Marla komentáře u knih
Spousta více či méně excentrických postav, meluzína, déšť, tma a jedna dokonalá hlavní hrdinka, která za neustálého popíjení kávy buď příšerné anglické, nebo skvělého espressa vyřeší další záhadu. Zazvonil zvonec a pohádky je konec:))
Začátek byl fajn, pak se to nějak zvrtlo a nedočetla jsem, přestalo mě to bavit. Vrátila jsem do knihovny a nemíním si to znovu půjčit.
Dočetla jsem jen proto, že jsem chtěla vědět, jestli se osel zbaví vady řeči. Jinak se děj táhnul jako vývar a byl takový nějaký nedochucený. Proložené recepty byly zajímavé i když nějak nevím, kde bych sehnala Venušiny mušle. Konec a zazvonil zvonec.
Myslela jsem si, že se budu bavit jako u dalších autorčiných knih. Ale fakt jsem se nebavila. Na můj vkus to bylo moc cynické a křečovité a hlavní hrdinka mi přišla jako zamindrákovaná blbka, která chce pozornost za každou cenu.
Jak mám knihy ve kterých se peče a vaří ráda, tak tohle mě vůbec nebavilo. Bylo to jaksi placaté, divně napsané, nejlepší z toho všeho byly recepty na konci knihy. Nu, nicméně dám šanci druhému dílu, uvidíme.
Velice jednoduše napsaná a při čtení velmi znepokojivá novela o tom, co lidstvo možná jednou čeká.
Velice milá a klidná kniha. Četba na mě působila stejně jako setkání se sestrou Angelikou - příjemným a uklidňujícím dojmem.
Na půdě u rodičů byla kdysi skříň plná krásných starých dětských knížek. Každé prázdniny jsem se probírala tou krásou a pak jsem četla a četla....ach, to bývaly časy! Zorka na prazdninach patřívala k oblíbeným. Pak šla léta, spousta knížek ze skříně se ztratila a zapomněla jsem na ně. Před časem jsem si na jedno zhýčkané děvčátko, které prožilo krásné prázdniny na venkově vzpomněla a dávno zapomenutou knížku sehnala. Zhltla jsem ji za jedno odpoledne, stejně jako kdysi a stejně jako kdysi jsem si čtení užila. Laskavě napsané, chvála přírody.
Zajímavý a docela zábavný dobový dokument, zvláště část věnovaná velkým věkovým rozdílům mezi partnery.
Zavzpomínala jsem na své dětství za normalizace a jsem nesmírně vděčná rodičům, protože jsem tu divnou dobu prožila jako spokojené dítě, které to, že se o některých věcech nemluví vnímalo jako hru na tajemství.
Velice zajímavá kniha, moc mě potěšily pasáže věnované paní Anně Náprstkové, , to musela být výjimečná žena!
Hravé a vtipné povídky. Čtení jsem si moc užila.
Parádní odpočinková kniha nabitá dobrým jídlem a pitím, radostí z cestování a poznávání světa a vyšperkovaná několika recepty. Moc hezké čtení!
Obyčejná slova poskládaná do obyčejných vět. V těch větách jde jen o obyčejné věci, události, zážitky, cesty. Ale jak jde čtenář po těch obyčejných cestách a sleduje vše obyčejné kolem sebe, zjistí najednou že text není obyčejný, že je výjimečný ...a pak mu přijde líto, že je už konec.
Tak jsem po přečtení přemýšlela, jak tohle dílo pochopit. Buď si ze čtenářů autor dělá srandu a říká si: chachá milánkové, jestli myslíte, že je tohle všechno pravda, tak jste úplně..../možno doplnit libovolné slovo/. Nebo je to všechno fakt pravda a autor se tímto pomstil všem okolo sebe. Možné je také to, že je to pravda a tato kniha zafungovala jako jakási forma psychoterapie.
V každém případě jsem při čtení nevycházela z úžasu a před očima jsem pořád měla to nezaměnitelné, ježaté, netopýří, upíří zjevení.
Případy se odehrávají v kraji který mám ráda . To je asi tak jediné, co se o tom dá říct. Jinak je to dost nudně a nezáživně napsané.
Mnoho mrtvých, mnoho podezřelých, mnoho uniklého času, mnoho obvinění.....a přece je to stará dobrá anglická detektivka!
Sex, prachy, vlivní lidé, lepé děvy, jedno soukromé očko a spousta chyb. Víc není třeba psát.
Člověk člověku vlkem... každý totalitní režim je zrůdný. Vše podstatné bylo již napsáno v komentáři kap66, jen bych to opakovala. A děkuji Databázi, díky ní jsem Lenku Reinerovou objevila.