markej komentáře u knih
Kniha se mi zaryla pod kůži především kvůli tématu domácího násilí, které je vylíčeno velmi sugestivně. Konec má takový spád, že jen čtete a klepete se z obavy, jak tohle dopadne...
Amerika 20. let minulého století, New York versus jižanské maloměsto. Cora je matkou dvou dospělých synů, o životě toho přesto moc neví. Vyrostla v sirotčinci, pak ji adoptovali bezdětní manželé a poté se velmi mladá vdala za váženého právníka. Její život se obrátí naruby, když se dostane do New Yorku, kde dělá gardedámu Louise, začínající talentované tanečnici. Román o tom, jak v každém věku můžete začít znovu, jak v sobě nalézt odvahu ke změně, jak nalézt štěstí a vnitřní sebejistotu a vyrovnanost. Tempo vyprávění je pomalejší, proto kniha potěší spíš trpělivější čtenáře. Mně se líbila moc...
Od Shari Lapeny jsem četla všechny čtyři předchozí knížky, které u nás vyšly, a musím konstatovat, že s každou další jsem o trochu míň nadšená. Připadá mi totiž, že autorka píše podle hodně podobných vzorců, čili už docela dobře dokážu odhadnout, co se asi tak bude dít, kdo co spáchal a jak to všechno dopadne. Pro čtenáře, který thrillery moc nečte, bude tenhle román dost pravděpodobně úchvatný, ale já už ho bohužel hodnotím jen jako velmi průměrný...
Lesbická love story. Paralelně jsou vyprávěny příběhy dvou žen, osmnáctileté Jany a dvaačtyřicetileté Pavly, přičemž Jana si svou homosexuální orientaci jasně uvědomuje už od dětství, kdežto Pavla se ji snaží celý svůj život potlačovat. Ze začátku se mi čtení moc líbilo, postupně jsem však byla víc a víc rozpačitá - zklamalo mě, že obě hrdinky byly v důsledku vykresleny jako ženy, které jsou ve vztazích ke svým partnerkám velmi submisivní, závislé a vlastně hysterické, konec mi připadal tak nějak divně useknutý, pořádně nedořečený, čekala jsem, že osudy Jany a Pavly se daleko více propletou. Nakonec tedy hodnotím knihu jako průměrnou a bohužel si myslím, že když si ji nepřečtete, nic moc se nestane...
Lucas Page je rozhodně zajímavý týpek, má protézu místo jedné ruky a jedné nohy a jedno skleněné oko, navíc je to geniální vědec, odborník na balistiku, který dokáže spočítat trajektorii střely a odhalit na několik set metrů, odkud střela vyšla. Když tedy záhadný střelec začne kosit jednu oběť za druhou, je Lucas opět povolán k FBI, ačkoliv s nimi už po nehodě, která zdevastovala jeho tělo, nechtěl mít nic společného. Knížka je plná nevšedních typů osobností, ať už se jedná o Lucasovu manželku Erin, spolubydlícího Dinga, parťačku Whitakerovou, šéfa FBI Kehoea, nebo samotného vraha. Několikrát vás taky vývoj příběhu zaskočí, obratí se směrem, kterým byste nečekali. Pro mě tedy byla tahle knížka velmi milým překvapením a doporučuju ji... :-)
Missy bude osmdesát a já chci být přesně jako ona: pořídit si na stará kolena skvělého psa, mít sílu stále žít plnohodnotný život, mít srovnané všechny vztahy v příbuzenstvu, získat i v tomhle věku milé přátele, kteří mi uspořádají nádhernou narozeninovou oslavu. Samozřejmě, v životě to tak není, ale knížky s takovými příběhy mám moc ráda. Je v nich vždycky i trochu smutku, ovšem ten k životu patří, převládá však naděje a ta vám v paměti a ve vědomí už zůstane. Pro mě osobně tedy dokonalé odpočinkové čtení, které vás pohladí po duši - což je klišé jak hrom, ale pro mě rozhodně platí... :-)
Příběh šedesátileté jihokorejské matky, která se nedokáže smířit s tím, že její dcera je lesbička, a která se v domově pro seniory stará o Jenny, jež trpí stařeckou demencí.
