martinstefko komentáře u knih

Život Pelého je v knize "Pelé: Král fotbalu" podán jako pohádka, kdy se z chudáka stal hrdina milovaný milióny. Naštěstí měl scenárista Eddy Simon dost rozumu na to, aby do příběhu podal i temnější prvky, ať už je to závist vůči Pelého úspěchu, finanční bankrot, nevěra, rasismus a podobné. Ten životopis pak přece jen vyznívá o dost realističtěji. Ani takový bůh nebo Král, jak byl nazýván, jakým Pelé byl a pro mnohé nadále je, prostě nemohl mít život bez škraloupu, to by prostě nešlo. A pokud už tohle není v komiksu podáno podrobně, alespoň je to zmíněno, což beru jako dobré. "Pelé: Král fotbalu" je tak zajímavou knihou pro milovníky fotbalu a pro ně především. Je docela fajn si připomenout dobu před padesáti lety, kdy mi bylo skoro líto, že jsem Pelého zápasy nemohl vidět naživo.

03.06.2019

V knize "Jan Zajíc" najdeme celkem jednoduchý scénář, který jasně popisuje Zajícův život od dnů těsně před Palachovým upálením, až ke dni, kdy se upálil sám a zanechal po sobě poselství, které se komunisté chtěli umlčet. Scenáristovi i kreslířce je nutné přiznat cit, kdy nechtěli ukazovat samotnou scénu upálení, nic explicitního v knize není. Pro zachování památky rozhodně zajímavé, na druhou stranu si říkám, že z hlediska komiksu by to byl silný moment, velmi překvapivý, možná nevhodný, ale silný určitě. Bohužel kresba celkově je taková nijaká. Barevné pojetí, které je spíše nevýrazné, se celkem dá pochopit jako úmysl pro zachycení doby. Ale samotná kresba ignoruje podobnost obličejů, některé postavy poznáte jen díky barvě vlasů, detaily moc nefungují, jako kdyby byly spíše odfláknuté. Za mě kresba hodně sráží celý dojem z komiksu, který není objevný, ale přináší život člověka, na kterého se nemusí tolik pamatovat.

2 03.06.2019

Komiksy v knize "Storm: Kroniky Pandarve" jsou takové, jako jejich hrdinové. Ti jsou vytržení z času a prostě putují, kam je okolnosti zavedou. A takový je tak trochu i prezentovaný komiks samotný. Nevíte, kam vás tvůrci zavedou, ale především netušíte, jaký další úžasný obraz před vás Don Lawrence postaví. Může to být velryba vznášející se nad orbitem obrovské planety, surfování na vesmírných proudech, planeta, která vypadá jako ježek v kleci sestavený z gigantických kostí, anebo třeba vznášení se na obrovském chmýří z pampelišky. Každý panel, každá stránka jsou prostě unikátní a pokaždé na vás čeká něco trochu jiného. Takže i když příběh třeba nikam nevede a primárně mu jde jen o to, aby byl trochu zajímavé a dával prostor malbě, vůbec to nevadí, protože komiks "Storm: Kroniky Pandarve" je prostě zážitek primárně o výtvarném umělci. Stojí to za to. Jen se sami přesvědčte.

3 28.05.2019

Kristina Haidingerová zná své Violety, má ten svět zmáknutý a chce přednést příběh svému publiku. A daří se jí to. Na konci jsem sice pocítil jisté rozčarování, jako kdyby se něco neuzavřelo, ale z druhého pohledu, ten poetický konec tomu do jisté míry sluší a někdo ho ocení víc než já. A teď jsem zvědavý na to, jestli se Kristina pustí i do jiného hororu, který bude mimo svět Violetů. Doufám, že ano.

1 27.05.2019

Ale kniha "Královská krev: Svatokrádežná svatba" není místy až shakespearovsky dramatický scénář, ale je to i kresba. Alejandro Jodorowsky si vždycky uměl vybrat zajímavé kreslíře, a to nikoli nutně ze své domoviny, kterou je aktuálně Francie. To je i případ komiksu "Královská krev: Svatokrádežná svatba", který kreslil čínský tvůrce Dongzi Liu. na jednu stranu si budete říkat, že se Dongzi Liu hodně inspiroval u evropských komiksových tvůrců, je zde krásná tenoučká linka, ne nutně ostrá, jež je doplněna barvami, které nejsou jasné, spíše utlumené a podle všeho počítačové, což ale rozhodně ničemu nevadí. Pak se ale zaměříte na postavy a najednou máte pocit, že se Dongzi Liou hodně inspiroval i v japonské manze, a to jak designem krásných žen, tak i emotivností některých výrazů. Jodorowsky a Liu vytvořili zajímavou dvojici, jejímž výsledkem je dějově poměrně bohatý komiks, který zaujme zvraty, násilím, ale i specifickou kresbou.

