Márinka
komentáře u knih
Dopisy od babičky
Veronika Doušová
Krátké kapitoly ve dvou časových rovinách se dvěma rozdílnými hrdinkami - to je styl, který mám ráda.
Odložená spravedlnost
Ladislav Beran
Jeho příběhy se většinou odehrávají v "divokých devadesátkách". Čtenář má tak možnost lépe pochopit souvislosti, příčiny a následky tehdejších kriminálních činů. I když se jednalo např. "jen" o propíchnuté pneumatiky, vykradené kostely, chaty, ukradené identity a s tím spojené podvody... Dnes už se také jinak dívám na institut amnestie či všudypřítomné kamery. Více v recenzi.
Obchůdek s knihami
Rebecca Raisin
Začátek je poněkud rozpačitý, ale jakmile se Sarah vydá z Nového světa na Starý kontinent, začíná nabírat na obrátkách. Tam zjišťujeme, že nejen naše ale také představy literárních postav často bývají daleko od reality. Vždyť začít "šéfovat" několika lidem ve velkém, prestižním knihkupectví je zcela odlišné, než si v malém městečku sama vychutnávat poklid obchůdku na maloměstě.
Milostná linka je více v pozadí a (bohudík) není prvoplánová. Zato svět literatury, pamětihodností i skrytá zákoutí Paříže v příběhu naprosto dominují. Autorka dokonce věnovala více než jednu stránku bukinistům. :o)
Líbila se mi také "retro linka" v dopisech, která měla velmi romantické vyústění.
Annin útěk
Mattia Corrente
Nadšení z anotace a z obálky.
Zmatení z časových linií, které se "bez varování" střídaly po větách.
Pasáž, která dle mého zcela vystihuje hlavní téma tohoto zajímavého debutu:
str. 89
"Ty o tenhle život nestojíš. Proč s ním odmítáš skoncovat?"
Anna založí paže na hrudi, vítr jí víří pod sukní a ona se na okamžik otřese.
"Myslíš ty vůbec někdy na ostatní? Na to, jak jim ta tvoje zatracená potřeba být neustále sama sebou může ublížit?"
Daniela zašlápne nedopalek podpatkem.
"Ne, to teda nemyslím. Každý, koho potkáš, bude chtít, abys byla jiná, než jsi. Ty musíš být jen tím, čím být chceš."
Údiv (nikoliv první) nad tím, jak může třicátník tak věrohodně popsat život, myšlenky, (po)city osmdesátníka.
Doporučuji.
S Gretou si nic nezačínej
Susanne Abel
Zpočátku se zdá, že se čtenáři dostala do rukou další kniha, v níž je hlavním hrdinou "pan Alzheimer". Ovšem už v druhé kapitole, kdy se dostaneme ze současnosti do let válečných, zjistíme, že půjde o něco jiného. Demence totiž může mít, paradoxně, za následek vyjevení pravdy. U nemocných ACH "odchází" jako první krátkodobá (pracovní) paměť. Lidé si vybavují jen dávné vzpomínky. A vzhledem k tomu, že nepoznávají své blízké, mohou jim bezelstně vyprávět o své minulosti, kterou před nimi dlouhá léta tajili.
Myslím si, že to nejdůležitější, co chtěla autorka sdělit, jsou informace o transgeneračním přenosu traumat (více o tom na Wikipedii). Jak vidno, netýká se to jen obětí holocaustu, ale všech, kdo prožili nějaký duševní otřes.
Střídání časových rovin děj posunuje dopředu, je napínavý, čtivý a místy velmi dojemný. Tu a tam by však autorka mohla více škrtat. Zejména závěr je divně nastavovaný. Jakoby si připravovala půdu pro pokračování... Abelová své hrdiny zasadila do reálných historických událostí, které navíc objasňuje v doslovu. Tím román popovytáhla z šuplíku "telenovela" o level výše. Stojí za to ho číst.
Za mně 3,5 hvězdičky.