Bohužel, od knížky jsem čekala daleko víc, připadá mi, že děj se moc nikam nevyvíjí a de facto stojí na místě, opakují se ty samé pocity a argumenty. Anotace tvrdí, že hlavní hrdinka je v průběhu vyprávění stále smířlivější a smířlivější, ale mně to tak nepřipadalo, pořád mi přišla jako zatrpklá stará žena, která svou dceru nedokáže pochopit, ačkoli na konci příběhu se více projeví hrdinčin smysl pro morálku.
O Listopádu slyšeli už asi všichni knihomilci. Je skvělý, ačkoli na začátku jsem byla trochu na rozpacích, od půlky jsem si čtení ale moc užívala, protože se už řešily hlavně mezilidské vztahy. Hlavním poselstvím pro mě je, že maminka je pro dítě v životě nezastupitelná, že si máme užít každý den, kdy žijeme se svou rodinou, že naděje stále existuje a že jakýkoli totalitní režim je zrůdný a máme být vděční za to, že už v něm nežijeme.
Tip pro milovníky thrillerů, tenhle je navíc okořeněn velmi dobrou psychologickou kresbou dvou hlavních hrdinek Claire a Evy. Ženy, které se neznají, se potkají na letišti, obě jsou v náročné životní situaci, a tak si vymění letenky s tím, že každá odletí jinam, než původně zamýšlela, a snad budou mít šanci začít znovu. Postupně se skládá příběh obou žen, na nichž se mi moc líbila jejich síla a odvaha, román je velmi hezky napsaný, skutečně bych řekla, že se jedná o psychologický thriller v tom nejlepším smyslu slova. Ocenila jsem i epilog, který dopadne možná jinak, než mnozí čtenáři očekávají.
Téma knihy vypadalo velmi zajímavě a lákalo mě - osudy čtyř generací židovských žen, které žijí v Turecku. Bohužel, po dočtení mám velmi smíšené pocity, moc mi nesedlo, jak byla kniha napsaná. Jednak jsem se kolikrát divila nad tempem vyprávění, některým událostem byl podle mého věnován až moc velký prostor (a pak to byla trochu nuda), některým zas až příliš malý (byla bych se ráda dozvěděla víc podrobností), vadilo mi přespříliš vykřičníků v pásmu vypravěče, vůbec bych je tam nedávala, přímé řeči mi připadaly ploché, šroubované, nehodily se mi do úst postav (intelektuálové mluví jako puberťáci), konec byl takový divně useklý. Velká škoda, mohl to být krásný monumentální román, což se pro mě osobně ale nenaplnilo...
Ačkoliv mám Tomáše Třeštíka ráda a v rozhovorech mi byl vždycky sympatický, jeho knížku jsem si původně přečíst nechtěla. Po vlně pozitivních reakcí jsem ale změnila názor a jsem ráda, knížka mě moc potěšila.
Někdo Tomášovi vyčítá, že je povrchní, nafoukaný, frajírek, arogantní, neunáší kritiku, a on sám to vlastně přiznává - že se kolikrát choval jako "kretén". Vysvětluje, že má částečně takovou povahu, částečně to bylo způsobeno tím, že zkrátka teprve teď dospívá a začíná věci vidět jinak, trochu ve svých 43 letech i bilancuje, například ví, že pití alkoholu a šňupání koksu nebylo to pravé.
Vypráví o své práci fotografa, o svých sběratelských vášních, které místy trochu hraničí i s posedlostí, o svém bytě, v němž má vše své místo a kde se nesmí nic moc měnit bez Tomášova svolení.
Nejvíc se mi líbily pasáže, v nichž píše o svých kamarádech, o svých vzorech, tedy o lidech, k nimž vzhlíží, či o svých rodičích či sestře, je totiž cítit, že je má všechny opravdu hodně rád. Někteří namítají, že je nebavilo číst o lidech, které vůbec neznají, já jsem naopak uvítala to, že mnohé zajímavé osobnosti můžu takto poznat. O manželce, úspěšné spisovatelce Radce Třeštíkové, se zmiňuje velmi málo, prý proto, aby ty informace nemohly být jakkoli vytrženy z kontextu a zneužity bulvárem, jak uvedl Tomáš v jednom rozhovoru.
