marlowe komentáře u knih

Když shovívavě přivřeme obě oči nad skutečností, že v románech z šedesátých let musel být každý emigrant buď zločincem nebo defraudantem (nebo raději obojím), když akceptujeme realitu doby, v níž v symbióze vedle sebe žili "noví osídlenci" i "narušitelé" a když pomineme některá výrazová klišé, která už dávno zavál čas, zůstane nám v rukou skvělá detektivka, která by mnohým dnešním autorům mohla posloužit jako nedostižný vzor.
90%

8 13.02.2017

Čekal jsem něco POUZE lehkého a pohodového, nějakého "Jima Qwillerana po francouzsku", zkrátka něco pro "uvolněné nedělní odpoledne s kávičkou a máčenými sušenkami" – a našel jsem nečekaně solidní "detektivku s přesahem" na překvapivě aktuální téma (imigranti).
Pro mě určitě velké překvapení!
A abych nebyl nespravedlivý: Nakonec si do sytosti užijete i té avizované "lehkosti a pohodovosti" – a jako závdavek obdržíte i trochu nefalšované romantiky…

8 06.12.2015

V deníkových záznamech a postřezích ("O projektu – autorský deník"), přilepených k románu coby jakýsi přívažek či bonus, jeden z autorů knihy (J.W. Procházka) hrdě prohlašuje toto: "Je čas, aby česká detektivka trochu prorazila vedle těch severských"! Ano, s tímhle tvrzením nelze než souhlasit – a bylo by opravdu načase předvést světu, že také U NÁS dovedeme napsat dobrou krimi! Bohužel, román Šest nevinných dokazuje, že TOHLE (kolektivní autorský maratón absolvovaný během předem vymezeného časového úseku) je beznadějně slepá pěšinka, neboli že TUDY cesta ke kvalitnějším detektivkám rozhodně nevede!!! (A ani vést nemůže – protože detektivka, postavená na klasickém vzorci "dokazování pomocí závěrečné rekonstrukce", musí být promyšlená do posledního detailu – a nemůže vznikat chaoticky za běhu, kdy ani jeden z členů štafety netuší, kudy vůbec mají závodníci běžet…)

Na celé knize je (bylo) zajímavé pouze to, co běžný čtenář vidět nemůže: totiž proces jejího vzniku, který jsme mohli nonstop po celé čtyři dny díky mikrofonům a on-line kameře sledovat v přímém přenosu. To věčné dohadování a handrkování, jakým směrem vést příběh, zda nebyla chyba pustit mezi podezřelé další (novou) postavu, jestli je lepší "vrstvit" text do větších celků nebo jej, kvůli "odlehčenosti", rozbíjet do "dynamických sekvencí" atd. TOHLE (a nic jiného) je podle mého názoru jediný (prchavý a bohužel čtenáři nesdělitelný) přínos knihy.

Snaha "vyřádit se" v textu, ve vtipných hláškách, v neotřelých přirovnáních a v "třeskutě břitkých dialozích" zcela pohřbila zpočátku možná dobře míněné úsilí o vybudování kvalitního příběhu. Ten se bohužel, postupem času, rozpadl na prach a celý proces zobrazování dušezpytných exkurzů do nitra jednotlivých protagonistů, postup vedení-nevedení policejního vyšetřování i výsledné finále, musí, dle mého názoru, přivodit slzy zklamání i milovníkům béčkové literatury!

Mám-li to nějak shrnout: hodnotit příběh je naprosto zbytečné, protože celé psaní bylo podřízeno jen a pouze honbě za "úderným textem", který sice často (nejvíce asi u pana Svitáka) skutečně úderným je, ale bez možnosti tlumočit smysluplný příběh zůstává pouze nástrojem samoúčelným…
Neuvěřil jsem nepravděpodobné zápletce, ani "šachům" kolem vzniku vysokorozpočtového filmu, neuvěřil jsem těžko stravitelnému předivu vztahů, ani motivu zločinu a neuvěřil jsem ani "způsobu provedení vraždy" ani postavám, které zůstaly papírově neživé a které se od začátku do konce pohybovaly v autorském módu "protože to nedokážu vyjádřit akcí, napíšu, že postava je taková a taková – snad to bude čtenáři stačit".

