martini.ce komentáře u knih

Některé fejetony jsem četla už dříve online, ale knížka je knížka. A zrovna tuto potřebuju mít doma, po ruce. Pro dny, kdy mi chybí odvaha, radost nebo pocit, že všechno je tak, jak má být. Díky za to, Petře Fialo!

1 31.01.2023

Vím, že svět není černobílý a i v knížce je vidět, jak se lidé mění - někdy k horšímu, jindy k lepšímu - jak jsou naše životy a plány propletené s politikou a osudem jiných lidí. Přesto se mi při čtení často do hlavy vracela věta "komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině".
Knížka je výborná, díky.

7 31.01.2023

O knize jsem vůbec netušila, že existuje, až jsem ji objevila v knihovně mezi vrácenými. A až doma jsem zjistila, že je to 2. díl série. Ale vůbec to nevadilo.
Příběh mě zaujal a Tomáše Volfa jsem si oblíbila. Bavilo mě prolínání časů pátrání a vypravování i propojení s předvolební situací. Asi by se tam našlo pár nesrovnalostí, ale četlo se to dobře (až na drsné finální rozuzlení) a jsem ráda, že jsem našla nového českého autora.

10 11.01.2023

Nečetla jsem žádné spoilery, ale i tak jsem v recenzi postřehla, že to bude těžší čtení. A ano, místy temné a místy tak smutné, až se mi srdce svíralo. Jarkovi jsem fandila, dojímala mě jeho samota a opuštěnost ve světě. Propojení se životem zahrady bylo krásné, úplně jsem viděla před očima to nadechnutí a rozkvétání. Velmi mě oslovil i vztah k Bohu, tomu zastupovanému církví a tomu osobnímu. Závěr byl strhující, byla to smršť smutku a naděje. Klobouk dolů, výborná kniha.

17 05.01.2023

Zvláštní kniha s krutým příběhem. Místy mě pátrání bavilo, někdy jsem Elišce přála, ať to už pustí z hlavy a "jen" žije. Přijde mi, že i po konci zůstává ve vzduchu plno otázek.

9 14.12.2022

Vydržela jsem 130 stran, ale víc ne. Párkrát jsem se během čtení usmála, ale nic mi to nedalo. To není můj šálek kávy.

Krása české vesnice, kde se lidé znají, mají k sobě blíž, pomáhají si... Může se zdát, ale tak to opravdu není. Ve skutečnosti je knížka plná nešťastných, zlých, závistivých lidí, uvíznutých v tom, co si řeknou lidi/ aby nebyla ostuda / tak se to vždycky dělalo. Bylo to pro mě smutné čtení, protože v podobné dědině jsem vyrostla. A tak bohužel potvrzuju, že přesně takové to tam bylo. Perfektně popsané charaktery, prostředí i situace, díky použitému nářečí to bylo autentické a působivé.

18 16.11.2022

Michaela Klevisová mě baví. Jakékoliv prostředí umí popsat tak, že to přímo vidím před sebou. V tomto případě malá zapomenutá vesnička na konci světa, nedaleko rakouských hranic. Lidé nejsou černobílí, mají svoje lepší i horší vlastnosti a všechny jejich příběhy a osudy na mě působí lidsky, uvěřitelně.
Během čtení každé knížky od MK mám ale dilema - jak to čtení zpomalit, abych mohla být ještě o kousek déle ve společnosti Josefa Bergmana a jeho kolegyně Sylvie?

19 06.11.2022

Četli jsme s 9letým synem, ale nezaujala nás.

03.11.2022

Aleš mi přišel jako fajn chlap, fandila jsem mu. Ale tak od poloviny už mě to nebavilo a zbytek knížky jsem prolistovala. Protože jsem na Čeladné strávila pár let, přidávám jednu hvězdu za úsměvné - "aby se člověk dostal ze Soulu do Čeladné, musí letět do Vídně ".

1 18.10.2022

Opakuju se, vím. Moje nejoblíbenější autorka detektivek. Moc se mi opět líbil popis jednotlivých postav i prostředí, úplně jsem to viděla před očima.

19 12.10.2022

Velkou chybou bylo číst knihu hned po Winterbergovi... Zase Vídeň, zase obrovské množství historických informací a souvislostí. Tentokrát mi ale chyběly emoce, láska, něco, co by mě chytilo za srdce. Od poloviny už jsem neměla chuť na další čtení, tak jsem to jen dolistovala do konce. Zajímavé mi přišlo, že šlo o reálné zápisky Kateřiny. A příběh současné Anežky mě nebavil. Chyběly mi u ní emoce, nějaká jiskra. Pořád jen historie, přemýšlení, neuměla jsem ji pochopit. Škoda. Ale co se knize podařilo - vzbudit touhu zase po čase odjet do Vídně. Nehledat známé rodáky, ale jen se nadechnout vídeňského vzduchu.

07.10.2022

Hlavní postava mi přišla sympatická, ale jinak mě to nezaujalo. Cca na 50. straně odkládám.

Přečteno za jeden večer. Silné a působivé.

9 28.09.2022

Knížku jsem odložila asi na 30. straně. Bitva u Hradce Králové v každé větě, záchvaty historie... nějak jsem se v tom ztrácela. Po měsíci (a odpočinkových knížkách) jsem jí dala druhou šanci. Znovu od začátku, ale už s představou, co mám čekat. A pak se to postupně stalo, že si mě Winterbergovo cestování v prostoru a čase omotalo. Samozřejmě mě občas štval stejně jako milého pana Krause a chtěla jsem, ať ho někde nechá. Místy bylo těch vzpomínek a vyprávění tolik, že jsem si musela dělat přestávky při čtení. A občas jsem googlila to, co mě ve vyprávění zaujalo.
A jak jsem se blížila ke konci, tak jsem nechtěla, ať to skončí. A bála jsem se, jak to skončí.
Je to výjimečná kniha, s žádnou jinou se nedá srovnat. Bude mít svoje místo v naší knihovně.

17 28.09.2022

Moc pěkná knížka s krásnými ilustracemi, ideální na čtení před spaním. S dětmi jsme četli opakovaně.

1 22.09.2022

Moje oblíbená autorka a můj oblíbený detektiv.

9 12.09.2022

Mojí chybou bylo, že jsem si ji položila na noční stolek. Takže jsem po ní večer sáhla, 3 strany jsem se smála... A pak se mi zavíraly oči. A další den zase. Po pauze jsem vzpomínala, u čeho jsem skončila minule.
... nemůžu hodnotit, ale ostatním doporučuju: je to výborná kniha a zaslouží si být přečtena na jeden zátah! Jinak se kouzlo ztrácí.

Těžko to popsat. Bavil mě vyšetřovací tým, Šéfka i jejich vzájemné vztahy a popichování. Téma rasismu bylo popsané zajímavě a zároveň pro mě byly některé části náročné k přečtení. Když Kim zvracela, vůbec jsem se jí nedivila.

11 09.09.2022

Pohled do myšlení anorektické holky byl pro mě zajímavý, nic podobného jsem nečetla. Způsob vyprávění a celý příběh podivný, v dlouhých větách jsem se ztrácela. Zvláštní knížka.

2 31.08.2022