Márinka komentáře u knih
Nezklamala jsem se. http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/navrat-do-podivna-7867
Knihu dočte jen člověk, nemusí to být výhradně žena - krizí středního věku procházejí i muži, který už má "své prožito" a navíc má odvahu se sám/sama podívat do svého nitra. Romantické romány Agathy Christie psané pod pseudonymem Mary Westmacott obsahují autobiografické prvky. Možná nám autorka v této knize poodhaluje, co se s ní dělo v roce 1926, kdy byla jedenáct dní nezvěstná.
Literárně: To, že katarze nebyla úplná, činí příběh velmi reálným.
Osobně: Myslím si, že každému z nás by prospělo "pár dní v poušti". :)
Toto FAKT není Urban. Sice až na dlouhé "fotoodbornosti" čtivé, ale nikoli "Urbanovské". Souhlasím ve všem s Jardou Konášem: 1url.cz/LtVVN
Už, už jsem myslela, že knihu nedočtu. "Druhé období" mě neskonale nudilo/prudilo. Prostě to není můj styl života. V příběhu je však mnoho reálného, i když smutného. Bylo by dobré co nejdříve pochopit, že:
" Každý den vstaneme, děláme, co se od nás očekává, a pak jdeme zase spát, a tomu říkáme život. Sami sebe sabotujeme, aniž bychom si to uvědomovali, protože opakujeme, co nám kdysi ukázali, a pak si myslíme, že to tak má být. A mezi tím si zorganizujeme věci tak, že nemáme čas se zastavit u toho, co v hloubi cítíme. Zapomínáme, co si zasloužíme, a netroufáme si věřit, že si plně zasloužíme to správné. Připadá nám jednodušší smířit se s naším trápením, sami sebe utěšovat po bolesti, než abychom si vybrali to, co by nás udělalo opravdu šťastnými." str. 339
Skvěle vykreslený obraz stáří, samoty, bezmoci, touhy po přátelství, vzájemné blízkosti s přidanou hodnotou - laskavým humorem.
Sice nejsem "cílová skupina", ale dovoluji si tvrdit, že Veronika Jonášová nepřináší ve své knize nic nového, nic objevného, nic, co by se týkalo pouze Berlína. Většinu toho vím od dcery, která už léta žije v Anglii. Mladé slečny zde ale určitě najdou mnoho zajímavých, následováníhodných podnětů :).
Co se mi však na knize velmi líbí, je její grafika, fotografie, ilustrace, členění do kapitol. To nemá chybu!
Poněkud erotický historický "výlet" :). Moje recenze: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/angelika-z-voracova-7698
Netušila jsem, že to bude "o tom". Ale bylo... Hrůzném, strašném, smutném osudu Židů za války i po ní. "Podle skutečných událostí"... Skvěle se čte, nechce se však zažít...
Moje recenze:
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/sex-a-drogy-bez-rock-n-rollu-7579
Dvě hvězdičky jen za tu "exotickou vícenežpolovinu", protože mě donutila přemýšlet, o čem bych psala já... a vybavil se mi Sherlock :)
Tentokrát mám opačný problém, než obvykle: 600 STRÁNEK JE MÁLO!!!
Recenze: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/science-fiction-is-not-dead-7554
Dějepis s poutavým příběhem. Tak by mělo vypadat vzdělávání. http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/vira-laska-nadeje-7456
Ani druhá kniha s Hildou mne nezklamala. Krásné ilustrace, skvělé příběhy. Doporučuji pro děti i dospělé.
Recenze: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/kdyz-konec-znamena-zacatek-7420
Geniální. Přesně podle mého gusta, vkusu, srdce, duše. Co já se na svých kurzech trénování paměti namluvím: pište si deník, pište si deník, pište si deník. Dokonce jsem se "obětovala" a pár let psala na své stránky, abych šla příkladem. Na Ladislava ale nemám. Už se těším na cestu do Jeruzaléma v jeho společnosti.
Zlo plodí zlo. Utrpení plodí utrpení. Člověk, obzvláště pak matka, musí být velmi silný, aby dokázal zapomenout na minulé útrapy a nepřenášet je do budoucnosti na své potomky. Někdy se to podaří až na konci života. Někdy...
Tento autobiografický, o to silnější, příběh asi ocení pouze náročnější čtenáři. Přesto si myslím, že by jej mělo číst co nejvíce "matek" i "dětí". Mnohé, co sami nedokážeme vyslovit, se můžeme dovědět právě v něm.
Tomu, koho zajímají mezigenerační vztahy, doporučuji (ne tak chmurnou) knihu Jiřiny Šiklové Deník staré paní http://www.databazeknih.cz/knihy/denik-stare-pani-5907, případně velmi zábavné Babky na divoko Mileny Holcové http://www.databazeknih.cz/knihy/babky-na-divoko-5170
Druhý díl je sice trochu slabší než první, ale přece jen mne autorka dokázala "navnadit" na trojku :)
Nezaujalo, nedočetla, nenašla jsem tam nic pro sebe ... Teď abych do Výzvy hledala další prvotinu. Máte nějaký tip?
Páni, ve dvou dnech dvě knihy a oba autoři na antidepresivech (Mariusz Szczygieł, Projekt: pravda). Navíc, nebýt zdejší Čtenářské výzvy Vlčí ostrov bych asi úplně "minula". A to by byla škoda. Když pominu prostřední část knihy, která byla nudná, pak první a třetí jsou, vzhledem k tomu, že se jedná o autobiografii, fascinující. Obklopena všemi vymoženostmi civilizace si nedokážu představit, že i dnes žijí lidé uprostřed divočiny, bez vodovodu, ústředního topení a mnohdy i bez jídla. A obdivuji autorku, že se vzdala všeho pohodlí a svou nemoc se rozhodla "léčit" nikoli prášky, ale návratem k přírodě.
Měla nebo neměla strach?
str. 149: "Víš co vlastně znamená slovo strach..? F-E-A-R... False Evidence Appears Real. Iluze se jeví jako skutečnost... Strach není skutečný. Neradím ti, abys byla neopatrná. Ale my sami si vytváříme vlastní skutečnost, prostřednictvím svého vědomí a toho, co si ze svého rozhodnutí myslíme a v co věříme. Strach totiž není o tom, s čím se setkáváme, ale jak se rozhodneme to vnímat."
Je málo autorů, od kterých jsem přečetla všechny (většinu) knih. Mariusz Szczygiel k nim patří. Tento soubor krátkých textů je dokonce "terapeutickým" dílem. Pro autora - vyrovnává se tak s rodinnou tragédií - a svým způsobem i pro čtenáře. Protože:
- každý má svou pravdu;
- také pravda druhých se může stát tou vaší.
str. 28: "...nejdůležitějším návykem..., jaký člověk v životě musí získat, je smířit se s tím, že všechno se mění. Na životě je důležitá jen změna, jen ta má smysl. Nic nám není dáno na delší dobu, ale vstáváme a padáme, stále se vítáme a loučíme."