Pod císařským orlem
Zdeněk Grmolec
Mám, ráda, když se mění vypravěči příběhu. Každý z nich prožívá v dané době trochu jiný příběh, či má na jednu a tutéž událost odlišný náhled. Je důležité vnímat především to druhé a pochopit, že i v životě, mimo stránky knih, co člověk to jiné mínění, jiná zkušenost.
Astra
Cedar Bowers
Lehké letní čtení to není, ale skvěle napsané. Doporučuji všem, kdo jen trochu přemýšlí o svých rodinných vztazích a chtěl by je upevnit. Více v recenzích.
Vůně posečené trávy
Ivanka Devátá
Předčítám v domově pro zdravotně postižené a seniory. Je to skvělá "remeniscenční" kniha.
Síla psa
Thomas Savage
Po této knize jsem sáhla jen kvůli Benedictu Cumberbatchovi. Kniha poprvé vyšla v roce 1967 a teprve nyní ji objevila Jane Campion, která ji zfilmovala a získala letos Oscara za režii. (Ben opět vyšel naprázdno.) Příběh a hlavně styl psaní mi však vůbec nesedl.
Babička
Irena Obermannová
Nečetla jsem předem ani anotaci, ani recenze. Vůbec jsem tedy nevěděla, kam mě autorka ve svém vyprávění zavede. Mé tušení, že bude opět velmi osobní, se potvrdilo. A žasla jsem, jak mi najednou byla tato kontroverzní spisovatelka blízká.
Hendrixova kytara
Kateřina Dubská
Více než 500 stránek není na jednu noc. Naopak. Zejména pamětníci budou číst pomalu, aby jejich vzpomínky měly čas vykutat se z dlouhodobé paměti. A těm mladším bude chvíli trvat, než pochopí…
Více v rubrice Recenze
Pařížská knihovna
Janet Skeslien Charles
Zasloužil by si pět hvězdiček. Ale chvílemi se mi zdálo, že překlad je kostrbatý a korektorce navíc tu a tam utekla chyba. Ale na to nemusíte dát, to už je profesionální deformace.
Tesatelných citátů najdete v knize mnoho. Zmíním alespoň jeden. Proč posílat vojákům knihy? “Protože nic jiného nemá onu mystickou schopnost přimět lidi vidět očima druhých. Knihovna je mostem z knih mezi kulturami.” str. 126
Více v "recenzi".
Starý kraj
Dörte Hansen
Sice poněkud ponurý, ale velmi zajímavý příběh dvou žen, které k sobě i přes propast generace našly cestu. I když je v něm hodně historie, dostane se také nejen na vztahy mezi městem a vesnicí, ale i na aktuální BIO-EKO šílenství.
Mona
Bianca Bellová
„Bezčasí a bezprostor“ mi v knihách nevadí, ale u Mony mě tato neurčitost rozptylovala. Snad by bylo lépe, kdyby nezmiňovala Paříž. Myšlenky mi neustále těkaly z afrických francouzských kolonií do asijských.
Jako vždy oceňuji retrospektivu. Oba hrdinové vzpomínají na dobu, která předcházela jejich setkání. Dětství, dospívání, rodinný život, nenaplněné touhy, revoluce, válečná utrpení. Dystopický charakter umocňuje rozpad společnosti a zejména vpád džungle do civilizace. Ta se symbolicky podílí na rozkladu systému.
Vztah Adama a Mony, jeho zrod i pokračování, jsem moc nepochopila. Samostatně byly osudy obou líčeny zajímavě, uvěřitelně, ale dohromady mi to vůbec nesedělo.
Přesto knihu k přečtení doporučuji. I v našich životech může nastat „chvíle pro makronku“.
Knihkupectví poslední naděje
Emily Blaine
Příběh Sáry a Maxe je veskrze romantický. Navíc velmi čtivý, takže vám nezabere mnoho času, který byste mohli věnovat něčemu „vážnějšímu“. Autorka, která v roce 2013 vyhrála v soutěži pro nové autory nakladatelství Harlequin a dnes je považována za nekorunovanou královnu žánru, navíc nechává čtenáře v neustálém napětí, protože si naprosto všichni musí říkat: To nemůže dopadnout dobře. To nemá řešení.
