marlowe komentáře u knih

Příběh plný šedivé, nelaskavé bezútěšnosti, který (alespoň pro mne) postrádá jakoukoli jednotící atmosféru, neuvěřitelný slepenec absolutně nesourodých a povrchně načrtnutých motivů a událostí, defilé prázdných postav, ke kterým jsem nenašel cestu.
Kvantita nikdy nedělá kvalitu – to by si každý autor měl vyrýt do desky svého psacího stolu (nebo aspoň nalepit na klávesnici)!
Ostatně, naši předci to vyjádřili zcela lapidárně: "Příliš mnoho psů, zajícova smrt!"

13 27.03.2018

Simenonovy novely "Maigretova trpělivost" a "Maigret se brání" spojuje postava gangstera Manuela Palmariho a jeho ženy Aliny.

13 17.03.2018

Simenonovy novely "Maigret se brání" a "Maigretova trpělivost" spojuje postava gangstera Manuela Palmariho a jeho ženy Aliny.

12 17.03.2018

První kapitoly zcela bezkonkurenční – čistých 6*. Jen jsem nevěřícně zíral a pořád dokola si říkal: "Chlape, tohle vypadá DOST dobře!"
Jenže pak…
Člověk už přečetl leccos, takže mi ani tak nevadilo všudypřítomné násilí, jako spíše "absence prvků nenásilí". Ta nevyváženost! A skutečnost, že proti inflaci zla a záporných emocí nepostavil autor nějaký (sebenepatrnější) světlejší protipól. Ten mě tam zkrátka chyběl. Vzhledem ke svému věku snad mám právo si myslet, že alespoň náznak, zrnko harmonie si zaslouží KAŽDÝ příběh, i ten sebekrvavější…
Špinavý kšefty je detektivka stejné krevní skupiny jako vynikající Priceovi Sráči – ale u Pricea ta vyváženost naštěstí je. Včetně prožitku katarze. U Kšeftů jsem po dočtení vnímal jen pocit zmaru. Proto pouze 80% - ale zato zasloužených a poctivých!

22 01.03.2018

Padesát let stará klasika, která nemůže nevyvolat nostalgické vzpomínky. Dobře odvyprávěný příběh, zajímavé prostředí psychiatrické léčebny v zapomenutém pohraničí, solidní zápletka, rozuzlení, kterému (na rozdíl od mnohých současných kriminálek) čtenář bez výhrad uvěří.
Kdybych měl románu něco vytknout, byly by to jen dvě věci: na mě až příliš dlouhá expozice a naprosto neústrojné propojení realistického příběhu s přehnaně lyrickou autorskou řečí (...les vydechl a otevřel oči... -- …poslední paprsky zapadajícího slunce uléhaly do korun stromů a rozněcovaly v oknech požáry… --- …naříkavý výkřik zanikl v měkkých koutech houštin… --- …večerní mlhy ovíjely stébla trav vlhkými sítěmi a klidná, nezčeřená tůň oblohy probleskávala mezi korunami stromů…) – jako by člověk nečetl detektivku, ale První máj (nic proti Máchovi!).
Ale jinak spokojenost – 80%.

13 12.02.2018

Holt někdo má rád holky a někdo zase pěkně šťavnatý vdolečky. Čekal jsem střízlivou českou detektivku (první polovina knihy svou realističností přesně odpovídala mému očekávání), ale pak se ke slovu dostala "chilská linka" a (z mého pohledu) slibně rozehraná detektivka se rázem změnila v málo uvěřitelnou, přepálenou gangsterku, která mě vůbec nebavila – tohle kafe už na mě bylo trochu moc silný. Řeknu to takhle: Daleko víc jsem si s Mikem Syrovým rozuměl v Goffových prvních knihách – nejspíš proto, že šlo o příběhy komornější a sofistikovanější, které jsou mi přece jen bližší – "Dítě v mlze" i "Štvanice" už podle mne příliš tlačí na pilu.