1 26.05.2019

Na hlavním příběhu v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 72: New Mutants" je zajímavý záporák. Ten příběh se jmenuje "Medvědí démon", a tak je celkem jasné, kdo ten záporák bude. Ano, je to medvědí démon. Ale není to takový ten hajzl, co se neustále chvástá, říká, že všechny zabije, ale pa je nezabije, protože chce, aby trpěli, a nakonec to skončí tak, že stejně prohraje. Ne, tenhle záporák je jiný, je to vlastně jen jakási síla, která za celou dobu nepromluví. A tady si Claremont a Sienkiewicz skvěle padli do noty. Claremont sice používá víc slov, než je potřeba, ale tím nijak nezabíjí to, co řekne kresba. A že jsou ty scény někdy naprosto dechberoucí. Například chvíle, kdy doktoři operují Dani a najednou se kolem nich roztrhne prostor. A to je jen jeden příklad. Bill Sienkiewicz se ani tady, relativně na začátku kariéry, nebál experimentovat, a díky tomu vzniklo dílo, které by jinak mohlo zapadnout, ale díky němu a funkčnímu spojení s Claremontem se tak nestalo. I po téměř čtyřiceti letech má tento komiks co nabídnout.

25.05.2019

Komiks "Pérák: Oko budoucnosti" není špatným komiksem, pořád je to velmi povedený komiks na české poměry, je to čtení, které zaujme mladší i starší, ale přece jen jsem od dvojce Macek a Kopl čekal malinko více. Petrovi Koplovi bych za kresbu nic moc vytknout nemohl, odvádí dobrou práci, ale dějově by si Pérák zasloužil něco trochu jiného, něco trochu víc, aby se sám trochu vyčlenil, aby nebyl jen dalším, kdo zapadá do Zázrakova světa, aby měl vlastní styl, třeba i vlastní žánr. A popravdě, hned v prvním příběhu vytáhnout "kolaboraci s Němci, protože jsem vydíraný tím, že mi zabijou rodinu, kterou mám jeden panel", není zrovna něco úplně světoborného. I tak ale doufám, že se Pérák v komiksu ještě objeví, A že to bude o chlup lepší.

3 23.05.2019

U Arzacha se ale na první pohled budete kochat kresbou, která je prostě úchvatná. A ona něco vypráví. Jednotlivé příběhy "Arzachu" skutečně chtějí něco sdělit, jsou povídkami, i když ke konci už o tom možná budete pochybovat. Jako kdyby se Moebius skutečně více obrátil do nitra, na své démony, jako kdyby je kresbou prezentoval tak, že to pochopí především jen on sám. ale přitom světu přinesl něco, co je naprosto jedinečné, specifické a do jisté míry doposud nepřekonané. Jistě, při čtení komiksů, které jsou v knize "Arzach / Hermetická garáž" obsaženy, se může dostavit i frustrace. Do knihy ale prostě nesmíte jít s tím, že dostanete zajímavý příběh, ne do knihy "Arzach / Hermetická garáž" musíte jít s tím, že dostanete zajímavé a jedinečné umělecké dílo. A takové skutečně dostáváte. Zkušenost s dvojicí "Arzach / Hermetická garáž" se při čtení komiksu příliš opakovat nebude. I to tvoří jeho jedinečnost.

1 23.05.2019

Série "Skalpy" je rozhodně jednou z nejlepších sérií, které vyšly i v češtině. Tedy z hlediska komiksu a z hlediska kriminálního žánru. Jason Aaron nám ukázal, jak se můžeme těšit i na deset knih naditých depresí, a chtít ještě víc. R. M. Guéra nám zase ukázal, že i jen z pohledu na kresbu se můžete přenést do suché rezervace, kde je bordel, špína, lidská nesnášenlivost a smrt jen kousek od vás. Tohle je série "Skalpy" a to je i její poslední díl "Skalpy 10: Konec cesty". Je dobře, že se podařilo sérii vydat až do konce. Nakladatelství Crew tím získává další hvězdičky za svou činnost a za to, co všechno pro překladový komiks dělá. A jestli jste se k téhle sérii ještě nedostali, konečně tak můžete učinit, třeba tím, že si všech deset dílů koupíte a přečtete. Tohle je vážně čtení, které stojí za to.

