martinstefko komentáře u knih
Kniha „Po sezoně“ je drsná. Je hodně drsná, ale přesto si myslím, že za těch skoro čtyřicet let, co už je na světě trochu zestárla. Jasně, je to dáno hlavně filmem, kde vidíme i drsnější věci, ale dnes už to tolik nešokuje. Minimálně ne tolik, pokud vás horor zajímá. Jinak se ale Ketchumovi musí nechat, že věděl, jak příběh líčit, aby vás navnadil, aby vás překvapil a aby vás donutil i trochu přemýšlet. Tohle není jen chorá vyvražďovačka. Tohle je i příběh o lidech a o tom, jak se chovají v kritické situaci. A jsou zde scény, které se i tak dovedou vrýt do mozku a budou vás chvíli strašit.
Na knize Snuff se mi líbí, že na první pohled vypadá prvoplánově - bude to porno. Jenže to je prostě jenom kulisa. Jasně, ženská tu má být osouložena 600 muži v řadě. Pořád je to ale jen kulisa pro lidské drama, kde má hlavní roli pět lidí, jejichž životy jsou celkem komplikované a zrovna na tomhle gang bangu má dojít k určitému rozhřešení pro každého z nich. Tahle kniha není prvoplánově šokující, pornoprůmysl je zde podán bez příkras, což je další prvek, který oceňuji. To zákulisí je zajímavé. A ty drby, co tu jsou, ty názvy smyšlených filmů... Jo, je to dobrá kniha.
Vydat knihu v roce 2015 v překladu, který už má 55 let, je očividně zastaralý a v některých ohledech nedává smysl, obsahuje chyby, které by měla korektura odstranit, to je něco, co jen ukazuje na to, jak se na vydávání knih u nás kašle, jen když to nebude moc stát. A přitom je tahle klasika skvělá a ukazuje sílu formy a vyprávěného příběhu. Holden je postavou, s kterou je strašně snadné se ztotožnit, ale přitom ji chvílemi i nesnášet. Asi stejně jako někdy nejsme spokojení sami se sebou. Sebedestrukční příběh nahlížený zajímavým pohledem, kdy celou dobu můžete mít pocit, že je všechno v pohodě, ale ono není. Ani trochu. Jedinečná podoba ich-formy.
I když jsem relativně kritický, „Bába Motyka“ není vyloženě špatná kniha. Své chyby ale rozhodně má. Ten potenciál byl větší a konec knihy mi přišel v předpolední kapitole až stupidní. Pořád je to ale lepší, než forma propagace knihy. Není možné propagovat knihu jako něco, co se podobá Kingovi. King je jedinečný a Hautala stejně tak. A King prostě není synonymum pro horor. Nesmí být. Samozřejmě, má hororové knihy, ale to mají i jiní autoři, kteří mají jiný styl, možná i lepší, a možná i jejich knihy samotné jsou lepší. Marko Hautala je svůj, rozhodně ne Kingův.
Knihu „Colorado Kid“ musíte číst s tím, že tohle je trochu jiný příběh. Musíte se smířit s tím, že na konci může přijít zklamání. Ale pokud na Kingovu hru přistoupíte, bude vás čtení knihy bavit. Já za sebe mohu říct, že mě tohle tlachání dvou staříků prostě bavilo. King dokázal skvěle rozepsat jeden delší rozhovor dvou mužů a jedné ženy způsobem, kdy jsem měl prostě pocit, že tam sedím s nimi a že to vyprávění také poslouchám. A ne, nakonec mi ani nevadilo, že to končí, jak to končí. A jasně, nevadilo mi ani, že to není horor.
Je strašně škoda, že kniha není delší, protože ty postavy by si zasloužily více rozpracovat. Motivace hlavních postav nejsou vždy jasné a myslím, že je to dáno právě vypravěčskou zkratkou, která je použita. Během prvních dvou částí se děj odehrává velmi rychle, ale druhá polovina knihy už je vlastně jen velmi krátký časový úsek. Ten nesoulad je tu moc patrný. Ale autor skvěle zvolil obdob, skvěle si pohrál s odkazy na Hitchcocka, jeho filmy i herce své doby. Tohle mě bavilo, stejně jako snaha trochu připodobnit děj knihy právě Hitchcockovu stylu. To se povedlo částečně, ta atmosféra není tak hutná - opět si myslím, že to je tím, ja se vše zdá uspěchané. Také je škoda obálky, ta evokuje hodně, ale rozhodně ne příběh ze 60. a 70. let z Hollywoodu.
Sbírka „Může se to stát i vám“ si, pokud se povídek samotných týká, přináší vysokou kvalitu a ukazuje, že ti hororoví autoři zde jsou a že jsou zde další, ne tak známí, kteří mají co říct. A jsem rád, že se sem dostali. Jasně, jsou tu povídky, které mě nebavily, ale to je prostě dáno i tím, že je žánrově bohatá a každý autor má trochu jiný styl. Ne všechno vám vždy bude vyhovovat. Příště trochu doladit shodu povídek s tématem, dát tomu lepší vazbu, která po jednom přečtení bude vypadat pořád stejně, a spokojenost bude maximální.
