markej komentáře u knih

Asi nejlepší knížka, kterou jsem od mnohými obdivované de Vigan četla (zatím jsem přečetla Pouta, Vděk a Ani později, ani jinde). Příběh vypráví Lou, nadprůměrně inteligentní třináctiletá dívka, která se seznámí s osmnáctiletou bezdomovkyní No a chce jí pomoct. Rodiče svolí, že se k nim No může nastěhovat, a ačkoli to nějaký čas klape (No dokonce dokáže Louinu matku vytáhnout z několikaleté apatie, do níž upadla po smrti mladší dcery), už od začátku tušíte, že úplně snadné to nebude...
V téhle knížce jsem konečně dokázala hodně souznít s postavami a rozuměla jsem jejich jednání (to se mi v těch předchozích knížkách moc nedařilo), rovněž mi tady vyhovovalo, že příběh byl líčen košatěji (u těch předchozích mi častokrát vadila jejich stručnost, nejednou jsem měla pocit, že není řečeno vše, co by řečeno být mohlo či mělo).
Jestli máte rádi knížky, které jsou hlubší, ne tak úplně oddechové a řeší se v nich závažnější témata, tahle by vás mohla zaujmout.

5 07.03.2021

Knížka, která byla nominována na Magnesii Literu za rok 2020 v kategorii Próza (nakonec ji nezískala). Jedná se de facto o road movie po severních Čechách, kterou absolvují Hugo a Ira, zaměstnaní u produkční společnosti jako hledači lokací pro televizní seriál a také bývalí partneři, kteří spolu žili před dvanácti lety. Musím říct, že kvůli nominaci na literární cenu jsem čekala trochu "umělečtější" text a mile mě překvapilo, že je to docela "obyčejný" příběh dvou lidí, kteří jezdí po severních Čechách a kromě fotogenických míst objevují i střípky z Hugovy minulosti. Na druhou stranu byl pro mě ten příběh průměrný či lehce nadprůměrný, nic, z čeho bych si sedla na zadek a na co bych dlouho myslela. Autorka ale rozhodně umí psát, a kdyby vydala další knihu, jistě by mě zajímala. Osobní nevýhodou pro mě určitě bylo, že neznám Mostecko a Litvínovsko či Krušné hory, ráda bych si představovala konkrétní místa, o nichž se píše, proto pro mě i to kouzlo možná nebylo takové jako pro někoho, kdo tuto oblast zná.

5 03.03.2021

Thriller se vším, co má být, velká tajemství, překvapení, nečekaný konec, který ovšem při pozorném čtení už trochu budete tušit... :-)

5 03.03.2021

Postupně splácím svůj osobní dluh vůči Jakubě Katalpě. Loni jsem přečetla Zuzanin dech a byla naprosto nadšená, Doupě je knížka předcházející Zuzaninu dechu (vyšla v roce 2017) a je opět skvělá. Vypráví o životě několika postav - osamělé sedmdesátileté vdovy Květy, pošťáka Bohumila Ptáčka, starší Vietnamky Hoang a amerického manželského páru středních let Hidekiho a Akiko, kteří jsou japonského původu. Osudy všech se postupně propletou. Všechny postavy trpí osamělostí a ta je přivádí k různým životním rozhodnutím. Styl je podobný jako v Zuzanině dechu, spíš úsečný a poněkud strohý, nicméně místy velmi poetický. Zuzanin dech se mi líbil o maličko víc, ovšem i Doupě je určitě trefa do černého... :-)

