezavých kleštích se mi poprvé v životě u knihy udělalo celkem šoufky.
V poslední čtvrtině začal děj plynout takovým tempem, že jsem si říkala, že to nakonec na čtyři hvězdičky bude, ale super akční dopadení s dojemným závěrem mě opět zchladilo.

Podrtženo, sečteno. Adler-Olsen píše dobře, jeho ironický humor mě pobavil, ale to bylo tak vše. Bohužel obsahově nebylo toto dílo podle mého gusta. Spíše než jako napínavá detektivní kniha, na mě působilo jako akční pánské čtivo. Proto dávám pouze tři hvězdičky.
Ale jelikož jsem tvor zvídavý, nezanevřu na něj a zkusím to s jeho dalšími díly. Ne vždy se holt první rande vydaří a já jsem ochotná dávat druhou šanci :)

2 17.04.2014

Páni, moje úplně první knížka, podle které jsem se učila číst. Doteď si pamatuji: "Huhňa hodně huhně, že hýl hnoji uhne." nebo "Svišt sice svisle visel, zasvištěl, svist slyšel sysel." :)

2 29.01.2014

Tak jsem to zkusila do třetice :)

V Birgittině dvoře, středisku speciální výchovné péče, se během jedné noci odehrají dvě brutální vraždy. Jasnou podezřelou se stává jedna z chovanek, v jejímž pokoji byla nalezena i vražedná zbraň a která téže noci z ústavu uprchla. Na místo dorazí náš známý vyšetřovatel s něžným finským přízvukem Joona Linna a dochází k názoru, že nic není tak, jak se na první pohled zdá. Ráno uprchlá dívka odcizí auto i s malým čtyřletým chlapcem. Na Joonovi je, aby oba vypátral a odhalil skutečného vraha.

Po dvou přečtených knihách od této dvojice jsem ke třetí opravdu přistupovala již skepticky. Avšak musím přiznat, že tato kniha se povedla. Od první chvíle byla plna nečekaných zvratů, postupně rozkrývala všechny okolnosti zločinu a postupovala malými krůčky k dopadení pachatele.
Přítomný čas mě tentokrát tolik nerušil, už jsem asi vůči němu otupěla. Stejně tak už jsem s klidem přecházela erotické scény, které jen dokazují, že do této knihy zasahovala i žena. Ano, nějaké chyby by se našly, ale až na ustřelenou nohu mi tentokrát děj nepřipadal nijak přemrštěný. I mnohokrát zmiňované spojení o něžném, jemném či příjemném hlase Joony Linny už mě neiritovalo, ale spíše jsem se nad ním vždy pouze pousmála. Ačkoliv nechápu nutkání autorů tuto věc stále připomínat. Zprvu jsem se obávala využití média při vyšetřování, ale postava Flory mi do příběhu už od počátku pasovala.
Rozkrytí celého zločinu se mi líbilo a musím uznat, že byl pro mne celkem překvapivé.
A dopadení? Ač drastické, nějak mi do celého příběhu zapadalo.
Zakončení obnovením vzpomínek na starý případ bylo třešničkou na dortu a musím se přiznat, že na Písečného muže se teď upřímně těším :)

Konečně jsem se od Keplera dočkala slibovaného strhujícího thrilleru a jsem, až na pár maličkostí, nadmíru spokojena.
Tudíž s radostí mohu udělit této knize 4* :)

2 17.01.2014

Na Palahniuka jsem se chystala už delší dobu, ale stále nějak nebyl čas či nebyla chuť. Pak nás napadlo s jedním človíkem číst stejné knihy, abychom mohli sdílet názory na ně zčerstva. Tentokrát byl na řadě s výběrem on a zvítězilo Zalknutí.
Takže jsem měla před sebou své Palahniukovské poprvé.

Viktor Mancini to nemá v životě jednoduché. Dětství prožil po pěstounských rodinách, případně se svou (polo)šílenou matkou, která většinu času jeho života trávila ve vězení či na útěku před ním. Proto není divu, že z něj vyrostl člověk, který když touží po lásce, musí se téměř zalknout a blízkost druhých může pociťovat pouze za cenu toho, že osouloží vše, co je v dosahu.
A aby toho nebylo málo, ještě zjistí, že je Ježíš. On, takový zmetek.