Jedna hvězdička za ty přínosné metodické rady "jak napsat román" (zvláště ty od pana Procházky), které jsem zachytil v průběhu přímého přenosu a druhá za občas solidní (byť odnikud nikam se motající) text a dialogy (viz např. už zmiňovaný pan Sviták).

8 25.10.2015

Na rozdíl od Hříbčete to vidím zcela opačně: na začátku jsem si říkal, že paní Fojtová konečně našla způsob, jak se popasovat se žánrem zvaným "detektivka", ale potom se najednou zopakuje ta manýra z druhého dílu, kdy je otevřen, řešen a následně vyřešen "městský" případ (i tentokrát dost krutý a surově provedený) – ale před dovršením poloviny knihy tradá z města na venkov (ovšem co jiného jsem mohl očekávat, když na tomto vzorci je postavena celá série?!) – a najednou je TA TAM policejní práce, která alespoň zpovzdálí mohla připomínat reálné vyšetřování zločinu – a rázem tu máme zase to po sousedsku vedené "šetření", kdy kriminalisté při vínku, pivu či kávě hovoří s podezřelými…
Nicméně, abych byl spravedlivý, oproti předchozím dílům se tu daleko méně jí a pije a o to více vyšetřuje – a za to přihazuji dvě hvězdičky navíc, neb určitý příslib (zvláště v první třetině knihy) jsem v knize zahlédl.

Ale neodpustím si ještě dvě poslední výtky: jednak mi trochu vadily melodramaticky pojaté rodinné vztahy, které postupně vycházejí najevo a které připomínají Pytlákovu schovanku ("nevlastní bratr mého otce", "Oksana potom byl přece vaše teta, ne?" atd.) a potom některé "nezvukomalebné" přezdívky (Mokrouš, Máňa atd.), které mi pokaždé při četbě zaskřípaly v hlavě jako škrábanec na vinylové desce.

8 02.09.2015

Výborná, suchým a strohým způsobem odvyprávěná detektivka, která je zároveň zajímavým exkurzem do exotických dálav. Jen škoda, že tu Harry občas vypadá jako komisní a neempatický suchar…

90%

8 16.07.2015

Skvěle a fundovaně napsaný životopis, který každého milovníka Chandlera musí nezbytně potěšit.

8 25.03.2015

Konečně, po letech, jedna velmi, velmi dobrá česká detektivka!!!
V té záplavě hluboce podprůměrných tuzemských krimi-příběhů se nám tu najednou vyloupla vlaštovka, která si rozhodně zaslouží naši pozornost.
Unikátní kousek, kde stylistika i příběh souzní v naprosté harmonii…
Sympatický detektiv, zcela uvěřitelné zobrazení průběhu vyšetřování, nakonec jsem si zvyknul i na tu "astrologickou" linku, na níž si stěžoval recenzent-předchůdce…
Je to radost číst domácí detektivku a nervat si vlasy zoufalstvím z jazykového neumětelství a z kompozice, jejíž konstrukce ve vás vyvolává pocity, které člověk zažívá po konzumaci nafouklé konzervy.
Zcela zasloužených 90%.
(Těch 10 procentních bodů strhávám za trochu kontraproduktivní zacházení s pasážemi, které (paralelně s výbornou a bezpřipomínkovou "policejní" linkou, v níž sledujeme postup vyšetřování) zobrazují činnost podezřelých. Tyto scény místy neúměrně zpomalují děj, a zároveň mnohdy až příliš polopaticky čtenáři prozrazují nástin řešení, které já osobně bych raději poznal díky "mravenčí práci" vyšetřovatelů…
A potom ještě (SPOILER) ten "Orint-expresovský" motiv vícera pachatelů – to už je HODNĚ přes čáru: tři pokusy o vraždu prakticky v jediném okamžiku…)

Každopádně jsem HODNĚ natěšený na chystaný televizní seriál (Ivan Trojan coby vrchní komisař Holina), jehož ději tento román předchází…

8 21.12.2014

Značné zklamání, čekal jsem mnohem víc – zřejmě pod vlivem převážně obdivných hodnocení. Příběh se mi zdál plochý, málovrstevnatý, tažený v jedné monotónní linii, každá kapitola jako by byla napsána podle stejné matrice. Zkrátka jsme si s autorem nepadli do noty.
Knížku jsem asi po třech čtvrtinách odložil nedočtenou…

8 17.08.2014

Cítím určité zklamání. Jako by mě autor podvedl. Ale chyba je jednoznačně na mé straně - prostě jsem od knížky čekal něco úplně jiného...