10 01.03.2021

Zápisky mladé ženy, která trpí bipolární afektivní poruchou (dříve též nazývanou maniodepresivní psychóza). Autorka popisuje především svůj pobyt v psychiatrické léčebně v Bohnicích (zařízení chválí a doporučuje s tím, že jí tam pomohli), přibližuje i příběhy ostatních pacientů. Píše o svém soukromém životě, o nelehkém dětství s násilnickým otcem, o matce, která se situaci nedokázala vzepřít a která sama v dětství prožívala trauma. Rozepisuje se o svých pokusech o sebevraždu, o sebepoškozování, aby přebila duševní bolest bolestí fyzickou.
Musím přiznat, že stylisticky nejde o příliš vytříbenou knihu, i forma pokulhává, autorka přeskakuje od tématu k tématu, ovšem publikacím tohoto typu, kde někdo vypráví svůj příběh a primárně chce informovat o tom, co prožívá, případně šířit osvětu proti předsudkům společnosti, to odpouštím.
Tyto příběhy mě pokaždé hluboce zasáhnou, protože si vždycky uvědomím, jak jsou tihle lidi nešťastní a jak moc potřebují pomoc a pochopení, protože okolí často nerozumí tomu, že nemoc duše je v podstatě stejná jako bolest kyčle nebo žaludku a že je potřeba ji léčit. Psychicky nemocní lidé mají ve společnosti stále stigma, lidé na ně nespravedlivě koukají skrz prsty. Vždycky taky myslím na lidi ze svého okolí, kteří nějakou psychickou poruchou trpí, a z celého srdce jim v duchu přeju, aby se jim dařilo mít sílu podstupovat nekonečnou léčbu a žít co nejlíp.
***
"Pocity nicoty, výčitky svědomí, bolest a pláč, co se nedá vydržet, a když odezní, zůstane prázdnota. Pokud bych to zprůměrovala na pět dní deprese měsíčně, můj den beze spánku má šestnáct hodin, a pokud se dožiju sedmdesáti, představuje to 36 480 hodin, v nichž deprese zaútočí. Celkově jsou to čtyři roky utrpení v jednom kuse. I když budu vzorná a budu brát léky jaksepatří. Můj mozek vždycky bude nemocný, nikdy nebude fungovat úplně tak, jak má. Přesný popis mé nemoci je tento: Je způsobena nerovnováhou biochemických látek v mozku - neurotransmiterů, tedy přenašečů serotoninu, noradrenalinu, dopaminu, kyseliny gama-aminomáselné (GABA) a glutamátu."
(str. 8)
***

1 27.02.2021

Tahle knížka je netradičně napsána výhradně prostřednictvím seznamů vytvořených hlavní postavou, jíž je nepříliš úspěšný knihkupec Dan, muž středního věku a tak trochu neurotik. Řeší problémy s neprosperujícím podnikem či s manželkou Jill, která stále vzpomíná na svého zemřelého manžela a která navzdory Danovým přáním otěhotní. Dan trochu bojuje i se svou náročnou matkou a údajně dokonalým bratrem a stále se rozmýšlí, zda znovu navázat kontakt s otcem, jehož dlouhé roky neviděl.
Předností i úskalím knihy je právě forma, tedy ony (místy velmi vtipné) seznamy. Nejprve jsem byla nadšená, postupně mi ale ty soupisy připadaly trochu monotónní, možná by knize prospělo, kdyby byla trochu kratší.
Velmi se mi ovšem líbilo to, že čtenář musel být stále bdělý a aktivní a sám si ze zápisků sestavoval příběh.
Na začátku čtení jsem byla přesvědčená, že dám pět hvězdiček z pěti, nakonec dávám čtyři a i přes drobné výtky knížku vřele doporučuju... ????

4 26.02.2021

Do malebného amerického městečka Greyhill se po letech vrací Susannah Laneová, dcera bývalého starosty a nyní vdova po milionáři, a působí pořádný rozruch. Nová je v Greyhillu i Bess Warnerová, kterou jakožto asistentku první dámy na minutu vyhodili z Bílého domu a která má teď o Susanně napsat článek.
Thriller z typického amerického maloměsta, v němž se šíří všemožné pomluvy, polopravdy a lži a kde vládne obrovská a zákeřná ženská řevnivost, žárlivost a ješitnost. Na povrch samozřejmě vyplouvají nejrůznější nepěkná dávná tajemství.
Knížka vyloženě k odpočinku, kterou prostě slupnete a brzy na ni zapomenete, ale hlavní účel, čili aby vás pobavila, splní nanejvýš dobře a uspokojivě.

