Marmarek
komentáře u knih

Souhlas prakticky se vším z komentáře Sandika. S Českým pitavalem se to nedá srovnat a s Tajemstvím RKZ už vůbec ne. Poslední dvě kapitoly jsou hodně propagandistické a obdobným způsobem se ždímá i Božena Němcová. To, jestli Babička vyšla na jaře, nebo až v létě, je opravdu pseudozáhada a kapitola zřejmě slouží jen k tomu, aby tam autor mohl přetisknout svůj článek z Květů... Pátrat po skutečných lidech podle jmen postav z románů je celkem nesmysl, co na to říct. Nejlepší první dvě kapitoly, celkem šla i ta o Máchovi.


Bylo to zábavné, ale autor si místy protiřečí a strefuje se do některých jiných autorů a filozofů, aniž by řekl, co mu vlastně vadí. Dalo by se říct - typický nafoukaný francouzský intelektuál, nevidím tu nic extra zvláštního. Ale první esej se mi moc líbila a pasáž o sci-fi taky nebyla k zahození.


(SPOILER) I když je asi každému jasné, jak to dopadne, kniha dokáže i překvapit. Jak to u historických románů bývá, něco je uvedeno trochu moc programově, upozorňuje se na to a vysvětluje se to, ale to prostě k žánru patří. Mnohé souvislosti vysvětleny velmi dobře. Pro mě osobně např. to, že pitva byla pod širým nebem, trvala 4 dny a byla kolem ní spousta byrokracie :) Je též zajímavé sledovat, jak se psychologie postav liší v různých historických románech - nedávno jsem četl Tychona Brahe cesta k Bohu od Maxe Broda a Tycho i Kepler jsou tam diametrálně odlišní. Četl jsem jako letošní výzvu - kniha, která se odehrává v 16. století. Snad mi to projde, první čtvrtina knihy se odehrává v roce 1600, který ještě do zmíněného století patří :)


Skvělá bezvýchodnost situace, popis rasismu, nemožnost pochopit komplexnost tragédie... doporučuji si po dočtení znovu přečíst první kapitolu.


(SPOILER) Viděl jsem jako divadelní hru od Divadla Na zábradlí a mocně mě to zasáhlo. Od té doby jsem si chtěl knihu přečíst. Ve srovnání s hrou mě ale silně zklamala, jinak bych dal své průměrné tři hvězdičky. Válka vlastně není pořádně popsána (možná zaujme Dány, protože se popisuje, co se děje na konkrétních kodaňských ulicích), zbytek působí jako samostatné povídky navěšené na kostru, s níž nemají nic společného. Některé jsou i vyloženě banální: rajče působí jako školní slohová práce. Myšlenky nejsou dost rozpracované, popisy dost zajímavé, struktura se pozvolna rozpadá. Nepomáhá ani průběžné odkazování mezi kapitolami (je namátkové a nedostatečné) nebo na jiná díla (Farma zvířat, Medvídek Pú, Havran). Leonora málo přiblížena na to, aby vztah hrdiny k ní mohl čtenáře zaujmout. Představy o budoucnosti za 400 let silně naivní, přestárlí dekadenti se ještě dost drží v rámci současného normálu a představa, že bude stále existovat něco jako kavárny, počítačové hry a seriály dnešního typu je úsměvná :) Zajímavější vylíčení blízké budoucnosti s podobnými bizarnostmi, včetně zmutovaných mluvících zvířat, nabízí Sorokin.

Tak konečně mám přečtenou tuhle klasiku. Možná pořád dokola to samé, ale znám lidi, kteří to čtou namátkou vždy kousek na jakékoli stránce, takže k tomu to sedí. Místy vlastně i trochu děsivé svou apatií k různým brutalitám, ale i skvělá satira a humor. Díky všemožnému slangu pro dnešního člověka možná i trochu oříšek :)


Vlastně super, kdybych byl mladší, dám těch hvězdiček víc :)


(SPOILER) Slabší. Jak se dá čekat, single život hodnocen skoro automaticky negativně. Nejhorší a nejschematičtější asi povídka s chatem a ta poslední, z nepříliš vzdálené budoucnosti, ale je vidět, že hodně společných prvků mají i první dvě. Soukupová ale jinak tradičně dobrá, Hakl stejný jako vždycky, ale toho mám taky rád. Přijde mi ale, že na souborech tohoto typu je vidět, že jsou psány na objednávku a podle toho to vypadá, všechno jsou to pak nemastné neslané rychlokvašky.