6 22.05.2019

Je fajn, když se série dokončí, a tak jsem rád i za konec série "Tokijský ghúl" v podobě její čtrnácté knihy. Nejedná se však o zakončení, které by mělo vyrážet dech, jedná se o zakončení, které je fajn hlavně v tom smyslu, že zde nějaký konec přišel a že nepřišel po příliš dlouhé době. Nadále je zde ale hodně otevřeného a je vidět, že Sui Išida si nechával hodně prostoru pro to, jak pokračovat. Osobně bych uvítal, kdyby se už nepokračovalo žádnými dalšími sériemi a různými příběhy navíc. Téhle sérii moc neslušelo, že je na pokračování, že se příběh pořád někam posouvá a vyvíjí. Vedlo to jenom k tomu, že zde bylo zbytečně moc postav, zbytečně moc příběhů, které nakonec ani neměly tak zásadní dopad. A to je škoda, tohle je problém dlouhých sérii. A tady je dobře, že se to utnulo celkem včas.

22.05.2019

Svět Green Lanternů má pro mě pořád určitý potenciál, ale s knihou "DC komiksový komplet 63: Green Lantern - Hledaný: Hal Jordan" se jednoduše ukazuje to, že na náš trh se tahle série - a všechny další, které jsou s ní propojené - prostě nehodí, protože tu nemáme dostatečně dobrou základnu pro to, abyste všechny příběhy ocenily. A zrovna u Green Lantern světa je to potřeba, alespoň z mého pohledu ano. Díky tomu mi přišlo, že celý příběh okolo Star Sapphire je trochu hloupý, i když má celkem hluboké základy. Byl ale příšerně sexistický a hloupoučký. Proč musím mít postavy, které jsou nahé, ale stejně nic neukázat a všechno blbě maskovat? Proč prostě nezůstat jen sexy, i když i to je v superhrdinském pojetí ujeté? Tohle mi na čtení docela vadilo, celé je to nesmyslná politika přístupu k nahotě a degradaci určitého pohlaví. Ale v komiksu je to do jisté míry standard. Pěkně hloupý. I to sráželo zážitek ze čtení.

1 22.05.2019

Míra Pech má styl, který nesedí jen hororu (Mainstream), ale výborně i knize o životě.

20.05.2019

Kniha "Malý princ a Hadova planeta" je docela příjemným zakončením celé série "Malý princ", série, která čítala celkem dvacet čtyři dílů, což je sice hezké, ale vzhledem k tomu, že se příběh nikam moc neposouval a jednalo se v podstatě o samostatné epizody, to asi na čtenáře tolik nefungovalo, protože prodeje podle všeho nebyly moc dobré. Ale nemyslím si, že by si série zasloužila přehlížení, protože rozhodně měla čím zaujmout a nápaditost v ní byla. Snad ji trochu pohřbilo i to, že vycházela ze seriálu a nic moc nového vzhledem k němu nepřinesla. Díl "Malý princ a Hadova planeta" ale stojí za přečtení, ukončení je krásné a je v něm poselství, za které by se možná ani Saint-Exupéry nemusel stydět. Anebo by mu snad tolik nevadilo.

20.05.2019

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 71: Profesor X" ukazuje osobnost Charlese Xaviera jen skutečně povšechně, i když jsou zde naznačeny určité chyby, které udělal. Víc je toho pak řečeno v závěrečném bonusovém materiálu, který je tentokrát celkem obsáhlý, ne že by to bylo něco až tak zásadního, ale aspoň zde i poznáte různé kreslířské přístupy k postavě Charlese Xaviera. Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 71: Profesor X" tak nakonec jen ukazuje dva příběhy, které se sice jeví jako zásadní, ale o těch zásadních okamžicích se spíše mluví, než aby byly skutečně prožívány a dobře napsány, což je škoda. Důležité okamžiky jsou zde zdůrazňovány v řeči, než aby byly zdůrazněny samotnou akcí. Je to navíc celé neskutečně ukecané. Chris Claremont a John Byrne jsou legendy X-Menů, ale bohužel příběh v knize "Nejmocnější hrdinové Marvelu 71: Profesor X" toho není rozhodně důkazem. Spíše podprůměrný příběh, který zachraňuje to, že tu jsou fajn momenty některých postav.

