markyticka komentáře u knih
Příběh Paige pokračuje rychle dál, u kapitoly 9 jsem uronila i slzu. Konec byl nevyhnutelný - zatím jsem stále napnutá, jak celá série skončí, tak snad brzy budou i zbývající díly série - 5 se tiskne, ale aby byla i 6 a 7 :)
Hlavní postava, která se stále nalévá whisky. Je smutná, opouštěná, nešťastná a neví, co chce a co se sebou... Chvíli mne to rozčilovalo, ale pak jsem se přes to přenesla a alkoholové eskapády lehce vytěsnila, příběh byl napínavý, konec nešel dopředu odhadnout.
Příběhy několika postav a všechny tragické, jedna velká deprese prolínající se celou knihou. Střídání časů i vypravěčů, smrtí se začíná i končí. Přesto se dá kniha přečíst.
Skutečný příběh skutečné ženy, resp. tehdy ještě dítěte/mladistvé. Neskutečné, že jí dříve nikdo nepomohl, neuvěřitelné že si nikdo nevšiml, přitom chodila ven - s dětmi do školy, na nákupy, ... Nechává si příjmení svých trýznitelů, nevrátila se ke svému rodnému příjmení. Strašné, že je už zase může potkat na ulici...
Po prvních stránkách mne napadla slova písně - I vám jednou bylo sedmnáct. Každý se s tím obdobím vyrovnal jinak, myslím, že většina lidí se hledala, občas s větším či menším úspěchem zkusila pozměnit pravdu, zkoušela mantinely, budoucnost je ne vždy zajímala - a proč taky, když nikdo kolem jim nerozumněl a nerozumněli si ani oni sami? Toto telecí období - shrnuté do pár dní - tahle kniha z pohledu puberťáka docela dobře vystihuje.
Česká a čtivá kniha s docela dobrou scifi-stalkingovou zápletkou. Ale občas jsem se ztrácela v časech, občas jsem se musela kousnout číst dál a stalkera jsem odhalila v podstatě hned, takže na 5 hvězdiček to za mne ještě nebylo. Ale třeba příště - 4 hvězdičky za odvahu a na povzbuzení k další tvorbě :)
Knížka, která propojila historii a dívčí romány a scifi. Rychlé čtení s malým vzdělávacím okýnkem.
Dala bych tak 3,5 hvězdičky. Když jsem se dostala po pár dnech přes začátek k příběhu deníku, tak mne to chvilku mne to ohromně bavilo, pak jsem se zas musela do čtení nutit a tak pořád dokola. Spousta historek byla těžko uvěřitelných bohužel. Láska, sex, peníze, zrada, závist, zloba, smrt.
Je krásná na pohled. Je to kuchařka, podle které se dají opravdu připravovat famózní zákusky. Zatím nemám samozřejmě vyzkoušeno vše - mám ji měsíc, asi, ale jsem z ní nadšená, stejně jako z její autorky. A ty fotky jsou luxusní.
Šelma mne chytla, bála jsem se, že v Hračkářovi se bude příběh podobně vyvíjet a tak hned budu vědět pointu a nebude mne kniha bavit. Naštěstí se to nestalo. Spíš než s odborností jsem měla trochu problém s přemírou postav.
Garfielda se nemohu nabažit, stripy se dají číst stále dokola, vtipy v nich jsou vtipné i po letech. A vázaná kniha je lepší na uchování než sešity, které obsahuje. Přijde mi to i lépe vytištěno :)
Zajímavé téma buněčné paměti orgánů od dárce. Chvílemi mne to nebavilo, chvílemi ano, byla jsem zvědavá, jak to s dárkyní bylo - co ji potkalo. Neurčitý a nedotažený konec mne zklamal. Dala bych tak 2,5 hvězdičky...
U knihy z prostředí patologie se člověk občas může zasmát i nahlas. Příběh mne bavil, i zapojení nových technologií z biomedicíny. Jen rozuzlení na konci bylo nějaké rychlé a čekala jsem ještě nějakou akci.
Kniha je velmi čtivá, bála jsem se opakování motivů u autora, ale byl to opět jiný příběh než v předchozích knihách. Bavilo mne to moc, i když mne to nevyděsilo tolik, jako Blackout.
Kniha se mi líbila a přečetla jsem během chvilky. Co mne děsí je síla předmluvy, tam jsme se bohužel neposunuli - my evropané stále máme výraz únavy, starostí a smutku a chybí nám umění býti šťasten...
Na začátku rozvleklé, ale nakonec mne zápletka a příběh chytil. Za mne by tam nemusely být ty přepisy výslechů nebo tweety.
Horor to není, jen příběh vlastně až neuvěřitelně silné osobnosti dítěté s bujnou fantazií. Chvilkami nudnější pasáže. Četla jsem knihu z knihobudky hlavně kvůli černobílému povrchu do výzvy. Doufám, že ostatní Kingovky jsou silnější, ale úplně marné to také nebylo - oddechové čtení na sobotu :)
Knihu jsem četla strašně dlouho, bavila mne, ale nebylo to něco, od čeho se nedá odtrhnout. Za mne tam bylo až moc popisu Kim, ale třeba už v dalších dílech nebude tolik potřeba její chování objasňovat a obhajovat. Místy jsem se i zasmála, nejlépe, když Kim a Bryant vlezli do kostela "Můžu vám nějak pomoct?" ozval se jakýsi nezhmotnělý hlas. Kim s Bryantem na sebe pohlédli. "Ježíš," šeptl Bryant. "Ne tak docela, můžu vám nějak pomoct v Jeho nepřítomnosti?"
Kniha se mi líbila ještě víc, než film a to jsem ji četla až dlouho po prvním shlédnutí firlmu a před očima jsem měla stále Meryl Streepovou jako Mirandu Priestlyovou. Smála jsem se velmi často, snad i protože sama jsem asistentka. Super odpočinková víkendová četba.
Knížka je hlavně o o nádherných ilustracích - příběh je jen naznačen, nerozveden, nedotažen, škoda.