Autora jsem vůbec neznala a objevila ho na Databázi knih s tím, že jeho knihy jsou velmi dobře hodnocené a od roku 2013 vydal přes deset titulů. To mě zaujalo, a chtěla jsem tedy vyzkoušet, jaké tyhle detektivky jsou. Začala jsem novou sérií, s investigativním novinářem Markem Vrázem v hlavní roli, a zklamaná nejsem. Není to tedy nic, co vám v paměti zůstane extra dlouho, ale prostě dobře napsaná detektivka, tentokrát o zmizení jedné dívky. Protože mě baví série s jednou hlavní postavou, u níž můžu sledovat vývoj jejího osobního života, chystám se přečíst si i autorovy další knížky... :-)
Duchařský thriller, proč ne, neotřelá kombinace, která mě bavila. :-)
Suverénně pětihvězdičková kniha, kterou vřele doporučuju.
Román se odehrává v současnosti a zároveň v Japonsku v letech 1957 až 1958. Američance Tori umírá otec a před smrtí jí předává záhadný dopis, který odkazuje k jeho životě v 50. letech minulého století, kdy sloužil u námořnictva v Japonsku. Tady se seznámil s mladinkou Japonkou Naoko, do níž se zamiloval a již si chtěl vzít. Druhou dějovou linii líčí právě Naoko a popisuje těžkosti, které ji provázely, když s Toriným otcem otěhotněla. Porodit dítě smíšené rasy byla totiž pro japonské rodiny nepředstavitelná ostuda.
Mám ráda knihy odehrávající se v Asii, fascinuje mě jejich úplně jiný svět a jiné tradice a zvyky, u tohohle příběhu se mi i moc líbilo, jakým stylem a tempem byl vyprávěný, opravdu jsem si čtení velmi užila... :-)
Knižně vydané facebookové příspěvky, které byly nominovány na Magnesii Literu a jejichž autorka zůstává v anonymitě.
Četla jsem vždy před spaním a dobře se u toho bavila. Pohledný filmový kritik má nejraději několikahodinové filmy, v nichž se moc nemluví, rád vede intelektuální debaty s vyzáblými zrzkami a jezdí s kurfem plným nažehlených košil po filmových festivalech, zatímco jeho žena se doma stará o tři děti, zajišťuje chod domácnosti, přičemž samozřejmě žehlí i ty spousty košil, stará se o dům a sem tam se snaží sama nějak na dálku pracovat.
Nakolik toto uspořádání odpovídá realitě a nakolik je nadsazené, těžko říct, čtení je to ale vážně vtipné a ve své podstatě jistě pravdivé (a zároveň vlastně trochu smutné), takhle to ale holt v manželství a rodičovství běžně chodí.
Knížka je graficky velmi hezky zpracována, to je další bonus navíc.
Žena filmového kritika na Facebook stále přispívá, takže ji můžete sledovat.
Kvůli nadšeným reakcím na Instagramu jsem se i já pustila do Kruhu.
Mel přijíždí na chatu, kde už měl být její manžel Luke se svými dvěma dětmi, a zjišťuje, že jsou všichni pryč. Začíná pátrání a odhaluje se minulost rodiny.
Kniha mě mile překvapila několika zvraty, které jsem skutečně nečekala, výtky ale mám k hlavním postavám, jejichž chování mi u Mel připadalo místy přitažené za vlasy, u Lukea nepochopitelně pasivní (a pak tomu nasazuje korunu epilog).
Celkově tedy průměr, rozhodně ne bezbřehé nadšení, ale ani propadák. :-)
(SPOILER) Další série rozhovorů Aleše Palána, tentokrát s šesti ženami, s nimiž se život nemazlil.