(SPOILER) Ač je vidět, že autorka je začínající, styl slibuje mnohé naděje do budoucna. Spousta věcí mě chytla svým jazykem, tématem i nejasnými konci. Takovýto dojem ve mně nechaly povídky Beze snů, Velký třesk, Spoušť, V pokoji a Hlas, povídka Něco se pokazilo je pěkná jednohubka, Pořádek je poněkud do krajnosti dohnaný, ale stylem to vynahrazuje, podobně jako Plech. Povídka Pevnost mě bavila skvělým popisem banality a věcí, které si pamatuju z vlastního dětství, ať už materiální, nebo pocitové - přišlo mi, jako bych to napsal já sám. Jediná povídka, která mi přišla slabší, byl Nástroj. Nebo to možná bylo jen náladou při čtení, nevím. Každopádně dvojznačné názvy povídek se mi moc líbily. Jsem zvědavý, s čím autorka přijde příště. Trošku hendikep: kniha nemá obsah


(SPOILER) Čekal jsem trochu zajímavější rozuzlení, i když asi chápu, v čem měla spočívat pointa. :) Otec a syn celkem uvěřitelné postavy, manžel mi přišel už trochu moc jako karikatura, která snad ani nemůže existovat. Líbilo se mi hlavně, že Sylvie nebyla vypravěčkou, postupně z toho vykrystalizovala jako ta nejnormálnější, byť její proměna v sebejistou emancipovanou ženu mi přišla poněkud náhlá a nepříliš motivovaná.


(SPOILER) Hříčka, od které je potřeba čekat jen hříčku. Kdosi přirovnal k příspěvkům na Twitteru. Vypadalo by asi zajímavě jako divadelní hra. Nejzajímavější část: cyklistův monolog. Protože mám Rudiše celkem načteného, nejvíc mě mrzelo, jak recykluje sám sebe: úvaha o množství orgasmů se už vyskytla v jedné poněkud rychlokvašné povídce. A byla tam ještě jedna taková věc, buď to s těmi vypitými pivy, nebo urna darovaná k výročí, teď si nejsem jistý. Povídky jsou většinou roztroušené po sbornících, ale i tak...


Několikrát dokola totéž, přitom Jirásková to umí lépe (Kanička pošmodrchaná). Tomuto stylu ale jako kdyby delší útvary nesvědčily. Sny přesycené, vedlejší postavy příliš jednorázové modely, jejichž řeč šustí papírem (Jesmína, Tlemil, Třešnička,...).


(SPOILER) Jestli vydáno ve 23 letech, tak asi dobro, ale jinak takové lepší slohovky: zejména místy přílišná doslovnost toho, co by si měl čtenář domyslet (Mámení prvního valčíku, Hic sunt leones). Jeden nápad ještě povídku neudělá (Král..., Alice, Řezbář), často jsou poněkud schématické a plytké, i když je vidět potenciál do budoucna. Pokud autor dál tvoří pohádky, mohlo by mu to jít lépe. Stylizace do různých vypravěčů často nezvládnuta - např. dítě bývá velmi těžké, tady to vyšlo tak nějak napůl, ale např. vypravěčka v Jak daleko je Buenos Aires je zvládnuta lépe. Nejlepší povídky (pro mě): Panství odložených rukavic (i když schematické je taky), Přinesla mě bouřka, Saranče a Jak daleko je Buenos Aires. Nejhorší povídky (od té nejhorší): Zdálo se mu..., Alice, Černej chleba (pointa je jasná skoro hned), Řezbář.


Biliár super, A neřekl... trochu slabší, ale taky dobré. Sice trochu moc křesťanské, ale vlastně hezky a snesitelně, přičemž není opominuta kritika církve jakožto instituce :) Pěkná práce s jazykem, připomínalo mi to Ulehni v temnotách od Styrona, což jsem četl nedávno.


(SPOILER) Na prvotinu super. Za mě dobrá nechronologická kompozice, absurdní kontrasty, existenciální úzkosti, kritika amerického jihu, psychopatologie postav, jen je to místy až trochu moc ukecané a zasloužilo by proškrtat. Proto asi jedna hvězdička dolů. Ale velmi doporučuji. Ani jedna postava není úplně sympatická, ale stejně s nimi člověk soucítí...


(SPOILER) Zajímalo by mě, jestli nebyl Montaigne nakonec inspirací pro Dona Quijota :D Jste deset let zavření s knihami v baráku a pak si vyjedete do světa... Některé věci jsem nevěděl, zdá se ale, že dohromady není moc co vyprávět. Zajímavé spíš jako Zweigova terapie před smrtí. Škoda, že chybějí některé ty citáty a rukopisné poznámky, i když by asi nebyl takový problém je doplnit (na druhou stranu, citace ve francouzštině a angličtině jsou možná zbytečně duplicitní). V anotaci na zadních deskách je také napsáno "v jedenácti kapitolách", i když je jich devět. Buď někdo neumí římské číslice, nebo mi něco uniká...


Líbila se mi zejména Kolečkova hra a nápad u hry třetí, která je ale možná příliš rozvolněná... i druhá hra podle mě ale stojí za přečtení (či za vidění). Zajímavé úvody k hrám.