8 19.05.2014

Tak to se povedlo – brouk coby soukromé očko. Geniální nápad. A k tomu ten „drsno-školský“ jazyk včetně „Marlowovsky“ úderných hlášek. Prostě „žouželí“ nářez ve stylu hard-boiled fiction.
„Dovolte, abych vám něco pověděl o střevlících…“
Jak říkám: Pobavíte se – a chvílema se budete i bát.
A když už je v anotaci zmínka o Ondřeji Sekorovi: to by chudák Ferda Mravenec koukal, jaký vývoj za ty roky prodělal svět, zahrada i jeho rodné (vzorné) mraveniště… :-)

8 25.03.2014

Někdy při „souhrnném“ čtení komentářů vyvřou na povrch prazvláštní souvislosti.

A/ Fakta

1) 19.2.2014 napsala čtenářka „Marie F.“ kritický komentář k detektivce Stíny minulosti (viz úplně dole) a knihu ohodnotila jednou hvězdou. (Román vyšel v „JaS nakladatelství“.)
2) Den poté na komentář zareagovala „Janasem“ (dle vlastního profilu „pracující“ pro JaS nakladatelství) a zmíněné Marii F. naznačila, že by se jí „útočnost nemusela vyplatit“.
3) Tentýž den zareagovala čtenářka „Qenda“ a taktéž Marii F. za komentář pokárala.
4) Den poté zareagoval čtenář „Bizon84“, knihu pochválil (protože ji „zvládl přečíst na jeden zátah“) a knize udělil plný počet hvězdiček. A také se zeptal, kdy (a zda) vyjde druhý díl.
5) Čtyři dny poté „Janasem“ čtenáři „Bizonovi84“ vzkázala, že druhý díl vyjde na podzim – a kritičce Marii F. se pokusila dokázat, že věta „Ženy šli“ je vlastně gramaticky správně.

B/ Pohled pod pokličku

6) Komentář „Janasem“ získal dva palce – od „Qendy“ a „Bizona84“.
7) Komentář „Qendy“ získal dva palce – od „Janasem“ a „Bizona84“.
8) Komentář „Bizona84“ získal jeden palec – od „Janasem“.
9) „Qenda“ se na DK zaregistrovala v den, kdy napsala svůj komentář.
10) Také „Bizon84“ se na DK zaregistroval v den, kdy napsal svůj komentář.
11) „Qenda“ na svém profilu uvádí, že přečetla 7 knih – všechny vydalo „JaS nakladatelství.
12) „Bizon84“ na svém profilu uvádí, že přečetl 4 knihy – z toho tři vydalo „JaS nakladatelství“ a autorkou té zbývající (z nakladatelství XYZ) je Jana Semelková, neboli „Janasem“.

Jak vidno, někdy si milovník detektivek přijde na své i pročítáním obyčejných komentářů…

P.S.1: Já sám jsem román ještě nečetl – ale už jsem si jej objednal v okresní knihovně. Vlastní hodnocení dodám po přečtení.
P.S.2: Na www.centrum-detektivky.cz vyšla včera na zmíněnou knihu recenze Veroniky Černucké (http://www.centrum-detektivky.cz/vse/stiny-minulosti-iveta-svobodova). Autorka v závěru svého hodnocení píše toto (cituji):
Druhá výtka se týká pravopisných chyb. Na zvláštní nečeský slovosled jsem si už zvykla, ale hrubky typu „Vy buďte trpělivý“ a „Alena se s bábinkou chytili za ruce“ zamrzí. Nejvíc chyb bylo v interpunkci. (Konec citátu)

Druhá Stoutova kniha z Wolfovské série - napsána byla v roce 1935.
Základní problém vidím už ve výběru tématu: ten příběh je od samého počátku nevěrohodný – a nic na tom nezmění ani duchaplné hlášky Archieho Goodwina.

8 13.01.2014

Tohle se u Jaroslava Velinského občas stane: nádherným, neotřelým jazykem nám odvypráví trochu kašírovaný příběh se skřípajícími logickými švy a kulhající uvěřitelností. Škoda.
U Kletby mi navíc vadil těžkopádný, statický rozjez (celá první polovina knihy), po němž na jazyku zůstává pachuť, a to i v době, kdy se konečně začne něco dít.
Holt nemůže být každý den posvícení!

