martinstefko komentáře u knih

Série "Bojový anděl Alita" končí knihou "Bojový anděl Alita 4: Dobytí Salemu" a jsem docela rád, že už to nebylo delší. Ne že by série neměla nápady, ale popravdě jsem měl pocit, že se v určitých ohledech začíná podobat sérii "Ghost in the Shell". Byly zde dobré nápady, ale najednou se začaly obalovat v balastu a místo toho, aby je autor vysvětloval v příběhu, prostě si pomohl poznámkami pod čarou Jasně, pořád to není úroveň "Ghost in the Shell", ale v určitých ohledech to na mě působí jako neschopnost autora tohle vysvětlit čtenářsky lepším, zajímavějším a přijatelnějším způsobem. Zase mě trochu těší, že Jukito Kiširo dokázal sérii dokončit, a to způsobem, který je uspokojující. Je zde zakončení, a i když vám nemusí sednout, příběh se uzavřel. Jasně, že by se v něm dalo pokračovat, ale to skoro u každé série. nakonec dokazuje to "Battle Angel Alita: Last Order". Takhle je ten konec ale fajn, sedí a dává smysl. Ale tenhle příběh skončil a já neměl pocit, že to byl jeden z těch konců, které by ve mně příliš zanechaly. Kniha "Bojový anděl Alita 4: Dobytí Salemu" je jinak 600 stran dobrého čtení.

2 01.05.2019

Kniha "Stínka" vám nedá jasnou představu o tom, co je to autismus, dá vám představu o tom, jak se projevuje u jedné konkrétní osoby. A myslím si, že v tomhle směru odvedla Daniela Schreiter velmi dobrou práci. Je osobní, je poměrně názorná a dá se celkem snadno pochopit, co chtěla říct, co se v jejím životě dělo nebo děje, proč je tak jiná. Trochu mě mrzelo – po hezkém barevném úvodu – že se dál pokračovalo černobíle, ale i na to se dalo zvyknout. A přece jen, jedná se o stínku, tedy něco, co je jaksi ve stínu, co se bojí vyskočit na povrch. Při čtení knihy "Stínka" mě ale zaujala jiná skutečnost. Začínal jsem si uvědomovat, že některé věci vnímám podobně jako autorka, že mi vadí podobné věci. Neztotožňuji se s ní ve všem, nejspíš autismus nemám, ale kdoví, nikdy jsem se testovat nenechal. Spíš mi ale na mysl přišlo, že možná chceme ten autismus u lidí vidět okamžitě, jakmile se trochu vymykají. Možná jen zbytečně považujeme lidi za divné, zbytečně je chceme škatulkovat, i když ti lidé divní nejsou. Jen se je musíme snažit trochu pochopit, pochopit jejich vztah ke světu a životu a dalším lidem. Tohle je poselství, které se mi líbí. Neškatulkovat lidi, ale prostě si s nimi zkusit rozumět, brát je jako jiné. Ale rozhodně jim nedávat stigma.

5 27.04.2019

Kniha "Shazam!: Monstrózní společenství zla" je trochu marketingovým tahem, myslím její české vydání, protože v kinech je film s Marvelem, ale to vůbec nevadí, protože tohle je komiks od autora, jenž vás bude bavit, od dobrého autora, který si s komiksem vyhrál, a to i přesto, že to není jeho autorský počin. Na jednotlivých panelech, na tom, jak ztvárnil jednotlivé postavy, je vidět, jak je s postavou sžitý, jak ji sám má rád a jak ji chtěl předat i současné generaci - tedy relativně současné, protože komiks už vznikl v roce 2007, ale ani po více jak deseti letech neztratil nic ze svého kouzla a z toho, že tahle postava může zaujmout i dnešního čtenáře, že je tu pro něj, a i když v sobě má dost naivního, možná i trochu hloupého, je možné ji pojmout tak, že vás to bude bavit. A nemusí to být temné a drsné, může to být určeno i mladším čtenářům. Doufám, že Jeff Smith u nás bude pokračovat a že se dočkáme i něčeho dalšího.

