martina.culik
komentáře u knih
Meč a píseň
Václav Cibula
Knihu jsem četla v rámci povinné školní četby a rozšířila mi obzory, co se evropských pověstí týče. Když jsem potom na knihu narazila v antikvariátu neváhala jsem a koupila si ji.
Noční směna (20 povídek)
Stephen King
Romány od Kinga mám velice ráda a patří k mým oblíbeným autorům, ale jeho povídky mě až na pár výjimek vůbec neoslovují. Přijdou mi takové nedokončené, vytržené z kontextu. Nevím. Raději se budu držet románů a vyhýbat se sbírkám povídek.
Geraldova hra
Stephen King
Kinga mám moc ráda, ale tahle kniha podle mě patří mezi ty slabší. Bála jsem se, nemůžu říct, že ne, ale zase tolik jako jiné mě to nebavilo,
Palomino
Danielle Steel
Nejprve jsem viděla film a teprve o několik let později se mi dostala do ruky kniha. I když jsem tedy věděla, co se stane, přesto jsem byla překvapená, jak autorka zvládla vylíčit osudy všech postav.
Na dně Temné řeky
Leslie Wolfe
Druhý díl plynul stejně svižně jako ten první. Pořád mi úplně nesedí, jak hodně Kay vše řídí a nechává Elliotovi žádný prostor, ale jinak byl příběh fajn.
Poslední cesta: Doktor Korczak a jeho děti
Irène Cohen-Janca
Doporučuji všem, kdo se s osobou Janusze Korczaka nějakým způsobem setkali. Kniha dokresluje jeho příběh z pohledu dítěte žijícího v sirotčinci a ukazuje i přístup k dětem založený na úctě k nim. Za vyzdvihnutí určitě stojí i její zpracování - ilustrace jsou opravdu krásné a jsem ráda, že jsem si knihu pořídila.
"Přišli jsme o všechno a hluboko v našich srdcích jsme věděli, že nikdy nevyrosteme... Byli jsme zavražděni a nemáme hrob..."
Kouzelník z Osvětimi
José Rodrigues dos Santos
Bylo velmi zajímavé číst o Protektorátu z pohledu zahraničního autora. Tím, že se jedna dějová linka knihy odehrává v Praze a následně v Terezíně, mi byla kniha tak nějak bližší, než jiné které jsem na toto téma četla. Bylo zajímavé číst i o španělských legiích a následně o nacistické propagandě. Stejně jako hrdinové knihy jsem jen zírala, čemu všemu byli nacisté v Německu ochotní věřit a jak dokázali obhajovat své činy zvrácenou logikou vycházející ze studií, které se jim hodili.
Musím říct, že třeba diskuze o tom, že Ježíš byl Árijec (a ne Žid) mě nechala úplně konsternovanou.
Rozhodně doporučuji číst obě knihy (Kouzelníka z Osvětimi a Rukopis z Březinky) bezprostředně po sobě, jelikož ta první končí uprostřed děje v poměrně napínavém okamžiku (obzvlášť pokud máte trochu představu o událostech v Osvětimi).
Čtenářský klub Jane Austenové
Karen Joy Fowler
Knihu by asi měli číst jen opravdoví znalci Jane Austenové, nebo alespoň ti co četli minimálně 3 její knihy. Já jsem se ztrácela v postavách a přišlo mi to jako úplně oddělené příběhy, které spolu vlastně vůbec nesouvisí, kromě toho, že se jednou za měsíc sejdou, aby diskutovali o knihách Jane Austenové.
Oceňuji, že pro čtenáře jako jsem já, kteří nečetli všech 6 knih Jane, o kterých se zde mluví, je na konci připojen stručný obsah všech těchto děl.
Kniha obsahuje i spoustu citací o knihách této anglické autorky a názorů na její knihy od její současníky po dnešní dobu, ale rovnou přiznávám, že jsem ji ch četla jen pár, jelikož jsem většinu těch "známých" osob neznala.
Zázrak
Danielle Steel
Chtěla jsem krátkou odpočinkovou knihu a přesně to jsem dostala. Kdo alespoň trochu zná knihy Danielle Steelové, ví co má očekávat. Tento příběh nijak nevybočuje z ostatních - snad jen svou kratší délkou.
Neobyčejný čtenář
Alan Bennett
Zajímavý náhled na to, jakým způsobem knihy ovlivňují život čtenáře (i takové jako je královna).