Dvě třetiny plynula kniha přesně podle mých představ, užívala jsem si to, bavila se. Ale pak se děj zcela otočil a já zůstala sedět s otevřenou pusou. Tolik zajímavých myšlenek jsem od Palahniuka vážně nečekala a bylo to pro mne příjemné překvapení. A hlavně díky tomu hodnotím knihu čtyřmi hvězdičkami a jsem si jistá, že přečtu i jeho další díla.

Dokonce jsi si i ke konci zvykla na opakování "viz též" či "není to správné slovo, ale napadne vás jako první", které mě zpočátku vysloveně vytáčelo :D

Jen nevím, zdali je chyba ve mě a po několika letech na horách, kde kuchaři při příchodu servírky či recepční do kuchyně opravdu neprobírají menu na večer, jsem už tak otrlá nebo zdali je to dobou, kdy se sex na nás valí ze všech stran (televize, internet a v nynější době i knihy), ale kniha mi nepřišla nijak extrémně pobuřující či příliš sprostá.
To jen tak na okraj pro všechny, kteří by se jí děsili po přečtení komentářů či před ní byli varováni, tak jako já :)

2 05.01.2014

Lovci hlav, poslední dílo od Nesbøho, které mi zbývalo přečíst. První román, bez Harryho Holea.
Dílo, kterým jsem se rozhodla uzavřít rok Nesbøovské mánie. Avšak prvotní nadšení bylo brzy zchlazeno.

Příběh úspěšného lovce hlav, který si ve volném čase přivydělává krádežemi umění, aby zajistil svou marnivou ženu, a který se ze dne na den se promění v úkladného vraha, byl pro mne zklamáním. První Nesbøovou knihou, jež mě nepohltila hned první stránkou. Knihou, ve které jsem měla problém s orientací nejen v postavách, ale i v ději. Posléze, když jsem se zorientovala, mi nadále přišel příběh nemastný, neslaný. Příliš akční, příliš rádoby šokující. Tak moc mi připomínající dílo, jenž mi též nesedlo - 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr. Avšak stále jsem se uklidňovala, že pomalý rozjezd může být pouhou předehrou a samotný děj se ještě bravurně rozjede, jak je Nesbøovým zvykem.
Po přečtení tříčtvrtin knihy, včetně často zmiňované latrínové části, jež mě nijak nezaujala, jsem však již tušila, že se pro mne bude po Švábech jednat o druhé Nesbøovské fiasko. Děj mne nejenže nepřitáhl, nepobavil a ani neohromil, ale mnohdy jsem se přistihla, že mne nudil, ba co víc, připadal mi nelogický. Nevědět, že jej napsal Nesbø, nepřisoudila bych mu ho. Chybělo mi jeho brilantní vypravování, vykreslení psychologie postav a svižné tempo, na které jsem byla přivyklá z jeho předchozích děl. Asi jsem už příliš zhýčkána, tudíž jsem od Lovců hlav čekala mnohem více a nebylo mi to bohužel dopřáno.

Knihu nehaním, někoho jistě tento styl zaujme, avšak jako již zmiňovaná kniha 10 rad, není mým šálkem kávy. Snad jediným plusem pro mne bylo odhalení Greveovy milenky. Tudíž Nesbøovský rok zakončím hodnocením pouze třemi hvězdami.
V příštím roce mi to jistě Nesbø vynahradí :)

2 23.12.2013

Dočteno, jedním slovem úžasné. Více slovy v komentáři, který jsem tentokrát maličko protáhla :D

http://www.databazeknih.cz/blog/muj-levhart-1065

2 11.12.2013

Barva kouzel mne pobavila, Pratchett ovládá ten styl humoru, který mám přesně ráda.

Seznámení s Mrakoplašem, Dvoukvítkem a vlastně celou Zeměplochou byla jedna velká jízda, jízda na horské dráze.
První sešup byl hned od počátku, byla jsem stále hlouběji vtahována do děje, užívala jsem si ho, smála jsem se. Asi v polovině přišel mírný kopeček a jízda byla unylejší, já zažívala menší nudu a počínala přemýšlet, zda-li bylo vůbec dobré do vozíku nastupovat, nakonec jsem stoupání přetrpěla a následně si užila sešup ještě větší než ten v první části knihy. A po vjezdu do cíle? Už jsem se těšila, až sednu do vozíku nanovo.

