Márinka komentáře u knih
Důkaz, že deník si může psát skutečně kdokoli, tak proč ne vy! (Doporučuje devět z deseti trenérů paměti.) Anglický humor nepatří mezi mé TOP, ale zde jsem se i několikrát uchichtla :)
Dnes jsem začala "číst" a je to úžasné, osvobozující, kreativní, bláznivé, šílené, krásné, vtipné. Jako trenérka paměti doporučuji všem knihomolům i knihomolkám - mozek potřebuje barvy a "ujetiny", nejen písmenka!
Jako obvykle mám problém s počtem stránek, méně by určitě bylo více. Jinak je to skutečně dobrý příběh, který - snad - i mladým lidem ukáže, jak jsou všechny války zrůdné. Babička Eleni má vůči mladým výhrady: nezažili jste válku, nic nechápete, nic necítíte. Ale ne/zažít hrůzy - to přece není ani zásluha ani vina. V každém případě je však lépe o tom číst a zamyslet se, než to prožít...
Cesty ke knihám jsou různé. O Alanu Turingovi jsem se dověděla jen proto, že jsem "hltala" všechny dostupné filmy s Benedictem Cumberbatchem (https://www.youtube.com/watch?v=iHQ8CVUOPEY)
Tuto knihu jsem si půjčila proto, že mne film zaujal a navíc "se hodí" do Čtenářské výzvy na www.databazeknih.cz. :)
Je sice trochu náročnější na bednu, ale zajímavá.
Urban mne tentokrát zklamal. Příjemně překvapili Procházka, Tučková, Klevisová a Soukupová. Ostatní nezaujali.
Už vícekrát jsem měla knížku tohoto vsetínského rodáka v ruce, ale téma mě nikdy nezaujalo. Až teď mě pan ředitel "chytil" :)
Poslouchala jsem v rozhlasovém provedení a líbilo se. http://www.rozhlas.cz/dvojka/stream
Pohnutky k tomu, proč nějakou knihu vezmu do ruky, jsou různé. Pan Kašparů by měl na podzim navštívit naši knihovnu. Proto jsem zalovila v našem fondu a našla jeho útlou knížku. 21. století nazval tento duchovní, spisovatel a psychiatr stoletím deprese a plastů a také říká, že "vztahy neopravujeme, ale hned vyhazujeme a pořizujeme si nové."
I když jsou to vesměs kázání, slova duchovní, myslím, že v nich najde smysl, význam a možná i pomoc i člověk "nevěřící".
Max Kašparů v HydeParku http://1url.cz/ftuzJ
Kniha je to prospěšná, ale přece jen se mi více líbily Rychlé meditace od Erica Harrisona: http://1url.cz/jtuzM
Kniha sice pro mne neobsahovala "převratné informace", je psána trochu populisticky, ale není úplně hloupá a člověku, který by chtěl začít něco dělat se svým mozkem prospěje.
Skvělé ilustrace, milý příběh. Krása! :)
Je neuvěřitelné, že se čtenář může při čtení o tragickém osudu smát. Sice s Nicol nesouhlasím v jejím rozhodnutí "zatloukat, zatloukat, zatloukat", ale i přes to mám můj obdiv, jak vše, společně s chápavou a podporující rodinou a posléze s milujícím manželem, zvládla. Člověk se po přečtení takových skutečných příběhů dívá na svět poněkud "světlejšími brýlemi" :)
Wildovy pohádky pro starší děti, ale i pro dospělé, nemají základ v lidových pramenech, ale jsou jeho vlastním dílem. Jsou to příběhy o snaze člověka být dokonalým, ale ne vždy v nich vítězí dobro nad zlem. Čtenář si však uchovává naději, že v životě neexistuje jen neúspěch, zrada či smrt, ale také láska, laskavost a pokora.
Tato kniha možná za pár dní získá ocenění Magnezia Litera za prózu. Je mezi nominovanými.
Je to zvláštní text. Vypovídá o tom, že ho napsala bohemistka a jazyková korektorka, jejíž jedinou předchozí knihou byla básnická sbírka. Její čeština je skutečně magická. Tak jako příběh sběračky léčivých bylin Anny, nemocné, podivné, až šílené ženy, která svůj život podřídila rytmu od úterý do úterý. Je to smutná, někdy až depresivní kniha, ale stojí za to ji číst.
Kolem metrové řady "Jacqů" jsem v knihovně chodila dlouhá léta bez povšimnutí. Ani, když jsem některou z nich držela v ruce, a zakládala po čtenáři, mi tyto nezvyklé formáty nic neříkaly. Chceš číst o starém Egyptě? Půjč si Řeku bohů od Smitha, radili mi čtenáři i kolegyně. Minulý týden jsem se tedy ponořila, ale (na rozdíl od zdejších hodnocení) místo pohodového šplouchání jsem klesala ke dnu. Knihu jsem odložila a ze skladu vytáhla na Světlo jeho Syna (duplicitu, první výtisky řady jsou téměř stále rozpůjčené).
Příběh mne zaujal natolik, že mi nevadilo ani hodinové čekání v přeplněné čekárně u lékaře. Doufám, že i další čtyři díly budou stejně barvité, záživné, napínavé, plné slávy, moci, přátelství, oddanosti, lásky, zášti, nástrah, intrik, zrady a krásy starověkého Egypta.
Často si stěžuji, že současní spisovatelé jsou placeni od stránky, že jejich knihy obsahují spoustu prázdných slov, uměle natahovaný děj. Ovšem 534 Doerrových stran je málo. Napsal nádherný příběh, který je sice označován jako válečný, ale více je o touze po lásce, sdílení, hledání smyslu života a především o obyčejných lidech, které válka semlela a o podílech (kolektivní) viny na válečném běsnění.
Střídání časových rovin, vypravěčů i žánrů - sága, detektivka, fantasy příběh drahokamu, dobrodružný Verneův 20 000 mil pod mořem, to vše žene příběh kupředu tak rychle, jako bych sledovala film. Skvělé!
PS: Jeden z citátů z Vernea v této knize: "Věda, chlapče, je plná omylů; ovšem omylů, kterých se máme dopouštět, protože nás přivádějí postupně k pravdě."
To platí i o životě.
Ideálními čtenáři této knihy mohou být nejen rodiče, ale i jejich dospívající děti. Naše rodina tento "čtenářský profil" splňuje, a asi proto mne Nicholls oslovil. Příběh je sice vážný, autor má však úžasnou schopnost vpašovat i do kritických situací humor. Navíc putování po historických místech, výtvarných skvostech, dává rodinné anabázi zajímavý rozměr.
Střídání vypravěčů a tři zdánlivě nesourodé roviny - krutá minulost, traumatická současnost a upírská fantazie - dávají příběhu spád a čtivost. Možná díky fantasy části je kniha tak přitažlivá pro mladé. (Není to však "přitažené za vlasy", Bram Stoker poprvé vydal Draculu v roce 1897). Těch, co holocaust zažili, je čím dál tím méně. Naslouchejme proto jejich vyprávění pozorně.