martini.ce komentáře u knih
Líbila se mi část z Provence, kuchyně a vaření s babičkou, levandulová pole, příběh mladé Elodie a jejího kamaráda. Ale zápletka z Paříže a pozdější pátrání mě úplně neoslovily. A hvězda dolů i za chyby a překlepy, škoda.
Přiznávám, že jsem dlouho sbírala odvahu pustit se do 530stránkové knížky. A přitom na přečtení mi pak stačily 3 dny.
Dva mladí sympatičtí lidé, jejich rodiny a přátelé, a na pozadí příběh poválečného Španělska. Vůbec jsem netušila, jak těžké to měli. Stojí za přečtení, moc se mi líbila.
Nenapadlo mě předem, že je to "jiná" Colleen. Ale od začátku se to dobře četlo, mělo to spád, bylo to napínavé a nemohla jsem to odložit. Nějaký zvrat se dal čekat, ale i tak mě překvapil. Dobrý to bylo.
Ach jo, těch chyb je tolik, že po 3. kapitole odkládám. To si romantická kniha nezaslouží aspoň trochu péče při překladu?
Na přebalu "neváhá ani vteřinu a koupí letenky" x v 1. kapitole "si rezervovala jízdenku do Eurotunelu..."
No a perličky v těch asi 30 stranách:
"...i když to byla spíš rozpadající se ruina než poměrně velkolepá fasáda..." A o pár řádků dále "Pokud je interiér stejně velkolepý jako exteriér..."
"K nelibosti rodiny se čaje ani nedotknu..." x "... dokázala si představit, jak tu popíjí odpolední čaj..."
To jako vážně?
Líbila se mi hodně. Takové ze života - někdy drsné, jindy překvapivé i milé. A uvěřitelné.
Zajímalo mě, kdo to udělal, tak jsem musela dočíst/dolistovat až do konce. Někdy nejsou věci tak, jak se zdají být.
Skvělá kniha, nedala se odložit. A zase a znovu - komunismus je svinstvo, na to se nesmí zapomenout.
Pro mě to bylo na hranici toho, co jsem ještě schopná učíst. DNA, pokusy, geny napříč staletími a lidmi, v tom jsem se občas ztrácela. A jindy zase ne a oceňovala jsem, jak autorka umí popsat Tomášovy myšlenky a úvahy, které sice byly trochu šílené, ale něco na tom bylo, no. Střet vědeckého života a analyzování všeho a proti tomu obyčejný pocit, když člověk pohladí kočku předoucí na klíně. Bylo to zajímavé.
V knihovně jsem si nevšimla, že je to druhý díl. A vůbec mi to nevadilo. Knížka se mi líbila a i když v ní není nic až tak převratného, je to milé čtení. Marta se svým manželem žije v Bretani, občas jedou do Prahy, cestují, setkávají se s přáteli a jen tak jsou. Tak si představuju krásný život.
Dobře se mi to četlo, zajímavý příběh a tajemství mě opravdu překvapilo.
Sestry byly kouzelné v tom, jak každá byla úplně jiná. Měla svůj pohled, sny i obavy. Milé čtení a rozumím tomu, že je to knížka, ke které se dá opakovaně vracet. Ale u mě stačilo jednou.
Výborná kniha. Příběh vyprávěný z pohledu obyčejného 17letého studenta, který žije svůj život v Bukurešti, v rodině, kde se jen šeptá a čeká na to, jestli právě dnes půjde elektřina a poteče voda. Každodenní detaily o tom, jak rodina a celá společnost ne/funguje, jaké mají vztahy, názory - to bylo silné čtení. O rumunské revoluci jsem věděla jen střípky a tady se mi všechny informace doplnily.
Dojal mě i závěr - poděkování autorky, popis toho, jak získala informace a jak pracovala se zdroji.
"Historie je totiž branou k našemu kolektivnímu příběhu, k příběhu lidstva".
Četlo se to rychle, ale hádám, že mi z toho v hlavě moc nezůstane. Všechno tak nějak povědomé, uměla jsem si jednotlivé postavy představit i v realitě. Zároveň nic, proč bych si to chtěla přečíst znovu. Občas mi "vtipné" popisy přišly tlačené moc na sílu, aby v tom byl ten humor, mrk mrk. Škoda.
Poprvé jsem na Zuzanu Švédovou narazila na FB. V tom rychlém světě, plném reklam, pospíchání, přeskakování událostí a aktualit... jsem se přistihla, že jsem se najednou zastavila, zastavil se svět i kolem mě... a já jen pozorně čtu slovo za slovem, jednotlivé věty, které se k sobě skládají jak perly v náhrdelníku.
Knížka se mi moc líbila a kdybych ji měla popsat jedním slovem, byla by to laskavost. Způsob, jak se autorka dívá na svět, je mi blízký, oslovuje mě a dojímá. To je knížka, kterou chci mít vždycky po ruce, jako doping v horších dnech a k potěšení v krásných dnech. Děkuju.
Tak ta se mi opravdu líbila. Sympatický kluk, který jen prostě neumí plavat ve světě jako ostatní. Prima sezóna pro dnešní dobu. Silný závěr.
Na začátku mě zaujala zápletka, probuzení na neznámém místě za 5 let. Ale čím dál jsem četla, tím méně mě to bavilo. Hodně slov, pokus o vyždímání hodně emocí a tak jsem přeskakovala, až jsem dolistovala do konce.
Tak to byla nejvíce crazy rodina, o které jsem kdy četla. Z pohledu čtenáře vtipné uspořádání, ale pro obyvatele Dolaru to muselo být pekelné.
Líbí se mi, že se C.H. věnuje těžším tématům a věřím, že tím může dospívajícím pomoct. Když někdo pojmenuje jejich pocity, trápení a ukáže, že existuje cesta ven.
I když jsem ve věku rodičů hlavních hrdinů, tak se mi knížka opravdu líbila. Layken je sympatická holka, která by ve svých 18 měla řešit jiné věci - ale život se s ní nemazlí. Líbil se mi způsob vyprávění, jednotlivé postavy. A Eddie byla taková kamarádka, kterou bych chtěla taky.
Jen těch chyb co tam bylo.
HH je můj oblíbenec, ale tady jsem vůbec nepřemýšlela o tom, že jde o stejného autora. Jiné světy a prostředí, skvěle vystavěné. Většinou temně a depresivně. Moc se mi to líbilo, Nesbo je pro mě pan Spisovatel.