Povídky ve sbírce jsou různorodé, někdy mají v hlavní roli upíry, někdy temné síly, někdy duchy, někdy krysy, někdy prostě jen lidi. A všechny jsou dobře provázány, sem tam na sebe odkazují. Nikdy je ich forma trochu na škodu, protože nedopřeje příběhu t správnou atmosféru, ale tady holt horor musel lehce ustoupit autorskému záměru. J pal en škodou, že zde není povídka, která by nad ostatními skutečně vynikala. Na druhou stranu si kniha drží dobrou, konstantní kvalitu. A je třeba zmínit, že to platí i pro samotnou redaktorskou práci a korektury.
V knize „Krvavá zima“ dostanete tak nějak to, co vám survival v rámci young adult slibuje. Nenáročné, místy trochu moc zdlouhavé čtení o tom, jak se daří lidem přežít. Ty kulisy Islandu mohly být bohatější, ale i tak fungují velmi dobře. Autorka dovede zaujmout, s postavami lze sympatizovat vlastně celou dobu. Konec mi přišel lehce urychlený, kde se vlastně nestalo nic, co by nedošlo každému tak nějak už na začátku. Ale celkově to bylo příjemné čtení a je fajn, že původně dvě knihy u nás vyšly rovnou jako jedna.
Nemyslím si, že by byl Robert Bryndza jakkoli dobrý autor detektivek. Místo toho, aby kniha „Dívka v ledu“ kladla důraz na dobře vypointovanou zápletku, jsou zde důležitější sociální problémy, které jsou například okolo tématu společenských tříd zbytečně akcentovány. Styl je příliš popisný, kdy velká část slov je navíc. Jako detektivka to má svou gradaci, ale postavy jsou nepříjemné, policejnímu vyšetřování a jeho postupu jsem nevěřil. Pokud chcete skutečně kvalitní detektivní thriller s výbornou hrdinkou, přečtěte si raději sérii s Katie Maguire od Grahama Mastertona.
Kniha „Mrazivé příběhy“ je prvním hororovým sborníkem dua Petr Boček a Miloslav Zubík. A už na této knize je vidět, jak jsou oba autoři schopní. Ano, některé povídky nejsou tak skvěle vypointované, rozuzlení odhadnete dříve, ale to může být i tím, kolik toho máte načteno. Hodila by se trocha redakčních úprav, avšak nic z toho vám nebrání ve velmi příjemném hororovém zážitku, který je místy prokládán i trochu jinými žánry. Petr a Miloš povídky umí skvěle!
Zhruba 200 stran knihy sledujete povedenou psychologickou studii, kdy ale postavy jsou tak trochu karikaturami. Ona je úzkostná matka, která si neuvědomuje, jak dětem ubližuje a jak je paranoidní, on je zase chlap, co si myslí, jak dělá všechno dobře, že kolem sebe rozdává pohodu, ale přitom je to alibista, který se mnohdy raději rodiny straní, ač si to nejspíš ani neuvědomuje. Oba dospělí aktéři jsou nevyrovnaní, což dodává jejich psychologickým profilům zajímavé prvky. Po oněch 200 stranách dojde ke zvratu – vypadne elektřina – a dobrý psychologický horor se najednou mění na exploataci, která je sice hezká, ale jen na efekt.
Vydat třetí knihu povídek - a opět obsáhlou - navíc stále v tandemu dvou autorů, nenudit, mít stále schopnost mrazit své čtenáře, nemluvě o tom, že se autoři dokáží neustále vyvíjet, přizpůsobují se, jsou moderní, to si prostě zaslouží potlesk. Petr a Miloslav jsou neskutečně schopní autoři a aktuálně patří v oblasti hororových povídek k těm nejlepším, jaké na českém trhu máme. Jasně že v knize "Nekrosarium" najdete i slabší kousky - to jinak nejde, vždyť je těch povídek 75! - ale i tak si kniha udržuje neskutečnou kvalitu!
Další krásná komiksová kniha na českém trhu. A já za ni děkuji.
Sám v muzeu a výpravy strojem času představuje exponáty, které mě oproti první knize zaujaly více. A to je vše navíc.
Tahle postava prošla tolika změnami, že prostě ani dobrá být nemůže. Ale zrovna zde prezentované příběhy nejsou vyloženě odpadové, jen jsou takové celkem průměrné.
Bohužel Loeb tady rozhodně nedokazuje svou velikost, což je škoda.
"Ubulená hromádka štěstí: Sbírka komiksů "Sarah's Scribbles"" není knihou velkých mouder, ale stejně budete mít pocit, že pod tím vším jsou ty pravdy o životě schovány, že je máme vlastně hned na dosah.
Komiks "Agnes a sedmý host" má ze začátku docela dobrou atmosféru, dokonce by se zdálo, že to je atmosféra příjemně mysteriózní, ale jakmile se začne odhalovat více, najednou ten příběh ztrácí své kouzlo a skoro to vypadá jen jako popis jedné trochu divné cesty, která v sobě má náznaky různých zajímavých tajemství, ale nakonec se nedostalo na žádná pořádné odhalení, všechno tak nějak vyšumělo do ztracena.