MartaPear komentáře u knih
Velmi dobrá detektivka, ze začátku 60. let, boží jsou reálie socialistické práce, morálky, života ve vrcholném socialismu. Četla jsem kdysi dávno a teď jsem jí objevila v knihobudce a přiznávám, nechala jsem si jí...
Všechny Augustovy pravěké knihy jsem četla v hlubokém dávnověku a od té doby čekaly v knihovně na mého osmiletého prasynovce, se kterým jsem je teď četla znovu. A na rozdíl od mého dětství jsme si nyní navíc hráli s figurkami všech těch ještěrů, plazů a ptáků, jejichž jména si chlapec pamatuje už několik let, zatímco pro mě jsou to prostě "dinosauři". Přesto jsem ty knihy četla se skoro stejným zaujetím jako tenkrát a už se těším, až je budu tak za pět let číst ještě jednou s vlastním vnukem, který už teď ty potvory zná taky.
Velice zapeklité a rafinované, kam ta Agáta chodila na ty nápady... Příjemné počtení!
Perfektní klasická detektivka, byť z r. 1952, ale socialistické móresy se tu celkem nevyskytují, jde jen o hledání pachatele a motivu.
Milé nenáročné čtení, příjemná oddechovka, vhodné na cesty do MHD či dovolenou.
Velmi zajímavý a celkem čtivý příběh o prolínání osudů židovské rodiny z Německa od r. 1938 do současnosti v USA.
Velmi plastický a mnohovrstevný román, detektivka, horor (?) z doby asanace židovské čtvrti v Praze, krásně popsaná každodenní i celková atmosféra různých společenských vrstev i doby a k tomu kriminální zápletka. skvělé čtení, i když určitě to není oddechovka.
Tuhle knížku jsem četla někdy na začátku 80. let, na dojmy se nepamatuji. Teď jsem v knihobudce narazila na pozdější vydání z roku 1991a jako výplň času v MHD mi to přišlo adekvátní. Nakonec jsem se začetla, protože v té medicíně a fungování nemocnice až tak rozdíly nejen v čase, ale ani v místě, městě či zemi být nemůžou. A protože tady jde o jednotlivé příběhy několika pacientů, několika lékařů a o provozu nemocnice, je to pořád aktuální a čtivé.
Sice jsem to dočetla, ale stálo mě to dost přemáhání. Asi už čtu knihy V.V. ze setrvačnosti nebo s nadějí, že se vrátí ke stylu psaní jako v dřívějších knihách.
Osm krátkých povídek současných autorů na téma tajených přání, pocitů, myšlenek, úmyslů a jejich případná realizace se čte velmi dobře a ještě pobaví.
Spousta postav a osudů, ale na rozdíl od podobně "bohatě obsazených" knih jsem neměla problém s orientací, kdo je kdo a proč jedná tak, jak jedná. Myslím, že se autorka snažila o objektivní pohled jak na Čechy, tak Němce, protože život ani lidé nejsou černobílí. Byly to drsné časy a ne neuvěřitelné, co jsou lidé schopni si provádět. Jsem ráda, že jsem to nezažila a doufám, že nezažiju nic podobného. Většinu knížek si půjčuji z knihovny, ale tuhle jsem si - po přečtení - koupila.
Tentokrát mě pan Vondruška neoslovil, spíš přímo zklamal. Překombinované a navíc děsná nezapamatovatelná jména. Autor už to "seká jako Baťa cvičky", několik posledních knih bylo podle jednoho "mustru", hlavně aby byl dostatečný počet stránek...
Do tohoto objemného díla jsem nebyla schopná se začíst, několikrát jsem se prokousala nejvýš na padesátou či sedmdesátou stránku a knihu odložila. Tři pokusy dopadly stejně. Téma mě prostě zkraje neoslovilo a odrazovala mě i tloušťka knihy.
Stejnojmenný film považuji za jeden z nejlepších, co jsem kdy viděla - nejméně už tak asi 15x a kniha je asi předloha. Při jejím čtení jsem každý odstavec, každou situaci viděla v duchu obrazem. A k tomu také filmové lokace na Kuklově a okolí. Škoda, že nejde dát víc hvězdiček:-)
Báječné pohlazení na duši! Naprosto souhlasím s anotací... Kniha se opravdu nečte, ale prožívá a nasává všemi smysly. Jen s jedním nesouhlasím - na straně 77 Marie píše o Renatce, že byla v sedmdesátých letech z první generace holčiček, jejichž maminky začaly chodit do práce rovnoprávně jako muži. Autorku omlouvá její věk, ale tohle potkalo už i maminky v letech šedesátých a padesátých! Kdy už půlroční děti musely do kolektivních zařízení, aby ty maminky mohly pracovat....
Drsný popis toho, co se dělo a leckde nejspíš děje pořád... O 2. světové, o hrdinských činech vojáků a práci politiků se píše a mluví a točí filmy pořád, ale o takovýchto příbězích se moc nemluví. Přitom jejich síla tkví právě v přiblížení osudu jednotlivých lidí. (Doporučuji také knihu Světlo po válce od Anity Abriel.)
Ještě že jsem si knihu vypůjčila z knihovny a nekupovala jí! Celý život se pohybuji a pracuji v akademické sféře a sportu, takže jsem se těšila. Zklamání je slabé slovo. Nudné, nezajímavé, v půlce jsem to vzdala. K tomuto braku mě zlákala reklama, pravděpodobně se kniha moc neprodávala. Celý „příběh“ by se dal zestručnit na čtvrtinu a pak by to možná bylo k přečtení. Anebo je americké akademické prostředí, navíc sportovní, od našich znalostí, zkušeností a zvyklostí tak odtažité, jiné, že to pro nás není zajímavé. Nebo je špatný překlad?
Průměr… čtu „Vondrušku“ už jen ze setrvačnosti a možná s nadějí, že mě zase upoutá tak jako před léty. Posledními svými díly se mu to ale zatím nepovedlo.
Hodně drsná kniha… ale drsná byla všechna období a všechny situace, které (asi) nepřikrášleně autorka do knihy zahrnula. Neuvěřitelné a neskutečné, co všechno člověk vydrží…
Nutno říct, že by si autor zasloužil ocenění za pedagogickou činnost, jak už jsem uvedla dříve , je to i plastický popis soudobého nejen politického života. Určitě lepší než školní biflování. Hezký románek a la červená knihovna. Tedy román, pokud to beru podle počtu stran.