22 04.02.2018

Stejně krásná poetika jako u Selskýho baroka – jen v tom závěru se to trošku začalo rozpadat a kolem příběhu se najednou objevila "světlounce modrá čistá aura" autorské bezradnosti, což ovlivnilo mé celkové hodnocení a zapříčinilo ztrátu jedné hvězdičky. Ale jinak velká, velká spokojenost – a další "Hájíček" už zařazen do plánu četby.

Knížku jsem stihl přečíst ještě před nedělní TV premiérou Wlodarczykova filmu – tak jsem zvědav, protože tohle zákonité (a pochopitelné) srovnávání knižních předloh s filmovými adaptacemi většinou nedopadne pro film příliš dobře…

24 01.02.2018

Nebýt několika lechtivých (a dokonce i přímo sexuálních) scén, považoval bych knihu za čistokrevné vyprávění pro děti – což v žádném případě nemyslím pejorativně. Sice jednoduše prvoplánové, ale na druhou stranu čtivé, poměrně napínavé (až na tu přehnanou kumulaci náhod) – a coby třešnička na dortu také poučné: dozvíte se např. spoustu zajímavostí o řemesle platnéřském. Takže vlastně nadprůměrná spokojenost.

14 29.01.2018

Normalizací načichlý pamflet, který jen dokazuje, že zastarává nejenom móda.
"Pokleslá literatura", Hrabákem posměšně označovaná jako "paraliteratura", k nám přišla ze Západu a našla si živnou půdu i mezi českými čtenáři; přítrž tomu udělali až komunisté, kteří jí v roce 1948, zaplaťpámbu, zatrhli tipec – toť hlavní poselství knihy.
Jediným plusem je skutečnost, že pan inkvizitor ta kritizovaná díla alespoň přečetl a že je neposuzoval jen podle obálek či obrázků v textu – za to si pan Hrabák zaslouží jednu hvězdičku.
Druhou hvězdičku uděluji za nezměrnou autorovu statečnost: Přečíst a podrobně rozebrat tolik knih nasáklých jedem! To už byla skutečná oběť na oltář socialistické vlasti. (Ale možná ho to bavilo, číst si po večerech místo Marxe šestákové romány - a ještě za to dostat zaplaceno!)

9 27.01.2018

Krásné, neskutečně silné, smutné.
Dám na doporučení "kamaráda z Databáze" a za čas si to střihnu ještě jednou s panem Mrkvičkou!

30 23.01.2018

První díl skvělý, tohle už byl jen nemastný-neslaný vývar, splasklý balónek. Zmizelo všechno, co z prvního dílu dělalo vynikající "civilní" detektivku: především ona zarputilost, s níž se hlavní hrdina krůček po krůčku snaží dobrat pravdy. Autor tentokrát na "detektivní linku" zcela rezignoval a soustředil se už jen na aspekt blížící se katastrofy – což mě, upřímně, vůbec nebavilo. Do trojky rozhodně nejdu!

9 16.01.2018

Jedna z nejzajímavějších knih, které jsem v životě četl!

26 01.01.2018

Široce rozkročený epický příběh napsaný krásnou a neskutečně šťavnatou vančurovskou češtinou. Přes všechny ty popisované hrůzy to byl nádherný zážitek!
A mezi námi: Tohle by měla být povinná četba pro všechny kverulanty, kteří kudy chodí, tudy fňukají, jak se dneska máme špatně!

21 26.12.2017

K trudošovu komentáři je zbytečné cokoli dodávat. Nejvíc asi oceňuji onu zmiňovanou "nečekanou civilnost" a "absenci přepálených konspiračních spiknutí". Za mě velká spokojenost – a plný počet bodů!

9 10.12.2017

Námět na (možná i zajímavou) kratší novelu roztažený na neuvěřitelných 400 stran! Proboha, proč všichni pořád touží psát tlustospisy? Prokousat se záplavou žvanivé vaty a provozních dialogů ("Co?" "Jdeš pozdě." "Já vím, promiň." "Jedls něco?" "Ještě ne." "Musíš jíst.") bylo chvílemi nad mé síly. No, nakonec jsem to s pomocí neprofesionálního využití "přískoků" dočetl, ale jen proto, že jsem byl zvědav, jak dopadne ona avizovaná "detektivní zápletka" – jenže nakonec hluboké zklamání i z pohledu milovníka detektivek.