Jak jsem psala v počátku, pobavila jsem se. Ale zároveň si uvědomuji, že Pratchett má i lepší knihy.
Takže tentokráte za 3*, ale stejně to stálo za to :)

2 29.11.2013

(SPOILER) Skvělé :) Christie se v tomto díle opravdu vytáhla.

Za podezřelých okolností zemře Aristid Leonides, bohatý řecký přistěhovalec. Pátrat po vrahovi se tentokrát nevydává žádná ze známých tváří, ale pouze snoubenec vnučky zemřelého - shodou okolností syn detektiva ze Scotland Yardu :)
Pátrání se neobejde bez našich dobře známých zavádějících informací a proto není v podstatě až do samotného konce vrah zřejmý.
(SPOILER) Sice mě to párkrát napadlo, nejvíce u nálezu židle od bláta, ale vždy jsem tu myšlenku zas zavrhla.

(SPOILER jako prasátko, tak to nečtěte, kdo to nečetl :)
Během samotného pátrání nám vykresluje Agatha zajímavý příběh o křivých lidech z křivého domku, o jejich minulosti, vlastnostech a hlavně špatnostech, které se nakumulovaly uvnitř netvora, jež nyní vraždí.
Vskutku brilantní vyústění s ještě lepším zakončením. Klobouk dolů, královno :)

Pro mne jedna z nejlepších knih od Agathy, tedy 5*

P.S. Jediné, co by si mohla odpustit je ten happyend na konci. Ale budiž, byla to žena a už to k ní tak nějak patří :)

2 13.10.2013

Na Staříka jsem byla upřímně zvědavá, recenze slibovaly hodně, ohlasy čtenářů byly nadšené, jenže tak to bývá v poslední době často i u knih, které mě následně zklamou, takže když se mi Stařík konečně dostal do rukou, přistupovala jsem k němu bez přehnaného nadšení. Tentokrát se ale mé obavy nesplnily.

Tato kniha mě od první stránky zcela pohltila a já den co den, kdekoliv a kdykoliv (mí profesoři mou občasnou nesoustředěnost posledních dní snad omluví) hltala jeden Alanův příběh za druhým, přemýšlela nad tím, co ještě přijde, bavila se situacemi, které prožíval, hlasitě se smála u jeho inteligentního humoru a četných narážek, dokonce na rozdíl od jiných severských spisovatelů mne velmi pobavil i humor černý. Sice jsem občas zakroutila hlavou nad tím, jak Jonnassovi nic není svaté, ale pak jsem to z hlavy pustila a smála se dál.

Tohle byla prostě humorná kniha přesně podle mého gusta. Rozhodně doporučuji :)

Čteno 19. - 24. září 2013

2 24.09.2013

Joanna se nastěhuje se svým manželem do malého amerického městečka, postupně se sžívá s okolím a naráží na jeho obyvatele. U žen ji přepadá pocit, že je něco špatně. Jsou příliš nadšené pro rodinný život, pro úklid a péči o domácnost, to je přeci divné nebo ne? Není divná ona sama?

Jako již u Rosemary i zde si s námi Levin hraje. Nutí nás přemýšlet nad tím, jestli vše co se děje je skutečnost či je pouze narušená hlavní hrdinka. Tápeme, bloudíme, přepadá nás paranoia, všude vidíme znamení, že je něco špatně. Avšak poté se stejně necháme ukolébat a uvěříme, že se nám to jen zdálo, i když červík stále trochu hlodá. A pak bum, přijde rozuzlení a my tajíme dech a valíme oči na to, co byl Levin schopen vymyslet. A závěr? Ten nás prostě dorazí :)

Bravurně vykreslené postavy i příběh samotný. Ira Levin byl mistr a dokazuje mi to opět i touto knihou.

2 07.09.2013

Poprvé jsem narazila na knihu, kterou předčilo její filmové zpracování.

Knížku jsem přečetla během jedné jízdy vlakem, což už dost vypovídá o tom, jak je krátká. A nejen krátká, ale i strohá. Nemohu se zbavit dojmu, jako by to byl teprve jen náčrt, podle kterého by mohlo vzniknout něco většího. Celé mi to přišlo necelistvé a nedokončené.
Na druhou stranu byla napsána čtivou formou, zápletka nebyla špatná, postavy celkem zajímavé, jen to chtělo příběh trochu více rozvinout.

Nějak nevím, jak ji ohodnotit. Nebylo to špatné, ale zároveň to nebylo ani dobré. Takže za 2*

2 07.09.2013