16.05.2019

Příběh v knize "DC komiksový komplet 62: Bažináč, kniha druhá" je ale stále primárně hororový, což je celkem patrné po celou dobu, kdy nejen, že zde dochází k úmrtím, jsou zde úžasně vykreslená monstra a démoni, ale postavy se dostávají i do pekla, takže Alan Moore splnil i potřebu toho, aby se zde objevily další DC postavy a celé to tak zapadlo do DC univerza. Hororové scény jsou tu skutečně parádní, a i na tom papíře na vás dovedou zapůsobit. Netvrdím, že vás komiks vyděsí, ale zapůsobit dovede, a to i na vaše emoce. Musím říct, že čím častěji "Bažináče" čtu, tím mám pocit, že je lepší a lepší. I to je ukázka toho, o jak skvělý komiks se jedná. A to i přesto - anebo právě proto - že zde není žádný superhrdina, tedy ne ten klasický, jak ho většinou vnímáme. Nepotřebuje spandex, nepotřebuje neustále někoho mlátit, o to je příběh zajímavější, niternější, ale přitom má přesah mnohem větší. Jsem rád, že v rámci série "DC komiksový komplet"" vyšla i kniha "DC komiksový komplet 62: Bažináč, kniha druhá". Čím více Bažináče, tím lépe.

2 16.05.2019

Krásná osobní vzpomínka, u níž je škoda, že si s ní redakce a sazeč nedali větší práci.

1 14.05.2019

Kompozice komiksu "Oči kočky" je vlastně jednoduchá. Na levé stránce je obraz, který je téměř neměnný, na stránce pravé je panel, kde je scéna proměnlivá. Při čtení to funguje skvěle. Díváte se na jednoduchý příběh různýma očima. Je zde dynamika, která je dána pohybem orla, je zde statika, která je prezentována neměnností chlapcovy pozice. I tak jednoduchá kompozice umožňuje ale skvělou gradaci. Při čtení máte pocit, že rytmus příběhu je nějaký takový. Tam. Tam. Tam-tam. Tam-tam. Tam-tam-tam. Tam-tam-tam. Tam-tam-tam-tam. Tam-tam-tam-tam-tam. TAM. Tempo se neskutečně zrychluje až k oné poslední větě, která to rozsekne a udělá z vizuálně krutého příběhu příběh krutý celkově. "Oči kočky" ve vás pak budou ještě hodnou chvíli rezonovat. A to je dobře, tohle by skvělé umělecké dílo mělo umět. Nemám potřebu si věšet na zeď plakáty, ale když jsem knihu "Oči kočky" dočetl, řekl jsem si, že by bylo super mít stěnu pokrytou celý tímhle komiksem. Akorát nevím, jak by se to udělalo, aby to vypadalo dobře i z hlediska čtenosti.

3 12.05.2019

Robert Bloch byl dobrý spisovatel, psát uměl, o tom není pochyb, ale pokud od knihy „Vlak do pekla a jiné povídky“ čekáte, že zjistíte, jak byl autor skvělým hororovým spisovatelem, tak docela ostrouháte. Je zde pár hororových povídek, ale třeba ta s Jackem rozparovačem je dost obyčejná a nijak Blochovo mistrovství neukazuje. Jeho schopnosti spíše ukazují jiné povídky, ty z ranku sci-fi a ty přemýšlivé. Právě to, jak dokázal o některých aspektech přemýšlet, to z něj dělá zajímavého autora. Z hlediska hororu bohužel – alespoň tento výběr – tak zajímavý není.

4 12.05.2019

Nabízí se pár otázek: Proč tak divný, a hlavně dlouhý český název? Proč je tam ponechán poslední esej, který je jen autorčiným opsáním toho, co řekla jinde, když očividně nebylo smyslem přenést původní anglické vydání a ten poslední esej tak bylo možné dát proč? Proč eseje takové autorky vycházejí v edici, která se jmenuje Pulp Robot?
Pokud ale pominu všechny tyhle otázky, získáváte eseje ženy, která milovala fantasy, měla na ně jasně vyhraněné názory, s nimiž není složité se ztotožnit, pokud sami fantastiku máte rádi. A nemyslím jen fantasy. Ursulin přístup k realismu se mi velmi zamlouval.

2 06.05.2019

Klára Smolíková opět splnila to, v čem je nejlepší - předává informace, které jsou zajímavé, formou, která je čtivá. Jasně, příběh knihy "Pozor, v knihovně je kocour!" není nijak moc komplikovaný, ale to, co se dozvíte kolem, to, jaká místa David navštíví, jak jsou popsány jednotlivé knihovny a jejich vývoj a pak i celkově vývoj knihovnictví, to prostě stojí za přečtení. Možná budete i překvapeni z toho, jaké osobnosti se na rozvoji knihovnictví podílely. I když by si člověk myslel, že je to jen sezení u knih a jejich půjčování, má to mnohem hlubší smysl, který už si dnes možná ani neuvědomujeme. A to je hlavní poselství, které v knize "Pozor, v knihovně je kocour!" vidím. Navíc to všechno dostanete zabalené tak, aby to bavilo děti i dospělé. A to není od podobné knihy zrovna málo. Vlastně je v ní docela dost navíc.

2 02.05.2019