27.04.2019

Stan Sakai je pro mě jako přítel, i když jsem ho samozřejmě nikdy neznal. Ale přemýšlím o něm jako o Stanovi, po všech knížkách, které jsem od něj přečetl, což jsou všechny, které vyšly česky, je to prostě starý známý, u kterého vím, že mě každou svou knihou dostane, že mě ohromí, že mě oslní. A nejinak je tomu v případě knihy "Usagi Yojimbo 31: Pekelná malba". Jasně, byl bych rád, kdyby před námi dál rostl hlavní příběh, kdyby se posouval, vyvíjel. Ale je jasné, že ten by nemohl růst donekonečna. A tak Stan volí raději kratší epizody, které posouvají Usagiho spíše v prostoru než v ději samotném. Ale i ty krátké epizody vás dovedou rozebrat, protože Stan skvěle pracuje jak s postavami, tak s vyprávěním a jeho formami nebo s emocemi. Pokud byste si měli vybrat jedinou komiksovou sérii, kterou číst, asi bych vám doporučil právě sérii "Usagi Yojimbo". Ani jednou mě nezklamala.

1 25.04.2019

Kniha "Mezi řádky 8: Orfeus v podsvětí" dál ukazuje velmi dobrou sérii, pokračuje v tom, co bylo rozpracováno a možná až trochu moc zabředává do hlubin toho, co chtěl Carey vyprávět, stejně jako jde místy zbytečně do šířky. Ale má to jednu velkou výhodu - Peter Gross může kreslit místy hodně zajímavé panely, kde se fantazii meze nekladou. A to je velmi příjemné, za to stojí sérii pořád číst. I dějově je velmi dobrá, jen už se nedostavil ten potřebný wow efekt, spíš jsem měl pocit, že je to zbytečně moc natahované a kniha "Mezi řádky 8: Orfeus v podsvětí" obsahuje i příběhy, bez nichž by se hlavní linie obešla. Jistě se ale najdou tací, kteří zrovna tohle nakouknutí vedle ocení. Jako příběh se zombie je super, ale kdyby se vynechal, moc by se nestalo. I tak se jede dál a skoro i máte pocit, že by se série mohla blížit ke konci.

1 25.04.2019

Příběh v knize "Krysí královny 2: Do dáli se vinoucí chapadla N'Rygothova" je celkem uzavřený, což je docela fajn, dostáváte další epizodu ze života čtveřice dost bláznivých, ale skvělých ženských. A dovídáte se toho o nich podstatně víc, a to prostřednictvím flashbacků, které se zde odehrávají právě v souvislosti s působením gigantických monster. Už takhle byly holky postavami, které vás bavily, ale teď dostávají mnohem víc. Najednou to jsou postavy neskutečně lidské, i když teda ve fantasy světě. Jejich vývoj díky tomu může být nesmírně zajímavý, což vás jen přiměje k tomu, abyste s touto sérií pokračovali. Rozhodně bude stát ještě za to. A já budu doufat, že bude pořád tak parádně vtipná jako doposud. První díl mě sice bavil o něco víc, ale to nic nemění na tom, že i zde jsem se od srdce zasmál.

1 24.04.2019

Kniha "Krysí královny 1: Šmrncem a magií" je skvělý rozjezdem nové série, která už má za sebou celkem šest knih, což není úplně málo, i když od čtvrté knihy se jede nová řada, která má nového kreslíře. Snad se série chytne a dostaneme další díly, u nichž doufám, že si udrží stejný humor jako první kniha. Jen mě trochu mrzelo, že je kniha sice násilná jako blázen, ale pokud jde o sexualitu a erotické a scény, je strašně umírněná, jenom si z toho postavy dělají srandu. Tady bych čekal, že se tvůrci nebudou bát a také trochu přidají. To se nestalo. Holt i Image Comics se asi bojí zajít trochu dál. Třeba další knihy něco navíc přinesou. Zatím za sebou máme trochu jednoduchý, ale skvěle ukecaný příběh, jenž pobavil a strhl. Ať jsou takové i další díly.

2 24.04.2019

Komiksová sbírka "Star Wars - Darth Maul: Darth Maul / Syn Dathomiru" neobsahuje vyloženě skvělé příběhy, jedná se ale pořád o "Star Wars". Kdo má tenhle vesmír rád, ten si dvě delší povídky v knize obsažené celkem užije. Není to nic světoborného, nic to nemění, ale je to akční, je to zaměřené na jednu konkrétní postavu a ta je nám představena způsobem, který celkem funguje. Darth Maul se ukázal být jednou z nejzajímavějších postav temné strany, jaké byly a jsou součástí světa "Star Wars". Je to trochu paradoxní, když si vezmete, že to je postava, která vypadala na jedno použití ve "Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba". Nemluvě o tom, že to je jedna z těch postav, které přežijí svou celkem jasnou smrt, což není něco, co mám dvakrát rád. Kniha "Star Wars - Darth Maul: Darth Maul / Syn Dathomiru" alespoň ukazuje, že i ty následné příběhy mají nějaký smysl. Alespoň pobaví, když nic jiného.

