Márinka
komentáře u knih
Výš než v sedmém nebi
Griet Op de Beeck
Ačkoli se může na první pohled zdát, že se jedná o červenou knihovnu, není tomu tak. Příběh vypráví pět osob a čtenář má co dělat, aby "udržel nit". Nejen proto, že musí pochopit jejich vazby, ale také přemýšlet nad jejich osudy.
Myslete na děti!
Ian McEwan
Závažná témata - krevní transfuze vs. Svědci Jehovovi vs. smrt a rozpad manželství. Bohužel neoriginální, předvídatelné.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Před dvěma lety mi učaroval estonský Tallinn. Mají tam "chodníkovou" galerii - co dlažební kostka, to historická událost. Teprve tehdy jsem zjistila, že vůbec netuším(e), že naše krutá válečná či komunistická historie byla pro pobaltské státy ještě nedávnou současností. Proto jsem také sáhla po této knize. Snad proto, že hlavní hrdince je 15 let, máme ji v knihovně v oddělení pro "náctileté". Krutost příběhu ještě umocňují krátké vsuvky - Lininy vzpomínky na nedávno minulé události, na klidný a šťastný život v rodinném kruhu. Nechápu, jak mohli vůbec někteří přežít 10 až 15 let v tak otřesných podmínkách, ať už fyzicky či psychicky.
Kam se poděla Elizabeth
Emma Healey
Příběhy s "Alzheimerem v hlavní roli" nebohou být "strhující". Jedná se vždy o smutný popis člověka, který ztrácí, nebo již z velké části ztratil, svou paměť. O popis těžkých životních situací, ať už se na ně díváme očima nemocného či pečujícího. Svým způsobem jsou postižené obě strany.
Cenu za autenticitu si autorka určitě zaslouží, protože základní příznak nemoci - fungující dlouhodobá a ztráta krátkodobé paměti - skvěle ztvárnila ve dvou časových rovinách, ve dvou záhadách, které se postupně před čtenářem odvíjí.
Tuto "alzheimerovku" řadím hned na třetí místo po Ještě jsem to já (Lisa Genova) a Zatmění mozku (J. Bernlef).
Ryba jménem Ian
Bradley Somer
Toto je moje druhé setkání s Karasem zlatým v tomto týdnu (první v knize Čtenář z vlaku 6.27). Nádhera. Krátké kapitoly, každá z jiného poschodí, děje popisované z pohledu všech zúčastněných. Život i smrt ve všech svých podobách. A zejména skvělé poselství: I zlatá rybka Ian ví, že kdo stráví celý život v akváriu, skončí jako stará ryba, co nikdy nezažila žádné dobrodružství.
Pamatuji si vás všechny
Yrsa Sigurðardóttir
Severské detektivky vůbec nečtu. Ale když už se v knihovně na výstavce k literární kampani Read Nordic (http://www.skandinavskydum.cz/readnordic/) objevila tato kniha, vzala jsem ji domů "na zkoušku". Naštěstí to nebyl klasický krvák, ale spíše duchařský horor. Děj byl tak napínavý, že i když už jsem v noci zhasla rozhodnutá jít spát a dočíst to na druhý den, za chvíli jsem zase brejlila do knihy. Trochu mi však vadí zcela nedořešený konec.
Marně hledám slov
Edward St. Aubyn
Zdálo by se, že čtení "o čtení" bude nudné. Naopak! Tato satira nepojednává jen o zákulisí udělování literárních cen, ale také o vztazích a hodnotách. A to s napětím a velkou dávkou sžíravého humoru.
Čtenář z vlaku v 6.27
Jean-Paul Didierlaurent
Neotřelé, vtipné, napínavé. Žádné kostýmky, kravaty, luxusní restaurace, ale ten nejobyčejnější život z obyčejných. Zažila jsem na vlastní kůži "sběrné surovosti", byť z kanceláře, i předčítání starouškům. I když je tento příběh označován jako pohádka, mnohé je v něm vylíčeno zcela uvěřitelně. A čtenář přece může věřit i laskavému konci :)
Důvěrný deník stromu
Didier van Cauwelaert
Čekala jsem tři sta let historie a ono to bylo vlastně několik desítek let tvrdé současnosti s ne příliš optimistickým výhledem na budoucnost. Mám ráda knihy, které mne nutí přemýšlet a dále pátrat. Co nejdřív si budu muset popovídat s naší hruškou :).
Madame Picasso
Anne Girard
Krásný příběh hýřící barvami, láskou, vášní, oddaností. Umělecké prostředí v Paříži na počátku minulého století je popsáno tak živě, že čtenář má pocit, jako by se sám s těmi mágy štětce a slova procházel Salonem nezávislých.
Husákův děda
Patrick Zandl
Velmi vtipná připomínka toho, že i v dobách "temna" bývalo veselo a nic na světě není pouze černobílé. :)
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
Kniha má jen dva klady: čte se rychle a "opilecké" pasáže jsou vylíčeny tak, že by mohly "dotčené čtenáře" přimět k zamyšlení. Jinak má příběh mnoho zbytečných slov a pachatel je zřejmý za pár desítek stránek.
My nejsme my
Matthew Thomas
Příběhy o lidech trpících Alzheimerovou chorobou, a o jejich blízkých, by měli číst všichni. Vzhledem k nárůstu nemocných je to lepší "medializace" než naučná literatura. Průběh nemoci je zaznamenán dobře, ale je škoda, že tato kniha je tak "roztahaná". U některých děl mám pocit, že jsou autoři placeni od stránky. Méně by bylo více.
Pouští a pralesem
Henryk Sienkiewicz
Nedávno se mne v knihovně zeptala seniorka, zda máme knihu Pouští a pralesem, že by si ji po letech chtěla přečíst. Samozřejmě ji máme, dvě, ale obě byly ve skladu. Nepůjčuje se. V tu chvíli jsem si vzpomněla, jak jsem ji před čtyřiceti lety hltala pod peřinou se zatajeným dechem.
Tak jsem jednu dala čtenářce a druhou si vzala domů. Nemám moc dobré zkušenosti s "návraty", ale tento se vydařil. První dvacítkou stránek jsem se sice musela prokousat, ale pak už se to četlo, půlnoc nepůlnoc. Škoda, že ji dnes děti nečtou. Možná by se "přes" ni dostali i k dalším skvělým Sienkiewiczovým knihám. Jdu hledat Quo vadis :)
Velký sešit
Agota Kristof
Drsné, fest drsné. Ale asi se přemůžu a přečtu si také pokračování. Z babiččina vyprávění vím, že Velký sešit je, byť krutý, autentický.
