martini.ce
komentáře u knih

Toskánské prostředí mě bavilo. Hezký příběh, zajímavé propletení. Nenáročné čtení na jarní večery.
Ale ten překlad... Ledvinový páj (hádám, že se jedná o kidney pie), saténové dřevo... To jako opravdu?


Většinu knihy jsem se rozmýšlela, jestli ji neodložím. Zůstala jsem kvůli Budějicím, kde jsem strávila pár let. A kvůli naději, že se v knize stane něco, co mě zaujme. Mrzí mě, že se to nestalo.


Rozečteno mám už dlouho. Nevyhovuje mi u ní čtení na jeden zátah, ale když mám náladu na hlubší myšlenky, vím, kde ji najdu.


Moc hezké pohádky. Bylo fajn nakouknout za hranice k sousedům. Díky.


Ježíšek vzal 2. díl, tak jsem četla jen tento. Na začátku jsem se neorientovala ve všech členech domácnosti, sousedech a známých. Ale časem se to zlepšilo :) Místy mě zaskočil (asi?) český překlad, kdy emocionální situace byly popisovány neosobně, odtažitě. Jako odpočinkové čtení fajn tip.


Četla jsem ji před pár lety a zůstal mi z ní jen příjemný pocit. A při současném čtení jsem zjistila, že to tam pořád je. Atmosféra mě chytila za srdce a okouzlila. Četla jsem pomalu, abych si ji mohla užívat déle :) Dálky, bezstarostný život. Akademický vs dobrodružný pohled na svět. Vůně dálek a v přístavu loď, která se chystá vyplout... Ach.


Zvláštní způsob vyprávění, nezaujal mě, nebavilo mě to. Což s ohledem na téma mě samotnou mrzí.


Knížka se mi nelíbila. Ani příběh, ani prostředí, ani "hrdinové". Jedno klišé za druhým, podivný děj, nelogické návaznosti. Četli jsme to s prvňáčkem a čtvrťákem a oni z ní taky nebyli nadšeni.


Strašná kniha. Dostala jsem ji, tak jsem ji chtěla dočíst, jinak bych ji odložila. Docela mě zaujala zápletka, byla jsem zvědavá, co za tím bylo (a jo, dobrý). Ale ten překlad a styl, spousta nesmyslných vět. SMS, co si píšou mladí v nesmyslném podání. Jasně, v angličtině frčí zkratky - proto se to musí do češtiny přeložit s chybami, aby to působilo cool?


Ideální čtení na zimní večery, četla se dobře, postavy se mi líbily. U některých bych uvítala více informací z minulosti, vysvětlení důvodů jejich chování. Zajímavé prostředí, bavila mě.


Nelíbila se mi tolik jako první. V prvním díle mě okouzlila Kréta, tak jsem hrdinům odpustila, že pořád filozofují a dělají si vzájemně přednášky o čemkoliv. V tomto díle už toho na mě bylo moc, přišlo mi to nepřirozené, nebavilo mě to. Přeskakovala jsem při čtení a ten závěr mě překvapil, ale (ač to bude znít černě), tak uklidnil v tom, že už nebudou příplety skotačit na dalších x stránkách.


Poprvé jsem ji četla na střední škole, o přestávkách. Pak ještě několikrát, třeba poslední noc před prvním porodem :) A protože se nějak nevrátila z jednoho půjčení, na bazaru jsem si ji objednala znovu. Tu prostě musím mít doma.
Příběh čtyř kamarádů mě chytil za srdce, moc jsem fandila Ondrovi. A jednou cestou z Oblastního města jsem na tom byla podobně jako Viktor... Pršelo a objevila se duha...


Za mě naprostá paráda, o několik levelů jinde než jiné knížky o drogách. Harry, Tyrone a Marion mi přirostli k srdci. Fandila jsem jim. Jsou mladí, mají plány, když si šlehnou, tak jsou citliví, vnímaví... A mají to pod kontrolou, můžou kdykoliv s braním skončit. Jenže úplně tak to není a po dvou třetinách knihy skončí pohoda a roztočí se rychlý pád dolů.
A ve druhém příběhu Harryho máma Sára. Obyčejná hodná ženská, která podlehne kouzlu televize a prášků na hubnutí.
Klobouk dolů překladateli, to tempo a styl psaní bylo fantastické, přesně odpovídalo tu bezstarostnému tlachání o životě a za chvilku nejtemnějším myšlenkám a paranoidním obávám.
Pecka!


Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, protože knížka se ke mně dostala náhodou. A po prvních stránkách jsem si Noru oblíbila. Sice jsem občas zaváhala kvůli střídání současnosti a minulosti, občas mě zaskočilo množství vedlejších postav s rozvětveným příběhem, někdy bylo střídání mužů v blízkosti Nory příliš rychlé... Přesto mě to bavilo a knížka mě zaujala.


To není dobrá knížka. Příběhy jsou podivně (ne)propletené, nelogické, postavy přichází a odchází úplně nahodile.
Je to škoda a za mě je to odbytá práce ze strany vydavatelství. Není to práce redaktorů, aby nepustili do světa takový chaos?


Pro mě to bylo na hranici toho, co jsem ještě schopná učíst. DNA, pokusy, geny napříč staletími a lidmi, v tom jsem se občas ztrácela. A jindy zase ne a oceňovala jsem, jak autorka umí popsat Tomášovy myšlenky a úvahy, které sice byly trochu šílené, ale něco na tom bylo, no. Střet vědeckého života a analyzování všeho a proti tomu obyčejný pocit, když člověk pohladí kočku předoucí na klíně. Bylo to zajímavé.


Tak ta se mi opravdu líbila. Sympatický kluk, který jen prostě neumí plavat ve světě jako ostatní. Prima sezóna pro dnešní dobu. Silný závěr.


Neměla jsem od knížky vůbec žádné očekávání a v knihovně mi padla do ruky jen tak. A byla jsem příjemně překvapená. Mám moc ráda středomořské prostředí a způsob života a tak i to přispělo k hodnocení. Některé postavy nebo situace mi přišly neuvěřitelné, některé mě štvaly. Ale celkově to bylo fajn čtení, možná právě na tu pláž, zatímco do čtení šplouchá moře...
