martini.ce komentáře u knih
To byla hodně silná knížka. Napřed ji přečetl 14letý syn a pak já. Dostala nás oba.
Marta mi přišla jako fajn ženská. Jen tak strašně závislá na názorech okolí, nejistá - a tak jsem jí fandila, ať sebere odvahu udělat to, co bude nejlepší pro ni. Bylo zajímavé postupně skládat její život i z pohledu ostatních lidí kolem ní.
To není dobrá knížka. Příběhy jsou podivně (ne)propletené, nelogické, postavy přichází a odchází úplně nahodile.
Je to škoda a za mě je to odbytá práce ze strany vydavatelství. Není to práce redaktorů, aby nepustili do světa takový chaos?
Mladá a starší žena, které se náhodou setkají. A zjistí, že ta druhá byla právě tou, co může změnit život. Moc hezké čtení, klidné a pomalé.
Temný případ, zajímavě popsaný. Tomáš Volf je můj oblíbený detektiv.
Bára si zakládá na svém cynismu, ale přijde mi hlavně zlá a povrchní. Všechno dobré se týká jen vztahu s babičkou. Čte se to rychle, nebe je hezky popsané, ale ke konci jsem chvátala, ať už to mám za sebou.
První část z Norska byla výborná. Popis Shetland taky. Ale čím dál se pátrání vyvíjelo a přibývalo lidí, kteří 20 let čekali na to, aby mohli Edvardovi říct, že... Tím míň mě to bralo za srdce.
Líbila se mi část z Provence, kuchyně a vaření s babičkou, levandulová pole, příběh mladé Elodie a jejího kamaráda. Ale zápletka z Paříže a pozdější pátrání mě úplně neoslovily. A hvězda dolů i za chyby a překlepy, škoda.
Přiznávám, že jsem dlouho sbírala odvahu pustit se do 530stránkové knížky. A přitom na přečtení mi pak stačily 3 dny.
Dva mladí sympatičtí lidé, jejich rodiny a přátelé, a na pozadí příběh poválečného Španělska. Vůbec jsem netušila, jak těžké to měli. Stojí za přečtení, moc se mi líbila.
Nenapadlo mě předem, že je to "jiná" Colleen. Ale od začátku se to dobře četlo, mělo to spád, bylo to napínavé a nemohla jsem to odložit. Nějaký zvrat se dal čekat, ale i tak mě překvapil. Dobrý to bylo.
Ach jo, těch chyb je tolik, že po 3. kapitole odkládám. To si romantická kniha nezaslouží aspoň trochu péče při překladu?
Na přebalu "neváhá ani vteřinu a koupí letenky" x v 1. kapitole "si rezervovala jízdenku do Eurotunelu..."
No a perličky v těch asi 30 stranách:
"...i když to byla spíš rozpadající se ruina než poměrně velkolepá fasáda..." A o pár řádků dále "Pokud je interiér stejně velkolepý jako exteriér..."
"K nelibosti rodiny se čaje ani nedotknu..." x "... dokázala si představit, jak tu popíjí odpolední čaj..."
To jako vážně?
Líbila se mi hodně. Takové ze života - někdy drsné, jindy překvapivé i milé. A uvěřitelné.
Zajímalo mě, kdo to udělal, tak jsem musela dočíst/dolistovat až do konce. Někdy nejsou věci tak, jak se zdají být.
Skvělá kniha, nedala se odložit. A zase a znovu - komunismus je svinstvo, na to se nesmí zapomenout.
Pro mě to bylo na hranici toho, co jsem ještě schopná učíst. DNA, pokusy, geny napříč staletími a lidmi, v tom jsem se občas ztrácela. A jindy zase ne a oceňovala jsem, jak autorka umí popsat Tomášovy myšlenky a úvahy, které sice byly trochu šílené, ale něco na tom bylo, no. Střet vědeckého života a analyzování všeho a proti tomu obyčejný pocit, když člověk pohladí kočku předoucí na klíně. Bylo to zajímavé.
V knihovně jsem si nevšimla, že je to druhý díl. A vůbec mi to nevadilo. Knížka se mi líbila a i když v ní není nic až tak převratného, je to milé čtení. Marta se svým manželem žije v Bretani, občas jedou do Prahy, cestují, setkávají se s přáteli a jen tak jsou. Tak si představuju krásný život.
Dobře se mi to četlo, zajímavý příběh a tajemství mě opravdu překvapilo.
Sestry byly kouzelné v tom, jak každá byla úplně jiná. Měla svůj pohled, sny i obavy. Milé čtení a rozumím tomu, že je to knížka, ke které se dá opakovaně vracet. Ale u mě stačilo jednou.
Výborná kniha. Příběh vyprávěný z pohledu obyčejného 17letého studenta, který žije svůj život v Bukurešti, v rodině, kde se jen šeptá a čeká na to, jestli právě dnes půjde elektřina a poteče voda. Každodenní detaily o tom, jak rodina a celá společnost ne/funguje, jaké mají vztahy, názory - to bylo silné čtení. O rumunské revoluci jsem věděla jen střípky a tady se mi všechny informace doplnily.
Dojal mě i závěr - poděkování autorky, popis toho, jak získala informace a jak pracovala se zdroji.
"Historie je totiž branou k našemu kolektivnímu příběhu, k příběhu lidstva".