martina1199 komentáře u knih

Pokud se rádi smějete, až vám tečou slzy z očí, tak tahle kniha je pro vás to nejlepší :) Prostě "super psycho" (zasvěcení pochopí) :-)

16 28.01.2017

Vynikající kniha plná zajímavých osudů životem a krutostí mocných těžce zkoušených lidí. Věřících i těch ostatních. Schválně nepoužiji termín nevěřících, protože si myslím, že každý z nás něco věří. Ať už více, nebo méně podvědomě. V boha, ať už vypadá jakkoli, osud, sílu přírody, zákon schválnosti... O komunistických zvěrstvech, páchaných na řeholnicích a kněžích, jsem něco málo věděla, ovšem způsob, jakým to čtenářům autorka ukazuje na jednotlivých postavách a osudech celých řádů, i církve samotné, dodává všemu nový, živý a surový rozměr. Velmi nadčasové mi přišlo téma emancipace žen v církvi, zajímavým způsobem vkomponované do životního příběhu Evaristy a celého řádu Anežčiných pannen. Je to vyprávění o hledání síly k překonání překážek, vyrovnání se s někdy velmi těžkými životními ztrátami, hledání odpuštění u jiných, ale především v sobě samotných, hledání nového smyslu života, naděje při pohledu do budoucnosti, sounáležitosti, poslání, víry v lásku a laskavost.

12 07.08.2022

Možná, že ani celé nebe by se svými hvězdami nestačilo.
Toto je jiný Backman a zatím nejlepší, co jsem od něj četla. Jeho specifického humoru je v příběhu spíše pomálu, zato exceluje v pro něj tak typickém nitrozpytu jednotlivých postav a všech obyvatel městečka Medvědín. Příběh je to syrový, drásající. O bolesti a jizvách, které se nikdy nezahojí. O lidech, kteří se s nimi naučili žít. Příběh o přátelství, o lásce, o snech. Je to vyprávění o malosti jedněch a velikosti druhých. A ano, je to také vyprávění o hokeji. Protože ten byl a zůstane pro obyvatele Medvědína vším. Tedy skoro vším.

12 14.12.2017

Tohle bylo prostě tak krásné. Ke knize se budu určitě vracet :-) Pan Backman opět dokázal, že je mistrem pera a vynikajícím znalcem lidské duše. Jeho kniha je vtipná, chytrá, ironická, laskavá a nakonec i velmi dojemná. Přesně tak jak to autor umí - vzbudí ve vás všechny možné emoce a kolikrát si říkáte "to vypadá, jako by mě znal, jako by psal o mně". S dovolením bych na závěr odcitovala přímo autora ( str. 215, ekniha):"Pravda? Ta skoro nikdy není tak složitá, jak si myslíme. jenom doufáme, že složitá je, abychom si připadala chytřejší, když na ni přijdeme s předstihem. Tohle je příběh o mostu, blbcích, rukojmích a o prohlídce bytu. Ale taky je to příběh o lásce. Vlastně hned o několika." Nebo str. 322, ekniha: "Pravda? Žádná není. O hranicích vesmíru jsme vybádali pouze to, že neexistují, a o Bohu nevíme nic než to, že nic nevíme. Proto jedna máma, která dělala farářku, kladla na svou rodinu jediný prostý požadavek:snažit se, jak nejlépe umíme. Zasadit dnes jabloň, i kdybychom věděli, že zítra bude konec světa. Zachraňovat, koho můžeme."

11 02.06.2020

Od této autorky jsem jako první četla Sůl moře a V šedých tónech na mě zapůsobilo stejně silně. Příběh, který si zaslouží, stát se součástí povinné četby a také výuky historie světových dějin 20. století, se jistě dotkne každého čtenáře a věřím, že v něm zanechá na dlouho svou stopu. Je to vyprávění o válce, sovětské expanzi a jejím brutálním otisku v národech Litevců, Estonců a Lotyšů. Je to vyprávění o tom nejhorším v lidech, ale také o tom nejlepším.

11 16.08.2019

Zhltla jsem ji za dva dny a teď je mi to líto, protože už teď se mi po mých oblíbených postavách stýská. A ten konec!
P. Briggs stvořila ve svých sériích Alfa&Omega a Mercedes Thompsonová svět, do kterého se pokaždé ráda vracím. Setkání se s jeho hrdiny mi přijde jako setkání s přáteli. Rozhodně se těším na další. A další. A další...