Ano, odpočinula jsem si :o). Hvězdička navíc je za krásné prostředí, připomínku „rande naslepo s knihou“ a amatérské divadlo.
Zašustění v trávě
Robin Hawdon
V anotaci se sice píše o Čapkových mlocích, ale já vám nabízím jinou paralelu. „Zvířecí“ příběhy mám ráda od dětství. Co se hmyzu týče, poprvé to byli Karafiátovi Broučci, pak Sekorův Ferda Mravenec. S šestinohými členovci jsem zatím skončila u „dospělácké“ Mravenčí trilogie Bernarda Werbera. A právě dobrodružné Zašustění v trávě může tvořit most mezi roztomilými pohádkami a drsnou sci-fi.
Každá bajka má poselství. Zvláště, když autor oslovuje čtenáře a jeden moudrý mravenec jménem Kliďas vypráví „příběhy s přesahem“ svým malým souputníkům. Zamyslet se musí nejen drobní tvorečkové, ale také „dvounozí obři“. Zajímalo by mě, zda „náctiletí“ pochopí paralelu s historií lidstva – hledání nejlepšího společenského zřízení, vykořisťování, nadřazenost „šlechty“, agrese… Rozhodně jim přečtení této knihy doporučuji.
Vytěženej kraj
Veronika Bendová
Nejvíce mě zaujala "třetí linka" příběhu, ve které se seznamujeme s třetím „hrdinou“ novely a to se samotnými severními Čechami. Zdevastovaná krajina, depresivní prostředí zruinované nejprve odsunem původního německého obyvatelstva a příchodem „zlatokopů“ a po té industrializací, nezodpovědnou těžbou, ekologickými katastrofami. A v tom všem žijí své (ne)obyčejné životy lidé…
Navíc díky tomu, že už před Irenou a Hugem „vytěžili“ tento kraj jejich skuteční „kolegové“ – televizní seriál Most!, Cirkus Bukowski, Rapl a další – může se čtenář ve svých vizualizací k oběma protagonistům přidat.
Kniha letos získala Literu za prózu v soutěži Magnesia Litera.
První terapie
Anna Fodorova
Mé rozhodnutí přečíst si právě tuto knihu ovlivnila tato fakta: téma psychoterapie (spotřeba psychofarmak se u nás za 25 let zvedla šestinásobně, v Česku máme nedostatek psychoterapeutů), hlavní hrdinka knihovnice, autorka britská psychoterapeutka s českými kořeny píšící anglicky, jejíž matka byla pražská spisovatelka píšící německy Lenka Reinerová.
Před nedávnem jsem četla knihu se stejným tématem. Zatímco Agathe plynula tiše a drama se odehrávalo spíše v nitru protagonistů, První terapie je živější a zahrnuje více z osobního života Gail. V pořadu Host Lucie Výborné (ČRo Radiožurnál) se Anna Fodorová mimo jiné svěřila, že při psaní románu čerpala i ze své praxe.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Druhá polovina čtyřicátých let a zejména léta padesátá byla krutá. Praktiky vládnoucí garnitury, estébáků a vězeňských bachařů si mnohdy nezadaly s válečnými útrapami. Zdá se až neuvěřitelné, jak „doba“ dokázala ze slušných a poctivých lidí udělat buď trosky, nebo zrůdy. A v tom vidím velké plus tohoto příběhu - stále to připomínat.
Ke třem skutečným postavám, Haně Podolské, jejímu synu Viktorovi a Martě Gottwaldové, jejichž osudy vylíčila víceméně pravdivě, přidala autorka smyšlené osoby. Všichni nás pak provázejí od osvobození až do roku 1971 dobou, která na mnohých zanechala obrovské šrámy. Obdivuji sílu paní Podolské, že po všem krutém, co zažila, se dožila tak vysokého věku.
Vděk
Delphine de Vigan
Vděk je sice smutný, ale není tak depresivní jako Pouta. A co je důležité, i přes neodvratný konec skrývá v sobě naději. Doporučuji také přečíst doslov Olgy Stehlíkové.