2 24.04.2019

I když se konec může jevit jako lehce těžkopádný, nic to nemění na tom, že jsou zde skvělé scény, parádní a akce a že je zde nakonec i rozuzlení, kdy všechno sedne, jak má, všechno dává smysl, i když místy už jsme skoro v nuancích "Mission: Impossible". Ale proč ne, j zrovna nejsem ten typ, kterému by to nějak moc vadilo. Série "Grandville" se nám knihou "Grandville 5: Force Majeure" skvěle uzavřela a popravdě se Bryanovi ani nedivím, že už to zabalil. Jsem si jistý, že kreslit sérii tak dlouho – a muselo to být náročné, to je patrné na každém panelu – je vyčerpávající. Ale to úsilí stálo za to, série se uzavřela způsobem, který beru jako velmi vyhovující, navíc příběhem, který jde v rámci žánru a v rámci série až skoro ad absurdum. Ale bavil jsem se a v to jsou také doufal. Jsem docela zvědavý, jestli se od Bryana dočkáme ještě něčeho dalšího, tedy v češtině. Docela bych to uvítal. Stále mě nesmírně zajímá.

1 23.04.2019

Komiksová kniha "Veverka a Myška v Praze" je celkem fajn ukázkou toho, že ve "Čtyřlístku" vycházejí i populárně naučné komiksy pro děti, tyto jsou tedy konkrétně zaměřené na naši historii a na historii českých, konkrétně pražských památek. Je to příjemné, že se tohle dětem zprostředkuje i formou, která je celkem stravitelná, i když si stále myslím, že je zde moc dat, která se stejně vytratí z paměti. Myslím si, že by bylo fajn, kdyby se postavičky více zapojily do dění, aby se toho kolem nich více točilo. To se bohužel nekoná a ony se tak její skoro zbytečné, opravdu jen něco, co přiláká děti a přiměje je, aby si komiks přečetly. Šlo je ale zapojit víc. Takhle je kniha "Veverka a Myška v Praze" příjemným komiksem pro děti, který ale nemusí vyloženě nadchnout a oslovit každého malého čtenáře.

23.04.2019

Kniha „Trhlina“ je parádní ukázkou toho, že i v relativně našich luzích a hájích máme autory, kteří jsou schopní a kteří dovedou napsat horor par excellence. Jozef Karika je toho skvělým příkladem. Má parádní styl, kterému se dá jen málo vytknout, jde si pevně za tím, co chce, a navíc přinese ještě něco navíc – donutí vás přemýšlet. A že to přemýšlení skoro až není hezké. I kniha skoro místního autora mě dokázala nadchnout a jsem za to rád, jen se přesvědčuji, že má cenu číst nejen americké autory. Ta atmosféra... Ta atmosféra!

15 18.04.2019

„Šumavský Děs II“ je za mě zatím nejlepší knihou Václava Votruby. Na povídkách je nejvíce vidět, že je autor vypsaný, že už má trochu lépe zvládnutou redakci příběhů i jejich korekturu. Ale i povídky samotné jsou lepší, mají lepší atmosféru a jsou místy opravdu hororové. Už to nejsou jen legendy, které se vypráví. Tady jsem měl skutečně pocit, že čtu horory. I proto hodnotím tuhle knihu jako nejpovedenější Vaškův horor.

2 16.04.2019

Vydávat knihy samonákladem je fajn, ale někdy se prostě hodí další osoba, která knihu přečte a řekne, že s ní něco není v pořádku. Kniha „Insomnie“ to bohužel potřebuje. Text je na horor místy hodně naivní, jako kdyby se Vašek bál zajít trochu dál, ale přitom tajemné, mysteriózní scény umí. Když pak použije sprosté slovo, najednou to zní divně a jaksi nepatřičně. „Insomnie“ má svoje hororové momenty, jsou dobré, ale pak má i nesmírně slabé momenty, kdy se nic neděje a popisy se jen opakují. Je to škoda, potenciál zde byl, nevadilo by pak ani, že se finále snaží o nějaké to lehké zamyšlení nad lidským bytím.