2 17.02.2021

Rok 1949. Stárnoucí lékař a malíř Rudolf Slíva vzpomíná na svou lékařskou praxi z počátku 20. let minulého století, kdy měl na starosti českobudějovické prostitutky. V jeho reminiscencích stále figuruje největší vyhlášená kráska Anna Václavíková. Do vzpomínek se mísí i Rudolfova přítomnost, čili poúnorová doba, v níž dochází ke společenským a politickým změnám a Slívům je odebrán jejich vlastní dům s tím, že se do něj nastěhují cizí nájemníci. Rudolf i přes varování přátel nevěří, že je čekají zlé časy.
Novela má překvapivou pointu, která mně osobně připadala malilinko přitažená za vlasy, nicméně to, že byla naprosto nečekaná, jí nemůžu upřít.
Líbí se mi, jak Jan Štifter píše, jak umí vystavět příběh a jakým stylem ho vypráví, dokáže vyvolat příjemnou a nostalgickou náladu. Mrzí mě, že nepíše příběhy ze současnosti, ty bych si přečetla s velikou chutí. Velmi se proto těším na stále odkládaného Sběratele sněhu, tam jsou linie historické provázány s linií naší současnosti.
Ještě doplním, že grafická úprava knihy je opět nádherná, což je pro edici Tvář nakladatelství Vyšehrad typické.
P. S. Jihočeské divadlo uvedlo premiéru divadelní hry na konci loňského roku, bohužel proběhla kvůli koronavirovým opatřením pouze online.

6 14.02.2021

Román popisuje v kratších kapitolách anglickou aristokratickou rodinu na počátku 20. století, do jejíhož života tragicky zasáhne 1. světová válka, a dobu těsně po válce. Nejvíce pozornosti je věnováno Rosie, první ze čtyř dcer pana McCoshe, příběhy živelné Sofie, umělecky založené Christabel a obětavé Otýlie jsou poněkud upozaděny (což mě osobně mrzelo). Vyprávění je místy humorné, místy metaforické, místy hodně realistické až naturalistické a není úplně klasické, přeskakuje sem a tam, takže si myslím, že nebude pro každého, spíš pro ty, kteří tolik neprahnou vyloženě po příběhu, ale vychutnávají si radost ze čtení a užívají si originální jazyk a styl.

4 13.02.2021

Helena se po dvanácti letech vrací z vězení a snaží se začít znovu. Postupně se dozvídáme, co ji do vězení přivedlo, a zjišťujeme, že není tak lehké udělat za minulostí tlustou čáru.
Příběh se mi líbil, ale osobně bych raději uvítala delší román, kde by byly detailněji vylíčeny i zajímavé vedlejší postavy a který by Helenin vnitřní svět obšírněji a hlouběji popisoval. Taky mi trochu vadily vulgarismy a moc jsem nechápala použití nespisovné češtiny, obecné výrazy mi leckdy připadaly naprosto rušivé.
Přes tyto výtky si ale určitě chci přečíst autorčinu novinku Houpačky.

7 10.02.2021

Prvotina havlíčkobrodského spisovatele, kterou napsal mezi svým 17. a 19. rokem. Novela o klucích, kteří přes jedny prázdniny dospějí, a to hlavně kvůli jedné tragické události. Autor rozhodně umí psát, byť mi některé obrazy připadaly jako klišé, což se ale asi u prvotiny velmi mladého tvůrce dá čekat a omluvit. Myslím, že dobře vystihl život teenagerů na vsi, jejich první zkušenosti s láskou či ochutnávání zakázaného ovoce v podobě alkoholu, cigaret a marihuany. Nejsem si úplně jistá tím, že se čtrnáctiletí kluci tak moc a tak drsně perou, to mi nepřipadá moc věrohodné. Osobně celkově víc vyzdvihuju styl a způsob vyprávění než samotný příběh, ten podle mě spíš ocení čtenáři mužského pohlaví.