***
Míša - žena, která pochází z rodiny alkoholiků, musela se v dětství vyrovnávat s absolutním nezájmem rodiny, nyní se řídí svými vlastními pravidly, má kontakty na brněnské podsvětí, byla ve vězení, do všeho jde po hlavě, na okolí často křičí, ve vztazích je ale velmi submisivní, což se jí samozřejmě nevyplácí
***
Denisa - obětavá matka a manželka, která trpí všemi možnými málo známými chorobami, necítí čtvrtku těla, i tak dokáže ale žít na beskydském venkově velmi aktivní život
***
Jana - žena, která se stále vyrovnává s tím, že přišla před deseti lety o svého jediného, osmnáctiletého syna, ztratil se na moři v Chorvatsku a dodnes se jeho tělo neobjevilo
***
Sieglinde - původem Němka, která jako malá zažila odsun Němců ze šumavského pohraničí, kde s rodinou žila, oni sami v Československu zůstali, ale žili jako druhořadí občané
***
Apolena - její příběh není doplněn fotkami kvůli ochraně soukromí, aby ji nemohli najít rodiče, kteří ji brutálním způsobem v dětství a dospívání týrali, kvůli tomu, že ji otčím shodil z půdy, v šestnácti letech oslepla
***
Aneta - osmnáctiletá slečna, která má bohatou zkušenost se životem feťačky, k níž patří krádeže, neustálé lhaní, pobyty v diagnostických ústavech i pasťáku, pochází z rodiny alkoholiků, matka kvůli pití v 41 letech zemřela; Aneta momentálně žije v Jihlavě, velmi hezky vzpomíná na ředitele ústavu Radka Vovsíka, jednu vychovatelku, která se jí prý stala druhou mámou, a na majitelku jihlavské kavárny Paseka, která jí dala pracovní příležitost
***
Čtenáři se v hlavě při čtení honí spousta otázek: co všechno dokáže člověk v životě snést, jak dítě ovlivňuje prostředí rodiny, co si z rodiny do života nese, jak lidem pomáhá v životě víra či řízení se nějakou vyšší morálkou, jaké všechny "náhody" mohou do života zasáhnout, do jaké míry se do života druhých (ne)plést...
Knížku jsem vyloženě zhtla, nedokázala jsem přestat číst, tyhle rozhovory mě bavily asi víc než se samotáři, protože v nich vystupovala většina mužů a moc se nediskutovalo o rodinných či mezilidských vztazích, jež tvoří jádro této novinky a jež mě zajímají daleko víc než rozjímání nad samotou, ačkoli i to bylo samozřejmě nadmíru pozoruhodné...
Dávám pět hvězdiček z pěti, tohle je přesně ten typ knih, které mám nejradši. Netušíte, jak se příběh vyvine, bilancuje se v něm život, ale nijak přehnaně dramaticky, spíš smířeně a dojemně, je tam překvapení, ale ne neuvěřitelné, krásně se to čte a musíte číst docela pozorně, protože jen jedna nenápadná věta vám mnohé vysvětlí a odhalí.
Lincoln, Teddy a Mickey jsou spolužáci z vysoké, teď je jim šestašedesát a scházejí se v domku na ostrově, kde se před více než čtyřiceti lety naposledy viděli s Jacy, dívkou, do níž byli všichni tři zamilovaní a která pak zmizela. Dozvědí se mnohé z minulosti, ovšem sami sobě si přiznají i spoustu věcí ze současnosti.
***
"Hádám, že ironie je spíš v tom, že jsme byli všichni tři po uši zamilovaní do holky, kterou jsme vlastně neznali."
"Ále, k čertu, Fešáku," řekl Mickey. "Vždyť neznáme ani sami sebe."
***
Alžbětě je přes devadesát a její vnučce Nině přes třicet, naposledy se viděly, když Nina byla malá holčička. Teď, když se Alžběta zotavuje ze zlomeniny krčku, konečně nastal čas, aby si Nina vyjasnila spoustu otazníků z rodinné minulosti a na ledacos se babičky vyptala. Román se odehrává v současnosti i za dob druhé světové války a potěší všechny, kteří mají rádi klasický styl psaní a žádné velké experimenty. Mně občas vadily trochu šroubované věty a místy bych přivítala dovysvětlení některých událostí, taky jsem nepochopila, proč se v polovině knihy stal z Františka Frantí... Jinak ale v pořádku, autorka psát umí, hodně podobný styl jako Hana Marie Körnerová.
Ačkoli tento thriller obsahuje spoustu klišé (hlavní hrdinka - spisovatelka detektivek, manipulující manžel, zmizelé dítě, "nepřátelský" dům, uzavřená komunita podezřelých sousedů), mně aktuálně neskutečně sedl. Zrovna jsem totiž potřebovala číst něco nenáročného, napínavého a přitom dobře napsaného a tahle knížka to všechno splnila... :-)