16.04.2019

V knize „Ve špatný čas na špatném místě“ najdete jedny z nejlepších současných českých a slovenských hororových autorů. Není zde vyloženě ani jeden, který by zklamal, ani jeden, který by neuměl psát. Nemusí vás nutně vyděsit, ale jsou zde povídky, při jejichž čtení vás bude mrazit. A to je dobře.

3 16.04.2019

Nakladatelství Gnóm! se rozhodlo vydat knihu, o které jsme možná nic nevěděli, ale kterou si zasloužíme. Tohle jsou kvalitní hororové povídky a já jsem docela zvědavý, jestli se k nám Fracassi dostane ještě s další tvorbou. Zaujalo mě i provedení knihy, která je první v edici Pulp a je v měkké vazbě, jednoduše jako pulpový román. A to se mi líbí, stejně jako knize sedí ta nepříjemně zelená barva a skvělá ilustrace Tomáše Kučerovského.

8 16.04.2019

Je příjemné vidět, že jsou zde autoři, kteří jsou schopni psát o tématu, jež se jeví téměř vyčpěle, trochu jinak, nově. Jsou zde nějaké nedostatky, kdy třeba příchod Miiji do života hlavní postavy mi přišel takový náhodný, i když to nakonec má svoje vysvětlení, nejsou zde úplně skvěle popsány romantické vztahy, kdy v jednu chvíli cítíte chlad a opak se postavy najednou milují, ale i tak na vás dýchne propracovaná mytologie v parádní výpravě se zajímavými postavami.

1 16.04.2019

Kniha „Kontakt: Záhuba prichádza z nebies“ je hororem s mimozemšťany. To je patrné z názvu a nakonec i z parádní obálky. Na zadní straně máme i sovu, která je v rámci použita v příliš doslovném odkazu na „Twin Peaks“, navíc odkazu, který tam Mark dal prostě jen proto, aby tam byl, pro příběh nemá zásadnější smysl. A bohužel je toho v příběhu víc. Mohl zde být zajímavý vývoj jedné z postav ohledně její orientace, ale to bylo nakonec trestuhodně nevyužito.
Co se ale jinak Markovi musí nechat, nejlépe má napsané postavy. A je to sakra dobře, protože dvě třetiny knihy to není nic jiného než vztahová konverzačka, která je velmi dlouhou expozicí k tomu, co se má stát v poslední třetině. Postavy Markovi skutečně jdou a jejich konfrontace, vytváření jejich osobností je nejsilnější stránkou filmu, i když ve třetí třetině už je skoro jedno, který je Džony a který Vendo, v některých momentech skoro splynou.

2 16.04.2019

Miroslav Pech je mladý, vypsaný autor, který má svůj – mnohdy velmi strohý – styl, jež ale v hororu skvěle funguje. Navíc se nebojí, a i když je první část „Mainstreamu“ skvělá atmosférou, ale pro další dění vlastně není až tak zásadní, pořád je to skvělé čtení, u kterého vás mrazí. A pak to jen graduje a graduje. Povídky jsou pak příjemným doplněním. Nakladatelství Carcosa patří dík za další skvělou knihu.

5 16.04.2019

Já se přiznám, že jsem se zamiloval a ten bizarní styl zasazený do skutečného světa, je prostě jedinečný. Funguje to v každé povídce, a to i přesto, že budete mít pocit, že to nedává smysl. Je to jedno, protože důležité je to, jestli vás to bude bavit. Za mě patří nakladatelství Carcosa velký dík a doufám, že to není poslední český Mellick. Plné hodnocení nedávám jen proto, že si myslím, že má ještě lepší knihy.

9 16.04.2019

Jack Ketchum nechtěl napsat velkou knihu, chtěl napsat celkem jednoduchý příběh o tom, kde ukáže, jak jsou lidé zlí, stejně jako ukáže, jak umí být obětavý, jak nic není černobílé, jak je to celé šedé a něco pozitivního se těžko hledá. Napsal především dobrou hlavní postavu, kolem níž se všechno točí, pak už je to celkem přímý tah na bránu, kde vás nic zásadně nevytrhne. Stačí to na příjemný čtenářský zážitek, ale na nic víc nikoli. Tohle není kniha, která vás oslní, prostě se jen chvíli zamyslíte nad tím, jaká hovada někteří lidé někdy jsou. A nejde jen o to, že zastřelí psa, jde o to, jak se chovají poté a co si o sobě myslí. Jack Ketchum možná rozehrál místy – hlavně s postavou starého McCormacka – až moc velkou hru, která ale zůstala malá a v některých ohledech nedořešená.

2 09.04.2019