martini.ce komentáře u knih

Výborná kniha. Neklan je básník, pankáč, manžel i táta. A píše si deník o tom, co zažívá, o čem přemýšlí, s kým se potkává (leden - červen 2019). Deníkové záznamy, básničky i próza, všechno pohromadě. Díky moc, a jdu na 2. díl.
...
O 2 dny později dočtený i 2. díl (který tady na DK chybí). Stále výborné čtení. Jako náplava oceňuji i místní reálie a zajímavosti. Neklan píše, co ho baví, a mě to bavilo číst.

19.08.2022

Nemohla jsem se do toho začíst, odkládám asi na 20.straně...

Na knížku jsem dostala doporučení, protože jinak bych si ji nepřečetla. A to by byla škoda. Zábavné, zajímavá zápletka a i když to bylo neuvěřitelné prostředí, bavily mě jednotlivé postavy. Jen to vysvětlení, proč zrovna Avery u mě pokulhává. A ten konec...

10.08.2022

Mě to prostě baví. Styl vyprávění, jednotlivé lidské osudy i detektiv, co neumí ani na dovolené odpočívat. A do polozapomenuté vesničky u moře bych se taky hned podívala.

11 24.07.2022

Výborná kniha na dovolenou k moři - to si člověk líp představí dlouhé pláže, duny a příliv přinášející poklady z moře. Baví mě tento způsob vyprávění, detektivka, kde je dostatek prostoru pro seznámení s jednotlivými postavami. A Josef Bergman je fajn chlap.

11 14.07.2022

Zajímavá knížka. Místy mrazivá a temná, se spoustou momentů k přemýšlení.

4 16.06.2022

Netradiční detektivka, odehrávající se během jednoho dne. Příběh v minulosti hodně temný. Zajímavá vyšetřovatelka, sympatický tým, líbilo se mi to. Jestli bude pokračování, ráda si ho přečtu.

1 14.06.2022

Četla jsem ji krátce po vydání a teď znovu. A od prvního čtení mi zůstaly v paměti jen některé střípky situací, které se mi teď při čtení vybavovaly. Zaujaly mě i "malé" postavy a příběhy, které se v knize mihly, ale bylo jich tolik, že velmi brzy zase z hlavy mizí. Pohled do historie přes obyčejné životy obyčejných lidí. Pohraničí, válka, odsun - a mezitím lidské životy, s radostmi a trápením. Líbí se mi styl psaní, úsporný, bez zbytečných květnatých popisu.

11 08.06.2022

Toskánské prostředí mě bavilo. Hezký příběh, zajímavé propletení. Nenáročné čtení na jarní večery.
Ale ten překlad... Ledvinový páj (hádám, že se jedná o kidney pie), saténové dřevo... To jako opravdu?

1 25.05.2022

Budu se opakovat, ale styl Michaely Klevisové mi sedí. Baví mě charaktery jednotlivých postav, způsob jejího vyprávění. Přijde mi to přirozené, ze života a plné laskavosti. Na začátku mi chvilku trvalo než jsem si zvykla na povídkový styl, protože mi přišlo líto, že už nějaký příběh končí a nepokračuje dále. Za mě výborná kniha.

9 05.05.2022

V poslední době jsem neměla štěstí na výběr knih a jedna za druhou končily po pár stránkách v nedočtených. Až do této, která mě chytila od samotného začátku. Moc se mi líbil popis života na vesnici, prostředí stájí a života u koní. Bavily mě jednotlivé postavy a jejich osudy. V knihách většinou přeskakuju popisy přírody, kdy "se nic neděje". Ale ne u paní Klevisové. Když postava sedí s kávou v ruce a kouká na stráň a voda tiše šumí... Tak mě to vtáhne do děje, umím si to představit a téměř tu vůni kávy cítím a potok slyším. Nečekaná zápletka i rozuzlení. Výborná kniha.

18 22.04.2022

Dala jsem jí 30 stran, ale nezaujala mě.

Dala jsem knížce 100 stran, ale není to ono. Příběh mě nebaví, postavy taky ne. Docela fajn mi přišel popis prostředí, ale bohužel to nestačí, abych měla chuť číst dál. Škoda, odkládám.

Většinu knihy jsem se rozmýšlela, jestli ji neodložím. Zůstala jsem kvůli Budějicím, kde jsem strávila pár let. A kvůli naději, že se v knize stane něco, co mě zaujme. Mrzí mě, že se to nestalo.

1 15.03.2022

Tak na půl :) Líbily se mi různé časové roviny i náhled do budoucnosti, navrácení paměti u Barbory. Vadily mi nesrovnalosti v čase, podivné "náhody" a štvala mě Magda.

4 05.03.2022

Rozečteno mám už dlouho. Nevyhovuje mi u ní čtení na jeden zátah, ale když mám náladu na hlubší myšlenky, vím, kde ji najdu.

1 18.02.2022

V knihovně jsem si nevšimla návaznosti na Hadrového panáka. Dala jsem jí asi 20 stran, ale moc jsem se v ní neorientovala. Asi moje chyba, odkládám.

Těším se, až knihu dočteme. Synovi se líbí, já bych ji odložila dávno. Příběh z jednoho domu, z pohledu malé holčičky. Spousta kamarádů, spousta laskavosti (která působí neupřímně) a spousta zbytečných slov. A možná kniha napsaná hlavně pro rodiče, aby obdivovali, jak je to hezké žít pospolu, vařit pospolu, všechno prožívat spolu - od těhotenství, přes soboty na Náplavce, volby a propojené zahrady. Až Adi vyroste, bude vizážistka nebo modelka. A vtipné, že Václava má za muže Havla, chichi. Největší průšvih vidím v příběhu s vypitím pracího prášku - Leontýnka blinká, ale děti ji vyléčí dekou a plyšáky - kdybych měla malé děti, měla bych obavu, že to zapůsobí jako lákadlo na vyzkoušení. Chyby v textu. Jednotlivé příběhy očesané o zbytečné množství postav by byly fajn třeba do Mateřídoušky - jak slavili vánoce, velikonoce, spojitost s ročním obdobím. Takto je to plno zbytečného papíru.

Na začátku byla parta obyčejných 12letých kluků a jedné holky. Jezdili spolu na kole, chodili na hřiště a jednou vyrazili spolu na pouť a kolotoče. A tato příhoda začne měnit jejich životy. Ve vyprávění se prolínají dvě časové období - rok 1986 a 2016. A jednotlivé střípky se pomalu skládají dohromady... Bavilo mě to. Taková ta knížka, kdy se mi chce spát a zbývá posledních sto stran - a spánek musí počkat.

6 30.01.2022

Moje první setkání s autorkou a z knihy jsem nadšená. Líbilo se mi všechno - atmosféra zapomenuté vesnice, postavy, střípky z minulosti, popis krajiny. Potkala se u mě touha rychle číst a užívat si krásu toho, co čtu, a zároveň číst pomalu, aby mi knížka dlouho vydržela. Kdybych chtěla někam odjet sama na víkend a odpočinout si od světa a každodenního života, chtěla bych si tuto knížku vzít s sebou. Děkuju, byl to pro mě zážitek.

19 24.01.2022