10 02.10.2021

Opravdu vynikající historický román :-) Sasové proti Slovanům, křesťanství proti pohanství. Díky autorčinu vyprávěcímu talentu Vám drsné desáté století našeho letopočtu vystoupí před očima plasticky, velmi reálně a hlavně poutavě :-)

10 24.02.2020

Pět hvězd pro tuto knihu je výsměch... Měla by dostat všechny hvězdy na nebi, zářící jako Rhysandovy oči!
Nádherné pokračování pohádky pro dospělé, které vás uvrhne do víru emocí; do temnoty i světla; bolesti i radosti; nenávisti a lásky.
Zanechá vás s vytřeštěnýma očima, lapající po dechu a volající - Ještě!!!

10 05.05.2017

Hodně povedený druhý díl této postapo série. Nevím, co mě baví více, jestli koncept měst nebo života na povrchu. Už se těším na pokračování Svět v bouři, rozhodně jsem zvědavá, co bude dál :-)

9 05.05.2022

Tak tohle byla opravdu povedená pekelná jízda :-)
Pozor možnost spoileru!!!!


Nemám co vytknout, barvitě vykreslený fantaskní svět pekla, které mi svým vyobrazením trochu připomnělo část slavného triptychu Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší, byl prostě skvělý, stejně jako příběh samotný. Představa absence nebe jako protiváhy mi přišla tedy hodně děsivá, pointa samotná taky lidstvu moc nefandí. Nutno uznat, že se ani není čemu moc divit.

Rozhodně doporučuji a všemi deseti :-)

9 28.04.2019

Vynikající pokračování Medvědína. My proti Vám čtenářům představí vše, co je v lidech dobré i zlé; ukáže, jak jednoduchá je nenávist, a složitá láska. Na konci jsem zůstala emocionálně úplně vyždímaná, ale čtenářsky naprosto spokojená.
I v tomto příběhu jde o hokej, medvědínský klub a Medvědín. Je to jenom sport, hokejový klub a malé zapadlé městečko. Anebo taky ne.

9 21.09.2018

Tohle bylo velmi pěkné čtení, i když často smutné a trochu trpké. Myslím si, že většina z nás je občas takovou Norou Seedovou - hlavní hrdinkou tohoto příběhu. Často nevidíme ve svém životě tu pravou cestu, po které bychom měli jít, nebo alespoň chtěli jít. Přehlížíme důležité maličkosti kvůli velkým zbytečnostem, které se nám ale v naší zaslepenosti nezdají vůbec zbytečné. Plýtváme časem i energií na pouhé přežívání - zatížení traumaty, nízkým sebevědomím, nedostatkem lásky a hlavně sebelásky. Některé to zažene až za hranu a těm bych přála, aby i oni našli svou vlastní Půlnoční knihovnu jako Nora. Život je někdy hrozně těžký, ale stojí za to žít. To si říkám každý den a upřímně doufám, že ačkoliv Půlnoční knihovna nabídla Noře i spoustu dobrodružství a nových prožitků, já tu svou nebudu nikdy potřebovat :-)

8 31.05.2023

Tohle bylo trochu jiné čtení, než po kterém obvykle sáhnu, ale byl to povedený výběr. Vyprávění o obdivuhodné a statečné dívce jménem Kya, která od útlého dětství vyrůstá úplně sama v chatrči uprostřed bažin a mokřadů Severní Karolíny v 50. a 60. letech 20.století. Bažina se jí stává novou rodinou, díky které přežívá a vyrůstá ve velmi jinou, ovšem výjimečnou mladou ženu. Do vyprávění o jejím životě, dospívání, hledání důvěry v ostatní lidi, první lásce a zlomeném srdci vstupuje také kriminální linka vyšetřování vraždy místního krasavce a playboje, ke které dojde právě v bažině. Přiznávám, že vyústění příběhu jsem čekala jiné, protože jsem měla svá podezření o osobě vraha, ale zklamaná jsem rozhodně nebyla :-) Knihu určitě doporučuji :-)

8 09.06.2021

Travič je dokonalým pokračováním skvělého Rakváře. Tato série mysteriózních thillerů se opravdu povedla. Je to trochu jiná S. Bolton, než jak ji známe ze série o Lacey Flint, nebo samostatných románů, ale opět vynikající. Travič vysvětluje mnohé z prvního dílu série, ale ne všechno. Bude další díl? A co tedy bude s Mistry a Tomem?