8 03.01.2014

S touhle knížkou mám trochu problém. Danielu Fischerovou mám rád a hluboce smekám před její schopností psát „hezky česky“. To, jak si dokáže pohrát s jazykem, umí dneska málokdo.
Také si cením nápadu postavit do centra „vyšetřování zločinu“ dva (respektive tři) důchodce – postavy veskrze zajímavé, neotřelé a pro mnohé možná i „zamilováníhodné“.
V čem tedy ten avizovaný problém?
V „laboratorně vystavených“, těžko uvěřitelných a od života zcela odtržených příbězích, v neakceptovatelných motivech a v celkovém pocitu, že se děj všech tří povídek odehrává v papundeklových kulisách.
Poznámka na závěr: možná by knize slušela spíš Ich-forma (coby Kristinčino vyprávění).
A ještě jeden postřeh:Úroveň novel má – řekl bych – sestupnou tendenci, od nejlepší k nejhorší, takže si člověk po dočtení ani nemůže alibisticky říci: „konec dobrý, všechno dobré“!

8 03.11.2013

Oproti „trojce“ posun k lepšímu, i když ani tady si autorka nedala pokoj s tím svým zatahováním rodinných příslušníků do děje. Měl by jí někdo, sakra, říci, že to působí spíš směšně, než „napínavě“. A závěrečná „honička“ s vrahem, to už si opravdu mohla odpustit. Protože člověku nezbývá nic jiného, než se smát, když hlavní hrdince anonymní telefonáty vyhrožují smrtí a ona si jde hned poté zaběhat do temného parku. Ale jinak solidní detektivka, i když v těch desítkách jmen jsem se opravdu ztrácel.

8 30.08.2013

Možná byla chyba v mém očekávání: Naladil jsem se na "detektivku", ale dostalo se mi "dobrodružné gangsterky", což rozhodně není žánr, který preferuji.
A nádavkem jedna rada sympatickému autorovi: méně je někdy více (protože kouzlo se skrývá v hutnosti)…

7 25.12.2016

Komorní "maigretovka" napsaná možná až příliš úsporným stylem a možná až příliš strohým jazykem, taková jednohubka na odpolední posezení u kafíčka, rubikova kostka o pěti krychličkách, kterou složíte dříve, než dojíte zákusek…

7 12.03.2016

"Detektivka pro pamětníky" napsaná krásným, téměř básnickým jazykem (jímž se autorka hrdě přihlásila k stylistickému mistrovství svého otce), ovšem předkládající nám "příběh o zločinu", kterému přece jenom chybí jistá dávka potřebné uvěřitelnosti.

Nostalgických 70%.

7 23.02.2016

Dlouho jsem si tím lámal hlavu: Jak je proboha možné, že po tak geniálních kouscích jakými byly povídková sbírka Čerpadlo 6 a román Dívka na klíček, napsal Bacigalupi něco tak průměrného – vždyť se jedná o docela tuctový dobrodružný román založený na jednoduché akční dějové lince. Tady se nabízí jediné řešení, které mě napadá: Bacigalupi měl Prachožrouty zasyslené někde v šuplíku a po celosvětovém úspěchu svých výše jmenovaných kousků je oprášil a vydal jako ,,novou věc´´… Ano, to by dávalo smysl…

50%, ani o cent víc!

7 16.07.2015

Nečekaně slušná česká detektivka – ostatně autor už nám své kvality prokazuje hezkou řádku let. Tentokrát se vydal cestou široce rozkročeného multipříběhu, který se rozlévá do šířky jako delta Dunaje. Možná by knize prospělo méně postav, jakož i méně paralelních osudů a "kauz", ale buďme spokojeni s tím, co je nám nabízeno.
Jednu podstatnější výtku bych však měl: byť mohu jen smeknout před solidně vystavenými dialogy, přece jenom musím konstatovat, že autor upřednostňuje "vypointovanost" jednotlivých replik před jejich realističností. Jinými slovy: promluvy postav mnohdy znějí až příliš "knižně", papírově a uměle – každopádně by dialogy více se přibližující "obyčejné mluvě" knihu pozvedly ještě o schůdek výše.

80%

7 16.07.2015