19 06.12.2017

Čekal jsem skororealistickou noir-detektivku s prvky magie, ale nakonec se z toho vyklubal hodně ukecaný čarodějnický opus s prvky detektivky – a to mě, mám-li být upřímný, moc nebavilo…

14 27.11.2017

Názor čtenáře, který by musel omládnout o padesát let, aby odpovídal věku "cílové skupiny": Začátek výborný, až do tří čtvrtin hodně dobré, závěr předimenzovaný a zbytečně akční.
50%.

11 26.11.2017

Erebos jsem si přečetl z jednoho prostého důvodu: Sháním tip na dárek pro vnuka – a kupování zajíců v pytli jsem se vždycky vyhýbal.
"Saeculum" Ursuly Poznanské bylo hodně mizerné, ale v případě Erebu měla autorka, co se výběru námětu týče, poměrně šťastnější ruku – a přivřeme-li oči nad řadou nelogičností, nakonec se ten příběh o partě školáků a "počítačové hře, která zabíjí" čte docela dobře.
Kniha vzdáleně připomíná román "Ready player one – Hra začíná" (Ernest Cline).
Mírně nadprůměrných 60%!

16 19.11.2017

Asi jsem spadl z Marsu!
Stávající hodnocení knihy: 86%?!?
Zase tolik jsem toho, kruci, nevypil…!!!

Jasně, nejsem ta správná cílová skupina, ale i tak by měl příběh byť z kategorie Young Adult alespoň v náznaku vycházet ze základních stylistickým standardů… Bože, vždyť tohle se učí už děti na základce. Aby měl příběh (nebo chcete-li: školní sloh) hlavu a patu. A aby byl uvěřitelný!!!
No, budu asi jediný, který knihu zařadí do šuplíčku "Odpad", ale nějak to kamenování přežiju.

Minulý týden jsem pod okny svého bytu viděl malé předškoláky, jak mezi vzrostlými keři hráli nějakou bojovou hru. Schovávali se v křoví a stříleli po sobě puškami z klacků. "Teď tě jako zabiju a ty zůstaneš ležet!" Tak přesně o tomhle je román Saeculum – jen s tím rozdílem, že ti kluci a holky s klacky místo zbraní jsou středoškoláci a vysokoškoláci. To bych těch štamprdlíků musel vypít, abych téhle zápletce uvěřil!

Z každé knihy se snažím odnést si nějaké ponaučení. Ze Saecula si odnáším tato dvě: 1) Vetešnický výprodej hororových symbolů (otevřené hroby, blesky a bouře, temný les, lidské kostry, kvílení ve tmě atd., atd.,) z blábolu dobrou knihu neudělá, a 2) Thriller by měl vyvolávat mrazení v zádech svým obsahem a nikoli "stylem vyprávění", hloupým příběhem a zoufale neumětelskými dialogy!

Howgh!

Tohle nevídané tvůrčí salto mortale Madeleine Roux vystřihla na jedničku: podařilo se jí totiž napsat "knihu pro děti a mládež", která (svým obsahem) rozhodně pro děti a mládež vhodná není. Až má člověk chuť zaparafrázovat si klasika: Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás tohle umí?

Všechno ostatní pak už stojí za starou belu: 1) přihlouplý příběh, připomínající rozpadávající se domek stlučený z bedýnek od zeleniny (ale tvářící se jako architektonický skvost), 2) plytké dialogy, 3) zoufalá literární úroveň, 4) infantilní zápletka, 5) mimoňovité postavy, na kterých vám nakonec vlastně vůbec nezáleží, 6) opravdu, ale opravdu hodně mizerné finále, 7) dávno profláknuté a pavučinami opředené kulisy ze starých béčkových hororů…

Ta jedna hvězdička za grafickou podobu knihy.

A malá rada na závěr: Přečtěte si, vy mladí, raději něco smysluplnějšího! Ona totiž existuje i KVALITNĚ NAPSANÁ oddechová literatura…

15 14.11.2017