8 12.06.2020

Tohle se opravdu povedlo :-)
Chytře zamotaný příběh dvou tragédií - jedné aktuální, která doslova zasáhne celé jedno malé australské městečko, sužované vedry a obrovským suchem - a druhé mnohem starší, co rozvíří stará podezření a nenávist. Souvisí spolu? Pokud ano, jak?

8 13.02.2020

Od autora jsem četla už knihu Hona na mrtvého, která se mi moc líbila, ale Údolí mrtvých je mnohem lepší. Vyprávění je plné akce, pořád se něco děje, napětí trvá až do samotného konce :-)

8 11.06.2019

Vynikající kniha, kterou by si podle mě měl přečíst každý. Ukazuje, že i když v momentu smrti (nebo těsně před ním) jsme každý sám, nemyslíme na sebe, ale na ostatní. Na ty, které milujeme i nenávidíme. Na ty, kterým jsme ublížili. Snažíme se vysvětlit a napravit, co se dá, protože každý z nás po cestě životem chybuje a často více či méně nechtěně křivdí nebo ubližuje těm, co s námi naši cestu sdílí, nebo ji třeba jen kříží. A protože do smrti chceme odejít s čistým štítem.

Je to příběh poskládaný ze střípků dalších příběhů, dopisů na rozloučenou od umírajících, ale také vyprávění pozůstalých. Dějová linka Hugha, Stelly a Hope dává čtenářům naději a snaží se ukázat, co je v životě opravdu důležité. Jak jedinečná a nezbytná je u lidí v životě láska ve všech jejích podobách. A také odpuštění.

Myslela jsem si o sobě, že mě čas a život obrousil a změnil v cynika, ale tohle vyprávění jako by vytáhlo mé nitro z ulity a já byla dojatá a smutná a šťastná a to všechno dohromady. U některých momentů jsem měla slzy v očích a neměla jsem daleko k pláči ( nedoporučuji četbu v hromadných dopravních prostředcích).

Takže za mně rozhodně doporučuji a všem.

8 22.02.2018

Přečteno během jízdy autobusem do práce a z práce, tzn. za nějakou hodinku a půl. Ačkoliv se jedná o opravdu krátkou novelu, tvoří ji velmi, velmi silný příběh. Je to úžasná ukázka toho, že někdy není třeba velké spousty slov a květnatých souvětí k vyjádření všeho důležitého, byť i skrytého pod povrchem. Jen člověk s kamenným srdcem by na konci neskončil smutný a plný dojetí.

8 17.10.2017

Tento díl byl tak bolavý. I první dva díly byly smutné a dojemné svou křehkou nadějí, Vítězové mě ale emociálně úplně rozbili. Už v průběhu čtení mě párkrát v očích pálily slzy, ale posledních 40 stránek jsem regulérně probrečela. Jak napsal sám autor v kapitole Stromy: "Příliš to bolí pod dotykem slov." V poděkování autor doufá, že si jeho čtenáři odnesou z jeho vyprávění alespoň něco, jelikož do něj dal vše. Nevím, jestli jsem si odnesla všechno, co jste do příběhu lidí z Medvědína a Hedu vložil, pane Backmane, ale odnesla jsem si toho dost, abych mohla tvrdit, že série Medvědín je dokonalá. Nikdy na ni nezapomenu a všem ji budu do nekonečna doporučovat. Protože je to skvost.

7 01.12.2023

Povedená věc, ale od tohoto autora bych snad ani nečekala nic jiného, jelikož co jsem zatím četla, bylo vždy super :-) Někdy mám pocit, že přesně něco takového, co lidstvo v knize potkalo, bychom si opravdu zasloužili. Na druhou stranu jsem ale pořád doufala, že je naděje, že alespoň někteří by mohli dostat druhou šanci. Vždyť přece ani Bůh lidstvo úplně nezavrhl, viď Noe?

7 15.04.2022