"Knihy nejsou o krácení času. Jsou o životech jiných lidí. Jiných světech. Jsme dalece od toho, že bychom si přáli krátit si čas (...), jen si přejeme, abychom jej měli víc."
Kam jede tohle nástupiště
Iva Pekárková
Já se moc bavila. Četla jsem mezi vánočními svátky a Silvestrem jako oddechovku.
Ačkoli se jedná o samostatné a ucelené povídky, doporučuji číst knihu popořádku, jelikož s některými postavy se postupně seznamujeme.
Lední medvídek a pandy
Hans de Beer
Larse mám moc ráda. Příběh s pandami se mi zdál trošku méně zajímavý, než ostatní. I tak jsem si ho ale ráda přečetla a těším se na další krásné ilustrace a příběhy ledního medvídka.
Lední medvídek: Nenechávej mě samotného, Larsi!
Hans de Beer
Příběhy ledního medvídka Larse, si vždy ráda přečtu. Tento se mi moc líbil, protože ukazuje, jak je někdy těžké potlačit své vrozené pudy. Ale když se hodně snažíme, tak se to podaří.
A samozřejmě jsou zde krásné milé ilustrace.
Sanatorium
Sarah Pearse
Hotel, ve kterém dojde ke zmizení a pachatel je nejspíš mezi hosty, kteří jsou v důsledku bouře odtrženi od civilizace. A k tomu policistka na odpočinku.
Námět a provázání s minulostí bylo zajímavé, ale nějak mi tam ještě něco chybělo a hlavní hrdinka mi vůbec nebyla sympatická. Každopádně až na to dojde, ráda si přečtu další díl ze série.
Slzy mrtvé jeptišky
Roxann Hill
Série mě baví, i když mám chvílemi pocit, že se vlastně nic neděje. Každopádně (vzhledem k prodlevě mezi čtením prvního a tohoto dílu) jsem velmi ocenila shrnutí a charakteristiku hlavních postav.
Talisman
Nicholas Sparks
Příběh jsem znala z filmového zpracování, ale jako vždy byla kniha mnohem lepší. I přes znalost hlavní zápletky bylo zajímavé pozorovat, jak se hrdinové sbližují a jak se to vlastně všechno semlelo.
Určitě doporučuji všem, kdo mají rádi romantiku a nebojí se uronit pár slz.
Rubínový pokoj
Pauline Peters (p)
Knížka byla taková oddychová, postavy trochu předvídatelné včetně vztahů mezi nimi. Tím nechci říct, že mě v knize nic nepřekvapilo.
Přiznám se, že jsem se do knihy nemohla začíst - rozčiloval mě zvláštní překlad, při kterém byla například oslovení ponechána v angličtině, což mě (ani nevím proč) velmi rušilo a vždy mě to vytrhlo ze samotného příběhu. Proto jsem knihu četla poměrně dlouho.
Ačkoli se jedná o sérii, je příběh v této knize uzavřený, což oceňuji, protože se o pokračování v četbě mohu rozhodnout zcela podle nálady a nenutí mě nějaká nezodpovězená otázka.
Rok přání
Noelle Oxenhandler
Knihu jsem dostala od kamaráda, začala jsem ji číst a nedočetla. Na mě je to moc ezoterické, roztahané a není v ní nic objevného. Některé věci jsou podány téměř jako fakt bez vysvětlení a kus dál je podobná informace rozebírána až moc do hloubky.
Chlapec, krtek, liška a kůň: Kreslený příběh
Charlie Mackesy
Na knihu jsem se velmi těšila.
Nečetla jsem předchozí vydání (které, jak jsem pochopila z předchozích komentářů, mělo více textu a méně ilustrací). Možná to je ten důvod, proč mi kniha přišla taková nějaká "vykuchaná". Někdy se mi zdálo, že na sebe jednotlivé úseky vůbec nenavazují.
Obrázky byly příjemné a některé myšlenky zajímavé, ale celkově je kniha bez znalosti té předchozí neúplná.
Budu se tedy nejspíš muset poohlédnout po té s více textem, abych měla úplný obrázek.
Wessexské povídky
Thomas Hardy
Stejně jako čtenáři níže jsem slyšela jen povídku Kazatel na scestí v rámci četby na pokračování v podání Petra Haničince.
Zápletka povídky byla zajímavá, oddechová. Budu-li mít možnost, ráda si přečtu i další povídky ze sbírky.