4 08.02.2021

Jedenáct modelových příběhů ze života popisuje a komentuje advokátka Daniela Kovářová a svým pohledem psychiatra, terapeuta a teologa krátce doplňuje Max Kašparů.
Příběhy přibližují problémy, se kterými jsme se přímo či zprostředkovaně určitě všichni již setkali: řeší otázky ohledně uzavření manželství, určení otcovství, výchovy dětí, dědictví, nevěry, rozvodu, práva otce na výchovu či stýkání se s dítětem, domácího psychického týrání či násilí.
Příběhy jsou modelové, čili by se mohlo zdát, že i trochu zjednodušené či černobílé, i tak ale čtenáře nutí zamyslet se nad tím, jak by se zachoval on, možná ho i doporučení obou odborníků přimějí k tomu, aby v některých aspektech svého života něco přehodnotil či konečně začal jednat... Zkrátka a dobře je to čtení nanejvýš poučné... :-)

1 04.02.2021

Za mě velmi povedený thriller s několika aspekty, které mi připadaly zajímavé a neotřelé: hlavní postava slepce Nathaniela, který je přesvědčen, že se nachomýtl ke zločinu, oběť únosu je těhotná žena Carole, která má každým dnem rodit, spojení několika kriminálních případů zdánlivě spolu nesouvisejících, umístění příběhu do Švýcarska.
Děj se odvíjí velkou rychlostí, hodně kapitol končí překvapivým náznakem, takže vás to nutí číst dál a dál.
Kdo má rád tenhle typ knih, podle mě rozhodně nebude zklamán...

5 02.02.2021

Mým nejoblíbenějším literárním žánrem jsou rodinné ságy a mám ráda tradiční vyprávění, žádné velké experimenty ve stylu či formě, proto je pro mě Šikmý kostel knihou, která získává suverénně pět hvězd z pěti.
Karin Lednická chronologicky navazuje na první díl, líčí tedy osudy několika spřízněných rodin v Karvinné, kde vedle sebe žijí Češi a Poláci. Jejich soužití není vždy snadné, ještě složitější se stává s nástupem druhé světové války.
Na Šikmém kostelu obdivuju monumentalitu díla, které se zakládá na rozsáhlých rešerších, aby co nejvěrohodněji postihlo historické pozadí událostí, zároveň i to, jak pečlivě a ostře jsou vykresleny postavy a jejich vnitřní svět. Fascinuje mě, že někdo dokáže vytvořit tak kompaktní a velkolepé dílo.
Lednická je výborná vypravěčka a Šikmý kostel je podle mě plným právem jednou z nejlépe hodnocených knih posledních let.

16 30.01.2021

Tři mladí lidé s pochroumanými dušemi spolu díky náhodným okolnostem stráví jedno léto v horské vesnici. Provokativní Linda, která ale svým vyzývavým chováním maskuje trauma ze sexuálního zneužívání otcem, Aurora, která si potřebovala odpočinout od života pražské manažerky žijící v luxusu, a Martin, který zavinil autonehodu a přišel o svou ženu i malou dcerku. Na konci vyprávění (a léta) dosáhnou všechny postavy jisté katarze, kterou jsem jim ale bohužel moc nevěřila. Občas se postavy chovaly pro mě nepochopitelně a přepjatě, občas mi jejich promluvy připadaly buď plné klišé, nebo krkolomností. Nejvíc mě oslovilo prostředí horské vsi a přírody, atmosféru jsem si představovala v živých barvách, cítila jsem léto, slunce, vůni lesa, ostružin, hub i letního deště.

5 27.01.2021

Americká houslistka Julia si kupuje v římském starožitnictví neznámou skladbu valčíku, kdykoli ji však doma přehraje, stanou se děsivé věci. Začíná pátrat po tom, kdo skladbu složil. Tím se odvíjí druhá linie příběhu, která se týká mladého židovského houslisty Lorenza, žijícího v Benátkách na sklonku 30. a začátkem 40. let minulého století. Do jeho života samozřejmě zasáhne válka.
Knížka je poměrně krátká, čili děj rychle ubíhá kupředu, což mi v tomhle případě vlastně i trochu vadilo, klidně bych si početla daleko víc především o životě Židů v Benátkách. Konec byl sice překvapivý, ale pro mě maličko přitažený za vlasy, co mě však hodně bavilo, bylo zasazení příběhu do prostředí vážné hudby. Vzhledem k tomu, že vůbec nemám hudební nadání, mě lidé, kteří umějí hrát na nějaký hudební nástroj, dokážou číst noty a hned v hlavě slyší melodii či dovedou komponovat, naprosto fascinují a připadají mi nesmírně sofistikovaní a kultivovaní...

2 26.01.2021

Ida se po několika letech vrací do svého rodného domu na Sicílii, aby pomohla matce s likvidací věcí před prodejem. Je to příležitost, jak se konečně vyrovnat s minulostí, s tím, že jednoho dne zmizel beze stopy její otec trpící depresemi, s matkou, se kterou spíš mlčely, než aby si spolu povídaly a byly si oporou, se svou kamarádkou Sarou, se svým dětstvím a dospíváním.
Bohužel, čekala jsem daleko víc, téma smíření se s minulostí je v literatuře samozřejmě poměrně časté a mně připadá, že jsem ho kolikrát četla daleko lépe zpracované.
Knížka je za mě úplný průměr, a proto ji snad ani nedoporučuju, když ji číst nebudete, podle mého názoru vůbec o nic nepřijdete...
***
"Štěstí neexistuje, ale existují šťastné chvíle..."
***

Čtení těchto povídek jsem docela odkládala, protože jsem se bála, co se mnou udělají, hlavním tématem je totiž sebevražda. Nejhlubší deprese na mě padla z druhé povídky Vrátíš se?, zbytek jsem snášela celkem dobře, i když úplně veselé čtení to samozřejmě není. Hanišová se věnuje motivům, které rozvíjela už ve svých třech předchozích knihách (Anežka, Houbařka, Rekonstrukce), tedy například obtížný vztah s matkou, (poporodní) deprese, narušené rodinné vztahy, nefunkční manželství. Doporučuju těm, kteří ta témata snesou, protože ty povídky jsou výborné.
P. S. Grafická úprava nádherná, v naprostém šoku jsem byla z léčebné kůry, i ty, Hoste? :-)

4 20.01.2021

Svižný špionážní thriller, který přečtěte jedním dechem... :-)

14.01.2021

Sedm rozhovorů s uprchlíky ze Severní Koreje (čtyři ženy a tři muži v různém věkovém rozmezí), kteří žijí nyní v Jižní Koreji.
Ačkoliv Ninu Špitálníkovou sleduju delší dobu, a vím tedy už leccos o totalitním režimu v KLDR, stejně mě tyto rozhovory překvapily svou syrovostí. Hlad, chudoba, nesvoboda, stálé kontrolování, nedůvěra i vůči nejbližším, udávání, donášení, popravy, lidé, kteří se náhle ztratí, pracovní, respektive koncentrační tábory, dlouholetá vojna, sexuální násilí a zneužívání, závislost na drogách a alkoholu, absurdní udržování kultu osobnosti vůdců, to je každodenní a pro nás nepředstavitelná realita Severokorejců.
Knížka, kterou by si měl přečíst každý, jednak aby věděl, co všechno se také může ve světě dít, jednak aby si vážil svého života, byť se mu zdá jakkoli mizerný, evidentně totiž může být daleko hůř.

12 13.01.2021